Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Zatímco Skendifské hordy se utábořily u Werinských skal, a shrbeny u skromných ohníčků vyčkávaly návratu průzkumníků, kolem Liskenu bylo živo. Když pohlavár Pikiloti nenašel šamana, rozhodl se zdolat zdi města klasickým způsobem.

„Ostrve! Stavte!“ poručil. Soudný člověk by při pohledu na téměř kolmé dvacetimetrové Liskenské hradby přiznal, že to je záměr poněkud nereálný, ale divoši se nezatěžovali racionálnem. Počali kácet vysoké stromy, osekali z nich větve a umně spojovali kmeny do dlouhých, primitivních žebříků, jež se krátce po nové půlnoci počaly kymácivě a velmi riskantně plazit vzhůru po hradbách.

K nevýslovnému Pikilotiho údivu ani tento pokus nezpůsobil na hradbách poprask. Hlídky zavolaly nějaké heslo, načež stromové žebříky shora polily hořící smůlou.

Pohlavárovy představy o nočním útoku tím zkrachovaly, ale Pikiloti si věděl rady. Nechal přivést vybrané zajatce, které k tomuto účelu rozkázal ušetřit.

„Postavíte! Mi! Veliké! Vrhací! Věci!“ vyštěkal jim do tváří. „A!“ chvíli mával rukama, než našel vhodné slovo v kontinentální řeči. „Rozbíjecí!“ dodal ještě. Biče zapráskaly a zajatí dřevaři, tesaři i mechanici se dali chvatně do práce. Výroba katapultů, fungujících na prostém pákovém principu, není příliš složitá, a zhotovení beranidel také ne. Divoši zatím počali připravovat trasy k branám města, neboť Liskenští před obléháním přerušili cesty několika hlubokými příkopy.

Na chvíli se rozvinula standardní dobývací bitva, kterou ale prozatím měli v rukou obránci: lučištníci úspěšně likvidovali pokusy o zasypání příkopů. Bylo znát, že v tomto druhu střelby byli skvěle vycvičeni. Obléhatelé se tedy rozhodli počkat na další noc.

Jenže tma s sebou přinesla novou nepříjemnost. Liskenský oddíl, který předtím prorazil skrz ležení divochů, se vrátil i s posilami a počal nečekaně pobíjet týl Pikilotiho armády v místech, kde si divoši připadali naprosto v bezpečí. Vyloženě záškodnický boj sice nepředstavoval přímou hrozbu porážky, ale byl psychologicky velmi nepříjemný. Nikdo si nemohl být jistý, zda nebude napaden do zad. To na požitku z obléhání opravdu nepřidá.

Mezitím gumbha Zobudlok, ležící s vojskem před branou Danaru, zjistil že skály nedokáže překonat. Vzhledem k tomu, že pusté skalní hrdlo nenabízelo široko daleko žádný zdroj potravy, měl pralesní velitel na vybranou: buď otočit a táhnout zpět do nížiny, nebo se pokusit prorazit bránu bez ohledu na oběti.

Svištící déšť železných šipek, který se nečekaně snesl ze zatažené oblohy, uspíšil jeho rozhodování. Když divoši po prvním šoku pochopili, co se děje, propadli zděšení: z nebe prší ostré hroty! Celé vojsko se v panice pokoušelo najít někde skrýš, ale skály nenabízely žádnou jeskyni či aspoň výklenek. A vražedný déšť pokračoval, probíjel zmateně pobíhající divochy na všech stranách. Chaos, který zavládl ve skalní úžině, těžko popsat. Přední řady se draly pryč přes zadní, ranění křičeli a sténali, dosud živí klopýtali přes ně na všechny strany v marné snaze najít nějaký úkryt. A vysoko nad tím letka danarských vzducholodí generála Dhorga právě konala svou první válečnou misi.

Gumbha Zobudlok už neváhal. Pokud někde znenadání začnou pršet místo vody smrtící bodce, nemá cenu vzdorovat nadpřirozeným silám. Tím spíš že sám jen shodou náhod nepřišel také o život. Věren tradici, změnil si jméno na Zobudhod, svolal pohybu schopné zbytky vojska a táhl zpět k Liskenu.

Později se ukázalo, co to mělo znamenat. Význam jména Zobudlok se dal vyložit způsobem „ten co zvítězil ve skalách“. Skendifan už se předem cítil vítězem. Když zklamal, tak jak velel pralesní odvěký zvyk, poctivě si jméno změnil podle aktuální situace. Jak snadno nahlédnout, Zobudhod znamená přesný opak původního.

Železný déšť se ale ustupujících divochů nechtěl pustit. Kdykoli zastavili, řítil se z černého nebe jako hvízdající zkáza, jež zvedala unavené divochy k novému bezhlavému úprku. Na pláně kolem Liskenu proto dorazilo vojsko nejen znatelně zdecimované, ale hlavně nebývale rychle.

Když pohlavár Pikiloti zočil nešťastného Zobudhoda, unesen zlostí, dopustil se velké chyby: nechal ho důkladně spráskat. Ne pro jeho neúspěch u Danaru, ale protože za sebou přivedl tajemnou noční zkázu až sem k němu!

Jenže vražedný železný déšť náhle ustal tak jak začal.

Nesmírně pohaněný gumbha Zobudhod se ale zatvrdil. Výprask byl pro něj stokrát horší než smrt. Změnil si jméno na Sikotakisi, přišel do poradního kruhu a pohlavára Pikilotiho jediným nečekaným úderem své palice (zvané akis) zabil. Aby využil příležitosti, chtěl se chopit vlády, jenže leckteří další podnáčelníci se zdráhali ho uznat. Pod hradbami Liskenu se u poradního ohně znenadání rozhořel bratrovražedný boj o moc nad vlastním vojskem.

Velitelé kněžny Tülkü by museli být zcela hloupí, aby toho nevyužili. Okamžitě sešikovali úderné oddíly a už už je hodlali vyslat z brány do protiútoku, když se z věží ozvala zpráva:

„Draci!“

Skutečně. Směrem od Werinku se oblohou rychle přibližovaly dva hrozivé stíny a než se Skendifané nadáli, snesla se na jejich hlavy pro změnu ohnivá záplava. Ta zkázu dokonala. Když obě oheň chrlící stvůry po čase odletěly, nezůstalo pro vojáky Liskenu venku už mnoho práce. Dosud nezadržitelná invaze divých kmenů se zbortila během jediného dne jako hrad z písku.

Errata:

30.05.2021 13:20