Vítej, návštěvníku!
„Trestuhodně jsi překročil své pravomoci vyslance,“ řekla kněžna Tülkü. Dav uprchlíků dorazil k Liskenu a rozlil se pod hradbami, neboť stráže ho nevpustily do města. Oproti tomu vyslanec Danar a Sogot byli předvoláni přímo do paláce, kde jim soudobá vládkyně sídla zrovna dávala najevo svou nelibost.
„S prominutím, Vaše Milosti, došel jsem k závěru že to bylo nejlepší řešení z těch, jež se nabízela,“ namítl vyslanec.
„Špatný závěr, Danare. Přivést do Liskenu mnoho tisíc hladových krků před zimou je školácká a neodpustitelná chyba. Navíc ať na Jorisetský trůn usedne kdokoli, jistě mě neopomene volat k zodpovědnosti za krádež poddaných, včetně úhrady za újmu, která mu tím vznikla. Vážila jsem si tě jako můj otec – buď mu Segorr lehký – ale nyní se mi zdá, že tě rozum nadobro opustil!“
„Ale my nezůstaneme v Liskenu,“ podotkl Sogot. „Nebude naším jednáním dotčen. Tedy, ne nyní.“
Kněžna si ho pronikavě změřila. „Ty jsi kdo, že vstupuješ do hovoru, který vedu se svým vyslancem?!“
„Říkají mi Sogot.“
„Počkej...!“ zarazila se kněžna. „Jak jsi to řekl? Nezůstaneme? Koho tím myslíš?“
„Sebe, lid za hradbami, a vyslance Danara s jeho rodinou.“
„Zadrž, člověče!“ obrátil se vyslanec na Sogota rozčileně. „O ničem takovém nebyla ani řeč!“
„Budete se hádat přede mnou, vy dva?!“ práskl hlas kněžny jako bič. Vyslanec se ihned pokorně sklonil, ale na Sogota to nemělo účinek. Naopak. Téměř neznatelně se usmál a náhle se v jeho rukou objevila skvostná kytice, sepnutá šňůrami z perel. Pokynul, načež dar zvolna odlevitoval do náruče překvapené kněžny.
„Tím jsme měli začít,“ pravil Sogot. „Je to sice dárek poněkud prostý pro někoho tak urozeného, a ubohý pro někoho tak půvabného, ale zkusme ho brát jako první kamínek v budoucí stavbě naší vzájemně výhodné spolupráce...“
Kněžna oněměla. Nejen nad drzostí toho člověka, ale i nad obsahem slov.
„Danare,“ řekla po chvíli. „Je on od počátku takový...?“
„Ještě horší, Vaše Milosti,“ uklonil se vyslanec hlouběji.
„Za hodinu vás čekám ve svém kabinetu,“ utnula kněžna audienci. Předala kytici komorné a odešla bez jediného ohlédnutí.
Errata: