Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

„Umbirs padl jako první,“ řekla kněžna Tülkü shromážděným velitelům. „Nedokázali správně rozpoznat hrozbu, ani včas reagovat. Harkia byla ztracena, protože se ani nepokusila o odpor. Boj v průsmyku Sogli byl předem prohraný, jelikož průzkumníci podcenili pohyblivost nepřítele.“

Výrazy přítomných velitelů byly odhodlané.

„Ani Drmol se nedokázal ubránit déle než den,“ pokračovala kněžna. „Jedině Xoremb sváděl složité boje na planinách celých dvacet dní, než vykrvácel. Velmi odvážná strategie, ale ani ta nevedla k vítězství. Takže když to shrneme, kromě několika nezávislých okrajových měst, jejichž vyvraždění je pouze otázka času, kdy se k nim Skendifští vydají, zbýváme ze všech království už jen my a Danar. Nebo se mýlím, pánové?“

Obrátila se ke čtyřem králům, kteří zdrceně stáli vedle velitelů. Před dvěma dny je kněžna přijala jako uprchlíky, a stále se ze svého fiaska nedokázali vzpamatovat.

„Posílili jsme o některé oddíly, které se dokázaly prosekat z Turopu, Kinle nebo Blougu až k nám,“ pokračovala Tülkü. „Stateční bojovníci, pravda. Na druhou stranu tím méně nám bude zbývat zásob. Čili bude třeba...“

„Vaše Milosti...!“ vpadl jí do řeči král Xorz, „ještě máme možnost ustoupit do Danaru. Vidím, že to tvá Milost nechce připustit, ale pokud nás tu divoši obklopí, čeká nás jistá smrt!“

Kněžna na monarchu upřela chladný pohled. „Pokud tvoje Veličenstvo chtělo říci, že máme na výběr buď zvítězit, nebo zemřít, souhlasím.“

„Ne, ne! Musíme pryč, dokud je aspoň šance!“ přidal se Kraal.

Kněžna se zamračila. „Neposkytla jsem vám azyl na Liskenu, abyste rozporovali má rozhodnutí. Pokud někdo postrádá důvěru v mé plány, nebude mi vadit, když odejde!“

„Milosti, měla bys jet s námi do skal!“ prohlásil král Depoj. Otočil se k ostatním. „Vaše Veličenstva...? Pojďme, než bude pozdě.“

Kněžna se ani nehnula.

Mlčela i poté, co urozená společnost opustila sál. Konečně přiběhl komoří a cosi zašeptal.

„Pánové,“ pravila Tülkü, „královská veličenstva opustila z vlastní vůle Lisken. Tím se cítím zúplna zproštěna povinnosti dál se o ně starat. Vraťme se nyní k vlastním záležitostem. Ještě jsem vás totiž nestačila seznámit s tím nejdůležitějším.“

Do síně vtrhl další komoří. Vypadal vyděšeně a významně kývl.

„A neměli bychom ztrácet čas,“ dodala kněžna. „Neboť Skendifské šiky se právě ocitly na dohled našich pozorovatelů.“

Divoši přitáhli k Liskenu ze tří směrů a počítali, že poslední kontinentální centrum odporu zlomí stejně snadno jako všechna dosavadní. Jenže když spatřili vzhled městské pevnosti, poprvé zaváhali. Bylo proč. Zatímco pobřežní králové se spolu utkávali v nepravidelných šarvátkách krátkodobého charakteru, Lisken si udržel samostatnost jedině díky tomu, že dokázal vzdorovat nátlaku mocného Xorembu po mnoho generací. Městská pevnost tomu odpovídala. Navíc kromě Danarského jedině Liskenské vojsko bylo profesionální, nikoli poskládané z naverbovaných a narychlo vyzbrojených venkovanů.

Skendifský pohlavár už se ale viděl pánem světa. Nějaký Lisken byl už pouze nepodstatné zdržení před světovládou. Odklonil proto téměř dvě třetiny svého vojska a vyslal ho do skal, kde se nacházelo Danarské minikrálovství.

Zní to téměř neuvěřitelně, ale divoši jeho existenci zjistili až poté, co vtrhli do Xorembu.

V tom měl opět prsty Sogot. Zvědové divochů sice už v Umbirsu hbitě dorazili po stopách až ke skalám, ale nenašli ani utíkající obyvatele, ani průchody. Protože Danar neměl žádného mága, který by na sebe upozornil magií, a reální mágové nebyli pro šamana Hikibotikiho viditelní, ani on netušil, že je v srdci skal nové království. Zvěsti o Danaru tím pádem považoval za úmyslný klam, který měl zpomalit Skendifský vítězný postup a umožnit pobřežním obráncům lépe se připravit.

Pohlavár Pikiloti zatím rozkládal své šiky kolem Liskenu. Tohle nevypadá jako obvyklé sídelní město, pomyslel si už poněkolikáté. Ale během svého tažení už nabyl přesvědčení, že obyvatelé kontinentu jsou zbabělí a nebývale změkčilí, takže si nepřipouštěl žádné starosti.

Jenže netušil, že kněžna se může opřít o staleté zkušenosti svých předků z válek i obléhání, a hodlá je naplno využít. Dvousethlavý oddíl elitních válečníků, který najednou vyrazil z Liskenu, přivedl divochy k naprostému úžasu. Jak je možné, že se obležená pevnost zbavuje svých obránců? Pobijte ty blázny!

Rychle poznali svůj omyl. Prapor bojovníků se zabodl do jejich neuspořádaných houfů, pronikl skrz dlouhé pole nepřátel, pozabíjel každého koho potkal a zmizel v krajině dříve, než ho mohli obklíčit skutečně drtivou přesilou. To vše beze ztráty jediného vlastního vojáka! Náročný výcvik, kterým procházeli Liskenští válečníci, se nyní plně zúročil nejen na hradbách.

Divoši byli viditelně zaraženi údernou silou Liskenského oddílu, ale též nechápavě žasli nad smyslem té operace. Nikdo přece nepošle obránce jen tak bez důvodně pryč!

„Sledujte! Je!“ přikázal pohlavár.

Jenže sotva stíhací domorodý oddíl zmizel z dohledu, jako by se po něm slehla zem. Byla to léčka, uvědomil si Pikiloti rozmrzele. Počítali, že za nimi pošlu průzkum, a počíhali si v záloze. Nemrzela ho ani tak ztráta pár desítek bojovníků, ale spíš to, že ho někdo tak snadno přechytračil. Nařídil po stopách oddílu vyslat silný svazek, ale ten už nikoho nenašel. Liskenský oddíl se rozprchl do všech stran a splynul s kopcovitou krajinou.

Mezitím gumbha⁴, velký tradicionalista, který si dal jméno Zobudlok, vedl domorodé šiky k Werinským útesům. Brali to během, jako vždy. Na co potřebovaly karavany dvacet dní, zdolaly jeho dravé hordy za pět. Naneštěstí jejich dravost nebylo jak ukojit, protože kraj, kterým probíhali, byl zcela pustý.

Tento tunel do Danaru objevili snadno, vždyť k němu vedla karavaní stezka, navíc plná odhozených věcí od lidí, kteří prchali do mezihoří ve snaze spasit životy. Zobudlokova radost, když místo nedotčené skály spatřil rozměrný tmavý tunel, nebrala mezí. Konečně vchod do skal! Jenže na pohled snadná cesta byla uzavřena příhradovou nebývale masivní železnou mříží, zpoza které divochy uvítalo krupobití šípů.

Divoši se sice pokoušeli střelbu opětovat, ale tentokráte marně. Zatímco od obrněných oddílů lukostřelců uvnitř tunelu se šípy jen neškodně odrážely, před branou mezi Skendifany rozsévaly střely obránců zkázu a smrt.

Zobudlok tedy odvolal útok a vyslal lezce, aby našli, jak překonat skály. Jenže tak jako kdysi na jihu harkijští horalové, ani nadmíru obratní lezci divochů nedokázali najít cestu, kudy se dostat na druhou stranu.

Rozvzteklený Zobudlok dal neúspěšné průzkumníky pobít a vyslal další. Ti už se raději nevrátili, čímž nepřímo potvrdili, že přechod útesů také nenašli. Gumbha tedy poručil několika oddílům propátrat široké okolí a přijít na způsob, jak dál. Situace před Danarem dočasně zamrzla v patovém stavu.

Zato uvnitř bylo o zábavu postaráno. Králové Depoj, Potoris, Kraal a Xorz dorazili s nečetným urozeným doprovodem do Danaru jen několik hodin před Skendifskými hordami. Mříže byly již uzavřeny, a k nepopsatelnému ohromení aristokratů minikrálovstvíčko dlouze zvažovalo, zda je vpustit či ponechat divochům napospas.

I když konečně králové prošli pod mřížemi dovnitř, místo vděčnosti cítili pobouření a vztek. Ve svém přesvědčení se neustále považovali za vysoce nadřazené všem lidem okolo. Nic se nemohlo rovnat jejich urozenosti – vždyť byli králové!

Jenže ke svému zděšení rychle zjistili, že jejich urozenost v Danaru nic neznamená. Místo očekávaných poct a péče je neosobní stráže dovedly do uzavřené oblasti, obehnané vysokou zdí, kde každý dostal přidělené prosté lůžko a obyčejnou skříň. Byli v jedné z mnoha hromadných ubytoven! Spolu s měšťany, řemeslníky, kupci, chalupáři, ba i bezzemky a nádeníky!

Víc se o ně nikdo nestaral.

Šok králů se nedal vypsat slovy. Nevýslovně pobouřeni, hnali se k bráně ubytovací zóny, kde je ale zastavily stráže. Nic nepomohly rozkazy, hrozby, prosby i uplácení šperky, jež měli při sobě. Neschopni slova, úplně paralyzováni ponížením, do něhož upadli, vrátili se nakonec do ubytovny. Stále nedokázali přijmout skutečnost, že jsou všedními položkami zdejšího utečeneckého tábora. Jedni z více jak čtrnácti tisíc.

„Ty jsi s tím počítal od začátku,“ řekla podruhé Dejane Sogotovi, pozorujíc dění před i za Klifskou bránou.

„Ano.“

------------------------ Poznámky:

  4 Gumbha – nejbližší nižší pohlavár

Errata:

30.05.2021 13:20