Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Následujícího dne se však malá společnost vydala výsadkovým modulem zpět do vesmíru. Lékařka s sebou vezla i dvě nová těla, která Bay přes noc „vyloudila“ na L.E.S.u. Urskonxové nejen vzhledem, ale i chováním vzbudili nebývalý úžas. Přestože neprojevovali žádnou vlastní vůli, bez problémů reagovali na běžné verbální pokyny posádky.

„Dokonalí biologičtí roboti,“ konstatoval ohromeně Ortogon. „Což je to, co jednou budeme potřebovat, až nám synťáci zreznou a doslouží.“ Podíval se významně na Louve.

„Povíme si to, až mě jednou budeš volat, abych ti podala hůl, aby ses mohl projít po pláži!“ odrazila ho androidka pobavenou odpovědí, která měla za následek salvu smíchu.

„Dokonalí, až mě to trochu leká,“ přiznala Luka. „Jsou tak člověku podobní, že asi budu mít problém s tím je pitvat...“

„Nemusíš,“ uklidňovala jí Bay. „L.E.S. mě ujistil, že to jsou prázdné schránky, stejně jako stroj bez vyšší programové nástavby.“ Pak ale varovně vztyčila prst. „Ovšem nemohu zaručit, že neslouží jako výzvědný prvek, který L.E.S. díky naší vlastní vůli vyslal ven z planety.“

„Co to pro mě znamená?“

Bay pokrčila rameny. „Nic. Podporu L.E.S.a musíme brát takovou, jakou nabízí.“

Přelet z povrchu na domovský koráb proběhl naprosto hladce. Bommu je přivítal velmi srdečně, skoro vypadalo, že mu fyzická přítomnost posádky chyběla.

Ukázalo se, že mozek korábu za dobu své samoty nezahálel, a nejen perfektně uklidil a vyčistil své nitro, ale i posílil či optimalizoval různé palubní systémy.

Zatímco Luka se zavřela se svými úlovky do laboratoře, Ortogon zkoumal, co všechno na sobě koráb vylepšil. Bay se spolu s Bommem věnovala kontrole Delkworkovy hibernace. Bylo by špatné, kdyby se Mechanician najednou sebral dohromady a začal dělat problémy.

Při té příležitosti zjistili novou úžasnou věc.

Bommu totiž průběžně zkoumal i planetární oceán. Také v něm nacházel výlučně přisedlý hybridní život, ale když seslal speciálně upravené sondy do velkých hloubek, objevil tam obrovské, minerály nasáklé pralesy.

Nebyly to žádné zkamenělé relikty, ale živé řasy, vytvářející v temných hlubinách gigantické porosty, které do sebe pohlcovaly soli. Hle důvod, proč je Kawairické moře pitné!

Jenže ještě větší šok způsobila druhá informace. Ukázalo se, že jejich hmota obsahuje – trilibrixium!

V říši věčné noci, kilometry pod průzračnou Kawairickou hladinou, bujely obrovité pralesy, v jejichž nesmírně složitém nitru probíhaly neustálé světelné bouře na důkaz toho, že trilibrixium ani náhodou není mrtvý tabulkový prvek!

„Velký Leptone!“ zvolal don Ortogon, když viděl zprávu. „Narazili jsme na planetu, jejíž cena je nevyčíslitelná! Co vím, nikde kromě Xartu se trilibrixium nenašlo. Je jasné, proč se sem Mechaniciané chtějí tak usilovně dostat!“

„Jenže kromě Xarťanů nikdo nedokáže s trilibrixiem aspoň trochu rozumně pracovat,“ namítla ohromená Luka. „Všude možně po Svazu byly tisíce laboratoří, co vedly výzkum téhle bláznivé látky, ale nečetla jsem ani o jediném úspěšném projektu. Co ty na to, Bay?“

Kapitánka mlčela. Tohle byl snad nejúžasnější, ale současně nejděsnější fakt, který dosud objevili. Trilibrixium je nesmírně mocný sluha, ale krutý pán, pokud se vymkne.

„Bay...?“ opakovala doktorka.

„No...“ vydechla jen Bay, když viděla mapu s vyznačením prozatím zjištěných ložisek. „Napadá mě něco horšího: že jsme možná objevili dvojče L.E.S.a: jeho temný protipól...! Kdo ví, jaké ďábelské procesy probíhají v trilibrixiem ovládaných místech, která nikdy nepoznala ani paprsek slunce! Není nakonec pozemní L.E.S. jen projekcí svého hlubinného bratříčka...?!“

„Brrr!“ otřásl se Ortogon při těch slovech. „Dobrý námět na horor!“

Co bylo ještě divnější: holistický graf se při zapracování nových dat sice zatřásl, ale vydržel.

„Tak to už nechápu ani já! Něco nám uniká! O něčem strašně důležitém dosud nevíme!“ vrtěla Bay hlavou. „Až se vrátíme dolů, zkusím se na to L.E.S.a opatrně zeptat.“

„Velkou neznámou zůstává majitel Kawairiky,“ připomněla Luka z laboratoře, která i při práci sledovala hovor komunikátorem. „A jediný, kdo mě napadá, by mohl být Krogg...“

„Já že predikuji horory?“ zvolala Bay. „A co dělá doktorka?!“

Možnost nadhozená Lukou by byla značně děsivá. Tagur Smrtiboh, alias Ramos Friore, případně krátce jen Krogg, sám sebe označující za reálného mága, byl nezměrným, a nikterak dobrosrdečným elementem nad celým Svazem planet. Tajemná technologie uzavírací sféry by mohla být jeho rukopisem.

„Řeším to po chvílích s Bommem, ale bez výsledku,“ vyjádřil se k tomu don. „Jev, který ohraničuje soustavu, je složen z mnoha protikladů, pro které zatím nemáme žádné rozumné vysvětlení...“

Ovšem tři nejzáhadnější otázky zněly: kdo je jejím majitelem? Nebo se jedná pouze o relikt čehosi, co už dávno neexistuje? Za druhé: do jaké dimenze zasahuje, když dokáže odklonit teleport? O něčem takovém žádná teorie teleportu nemluvila! A hlavně: jakým způsobem rozlišuje, koho vpustí a koho ne?

To vše ukazovalo na pravděpodobnost Kroggovy vazby na Kawairiku. Mohl by tedy on být tou hrozbou?

Jenže všichni věděli, že zmíněná varianta je nejspíše chybná. Holistika z principu nedokázala Krogga zahrnout do svých výpočtů. Takže to, nač ukazovala, muselo být něco jiného. Ale co?!

Delkwork by to velmi pravděpodobně věděl. Jenže jeho osobnost byla vymazána, tím pádem nebyla šance zjistit výchozí datovou množinu jeho holistiky včetně správné metody odečtu grafu. Kolonisté naplno poznávali, že i ten nejdokonalejší systém může mít svou odvrácenou stránku.

Po prohlídce systémů korábu Ortogon shlédl hlášení o Mechanicianech za ochrannou sférou. Bommu použil i Delkworkovy detektory, ale ani s jejich pomocí neobjevil žádné trosky v očekávaných oblastech. Vypadalo to, že se Sirkimanům přece jen podařilo utéci.

„Možná nestáli Mechanicianům ani za pozornost,“ nadhodil.

Snad to byla pravda, neboť dravé stroje se nevzdávaly pokusů proniknout do soustavy. Jejich urputnost naznačovala, že by se jim to nakonec mohlo nějak podařit. Mechaniciané se řídili strojovou logikou, a jistě by neplýtvali časem a energií na něco, kde by jim nekynula ani jiskřička naděje.

Počínání nepřátelských korábů, z nichž každý byl vlastně mocnou autonomní nebiologickou bytostí, bylo velmi zneklidňující. Kdyby se jim skutečně podařilo prorazit bariéru, bylo by zle.

„Šla by posílit pozemní bojová síla kolonie pro případ že Mechaniciané proniknou skrz sféru?“ položil Ortogon dotaz Bommovi.

„Šla, ale nemá to význam,“ zněla odpověď. Don si to nechal projít hlavou. Mozek korábu měl pravdu. Bránit kolonii by bylo zcela jasně nad jejich síly. V případě invaze je jediná šance vrhnout Delkworka do sebevražedného boje, a mezitím uprchnout s Bommem.

„Jasně. Vypracuji příslušné postupy,“ podotkl Bommu ve chvíli, kdy Ortogon otevřel ústa, aby mu vydal odpovídající příkaz. Důstojník se zarazil. Což mozek korábu umí číst i jeho myšlenky? Pak mu to došlo.

„Bay-?“ řekl podezíravě.

Odpověděl mu její smích. „To já, promiň. Byla jsem chvíli Bommu, takže jsem slyšela hovor, a poslala odpověď.“

Don nasadil nesmírně strohý tón. „Kapitánko, soudím žes právě překročila domluvenou hranici v tom jak moc se stáváš strojem. Takže až dokončíš svou práci, zastav se pro pár usměrňujících plácnutí...!“

„Rozumím,“ zněla stejně komisní odpověď. „Přijdu rovnou bez šatů, abys měl větší výběr jejich umístění.“

Don se rozesmál.

„Doufám že tvá odpověď šla jen po soukromé lince!“

„Samozřejmě. Když se neprokecneš, Luka se nic nedozví.“

V Ortogonovi hrklo. „Hele, Bajonetová-!“

Znovu se ozval její smích. „Omlouvám se, milý done. Můj žert už zašel příliš daleko? Dávám zpátečku. Pokud bych přece jen dostala nepřekonatelnou chuť dělat to, co zůstalo nevysloveno, Luka by o tom stoprocentně věděla. Jsem možná chvílemi řádně šílená, ale nejsem podrazák svých přátel.“

Don se chytil za hlavu. „Bay, Bay... tebe kdybychom neměli, museli bychom si tě slepit z kelímků od jogurtu...!“ Chvilku to v sobě zpracovával. „Jak dlouho už to o nás víš?“ zeptal se pak.

„Od chvíle, kdy jste si poprvé mysleli, že nemám oči i vzadu na hlavě,“ padla nelítostně upřímná odpověď.

Don těžce pokýval hlavou. „Ano, kapitánko. Je to tak.“

„Však já vím, a moc vám to přeji,“ řekla úplně vážně. „A neboj, nešmíruju vás Bommovým prostřednictvím, když si myslíte že jste sami. Teda... ne vždycky. Jen když je to zajímavé! Neee! Kecám!“ skončila znovu nezvladatelným smíchem.

„Že já hlupák tehdy vybral ten tvůj obrázek!“ zvolal tragickým tónem Ortogon. „Tak krásně jsem si mohl žít kdybych tě nepotkal! Mohl jsem spokojeně sedět na Skarinze a čekat, až mě sežere konec vesmíru! A místo toho tu vedu předem prohraný slovní souboj s někým, koho jsem tak dlouho probouzel, až jsem ho ZPROPADENĚ probudil!“

„Já si na ten výkres pamatuji,“ poznamenala Bay najednou střízlivě. „Proč sis ho vlastně vybral...?“

„Byl... absolutně jiný než ostatní. Strhující...“

„Byl strašný.“

„Asi jak pro koho. Ke mně ale promlouval, mohu-li to tak říci.“

„Promlouval? Řval! Nadrásala jsem ho čirou nenávistí.“

„Asi právě proto...“ pronesl zamyšleně. „Myslíš, že tím přiznávám nenávist svou vlastní...?“

„Bez obav, můj druhý důstojníku. Kdybys v něm neviděl totéž co já, nezaujal by tě. Konečně sám přiznáváš, že jsme jedné krve...“

„Nepřeháněj. Nemám dojem, že bych chtěl opustit své tělo. Ale pokud to tak cítíš...“ povzdechl don. Pak se protrhl ze vzpomínek a důrazně dodal: „Dost. Už mě nerozebírej.“

„Necítím. Je to tak, jenom ty si to nechceš připustit...“ ukončila Bay spojení. Mlčenlivým pokývnutím mezitím odsouhlasila vylepšení protokolů hibernace Delkworka, které s ní během rozmluvy myšlenkami konzultoval Bommu. „Zapiš to do něj,“ řekla tiše a vstala.

Zpola žertovná a zpola velmi vážná rozmluva s Ortogonem jí přivedla do divné nálady. Bezcílně se procházela prázdným a tichým nitrem korábu, aniž na něj byla připojena, a Bommu na ni nenaléhal. Mlčky se loudala chodbami i sekcemi a nechávala na sebe působit sentiment vzpomínek na dobu, kdy celá vyplašená a zakrvácená zmateně pobíhala labyrintem temných zatuchlých palub a hroutících se oddělení.

„A pak jsi mě uvedla do života,“ poznamenal zčistajasna mozek korábu, který vnímal kapitánčino rozpoložení.

„A tys mi za odměnu ukradl duši,“ pousmála se teskně.

„Přijde mi to tak dávno... je vůbec pravda, že se to stalo?“ řekl.

Bay mimoděk zamrazilo. Tohle nejsou slova stroje. Kdo z nás dvou je víc člověkem, já nebo už on...?

„Nech toho, nebo se rozbrečím,“ zašeptala.

Jenže v tu poněkud vypjatou chvíli Bommu ohlásil nečekanou věc.

„Všem na příjmu. Mechaniciané se teleportovali pryč!“

„Hurá! Konečně je to přestalo bavit!“ zvolala s úlevou Luka.

Jenže Bay se otřásla dotekem zděšení. „Nejásejte. Jsme průšvihu o krůček blíže,“ řekla a poslala komunikátorem rychlý otisk holistického modelu. Ze dvou zbývajících variant se jedna definitivně uzavřela, a dál pokračovala už jen poslední.

Ta špatná.

Errata:

30.05.2021 13:23