Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Jak sama Bay poznamenala, byla by nejraději, kdyby kolonie měla bouřlivé události za sebou. Její přání však vážně naboural Bommu hned následující noci, když od něj obdržela zajímavou zprávu.

„Máme tu signál zvenčí,“ řekla jakoby nic při snídani.

„Jaký signál?“

„Světelná komunikace zpoza hranice, kterou jsme na počátku tak nečekaně prošli. Loď se čtyřmi trosečníky ze Sirkimy. Analyzovali spektrum Čísla Jedna a odhadli, že je obyvatelná. Několikrát se pokusili dostat dovnitř, než pochopili že uzamčenou oblast silou neprorazí. Dali si dvě a dvě dohromady a teď vysílají optický volací signál,“ shrnula Bay informace, které v noci obdržela od mozku korábu.

„Něco takového se dalo časem čekat,“ pokývl Ortogon. „Nebudeme úplně sami, kdo hledá spásu v prázdných sektorech. Jenže když nevíme jak otevřít ochrannou sféru kolem soustavy, těžko někomu pomůžeme.“

„Chceme skutečně někomu pomoci?“ vložila se do rozmluvy tichou otázkou Louve. Od chvíle svého „polidštění“ příjmením přijala (aspoň navenek) rytmus života lidské posádky a sdílela s nimi stejné prostory, včetně ložnice. „Podpora, kterou poskytneme jiným, se odrazí v době po kterou vystačí zdroje nám samotným.“

„Pomoc osobám v nouzi je lidská vlastnost,“ řekla Luka.

„Ovšem,“ kývla androidka. Nebyla proti – jen konstatovala důsledky.

„Co říká Bommu?“ obrátil se don na kapitánku.

„Číslo Jedna je dost velká pro miliony lidí,“ pravila zvolna. „Ale je otázka, zda máme právo sem importovat další osoby, když není naše.“

„Otázka je zbytečná,“ pokrčila Luka rameny. „Nemáme jak.“

„S prominutím, ale máme,“ kontrovala Louve.

„Ty ses naučila vypínat tu záhadnou ochranu?“ užasla doktorka.

„To ne. Ale jak už víme, my se dokážeme dostat ven. Můžeme sebrat trosečníky a přivézt je v Bommovi.“

„Vidíš, to by mohlo jít. Ale to bychom sem mohli vzít i jejich loď, tak jako jsme si my vzali Delkworka, ne?“

Bay potřásla hlavou. „Zkusit můžeme i to, i když takovému řešení bych se raději vyhnula. Musíme si udržet orbitální svrchovanost.“

„Nezní to trošku nadřazeně?“ povytáhla lékařka obočí.

„Zní, a musí být. Jednu nečekanou vzpouru už jsme zažili, viď? Nerada bych se dožila chvíle, kdy by se tu objevil vlastník, a řekl by: dovolil jsem vám vejít, a podívejte jak jste to tu nechali zprasit!

Jsme tu první, a svým způsobem jsme zodpovědní za to co se tu naším přičiněním stane. Takže pokud půjde někdo další dovnitř, tak jedině s trvalým zachováním naší mocenské převahy. To není o povýšenosti, ale o zodpovědnosti a schopnosti ji v případě nutnosti prosadit přinejhorším i silou.“

„Nevytvářejme si zbytečné závazky,“ pravil don Ortogon, „Podle toho, co víme, byli jsme dovnitř de facto pozváni. To by naznačovalo, že majitel uzavírací sféry má oblast pod kontrolou. Nebude-li chtít, abychom sem někoho dalšího dovezli, dá to jasně najevo. Bude-li mlčet, uděláme co nám velí morální povinnost. Naše přítomnost sama o sobě neznamená žádné převzetí zodpovědnosti.“

To znělo velmi rozumně. „Souhlas,“ kývla Bay.

„Co stálo v té tvé knize o trosečnících?“ vzpomněla si Luka na příběh, který zmínila kamarádka. Kapitánka neurčitě potřásla hlavou. „Když už to tam měli pěkně zařízené, připluli piráti...“

„Fantazie literátů je bezbřehá,“ pousmál se don. „A jak to pokračovalo dál?“ Ale Bay místo odpovědi jen mávla rukou.

Trojice kolonistů tedy po delším čase znovu usedla do pilotních křesel ve výsadkovém modulu, a opustila Číslo Jedna. Správa kolonie byla dočasně svěřena do rukou prvního důstojníka.

Vzhledem k tomu, že Louve měla vymazané tři zákony robotiky, byl to projev veliké důvěry: mohla si dělat co jí napadlo. Kdyby jí například přišla lidská společnost nepříjemná, určitě by se dokázala i s kolonií vzbouřit a vynutit si své požadavky.

Pokud však někoho z lidí takové riziko napadlo, rozhodně ho nedal najevo. Don Ortogon tentokráte řídil modul osobně. „Aspoň si to trochu zase osvěžím,“ prohlásil. Patrně ale nebylo co – jeho pilotáž byla dokonalá. Přistání v Bommově doku proběhlo bez problémů o půl hodiny později.

„Parametry přesunu mám již nastavené,“ referoval Bommu, jakmile vešli do hlavního velína. Don se podíval na Bay, a když se nedočkal žádné námitky, řekl: „Proveď!“

Vesmír blikl jako obvykle a díky kvalitě Bommova teleportového generátoru se ocitli pouhých devět tisíc kilometrů od Sirkimské lodi. Nebyla tak veliká jako Bommu, a podle údajů detekce ani zdaleka tak dobře vybavená.

Bommu na pár minut zapnul lineární motory s výkonem čtyř gé, a zatímco se přibližovali cizímu plavidlu, don s ním zjednal spojení. Protože domovský svět také patřil do bývalého Svazu planet, byl komunikační kanál navázán bez jakéhokoli problému.

„Prosíme o azyl pro pro čtyři osoby ze Sirkimy, na obyvatelné planetě zdejšího slunce,“ řekl kapitán unilangem – úředním jazykem Planetárního svazu – poté, co představil svou loď i své společníky. Byla to pozoruhodná skupinka – už jen tím, že všechna jména začínala stejným písmenem. Kdo ale znal Sirkimské zvyky, věděl že to je tradice z dávných dob, kdy si pověrčiví mořeplavci mysleli, že zpodobněná jména jim přinesou větší společnou bezpečnost na nejistých výpravách.

Vesmírná jachta Kiblong tedy byla kromě kapitána Kongra obsazena technikem Kailisem, majitelem Kroptorem a jeho tajemníkem Kezinbesem.

„Nejsme vládci uzamykací sféry,“ sdělil otevřeně don. „Můžeme zkusit, zda sféra propustí vaši loď, pokud poletí po našem boku. Ale v případě odmítnutí vás to opět odhodí pryč. Budete-li se přesto v dobrém úmyslu chtít usídlit na Čísle Jedna, převezeme vás tam naším korábem. Za šestnáct minut jsme u vás.“

Bylo zřejmé, že jeho prohlášení Sirkimany zaskočilo.

„Rozhodně bychom raději zkusili teleportově proskočit dovnitř po vašem boku,“ navrhl zaraženě kapitán.

„Ale ovšem,“ kývl Ortogon. „Pošlete synchrony.“

Jenže chvíli nato bylo jasné, že zmíněná varianta fungovat nebude. Neznámá síla odhodila jachtu výrazně dál, než kdysi Bomma.

S těmi budou problémy, pomyslela si Bay, ale nechtěla zavrhovat pomoc lidem v nouzi jen kvůli svému pocitu. Uvidíme, řekla si.

Šestnáct hodin trvalo než jachta, poškozená nárazem, opravila utržené rány. Během té doby se obě lodi znovu přiblížily na manipulační vzdálenost.

„Omlouváme se za nevydařený pokus,“ řekl kapitán Kongr, „a děkujeme za spolupráci při novém přiblížení. Zkusíme tedy druhý navržený postup? Smíme se nalodit na vaši palubu?“

„Pošlete prosím své zdravotní statusy,“ zněla odpověď. To byla záležitost lékařky. S Bommovou asistencí rychle ale důkladně ověřila stav kosmoplavců.

„Jsou čistí,“ konstatovala.

„V pořádku. Zahajte přesun, otvíráme dok,“ řekla Bay.

Jenže z jachty se kromě kurýrního modulu vyrojilo doslova hejno doprovodných automatů.

„Zařídím uvítání,“ vstal don. Když se přistávací sekce uzavřela a napustila atmosférou, vešel dovnitř. Kdyby nevěděl co ho čeká, asi by nemálo užasl. Dok byl doslova přeplněn dopravními automaty, které byly nacpané jeden na druhém až ke stropu. Z kurýrního modulu vystoupila čtveřice Sirkimanů, oděná do parádních, okázalých obleků. Představili se velmi formálně, patrně podle Sirkimských pravidel.

„Vítejte, pánové,“ odvětil don. „Vlastníte překvapivě velkou flotilu. Co vezou ty automaty?“

„Náš majetek. Nezbytné osobní potřeby... a věci nutné k založení nového sídla,“ pravil Kroptor. „Máte nějakou další vstupní sekci? Osm automatů ještě zůstalo venku...“

„V pořádku. Vaše zbývající automaty ať se ukotví na označených úchytných bodech vně pláště Bomma.“

Vyčkal, až technik Kailis dokončí dané manévry, a optal se:

„Můžeme skočit?“

„Nepozvete nás-?“ řekl Kroptor, ale nechal větu nedopovězenou.

„Než někam dojdeme, budeme u planety. Způsobí vám problém, když přesun absolvujete zde?“

„Ne, žádný,“ řekl kapitán Kongr.

„Výtečně. Spusť to,“ řekl don do komunikátoru. Bommu aktivoval teleport a vzápětí se ocitli zpět na orbitu Čísla Jedna. Šlo to naprosto hladce. Aspoň že to, oddychl si Ortogon. Nenapadlo nás, zda by ochranná sféra dokázala vyrazit hosty rovnou z nitra Bomma do volného vesmíru. To by nebylo moc milé. Pro hosty rozhodně ne...

„Jsme na místě,“ pravil ke čtveřici. „Vyberte si místo k přistání dle libosti tak, abyste pokud možno nezasahovali do našeho prostoru, a my nemuseli rušit váš. Hodně štěstí.“

Muži vzdali dík Sirkimským gestem a chvatně se nahrnuli zpět do svého modulu. Když přes komunikační kanál potvrdili připravenost, opustil Ortogon hangár, odčerpal vzduch a nechal ho otevřít. Hustý roj strojů se odpoutal od Bomma, seřadil se a jako korálky na niti se počal spouštět do atmosféry.

„Vracíme se domů,“ vstoupil Ortogon do velína, kde celý manévr sledovaly obě dívky. „Kdo ví, jestli jsme udělali dobře. Ale nebylo jiné cesty.“

Errata:

30.05.2021 13:23