Pokud si někdo odškrtává lokality, patrně v tuto chvíli došel k závěru, že zbývá už jen Xoremb. A přesně tak tomu je.

A jelikož pravděpodobnost, že lze reálného mága zabít kamennou palicí se limitně blíží nule, určitě nikoho nepřekvapí, že další den se Sogot nachází nedaleko jiného královského mága Kudichoje.

Kus od nich se na improvizované tribuně rozvaluje Xorembský král Zpenk, a kolem se místo audienční síně rozkládá malebná, mírně klesající stráň plná květin, momentálně však mnohde pošlapaných přítomným davem zvědavých dvořanů.

„Můj dvůr již dlouho potřebuje výkonného mága, cizinče,“ pravil zrovna král Zpenk. „Možná dovedeš zmizet v kouři, možná umíš šplhat po stojícím provazu nebo utéci ze zamčené truhly, stejně jako tamhle ten nemotora.“ Ruka letmo pokynula k zachmuřenému Kudichojovi. „Ale jinak je úplně k ničemu. Vyrábí zlato už několik let. Bez výsledku.“

„Rač prosím prominout, tvoje Veličenstvo,“ uklonil se mág. „Stvořil jsem již téměř osm homolí zlata...!“

„Ale ovšem,“ ušklíbl se král. „Jenže pro jeho výrobu jsi vyfasoval tolik peněz, že bych si to zlato mohl prostě koupit.“

„Výrobní postup je třeba vyladit, Vaše Veličenstvo. Počáteční náklady... pak budou... zcela jistě klesat!“

„Na svatého Dyndy anebo třeba jindy,“ pronesl král kriticky a obrátil se zpět k Sogotovi. „Jenže nikoho lepšího nemám. Takže, pokud ukážeš něco zajímavého, můžeš být královským mágem, a Kudichoj poputuje do dolů!“

„Co například?“ tázal se muž nevzrušeně.

Král Zpenk se jedovatě ušklíbl. „Žádný kámen mudrců, žádné astrální bytosti! Nic takového. Umíš vyhloubit příkop?!“ vybafl nečekanou otázku. Sogot neřekl ani slovo, ale stráň opodál se náhle dala do pohybu. Drny se strhly a poskládaly stranou, a pak se hlína vyvalila z hloubky na dvě hromady, nechávajíc po sobě úhledný začištěný příkop o délce dvaceti kroků, šířce na rozpažení a hlubší než postava člověka.

Dav přičumujících dvořanů ohromeně zavyl. Zavyl dokonce i Kudichoj, ale jen tak pro sebe, neboť cítil neodvratnou jistotu, že na teskné vytí bude mít plno času v dolech.

„Hezky... hezky!“ uvolil se král ke zdrženlivé pochvale. „A co zeď? Umíš?“

Ani nedořekl, a vedle příkopu se ze vzduchu zhmotnila stejně dlouhá, na tři stopy silná stěna z tesaného kamene a malty.

„To se podívejme!“ Král vstal z trůnu a popošel až ke kraji tribuny. „A co vodopád, mágu?“

Když ze stráně počala tryskat voda, král propadl euforii. V rychlém sledu si poručil sadu brnění, padesát robotnických obleků i s obuví, sto pecnů chleba, řadu třiceti džbánů s pivem, a k tomu několik dřevěných lavic a skříní. Stráň v tu chvíli vypadala jako narychlo uspořádaná multitématická výstava.

Dvořané zcela po právu žasli, ale král Zpenk jásal.

„Tohle se mi líbí! Kolik toho dokážeš vykouzlit?!“

„Libovolně.“

„Libovolně? Tak! Beru tě, cizinče! Beru! Hned!“ Otočil se ke komořímu. „Piš! Všechny: kopáče, zedníky, vodohospodáře, zavlažovače, platnéře a zbrojíře, pekaře a mlynáře, sládky, truhláře a tesaře, krejčí, tkalce a obuvníky – okamžitě pochytat a nahnat do dolů! Už je nepotřebuji, darmožrouty! Makat budou! Tak káže má královská vůle! Běž!“

Komoří, celý zelený děsem, doškrábal brkem a ozlomkrk se hnal ze stráně. Král Zpenk ho sledoval nadmíru spokojeným pohledem.

„Teď to bude všechno fungovat na mávnutí rukou,“ bručel si pod nos. „Postavíme hradby, chrámy, paláce, pevnosti, silnice, sklady! Za jediný den! Zadarmo! Tedy chlape, tys mě vážně překvapil...“

Slova mu došla, když se otočil. Cizinec totiž nikde nebyl.

„Kde je?!“ zařvalo jeho Veličenstvo. Ale ať řvalo jak chtělo, nikdo nedokázal říci, kdy a kam se Sogot ztratil. Jedině vodopád dál tekl ze stráně a počínal vyrývat do trávníku prohlubující se rýhu.

Errata:

30.05.2021 13:20