Harkijský král Depoj dlouho mlčky hypnotizoval pohledem opovážlivce, který se kdoví jak domohl audience, ačkoli zjevně nijakou vznešenost nepobral. Žádný nápad ho ale neosvítil.

„Chm. Co můžeš uvést na podporu svého tvrzení?“ tázal se nakonec přísně.

„Cokoli, Vaše Veličenstvo.“

Hle, kam přenesl se děj! Jiné království, jiný král, ale opět Sogot, tentokráte na dvoře Arkellském.

„Co na to říkáš, Xygine?“ obrátil se král na svého mága.

„Jsem si jist, že jeho schopnosti nedosahují mých,“ opáčil mág hlasem, připomínajícím syčení hada. Ten cizák je absolutně bez aury, běželo mu přitom hlavou. Žádné amulety, žádné skryté servanty, žádná viditelná magie, ba ani obyčejný umkleidet. Je opravdu tak drzý, aby si myslel, že mu to projde?

„Tak se poměřte!“ vyzval je král Depoj.

Mág Xygin zhluboka vydechl, aby na sobě nedal znát potěšení. Zrovna dnes měl jakousi předtuchu, takže na audienci přišel velmi dobře připraven. Když scházel ze schodů do síně, úplně sršel energií. No, tak se ukaž, cizáku!

Zastavil deset kroků od cizince. „Takže ty se jmenuješ... Sogot?“

„Říkají mi tak.“

„Umíš toto?“ zvedl se Xygin půl metru do vzduchu. Chvilku levitoval, pak volně přistál zpět na dlažbě za bouřlivého aplausu dvořanů.

„Ano.“

Mág se jízlivě usmál. „Předveď...!“

„Ne. Dělám věci, které jsou potřeba, nikoli věci, které jsou zbytečné.“

„Protože to neumíš! Nedokážeš se ani odlepit od země, ty falešný podvodníku!“ zaútočil Xygin.

„Mágu Xygine,“ odvětil nevzrušeně Sogot, „klidně si levituj, ale nech mě promluvit s králem.“

„Nemáš co dělat na Arkellském dvoře, podvodníčku!“ vycenil mág Xygin zuby. „Seber se a zmiz!“

Sogot si ho pár vteřin měřil.

„Špatná odpověď,“ pronesl. Svět se s mágem náhle otočil a Xygin zjistil, že visí nad dlažbou hlavou dolů.

Ty zmetku! zuřil v duchu. Jak jsi to udělal? Kde máš tu svojí magii schovanou? Tak trapně jsem se nechal nachytat! A okamžitě napřel svou sílu a moc, aby se dostal z potupného postavení. Jenže ať se namáhal jak chtěl, nešlo to. Chtěl po drzém vetřelci mrštit spalující výboj, ale ani to nešlo!

Sogot si ho zatím přestal všímat.

„Králi...?“ kývl na Depoje.

„Zajímavé. Zajímavé!“ pronesl král, sledujíc, jak Xygin rudne a supí v marné snaze zlomit vliv, jež ho věznil. „Umíš také udělat zlato?!“ tázal se náhle.

„Umím.“

„Udělej!“

Sogot ani nehnul brvou a na schodu pod trůnem cinkla zlatá cihla, aniž kdo věděl jak se tam ocitla. Dvořané tlumeně škytli.

„Sassík! Sassík!!“ vykřikl král. Ihned přiběhl čiperný stařík, věnčený všemožnou laboratorní výbavou. V napjatém tichu počal cihlu vážit, měřit, potápět a kropit různými látkami. Po delší době si otřel orosené čelo a řekl: „Podle mého nejlepšího zkoumání jde o třicet harkijských liber⁰⁰¹ čistého zlata. Vaše Veličenstvo...!“

V tu chvíli už si zuřícího mága Xygina nikdo nevšímal. Síní zaburácel chór užaslých hlasů. Král zvedl ruku, a nastalo ticho.

„Jak moc zlata dokážeš udělat, So... Sogote?“

„Kolik kdo chce.“

Oči krále Depoje zaplály. „Tak dělej! Chci zlato. Chci! Dělej!“

Cink. Cink. Cink...

Zlaté cihly, zjevující se z nicoty, se počaly náhodně pokládat na široké stupně schodiště. Deset. Dvacet. Třicet.

„Sebrat! Do pokladnice s tím! Hned!!“ rozeřval se Depoj. V jeho očích měly ty cihly hodnotu nedohledných vojenských šiků, nových pevností, a také nového přepychu. Ano, takového mága potřebuje!

„Xygine,“ pronesl znechuceně, „nechceš se už raději otočit zpátky na nohy?!“

„Omlouvám se, Vaše Veličenstvo...!“ supěl mág.

„No, a ty pokračuj!“ vybídl král Sogota. Jenže ten zavrtěl hlavou. „Nevstoupil jsem do služeb tvého Veličenstva,“ řekl zvolna. Aniž udělal jakékoli gesto, zlaté cihly se náhle vytrhly služebníkům z rukou a poskládaly se do jediného zcela dokonale vyrovnaného sloupce poblíž Sogota.

„Hej... co to zas děláš?!“ vyskočil král Depoj.

„Jen odcházím.“ Zlato počalo rychle ztrácet svůj typický lesk, zešedlo a během několika úderů srdce se změnilo v sopečný popel. Ten ještě okamžik držel původní tvar, než se rozletěl v hustém, šedém, dráždivém mračnu.

„Zadržte ho!“ zařval král Depoj. Jenže už nebylo koho. Po divném návštěvníkovi nebyla v síni ani stopa. Jenom královský mág se stále třepal ve své potupné pozici. Třepal se v ní ještě celé dva dny, než vliv zeslábl natolik, že se Xygin konečně dokázal osvobodit.

Podivného Sogota nenašli nikde v Arkelle, ani v okolí.

Errata:

30.05.2021 13:20