Zatímco v první kolonii činnost neustávala ani na chvíli, v sídle Sirkimanů nezvladatelně narůstal chaos. Pokud byla pravda, co viděly Bommovy a Delkworkovy detektory ze vzdáleného orbitu, smečka dopravních automatů, která přistála spolu s hlavním kurýrním modulem, byla ponechána svému osudu. Pokud možná bylo dřívější Kailisovo tvrzení o údržbách pravdivé, nyní rozhodně neplatilo. Nikdo ze skupiny se ani náznakem nevěnoval technickým záležitostem.

Po pravdě řečeno, nikdo se nezajímal o žádné potřebné věci kromě zábavy a zahálky. Kroptor s Kongrem vyráželi se zbraněmi na dlouhé výpravy do L.E.S.a. Finanční magnát se zřejmě nedokázal smířit s tím, že není co lovit.

Velmi zajímavým způsobem se projevil sekretář Kezinbes, když zčista jasna bezdůvodně spustil palbu ze svého paprskometu do vlastních strojů!

„Tušil jsem něco takového,“ řekl don, když shlédl záznam. Optika obou korábů měla navzdory vzdálenosti Sirkimský tábor jak na dlani. „Nevypadal moc jako úředník, spíš jako nájemný zabiják.“

Ještě překvapivější bylo, když se k němu po návratu přidal nejen kapitán s Kroptorem, ale dokonce i technik Kailis!

„Střílet do vlastních automatů-!“ poznamenala opovržlivě Louve.

„Netuším sice, co je popadlo, ale další vzájemné návštěvy můžeme považovat za vyloučené,“ prohlásil don. „Těžko by nám vysvětlovali, kdo jim rozstřílel flotilu!“

„Třeba chtějí začít někde jinde od začátku,“ nadhodil Levier. „Symbolické odříznutí od minulosti není v nižších kulturách neobvyklé, což dokládá rčení – pálit za sebou mosty.“

„Jejich dosavadní chování tomu ale moc neodpovídalo,“ nesouhlasila Louve. „Sama bych to tipovala na záchvat zuřivosti z bezmoci...“

Protože se ale v této věci mohli spolehnout na bdělost Bomma a Matónových ochranných linií, neztráceli čas zbytečnými dohady.

Nejusilovněji v posledních dnech pracovala Luka. Zprvu strávila nad urskonxem dvacet horečných hodin, než přenechala činnost ošetřovně a koordinovala další činnost na dálku z kolonie. Za velkého přispění Bay i Bomma zřídila dosud nejlepší rozhraní člověk – ošetřovna, a s využitím mechanicianských postupů prototyp modifikovala, načež jej předala kapitánce.

„Výtečně vymyšleno,“ pochopila Bay ihned. „Jsi skvělá. Mnohem lepší než nějaké zprávy je nechat L.E.S. aby si sám přečetl co chceme.“

„Vypadá fakt jako člověk...!“ vrtěl hlavou Ortogon.

„To je taky záměr, milý done!“ smála se lékařka, a symbolicky poťukala prstem na velký medikit. „A kdybys viděl všechny ty biologické parametry, to bys teprve žasl!“

Bay nechala prototyp odnést jedním automatem na vhodné místo a připojila se k obrovskému organismu. Když se konečně po třech hodinách k prototypu natáhly L.E.S.ní oddenky, bylo vše na dobré cestě.

„Jak přesně to dokáže replikovat?“ zajímala se Luka večer. Jako téměř každý den se sešli na pláži u večeře a hodnotili uplynulý den.

„Nechci nutit L.E.S. aby přesně plnil naše představy, ale nechala jsem mu volný prostor aby optimalizoval podle svého uvážení. To mu půjde určitě lépe,“ odvětila Bay.

„No... když myslíš,“ přijala daný stav Luka. Popíjela ovocnou šťávu, otáčela sklenkou v ruce a uvažovala dál. „Tvůj návrh mě docela zaujal. Tělo na hybridní bázi vůbec nemusí být špatná věc, ba naopak. Ale jak mě do něj chceš přenést?“

„Prostě,“ usmívala se Bay. „To vás neučili?“

„Nedělej si ze mě legraci,“ ohradila se pobaveně Luka. „Jsem si jista, že na celé Skarinze neexistuje jediná fakulta, kde by se vyučovalo stěhování duší!“

„Jak to je s duší, to sice nevím,“ připustila Bay, „ale ten materiální zbytek je snadný. Vezme se přiměřeně malá část tvého nervového systému a vytvoří se její umělý ekvivalent tak přesný, aby nebyl znát rozdíl, pokud se originál nahradí novým obvodem. A pak se vezme další kousíček, a pak další... ani se nenaděješ a budeš v novém těle.“

Doktorka se pousmála. „Mluvíš o tom tak přesvědčivě, až by ti jeden uvěřil. Proč na něco tak prostého nikdo ve Svazu dosud nepřišel?“

„Možná nikdo neměl k dipozici ošetřovnu od Mechanicianů...?“

To byl důrazný argument.

„Možná...“ připustila Luka. „Jenže vezmeme-li v úvahu tak pětaosmdesát miliard neuronů v mozku a tisíce synapsí od každého, je to proces na stovky let...“

„Stále podceňuješ Mechanicianskou ošetřovnu. Neskládá jednu buňku k druhé. Ona tu transformaci spustí ve stovkách miliard procesů současně. Což má další bonus, že neztratí koherenci – jinými slovy, neproměníš se v hromadu sice skvěle funkčních, ale nespolupracujících buněk.“

„Nejprve to odzkoušíme nanečisto,“ prohlásila Luka. „Raději víckrát. Mám se docela ráda – možná jste už k sobě také něco takového cítili. To je také důvod, proč stále váhám s revitalizací. Bommu si není zcela jist výsledkem. Byla bych po rekonstrukci bezpochyby živá, ale možná bych jen vyměnila jednu nelidskou existenci za jinou. Vzhledem k tomu, že bych na to měla jeden pokus, nechce se mi riskovat. S urskonxany takové riziko nehrozí, tam můžeme experimentovat opakovaně.“

Bay k ní ale vyslala maličko nesouhlasný pohled.

„Je na tom něco špatného?“

„Milá moje,“ řekla kapitánka. „Každý pokus vytvoří tvou kopii. Ne že bych s tím měla problémy, jsi skvělá holka, klidně víc takových! Ale tobě by to mohlo vadit...“

„To asi vadilo,“ přiznala Luka. „Netuším, zda bych dokázala navždy uspat svou kopii...“ Náhle si v duchu představila sama sebe, jak je zavřená v průhledném kontejneru a její kopie, vlastně originál, stojí venku s rukou na kohoutu destrukčního plynu a říká „promiň, ale byla jsi jen pokus...“ Až se otřásla.

Bay to na ní jasně viděla. „Přesně tak. Byla bys tu tolikrát, kolikrát bychom to zkusili...“

„Anebo také nebudu vůbec, pokud se někde stane chyba!“ namítla zlostně, popuzena zjištěním že jí kamarádka nejspíš zase četla myšlenky.

„Ošetřovna nedělá chyby.“

„Čehož jsem díky tobě skvělým důkazem!“ zvýšila Luka hlas a udeřila sklenicí o stůl.

„O okolnostech, které z tebe udělaly to co jsi, už jsme mluvily mnohokrát, viď?“ pousmála se laskavě Bay.

Luka složila hlavu do dlaní. „Promiň. Chceš mi pomoci a já ti na oplátku zkouším ublížit. Sama vidíš, že to se mnou je těžké. Mohli bychom debatu odložit do doby, až bude prototyp plně doladěný?“

Více se o tom již ten den nebavili.

Druhého dne Bay hned ráno spěchala do L.E.S.a, aby zjistila stav vývoje nového prototypu. Jak bylo jejím zlozvykem, zase opustila kolonii sama. Propletla se temně zeleným, zešeřelým a vlhkým porostem, který místy nepřipomínal kmeny, ale vnitřek mnohonásobně zvětšené houby na mytí nádobí, přičemž se spolehlivě orientovala podle různých drobných známek. Jenže když dorazila na mýtinku, kde zanechala předchozí prototyp, bylo tam prázdno.

„Kdepak jsi?“ položila Bay tichou otázku spíš sama sobě. Pečlivě prohledala místo i blízké okolí, ale nic nenašla. Takže uchopila jeden šlahoun, uvolnila se a vstoupila do sdružené mysli L.E.S.a.

Kdepak ho máš? zeptala se.

Pojď, povedu tě, odvětil L.E.S. Výměna těch dvou vět trvala čtyřicet minut. Planetární biotop měl stále svůj vlastní věkovitý rytmus.

Bay se odpojila, a všimla si, že se v porostu vytvořil neveliký tunel. Bez váhání do něj vnikla. Připadala si jak v ledové lázni – zhora na ní neustále pršely studené kapky kondenzované vlhkosti. Nedbala toho a drala se dál a dál. Pouť vnitřnostmi L.E.S.a trvala dost dlouho, Bay si zrovna řekla, že je čas na odpočinek, když vtom se tunel rozevřel.

A to co kapitánka viděla, jí vzalo dech.

Pod obrovitou, rozlehlou klenbou, spletenou z nespočtu různě silných šlahounů, se nacházela... napodobenina Mechanicianské ošetřovny!

Uf! To jsem se lekla, pomyslela si Bay. Pochopitelně – L.E.S. ani při své obrovitosti nemohl mít prostředky pro výrobu vyspělých technologií, kterými byly ošetřovny přeplněné.

Ale to, co měla před sebou, byla... varianta na ošetřovnu! Zhotovena ne z technických, ale biologických komponent, a originálního plánu, který byl nepochybně nějakým biologickým derivátem techniky. V samém středu toho rostlinného uskupení se nacházelo cosi jako velká organická buňka, chráněná vícevrstevnými blánami.

Bay pocítila záchvěv obav. Ošetřovna byla i přes svou integraci do Bomma stále Mechanicianské zařízení. Kolik toho z ní prosáklo do vědomí L.E.S.a aniž bychom to tušili?! Dokáže obrovitý planetární organismus rozlišit dobré od nedobrého? Co když vnitřek L.E.S.ní ošetřovny obsahuje nějaký sice skvěle optimalizovaný, ale přesto vražedný prototypový organismus, který se po svém „zrození“ může stát jejich zkázou?!

Má naivní hra na stvořitelku mě zavedla moc daleko, pomyslela si. Unesena možnostmi, které se mi otevřely, uchvátala jsem to.

Se sotva slyšitelným šelestem se centrální buňka zachvěla. Bay sebou cukla leknutím, protože hladké těleso se počalo zvolna otevírat.

Pozdě! Už to běží. Ach Leptone, co jsem to způsobila! Se zatajeným dechem přihlížela, zatímco její ruka po paměti nahmatala rukojeť paprskometu. Bude-li to nutné, musím to zničit, umínila si skálopevně.

Vrstva po vrstvě se odhalovalo centrum L.E.S.ního inkubátoru.

Uf! Bay roztřeseně vydechla.

Když se objekt, který mohl zrovna tak být prvním květem v celé historii Kawairiky, otevřel, spatřila totiž... sebe samu!

Tak to ses překonal, Lesíku, pomyslela si ohromeně. To ještě netušila, co bude následovat. Urskonxana se totiž náhle pohnula. Ne zcela lidským, přesto ale efektivním pohybem beze spěchu opustila své rodné lůžko a bez sebemenšího váhání upřela na Bay pohled. Kapitánku opět zamrazilo. Oči předchozího prototypu byly vzhledově dokonalé, ale prázdné. Tyhle oči ale VIDĚLY.

Opatrně přišla blíže. I předchozí urskonx byl vzhledem téměř k nerozeznání podobný člověku, ale tohle bylo... neuvěřitelné. Prstem urskonxaně maličko odhrnula vlasy v zátylku, a tiše vydechla. I ta maličká jizva, památka na vyoperovaný identifikátor, tam byla.

Poslední tenoučký výhonek se odpojil od zcela dokonalé kopie a stáhl se do porostu. A prototyp číslo dvě pootočil hlavu a nenuceně zvedl ruku směrem k Bay.

Jako ve snách opětovala to němé gesto.

Její vlastní tvář proti ní se usmála.

Pojď ke mně, pravily bezzvučně rty.

A dost, vymanila se Bay z hypnotické moci druhého prototypu. Rázně ustoupila o dva kroky, sledována mírně překvapeným pohledem své kopie. Lesíku, tohle jsi nemohl odkoukat, pomyslela si. Ani odečíst z upraveného vzorku, který se ti vrátil od naší doktorky. Tak kdes to vyčmuchal? Sehnula se, uchopila jeden z výhonků, které volně ležely na zemi, a připojila se znovu na celoplanetární organismus.

Když se po dalších dvou hodinách oddělila od L.E.S.ní informační sítě, nebyla si jista zda skutečně chtěla vědět to, co zjistila. Jak jsme byli naivní, nadávala si v duchu. Jsme jen hloupé, nevědomé bytosti!

Pochopitelně že L.E.S nemohl získat potřebné údaje pomocí infra či utrazvukového skenování nových příchozích. To, co považovali za průzkum, byla ve skutečnosti pozvánka. Opravdová moc planetárního organismu ležela v telepatické síle!

Od počátku, co se objevili na Kawairice, věděl o každém jejich pohybu, bezmála o každé myšlence. Vždyť se nepřetržitě koupali ve všepronikajícím poli jeho globálního vědomí! Jistěže je nechtěl připojit násilím! Chtěl jim ukázat, oč krásnější, širší a plnější je být připojen místo potácení se prostorem a časem o samotě. A když poznal, že ty droboučké kousky živočišných tkání citlivě reagují na něco sobě podobného, poskytl jim to. Byl k tomu skvěle uzpůsoben – stačilo z hlubokých kořenů extrahovat pradávné vzpomínky na tvory, které kdysi, nesmírně dávno, asimiloval, a vhodně je modifikovat.

Také to mohlo dopadnout jinak, pomyslela si s úlekem. Mohli jsme zčistajasna k L.E.S.u přirůst... a hotovo. Ještě že jsme si porozuměli v dobrém! Hlavně aby tomu tak bylo i nadále-!

Vdechla vůni vegetace, kterou mezitím prohřálo slunce stoupající vzhůru po své každodenní nebeské pouti. No dobře. Když nás L.E.S. nechce do něčeho nutit, patrně ani tahle mlčky čekající urskonxana nebude nějaká past. Podívám se do ní, řekla si v duchu.

Několika výdechy zkoncentrovala vůli, pevně sevřela nabízenou ruku a připojila se, připravena na explozívní setkání se světem cizí mysli.

Nitro druhého prototypu však bylo prázdné!

Bay se zprvu ulekla, ale pak jí prostoupilo obrovské uspokojení. Ano. Nemám jen co jsem chtěla. Mám naprosto přesně, co jsem chtěla! Cítila, jak k ní prázdnota v nitru urskonxe laskavě a vlídně natahuje nespočet rukou. Nebyl to vědomý proces. Prototyp prostě chtěl naplnit, a velmi ochotně a citlivě na sebe přijímal přesnou tvářnost svého vzoru. Kdyby se uvolnila, přeneslo by se její vědomí do nitra té zvláštní bytosti.

Dokonalé řešení pro Luku!

Fascinována snadností, jež se sama nabízela, na okamžik by tomu málem podlehla. Ne, to nesmím, uvědomila si na poslední okamžik. Byla by to duplikace nebo přenesení? Dostala bych se pak zpět do svého těla? A co bych si počala tváří tvář své totožné kopii? Kdo z nás dvou by byl opravdovější?!

Ale bylo to tak lákavé!

S nečekaně velkým sebepřemáháním se stáhla zpět a odpojila se. Srdce jí bušilo jako splašené a prsty se chvěly. Na tak mezní situace stále nebyla připravena.

„Kšá,“ udělala gesto. Věděla, že L.E.S. pochopí co má na mysli.

Skutečně. Prototyp se bez sebemenší známky nespokojenosti otočil, vrátil se ke svému lůžku a ulehl na něj. Všechny otevřené části se opět zvolna uzavřely, až před Bay zůstala opět jen nehybná, tichá, prapodivná varianta L.E.S.ní ošetřovny.

A nešlo si nevšimnout, jak na tento nový fakt reagoval holistický graf. V jádru pozitivně, jenže boční konfigurace, které se objevily na probíhajících trasách, vypadaly mnohem hůře. To už Bay znala. Signalizovaly problém, a tentokrát nebylo těžké uhodnout, jaký bude a odkud přijde.

Sirkimané.

Tys to nepochybně tušil také, věnovala myšlenku biosystému, kterým byla obklopena. Máš ještě čas to dotáhnout k dokonalosti, pomyslela si potměšile, i když jí bylo jasné, že dávat L.E.S.u jakákoli ultimáta je úsměvně dětinské.

A teď mě vyveď ven, vyslala novou myšlenku, aniž se připojovala. Byla si tak jista, že jí L.E.S. stejně slyší, že jí přišlo samozřejmé, když se v zelené stěně opět otevřel tmavý tunel, vedoucí k pobřeží.

Errata:

30.05.2021 13:23