Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Trvalo další dva týdny, než dav dosáhl pramenů Kvisu, a ještě jednou tolik, než cestu přehradilo neschůdné pohoří Werinku. Mezitím se znatelně ochladilo. Nejen díky nadmořské výšce, ale spíše blížící se zimou. Okolí zpustlo a zeleň zmizela, nahrazena hliněnými a kamennými pláněmi.

Když lidé zjistili, že se ocitli ve skalním kotli, z něhož není kudy vyjít, málem propadli zoufalství. Jejich strastiplná cesta má být korunována vyprahlým skalním údolím? Jakému ďáblovi jsme to upsali své životy? ptali se.

Sogot, který celou cestu absolvoval pěšky jako mnoho ostatních, mlčky prošel skrz rozčilené zástupy až do čela, kde postávali bezradní průzkumníci. Aniž co řekl, aniž se ohlížel, počal stoupat do kamenité stráně, přímo proti strmě se zvedající skalní stěně. To, v co nikdo nevěřil, se stalo skutečností: netrvalo dlouho a v záhybu skalního masivu se objevil temný jícen jeskyně.

„Nebyl tam. Nebyl tam!“ dušoval se náčelník průzkumu.

„Já ti věřím,“ souhlasil s ním vyslanec. „Pusť to z hlavy.“

Jako dlouhý had, věnčený bezpočtem blikajících pochodní, vnořil se početný zástup do nitra hory. Pochod se výrazně zpomalil, neboť dno jeskyně nebylo nijak ošetřeno, a často bylo nutno přelézat kamenná pole. Přesto poutníci následovali Sogota, který kráčel neochvějně dál, značkujíc pro sebe i všechny za sebou cestu siným magickým svitem.

Možná si někdo myslel, že cesta podzemím nebude dlouhá, ale různě se klikatící jeskyně nebrala konce. Některá místa byla rozměrná, že by jimi tři kočáry vedle sebe mohly projet, jinde se stěží podařilo provést dobytčata, která občas protestovala proti nezvyklé podzemní procházce.

Dlouhý, předlouhý byl pochod ledovým srdcem skal, a někteří lidé již počali umdlévat únavou. Konečně se vzduch znatelně ohřál a první řady vyšly zpět na světlo denní. Skutečně, slunce již stálo značně vysoko – strávili v podzemí téměř celý den a noc!

Výsledek námahy ale stál za to. Před nimi se otevřela nečekaně malebná, jen mírně zvlněná krajina, do dáli se široce rozevírající, toliko po okrajích věnčená sráznými horami se sněhobílými vrcholky.

„Jsme už v cíli, nebo naše cesta povede ještě dál?“ tázal se Danar svého podivného souputníka.

Ten zvolna, spokojeně přikývl. „Toto je váš cíl.“

Byla to však pravda jen zčásti. Ještě celých sedm dní pochodovali utečenci svým novým domovem, než Sogot zastavil na jednom mírně vyvýšeném místě.

„Tady vyčkejme.“

Tato dvě slova vzbudila mezi lidmi nové vzrušení, ale pamětlivi dosavadních zkušeností, neodvažovali se ho tázat na důvod. Ten se ostatně ukázal již druhý den: z jihu se objevili další lidé, kteří přišli z Gosumu, podél řeky Pohel a Ursid, překonali Hortskou poušť a ocitli se taktéž ve zdejším úrodném mezihoří.

Úžas byl oboustranný.

„Kde se tu berete, lidé Gosumští?“

„Sogot nás přivedl! Hle, tamhle jde! A kdo vás?“

„Inu, také on!“

A to nebylo ještě nic proti tomu, když na stejné místo jen o den později přišly i zástupy z Harkie a Umbirsu! Celkem se v dosud nikým nepoznaném mezihoří shromáždilo přibližně třináct tisíc osob ze čtyř pobřežních království. A tito lidé se dalšího rána sešli kolem návrší, na kterém byl Sogot s předáky, a pravili:

„Ty, reálný mágu, jsi nás vyvedl ze čtyř království až sem do srdce hor. Řekni nám konečně proč, a také co nás čeká!“

Sogot se podíval na vůdce čtyř proudů, ale nikdo se nechtěl ujmout řeči. Promluvil tedy on.

„Sami jste poznali, jak nevlídná dokáže být vaše dřívější domovina, ať už jí byl Gosum, Xoremb, Harkia nebo Umbirs. Na rozdíl od těch, kteří odpadli a vrátili se pod bič svých špatných panovníků, vy jste prokázali rozhodnost a vytrvalost jít za svým cílem. Odměnou vám bude vaše pospolitost, postavená na jiných pravidlech, než okolní říše. A proč? Protože nyní vy budete tvořit nové, šesté království. Království v samém srdci Segorru.“

„Nebude to jednoduché. Čekáte-li zázraky, budete možná zklamáni. O úspěch se musíte postarat sami, svou prací a svorností. Bude-li však nezbytno, nezůstanete ve svém úsilí osamoceni.“

Předáci čtyř zástupů se pak radili, a navrhli aby se Sogot stal prvním vládcem nového království. Ten to ale odmítl.

„Nejsem jedním z vás. Má cesta je jiná než vaše. Vyberte někoho z vašich řad.“

Znovu dali hlavy dohromady, a prohlásili: „Jsme tu čtyři vůdci čtyř zástupů. Zvolme prozatím vládu společnou. Ale protože vyslanec Liskenský přivedl nejvíce lidí, ať se nové království jmenuje Danar!“

Errata:

30.05.2021 13:20