Vítej, návštěvníku!

Přestože Sirkimané přistáli jen dvacet dva kilometrů severněji od kolonie, nijak neobtěžovali. Očividně netoužili příliš po společnosti – kromě úvodního navázání spojení vysílačka mlčela. Kolonie mohla pokračovat v budovacím programu.

Proběhlo zhodnocení stability mechanických vlastností vzorků prefabrikátů, vystavených pod širým nebem. Ty varianty směsí, které vyhovovaly nejlépe, byly pak vybrány k výrobě.

Automaty obdržely nové programy, a počaly měnit holé vylámané prostory uvnitř skály v obyvatelné místnosti. Vše bylo plánováno přísně modulárně. Každou část vybavení bylo možno snadno demontovat a opravit nebo vyměnit za náhradní. Téměř vše bylo vyrobeno ze zdejších zdrojů, to jest díky „betonárce“. Nedalo se sice hovořit o luxusu, ale prvořadá byla funkčnost, trvanlivost a obnovitelnost.

Bylo příjemné, že nemuseli řešit otázku oblečení. Zásoby oděvů, které měl Bommu ve skladech, je zcela jistě daleko přečkají.

Další výjimkou byla okna vedoucí ven z přední místnosti, a světlíky. Stavba funkční sklárny byla po krátké debatě zavržena už ve fázi projektu. Bommu měl pro vytvoření oken i světlovodů na palubě dostatek vhodného materiálu, jehož životnost zcela jistě překoná i nejzazší časové horizonty kolonie.

Převzaty byly také elektrické rozvody, které budou užívány tak dlouho, dokud budou mít kolonisté nějaký zdroj energie.

Jako zdroj vhodných kabelů kolonisté použili kosmokoráb Delkwork. Bylo zbytečné zřizovat celý složitý výrobní komplex na jehož výstupu by byly primitivní dráty s nehomogenní vodivostí a neověřenou izolací.

Na temeni útesu byly do rozsáhlé vodní soustavy, napájené artéským pramenem, osazeny ochranné stupně a řídící členy. Průtokové regulátory neměly prakticky žádné pohyblivé části, fungovaly na prostém starodávném principu přidávání či odebírání zábran toku. Přebytečná voda spadala po boku útesu jako původní vodopád.

Vzhledem k zeměpisné šířce nehrozilo, že by teplota klesla pod nulu, avšak Ortogon navrhl a optimalizoval systém distribuce vody i vzduchu kolem centrálního topeniště. „Budeme mít teplou vodu i vzduch, a můžeme temperovat sídlo v případě, že by sem atmosférická porucha přinesla mrazivé počasí,“ vysvětlil.

„Vypadá to naprosto skvěle,“ zhodnotila stav prací Luka.

„Však také máme skvělého konstruktéra,“ pochválila Bay Ortogona.

Nebylo proč s ní nesouhlasit.

L.E.S. se v těch dnech nijak nepřipomínal. V okolí nebyly vidět žádné napodobeniny lidí, ale pruhy porostu, zasahující až do zátoky, počaly houstnout. První si toho všimla doktorka.

„Nezdá se vám, že L.E.S. mění strukturu?“ nadhodila jednoho večera. „Jeho pletivo se stává drobnějším a složitějším. A vzorky jsou víc a víc živočišné. Děje se něco?“ Otázka byla směřována na kapitánku, protože ta měla ke zdejšímu biosystému nejblíže.

Bay přikývla a řekla: „To je v pořádku.“

„Tím lépe. A měli bychom navštívit naše sousedy,“ připomněl don. „Bylo by společensky vhodné, projevit o ně zájem.“

„Z hlediska morálních měřítek Sirkimy nebo Skaringy?“ neodpustila si popíchnutí Bay. Ale ve skutečnosti nebyla proti. Komunikační linka, zřízená mezi oběma tábory, byla sice funkční, ale dosud se nikdo neozval. Bylo slušností podívat se, zda noví sousedi nemají s něčím problém.

Ráno šestého dne po přistání Sirkimanů tedy Levier navázal radiové spojení se sousedy a dohodl setkání. Trojice kolonistů tentokrát zvolila k přeletu hlavní výsadkový modul. Vzdálenost k sousednímu sídlu sice nebyla tak velká, aby se nedala překonat na dopravnících, ale kdyby na místě vyvstala potřeba nějaké podpory, bylo rozumné mít silný a dobře vybavený stroj po ruce.

„Vezmeme někoho s sebou?“ nadhodila Luka, když se chystali ve své obytné sekci modulu.

„Matóna chci raději zde,“ řekl Ortogon, oblékající si důstojnický stejnokroj. „Ekvizito bude pilotovat.“

„Souhlas. A nač tu maškarádu?“ pousmála se zlehka Bay. Za celou dobu předchozího putování vesmírem si don bral uniformu jen výjimečně.

„Sirkimané si na takové věci potrpí,“ pokrčil rameny a ohlédl se k androidce. „Louve Orksalová, myslím že jako zástupkyni kapitánky by ti služební oděv dodal v jejich očích důstojnosti...“

Bay jen poděkovala pohledem. Louve tedy otevřela svůj kontejner a oblékla si parádní uniformu, kterou jí Bommu nechal ve svých dílnách zhotovit hned po jejím povýšení.

Zato když don tázavě potřásl pouzdrem s paprskometem, rezolutně zavrtěla hlavou. Důstojník nic nenamítal. Považoval za svou povinnost podat návrh, a nevadilo mu že se setkal s nesouhlasem.

Nastoupili do modulu a Ekvisito ho zvedl do vzduchu. Mírnou rychlostí letěli sto metrů nad vrcholky L.E.S.a, takže měli krásný výhled na člověkem nedotčenou krajinu. Jak dlouho tak vydrží?

Ve čtvrt na deset zdejšího času už přistávali na Sirkimské základně. Hned první pohled byl ale značně zarážející.

„Tohle že je základna?!“ neudržela se Luka. Místo vypadalo spíš jako vrakoviště spolu se smetištěm! Stroje a kontejnery byly rozmístěné bez ladu a skladu, všude možně se válely obaly od kdovíčeho, ale na vysokém stožáru se vlnila v mírném vánku výrazná Sirkimská vlajka.

Nikde nebylo ponecháno ani místo na přistání, takže Ekvizito posadil modul až na samém kraji neuspořádaného sídla. Vystoupili z modulu, jen robot zůstal uvnitř na hlídce.

„Vítejte na Sirkimě!“ zvolal nadšeně kapitán Kongr.

Na Sirkimě? pomyslela si Bay nesouhlasně.

Tajemník Kezinbes hned úslužně nabídl podnos, na němž stály skleněné pohárky s bezbarvým nápojem. Všichni si vzali.

„Co to je?“ tázala se Luka.

„Tradiční uvítací přípitek!“ zubil se magnát Kroptor. „Na náš nový domov a naše milé sousedy!“ pozdvihl pohárek.

„Ej uch-!“ vyprskla Bay, když polkla ostrou tekutinu. Až jí vyhrkly slzy z očí! Proslulá Sirkimská pálenka prý vyrazí dech i ze samotného čerta. Ale don i Luka, které složení nápoje pranic nevadilo, vypili naráz a kupodivu ani nemrkli, jen poděkovali pokývnutím hlavy. Zdálo se, že tím získali u sousedů určitý obdiv.

Louve ze společenské zdvořilosti smočila rty, ale vrátila pohárek zpět. Vysloužila si nesouhlasný pohled, ale nikdo nic nenamítal.

Tajemník poté přinesl tácky, na nichž bylo lehké pohoštění. Pojídali ho ve stoje – Sirkimané neměli na pláži jediné místo, kde by se dalo civilizovaně usednout.

„Jak vidíte, zabydlujeme se,“ mávl Kroptor rukou. „Ale ty šíleně dlouhé dny a noci nás deptají. Jak to zvládáte vy?“ Když však viděl mírně rozpačité výrazy návštěvy, povytáhl obočí. „Copak? Něco je špatně?“

„Připadá mi to poněkud chaotické,“ poznamenala lékařka opatrně.

„Ale to je přece jedno,“ zasmál se muž. „Tohle je jen překladiště. Až si zařídíme co bude třeba, přeletíme jinam. Ono se to tu rozpadne samo. Víte už, jestli něco žije v tom divném lese?“

„Dovolím si malé upřesnění,“ poznamenala Bay, a o krok ustoupila, protože větřík hnal kolem nějaký šustící pohozený obal. „To co vidíte je L.E.S., jednolitý hybridní organismus. Ale žádná zvěř tu není.“

„Vůbec, nebo jenom tady v okolí?“

„Pokud víme, tak nikde.“

„Co je tohle za hloupou planetu?“ zvolal. „Tak jsem se těšil, že si zalovím! Přece nebudu střílet jen tak do listí?!“

„To by asi nebylo dobré,“ podotkl don. „Nabyli jsme dojmu, že není od věci chovat se k L.E.S.u přiměřeně.“

Technik Kailis přezíravě pokrčil rameny. „Doufal jsem, že jsme všechny ekožvásty nechali za sebou ve Svazu planet...!“

„Není to tak, jak si asi myslíte,“ upozornila tiše Louve.

Kroptor se na ní podezíravě podíval. Popošel kupředu a neomaleně zblízka zkoumal její půvabný obličej. Pak náhle s jasně nesouhlasným výrazem ucouvl. „Ty jsi synťák!“ Mávl rukou. „Tak buď zticha.“

Kapitánka dlouze a soustředěně vydechla, aby zvládla vlnu pobouření, která se v ní nečekaně zvedla. Pohrdavý postoj Sirkimského zbohatlíka k androidce se jí přímo dotkl.

„Už jste uvažovali o místě, kde si postavíte obydlí?“ Ortogon, který zaznamenal velitelčino rozpoložení, převedl honem řeč jinam.

Kroptor zavrtěl hlavou. „Ne. Zatím máme dovolenou. Slavíme že jsme přežili. Když jsme odlétali, v jádru Planetárního svazu kolem bývalé Homicingy to vypadalo strašlivě, všechno bylo v troskách. Vy pocházíte ze Skaringy, že?“

„Ano.“

„No teda!“ potřásl hlavou. „Máte štěstí, že jste se dostali do prostoru. Skaringa zavedla doslova teror ve snaze zabránit komukoli uprchnout z planety. Vypnula i meziplanetární komunikaci. Co se tam děje, je ve hvězdách, ale rozhodně bych tam nechtěl být...“

„Seběhlo se to tak nějak,“ přikývl prostě don.

„A vy už něco na trvalé bydlení máte?“ vyzvídal technik.

„Budujeme sídlo v útesu.“

„Chcete žít jako jeskynní lidé?!“ rozesmál se Kailis. „To by mě ani nehnulo! Doufám že my vymyslíme nějakou lepší variantu!“

„Můžete samozřejmě zvolit vlastní řešení,“ souhlasil Ortogon. „Iniciativě se v tomto směru meze nekladou.“

„Aha!“ řekl Kroptor, a znělo to jako by řekl – to jste uhodli! „Ostatně, k dobrým sousedským vztahům patří reciprocita. Teď bychom se zase mohli podívat k vám, co vy na to?“

„Rádi vám ukážeme naši kolonii,“ řekla Bay, ale její hlas měl daleko ke společensky předpokládané vřelosti. Kroptor se ale podíval tázavě na Ortogona, jakoby názoru muže přikládal větší váhu.

„Ovšem,“ kývl důstojník s rozmyslem.

„Vezmete nás tam hned?“ vznesl neomalenou otázku Kailis.

„Nemáte jak se pohybovat vlastními silami?“ podivil se Ortogon.

„Momentálně ne, jinak bychom za vámi přiletěli už dříve. Náš hlavní modul se poškodil při přistání, a ostatní dopravní automaty jsou v údržbě,“ řekl technik.

„Nevadí. Můžete přiletět později...“

„Ó jistě. Říkal jsem si jen, že když už tu máte modul...“ nadhodil.

„V pořádku. Můžete nastoupit,“ přikývla Bay chladně.

„Díky!“ rozzářil se Sirkiman, ale své slovo adresoval Ortogonovi.

Problém to nebyl – výsadkový modul Bomma měl dostatečnou kapacitu, aby mohl přemístit i větší počet osob aniž by se musely mačkat.

„Malý moment,“ řekl ale Ortogon, když se Sirkimané chystali nastoupit, „co je tohle?“

„Zbraň,“ odtušil Kezinbes.

„Odlož ji.“

„Ani náhodou!“ ohradil se sekretář. „Jsme na neznámé planetě, a dokud si neověříme, že tu je bezpečno, nedám to z ruky.“

„V tom případě odstup. Zůstáváš zde.“

Sirkimanova tvář ztuhla a upřel na dona nepřátelský pohled, který snad mohl znamenat i výzvu. Don se ale nezalekl. Navzdory svému nijak drsnému vzhledu mistrně ovládal skaiben, což bylo Skarinžské bojové umění. Takže v odpověď na Sirkimanův postoj učinil jen nepatrný krok blíž k němu, aby byl v případě potřeby na dosah.

Zdálo se, že Ortogonova mlčenlivá, ale sebejistá reakce Kezinbese zchladila, ale svého úmyslu se nechtěl vzdát. „Přijímám rozkazy jedině od kapitána!“ namítl nasupeně.

„Chceš to slyšet od kapitána?“ poohlédla se po něm ledově Bay. „Proč ne. Odlož zbraň, nebo neletíš.“

„Cože? Ty jsi-ty jsi kapitán?!“ zasmál se sekretář nevěřícně. Bay ve svém tričku a výletních kalhotách vypadala spíš na nějakou údržbářku.

„Ano,“ kývla krátce.

„Ale-“ Kroptor si ji měřil stejně nevěřícně jako jeho druzi. „Proč... nenosíš... uniformu?“ Bylo zřejmé, že oděvu přikládají Sirkimané ještě větší důležitost než beztak upjatí Skarinžané.

„Autorita je mou uniformou,“ zpražila ho Bay ledovým hlasem.

„Důstojníku-?“ otočil se majitel jachty k Ortogonovi.

„Ano,“ potvrdil důrazně don, a v duchu si řekl: chtěl jsem Louve dodat uniformou na důstojnosti, ale Sirkimané to možná vzali spíš jako provokaci proti jejich zvyklostem. Inu, omlouvat se nebudu; i my máme svá pravidla.

„Ó-!“ udělal mnohoznačně Kroptor. „V tom případě se omlouváme za nedorozumění! Netušili jsme, že vaše kolonie má tak půvabného velitele!“ Otočil se k sekretářovi. „Nech tu ošklivou věc tady. A nebudeme o tom diskutovat.“

„Jasně,“ zavrčel sekretář a poodešel, aby pověsil zbraň na konzoli jednoho automatu. „Doufám, že tu nejsou zloději,“ poznamenal přitom kousavě.

Jenže podruhé ho zastavila pro změnu Bay. „Beze zbraně, Sirkimane Kezinbesi.“

„Vždyť jo!“ rozpřáhl ruce rozladěně.

„Vždyť ne,“ poznamenala tiše, ale neústupně.

„Naprosto nechápu,“ tvrdil užasle.

Bay nic neříkala. Hosté nemuseli vědět, že díky svým schopnostem v nich četla jak v otevřené knize. Sekretář vydržel trapné ticho jen několik vteřin.

„No tak jo!“ prohlásil rozzlobeně. Sáhl pod kabát, vyndal malý paprskomet a vztekle ho mrštil někam do tábořiště. „Už spokojena?!“

Bay se ani nenamáhala odpovědět.

Nalodili se, Ekvisito nechal uzavřít vstup a modul se zvedl do vzduchu.

„Máte pořádnou technickou podporu,“ kýval hlavou obdivně kapitán Kongr, když si prohlížel interiér stroje. „Jaká škoda, že jsme museli nechat naši jachtu ve vesmíru!“

„Aha! Tady bydlíte?“ otevřel Kroptor zadní průchod a zvědavě vešel do obytné sekce. Otevřel krajní kontejner.„Hm, pěkná výbava-!“

„Prosím, nenarušujte naše soukromí,“ ozvalo se z komunikátoru.

„Vždyť se tak moc nestalo, jen jsem se podíval,“ vrátil se zbohatlík do své sedačky.

Zato když Sirkimané vystoupili a spatřili kolonii, jejich údiv nebral konce. Zvědavě prohlíželi každé zařízení, žasli nad kamennými cestami i „betonárkou“, a už už by se hnali nahoru na útes, aby prozkoumali skalní obydlí.

„Vystoupat na útes samosebou lze, ale do komplexu v současné chvíli nemůžete,“ postavil se jim do cesty mohutný Matón.

„Poslyš, kapitánko Bay O´Nett,“ otočil se k dívce nevrle Kroptor. „U vás je snad zvykem, že synťáci komandují lidi?!“

„U nás je zvykem, že se synťáci starají o bezpečnost lidí,“ opáčila Bay škrobeně. „Uvnitř probíhají neustále práce, a stroje nejsou vybaveny k tomu, aby dávaly pozor na živé bytosti ve svém okolí.“

„No dobrá dobrá, ale mohl nám to říci někdo z vás, místo toho aby nás tu dirigoval synťák!“

„Právě vám to říkám,“ odtušila.

„V tom případě rádi poslechneme,“ uklonil se dvorně, ale jeho hlas v sobě měl posměšný tón. Bay to neřešila.

„Kde jsou ostatní lidé?“ zajímal se kapitán Kongr.

„My tři jsme celá lidská posádka,“ ujistil ho Ortogon.

„Jen vy tři?!“ zvolal Kezinbes.

„Je v tom nějaký problém?“ tázala se Luka.

„Ne, ne! Jen jsem... nečekal, že by tohle všechno mohli vybudovat tři lidé...!“

„Máme velmi zdatné společníky,“ ukázala letmo k androidům.

„To se tak někdo má, když za něj makají synťáci!“ zasmál se sekretář poněkud neomaleně.

„Vážně obdivuhodné,“ přitakával Kongr. „Předpokládám, že váš koráb kotví na orbitu...?“

„Na geostacionární dráze,“ upřesnil Ortogon.

„Trochu daleko, ne?“

„Zato nikdy nezapadá.“

„Ovšem! Moudře zařízeno! Ale... kde máte vlajku?“ rozhlížel se udiveně.

Zvědavost Sirkimanů nebrala konce. Naštěstí Louve po chvíli pozvala celou společnost ke svačině kterou zatím podle jejích pokynů nachystal Levier, takže se usadili v křeslech kolem stolu na pláži jako praví turisté a dopřáli si občerstvení. Levier si nechal na pohoštění velmi záležet, servírovány byly dobroty a nápoje z Bommova potravinového skladu.

„Tormeky s náplní?!“ užasli Sirkimané, když spatřili svou národní pochoutku. „Ó, to je tak milé...!“ rozplýval se technik.

„Obávám se, že tak skvěle si to nedokážeme zařídit,“ posteskl si během řeči Kroptor. „Ale mohli bychom se usídlit u vás, co vy na to?“

„O tom jsme zatím neuvažovali,“ řekl Ortogon zdrženlivě.

„Přece byste neodmítli pomoc lidem v nouzi-?“

„Možná jste pozapomněli na fakt, že my jsme také lidé v nouzi,“ pousmál se trpce don.

„Ale máte plno vybavení! Koráb, stroje, synťáky, materiál!“

„Ano. Věnovali jsme značné úsilí a prostředky na shromáždění všeho potřebného,“ přikývl, aniž řešil původní otázku.

„No vidíš!“ přidal se do hovoru technik Kailis. „My jsme utekli prakticky s prázdnýma rukama!“

„Což byla ale vaše svobodná volba,“ reagovala Louve neutrálně.

„Poslyš ty-!“ vyjel rozzlobeně tajemník, ale rychlé gesto Kroptorovo ho zarazilo.

„Ne tak docela, ctěná synťačko v uniformě důstojníka,“ navázal sladce jedovatým hlasem zbohatlík. „Katastrofální okolnosti nás tlačily, což snad ráčíš ve své neskonalé lidskosti pochopit. A ani to málo, co jsme zachránili, nám nebylo umožněno si sem vzít-!“

„Vstoupit na Číslo Jedna i za těchto podmínek, bylo též vaše svobodné rozhodnutí,“ nenechala se zviklat Louve.

„Naprostá pravda, ty studno moudrosti,“ klaněl se posměšně Kroptor. „Skromně doufám, že z výše své strojové dokonalosti nám přiznáš aspoň to nízké lidské právo, zařídit se do budoucna podle našeho svobodného rozhodnutí...“

„Sirkimane Kroptore,“ zasáhl ledovým hlasem don, „je nějaký důvod chovat se k prvnímu důstojníkovi naší kolonie způsobem, který nemohu nepozorovat?!“

Kroptor se rozesmál. „Ale ovšem, drahý done! Velmi oceňujeme komedii, v níž jste synťáka navlékli do důstojnické uniformy, a kapitánku do prostého oděvu! Tak vydařenou taškařici jsme vážně nečekali – tak se snažím ji nezkazit!“

Nevšiml si, jak Louve blýsklo v očích. „Ou-“ předklonila se náhle, a hbitými pohyby sebrala hostům šálky s nedopitým nápojem. „Promiňte vzácní hosté, ale teď si nejsem jista, zda se mi nepřepálil nějaký obvod, a nedala jsem vám namíchat do pití strychnin místo cukru-!“

Androidčino prohlášení Sirkimany zasáhlo silou parního bucharu, neboť stále považovali Louve za typizovanou strojovou bytost, a ta, jak známo, nemůže lhát. Šok byl naprostý.

„Blurp-!“ zakuckal se Kroptor a zbledl jako vápno.

„Cože-?!“ zařval sekretář a vyskočil, až málem zvrhl stůl.

„Kecám,“ usmála se sladce Louve. „Jen se snažím nezkazit, jak jste sami jasnozřivě rozpoznali, tu vydařenou taškařici!“

Kolem stolu se ozval sborový úlevný, ale i ohromený výdech.

„Vážně... vážně je to synťák?“ zašeptal vyjevený zbohatlík donovi.

„Nejen to. Je to náš první důstojník!“ řekl velmi důrazně don.

Kroptor ohromeně potřásl hlavou. „Začínám asi chápat, proč jste jí tu hodnost propůjčili...“

„Jen pozor, aby vás nepřerostla!“ zahuhlal kysele technik.

Zdálo se, že po tomto měření sil konečně Sirkimané přijali daný stav, ale přítomnost umělé bytosti, která je schopna dopustit se takového drsného žertíku je přece trochu zneklidňovala.

Když si pak při jedné anekdotě (Zawkiliané mají o Ferglamu přísně objektivní informace – jen ty, které získali přes objektivy kamer) Louve dovolila decentně zasmát, možná někdo ze Sirkimanů začal přemýšlet, zda androidka není jen mistrně převlečený člověk.

„Výtečné lahůdky!“ pochválil si o něco později kapitán Kongr. „Jak jste vyřešili potravinovou otázku?“

„Ještě nevyřešili,“ přiznala lékařka.

Sirkimané ztichli.

„Cože?“ řekl zaraženě Kroptor. „Poslyšte, neříkali jste, že tu nežijí zvířata? Takže ono na celé planetě není nic k jídlu?!“

„Není to tak zlé,“ ujistila je Luka. „L.E.S. je v podstatě jedlý. Takže umírat hlady není nutné.“

„Les?!“ zasmál se křečovitě muž. „To jako máme do konce života chroustat větvičky?!“

„Tak to ani náhodou!“ prohlásil Kezinbes kategoricky.

„I to je vaše svobodná volba,“ zopakovala doktorka se znatelným potěšením Louvina slova.

Posezení u stolu hojnosti se nakonec protáhlo přes tři hodiny. Prakticky do doby, kdy už bylo vše snědeno. Nečekaný vtip byl dávno zapomenut a žaludky hostů se zdály bezedné.

Sirkimané mezitím vyprávěli o svém putování po odletu z rodného světa. Zprvu se drželi osídlených sektorů, ale na záchytných uzlech vládl teror pirátů. Když k tomu všemu do Svazového prostoru vtrhli Mechaniciané, vlády odvolaly své vojenské síly k ochraně vlastních planet, a bezvládí v kosmu se stalo eldorádem násilí a zkázy. Kdo mohl, prchal kam se dalo.

„Jediný, kdo se s tím pokouší něco dělat, jsou Hadronáři. Bleskově mobilizovali, a bijí se po celém Svazu s piráty i Mechaniciany jak o život. Všichni obdivují jejich obětavost, ale já osobně je nechápu. Svaz umírá, není co zachraňovat,“ krčil Kroptor rezignovaně rameny.

„A Lastakarijci-?“ tázal se don.

„Ti dělají, jako by se jich to netýkalo,“ zavrčel vztekle Kezinbes. „Létají sem a tam, někdy pomohou s evakuací, tedy, spíše seberou toho koho chtějí a odvezou ho kam chtějí. Většinou se ale jenom dívají, nehnou ani prstem.“ Mávl znechuceně rukou. „Svým způsobem dobře že aspoň tak. Párkrát se utkali s Mechaniciany, a stroje se od té doby místům, kde spatří Lastakarijce, raději vyhýbají.“

„Tak daleko jako vy se prakticky nikdo neodváží,“ navázal řeč na původní téma kapitán Kongr. „Převážná většina prchajících na to nemá technickou podporu. Nezmapované sektory je děsí, a tak se bezvýchodně pohybují poblíž osídlených oblastí. Nemají ani odvahu se do nich vrátit, ani je natrvalo opustit. My jsme jiní. Nebáli jsme se vzít své životy do vlastních rukou, a vida! Vyplatilo se!“

Nakonec se Sirkimané přece jen zvedli, a nechali se dopravit zpět na své parkoviště. „Tyhle návštěvy musíme domluvit častěji!“ prohlašovali.

Když se Bay, Ortogon a Luka vrátili do kolonie, jen se na sebe mlčky podívali. Takové sousedy si zrovna nepředstavovali.

„No, mohlo to být i horší,“ poznamenala rozpačitě Luka.

„Dělí je dvacet dva kilometrů L.E.S.a,“ pokrčil don rameny. „Jen co jim dojde energie, rychle ochladnou.“

„Anebo také ne,“ reagovala tiše Bay.

Errata:

30.05.2021 13:23