Vítej, návštěvníku!

Čtyři dny nato se přihodilo něco velmi nemilého.

Když Sirkimský kurýrní modul přiletěl do kolonie nejen neohlášen, ale nebývale divokým způsobem, bylo rázem jasné, že se děje něco mimořádného. Stroj prudce dosedl na písek, až přistávací zařízení bolestně zaskřípalo a jen tak-tak udrželo stabilitu.

„Napadlo nás to!“ vykřikl na celé kolo Kroptor, který vyskočil ven jako první. Ostatní Sirkimané se hrnuli za ním. Všichni byli ozbrojeni.

„Problém...?“ tázal se zvolna Ortogon, který spolu s Lukou seděl opodál a pomocí ovladače, který měl položený na kolenou, nejspíše řídil činnost nějakých automatů v okolí.

„Problém? To tedy jo!“ rozkřikl se kapitán Kongr. „Ty stromy nebo co to je, nás napadly!“

Ortogon se ale nezdál překvapen. „Prosím...?“ řekl nevýrazně.

„Přepadlo nás to! Bezdůvodně! Přivalilo se to do naší základny a zničilo nám to úplně všechno!“

„Zdravím, pánové,“ vyšla Bay loudavě z řídícího centra »betonárky«, vylákána povykem. „Ukli... uklidněte se.“

„Kapitánko, jdeš právě vhod!“ řekl magnát a vrhl na Bay poněkud pohrdavý pohled. Prý velitelka, běželo mu hlavou. Jak může tak hezká ženská vypadat jak bezdomovkyně? Vždyť i to tričko na sobě má celé skrčené, jako by se nedokázala ani obléci! U Leptona, to jsou ale primitivové!

„Jak se máme uklidnit, když jsme kvůli tomu vražednýmu porostu přišli dočista o všechno?!“ ječel zatím Kailis.

„Divné,“ pravila pomalu. „Jak... k tomu... došlo?“

„Co my víme?!“ rozkřikl se znovu Kroptor. „Podívejte se! Pojďte sem, uvidíte!“ Když se u něj shlukli, vyňal z kapsy malé záznamové zařízení, nastavil požadovaný režim a rozsvítil projekční plochu. Roztrhané, chaotické záběry ukazovaly obrovskou zelenou vlnu, která vtrhla do Sirkimské základny jak ničivá tsunami. Z výkřiků a výstřelů bylo zřejmé, že se posádka pokoušela bránit, ale jedinou záchranou byl rychlý útěk.

„Co k tomu máme dodávat?!“ zakončil vztekle.

Jenže trojice kolonistů se drama překvapivě nijak nedotklo.

„Už nic,“ odpověděla Bay. „Seberte se, a opu... opusťte naši kolonii.“

Čtveřice Sirkimanů na ni zůstala doslova užasle zírat.

„Cože?!“ vyrazil ze sebe Kroptor. „Kapitánko, ty ses dočista zbláznila? Nemáme kam se vrátit! Nemáme nic! Přežít můžeme jedině tady u vás – a ty nás chceš vyhnat?!“

Jenže Bay odvětila: „Přesně tak. Nastupte do svého modulu a odleťte. Hned.“

Okamžik bylo ticho.

„To je nelidské!“ vykřikl Kailis rozhorleně.

„To nemůžete myslet vážně!“ namítl Kroptor.

„Neodejdeme!“ prohlásil kapitán Kongr neústupně.

„Konec řečí,“ vmísil se do vzrušené debaty dosud mlčící sekretář Kezinbes, a výhrůžně potřásl paprskometem. „Prostě to tu přebíráme!“

„Správně!“ přidali se ihned ostatní a namířili své zbraně.

Jenže kapitánka se ani málo nezalekla. Vypadala skoro, jako by se jí to ani netýkalo. „Špatný nápad,“ řekla nevzrušeně.

„Naopak! Velmi skvělý nápad!“ zvolal Kroptor. Rychle chytil Bay levačkou kolem ramen a současně pravou rukou přiložil ústí paprskometu na její spánek. „Zabíráme vaši kolonii včetně všeho, co k ní patří! Držte je na mušce. Má snad někdo námitky?!“

„Ano, já,“ řekla v tu chvíli androidka Louve, která během hádky také přišla z »betonárky«. Sirkimané se rozhlédli. Teprve nyní si všimli robotů a androidů, kteří se mezitím přiblížili z okolí. Co bylo udivující: měli v rukou zbraně!

„Co do toho kecáš, synťáku!“ odplivl si magnát opovržlivě.

„Budu do toho mluvit i dál,“ pokračovala Louve klidně v řeči. „Položte zbraně na zem, nastupte do svého modulu a odleťte pryč. Neprodleně.“

„Tobě asi vážně přeskočilo v procesoru, viď?“ zasmál se Kroptor pohrdavě. „Co jako chceš udělat, když neposlechneme? Necháš mě abych zastřelil kapitánku? Nebo snad rovnou zastřelíš mě? Co by na to řekl tvůj trojjediný zákon robotiky?!“

„Nic. Nemám ho,“ opáčila Louve. Její paže bleskovou rychlostí vzlétla vzhůru a magnát se mžiknutím oka proměnil v bezvládnou hmotu. Bez jediného slova se zhroutil na písek.

„Chcípněte!“ zvolal Kezinbes a pokusil se Louve zastřelit. Jenže Matónova zbraň ho předešla a muž se ve zlomku sekundy ocitl ve stejném stavu, v jakém byl Kroptor.

„Vzdávám se!“ zaječel okamžitě Kailis a zahodil zbraň.

„Tvá volba, kapitáne?“ namířila Louve bez sebemenších rozpaků přímo na Kongra. Muž něco zavrčel a neochotně pustil paprskomet na zem.

„Ruce,“ vyzval ho Matón, a uvěznil kapitánova zápěstí do plastové bandáže. Stejně posloužil i zbylým třem Sirkimanům. Sebral zbraně a řekl: „Už je hotovo.“

„Skvělá práce,“ ozvalo se zboku.

Sirkimský kapitán s technikem jen vytřeštili oči, protože z »betonárky« vyšla – druhá Bay, následovaná druhou Lukou a druhým Ortogonem!

„Díky,“ pousmála se kapitánka na svou dvojnici. „Už se můžete vrátit do L.E.S.a.“ Urskonxané, které Sirkimané mylně považovali za skutečné obyvatele kolonie, se mlčky otočili a zamířili k zelené hradbě. Když k ní došli, náhle se na ně překvapivě rychle napojil nespočet výhonků a ohebných lián. Kopie počaly ztrácet svůj lidský vzhled – barvy vybledly a nabyly šedozelené palety – tvary a obrysy těl i »oděvů« se rozpustily – bylo zřejmé, že zanedlouho zůstane z kopií jen všední porost.

Pak se Bay obrátila k nevítaným hostům.

„Holistika očekávala váš útok, jak vidíte. Moc dobře víme, že vás nikdo nenapadl. Kailisi, ta tvá počítačová animace útoku by za jiných okolností zasloužila pochvalu. Teď nastupte do našeho modulu.“

Když viděla jejich váhání, tiše dodala: „Nebudu své příkazy opakovat. Kapitán má právo potlačit ozbrojenou vzpouru VŠEMI  prostředky.“ Kývla hlavou ke kopiím, které již úplně pozbyly lidských proporcí. „L.E.S. umí bytost bezvadně syntetizovat, ale pokud budete mít nějaké námitky, ujišťuji vás že umí člověka i rozložit na prvočinitele, jak jste právě viděli. Zaživa.“

„Vy jste na nás nastražili past-!“ vypadlo z Kongra.

„Říká ten, co nás přepadl se zbraní v ruce?“ podotkla nesmírně opovržlivým tónem Louve. „Jdeme!“

Do modulu byli odneseni i dva bezvládní Sirkimané. Bay usedla k řízení a Matón s Louve tvořili ochranku.

„Co s námi uděláte?“ odvážil se technik ustrašené otázky, když modul odstartoval.

„Na vašem osudu se nic nezmění ať ho budete znát nebo ne,“ opáčila androidka ledově.

Modul se po nedlouhé cestě připojil k mateřskému korábu.

„Teleport připraven!“ hlásil Bommu.

„Vždyť já vím,“ přelétl kapitánčiny rty lehký úsměv. „Start.“

„A tady jste doma,“ řekla o hodinu později, poté, co pronikli ochrannou sférou ven a přiblížili se na kontaktní vzdálenost k jachtě Sirkimanů, která tam opuštěna doposud plula vesmírem. Synchronizovali s ní dráhu letu, vysunuli přestupový koridor a eskortovali Sirkimany zpět na jejich vlastní loď.

„Ti dva se proberou za pár hodin,“ komentovala Bay, když androidé přenesli do Sirkimské lodě i oba bezvládné muže. Vzduch tam byl děsivě ledový, všem šla od úst pára. Opuštěná a vypnutá loď po dobu nepřítomnosti posádky neudržovala vnitřní teplotu.

„A tohle?“ pozvedl Kongr spoutané ruce.

„Váš problém.“ Odvrátila se, ale když zvedla ruku, aby se dotkla senzoru pro zavření průchodu, ještě se ohlédla. „A neotálejte zbytečně s odletem.“

Automatika tiše zabzučela a vstup se uzavřel.

„Vážně jsou pryč!“ potvrdil technik Kailis, který skrz malý průzor sledoval, jak se koridor zatáhl do Bomma a koráb poté zmizel teleportem.

„Do Kelu a Erebu! To nám teda fakt nevyšlo,“ zaklel kapitán. „Tak kde máš nějakej nůž nebo pilku!“

„Se nezblázni! Nejdřív zapnu topení, nebo tu zmrzneme!“ vrčel technik. Když dálkově nastavil termoregulaci, trochu neobratně otevřel palčivě mrazivý kontejner s nářadím a vyndal přímořeznou čepel. Plast tiše zavrzal, a kapitán si promnul osvobozené ruce.

„A co uděláme teď?“ ptal se Kailis, když zbavil pout i bezvládného magnáta a jeho „tajemníka“.

„Musíme přijít na to, jak se dostávají přes tu ochrannou sféru,“ zavrčel kapitán. „Nemůže to být nic složitého, abychom to neobjevili. A pak si to s nimi vyřídíme definitivně!“

„Kapitánka ale řekla, abychom neotáleli s odletem...?“ poznamenal Kailis nejistě.

„Co tě žere?!“ vybuchl Kongr. „Já jsem kapitán!“

„Jasně, jasně,“ couval honem technik, a kývl k postavám na podlaze. „Nenecháme je tu ležet, ne? Vezmeme nejdřív Kroptora...“

Když uložili své spící soudruhy na promrzlá lůžka, usedl kapitán s technikem do řídící místnosti. Uvedení kosmické jachty do provozu nebylo otázkou chvilky. Kailis tiše klel, listoval manuálem a dýchal si na zmrzlé prsty. Po třech hodinách konečně vystoupila teplota nad nulu, ale systémy kosmolodi počaly houfně kolabovat, protože kondenzovaná vlhkost leckde zatékala porušenou izolací do systémů.

„Za to můžou ty tvoje pokusy prorazit bariéru!“ obvinil kapitána. „Poškodilo to zařízení uvnitř a teď se z toho zblázním než to dám do pořádku! Hlídej si to tu sám, já jdu zprovoznit aspoň teleport.“

„Na ten je času dost!“ zarazil ho kapitán. „Nejdřív chci detekci! A heuristický počítač! Já na to přijdu jak se tam dostat, a pak ať si mě nepře-“

Naléhavé pípnutí na panelu ho přimělo otočit hlavu. Dvě sekundy upíral pohled na zprávu, načež zařval: „Mechaniciani! Musíme pryč! Oprav ten teleport! Padej, děléééj!“

Errata:

30.05.2021 13:23