Vítej, návštěvníku!

„Nepřátelský? Vždyť nevystupujeme nepřátelsky?!“

Bay vrtěla odmítavě hlavou. „Tohle nemá moc společného s našimi měřítky. Proto dvě cesty. Kterou se vydáme, nezáleží tak moc na nás.“

„Ale co ta armáda příšer?“

„Předpokládám, že L.E.S. testuje. Vytváří kombinace. Smysluplné i zcela nesmyslné. To, co nás znepokojilo, je prostě jen L.E.S.ní laboratoř pod širým nebem, v níž zkoumá různé varianty. Vůbec v tom není zámysl vyrobit děsivá monstra, a už vůbec ne bojovat s nimi proti nám. Mimochodem, našly sondy něco na místě výbuchu?“

Ortogon jen mlčky zavrtěl hlavou.

„Ani nemohly. Byl to L.E.S. Luko, tvá měření vzorků byla správná: v místě incidentu působily jeho svaly a kovové čelisti. Potřeboval nástroj, tak si ho nechal vyrůst. Odstranil automat jako odpověď na to, že jsme mu odebrali jeden vzorek.“

„Oko za oko?“ podivil se důstojník.

„Ne. Vždyť říkám že on s námi nebojuje. Sebral automaty, to byl vzkaz. My zase vzorek. Hurá, komunikace! zaradoval se L.E.S. a tak odpověděl a dočkal se výbuchu. Takže naše strážní okruhy můžeme klidně zrušit.“

„Jak to?“

„Kdyby nás L.E.S. chtěl vytlačit, vypadalo by to jinak.“

„A máme opravdu jistotu, že tu kromě něj nemůže být ještě něco jiného?“

„Není tu nic jiného,“ řekla rozhodně. „Vím to.“

Oba společníci se na ni užasle podívali. „Ty ses přece jen připojila?“

„Ne. Nejsem takový sebevrah. Ale někdo mě obětavě zastoupil: Louve.“

„Louve se připojila k L.E.S.u?!“ zvolala Luka.

„K celému sice ne, ale jen k jednomu vzorku,“ pousmála se Bay. „Ale stačilo to. Když o tom mluvíme: naše statečná syntetická kamarádka byl ten divný signál, který sondy objevily v hloubi L.E.S.a. Už se vrací a za pár minut bude zase v tábořišti.“

„Takže se s L.E.S.em můžeme nějak domluvit?“

Zvolna zavrtěla hlavou. „Domluvit zatím ne. Tohle je stěží ostražité oťukávání. Hlavně si L.E.S. nepředstavujte jako nějaký rozlehlý mozek. Jeho vnitřní struktura je... amébovitá. To, co bychom mohli označit za vědomí v lidském slova smyslu, se v něm přelévá sem tam, zesiluje a zaniká, znenadání se koncentruje a opět mizí bez jakékoli vysledovatelné logiky. A stejné jsou i jeho záměry. My jsme jen náhlá, nepodstatná epizodka v jeho věkovitém, možná miliony let dlouhém životě, a moc si nás zatím ani nevšímá.“

„A co tedy... máme dělat?“ hlesla Luka.

„Musíme balancovat na ostří nože. Přivolat jeho pozornost, ale současně se v jeho představách nezměnit v problém, který si říká o to aby byl vyhlazen a zapomenut.“

Don Ortogon si promnul obličej. „A nebylo by opravdu lepší to tu zabalit a hledat jiný svět? Nějaký, který má třeba i nepřátelský, ale jinak úplně normální ekosystém, separovaný do systému diskrétních činitelů?“

„Ne.“

Bay řekla jen to jediné slovo, aniž to dál rozváděla.

Důstojník se kysele ušklíbl. „Nu, ty jsi kapitánka. Ale vážně nerad bych se stal základem nového přísloví, které by mohlo nahradit staré: jít hlavou proti zdi. Tak aby se na naši památku neříkalo jít hlavou proti L.E.S.u...!“

Bay se maličko pousmála. „Skončíme debatu, která by se záhy nejspíše stala jen snůškou dohadů a nepodložených návrhů. Máme ještě jednu věc, kterou bychom měli vyřešit před dnešní nocí.“ Změnila obraz na projektoru, a ve vzduchu před trojicí se vykreslila přehledná meteorologická mapa.

„Z východu k nám míří pěkná bouřka.“

Ortogon přikývl. „Vím o ní. Vznikla prakticky zčistajasna dnes ráno. Sleduji její pohyb už celé odpoledne. Pokud se nic podstatného nezmění, do čtyř hodin nového dne bude pryč. Protože to bude naše první bouřka, navrhuji zvednout výsadkový modul na oběžnou dráhu a prospat se v klidu nahoře.“

„Vážně se chceš schovávat na orbit?“ podivila se Luka. „Myslela jsem, že si tu chceme zvykat. Bouřky k tomu snad patří, ne?“

„Bude první,“ zdůraznil don. „Nic o ní nevíme!“

„Bay...?“ podívala se doktorka na kapitánku.

Ta ale nereagovala.

Luka si s Ortogonem vyměnila významný pohled. Kamarádčina duše už zase zničeho nic bloudila mimo tělo své majitelky.

„No...“ zamžikala náhle Bay. „Ortogone, tvůj návrh je správný a obezřetný. Ale stejně zůstaneme tady.“

Errata:

30.05.2021 13:23