Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Ochránce ve výcviku Rafan Vron se ohlásil u Bdělého Laridona.

„Co tě přivádí?“

„Možná se mi budete smát, ale měl jsem vidění.“

Laridonovi připadalo směšné, že podřízený jeho podřízených přichází za ním s nějakým potrhlým snem. Pak si ale vzpomněl na Demitovo vyprávění, že vidění tohohle mladíka několikrát upozornilo na nebezpečnou situaci, na kterou se mohli alespoň trochu připravit.

„Máš schopnost vidět budoucnost?“

„Občas se mi zjeví něco, co se krutě podobá tomu, co nastane. Tentokrát jsem trochu zmatený, protože se to týká místa, kde jsem byl jako dítě.“

„Ty jsi vyrostl v dětském domově, že?“

„Ano. Některé zážitky odtud jsou ale opravdu nezapomenutelné. To, co jsem ale viděl, jsem tam nikdy nezažil, ani jsem neslyšel, že by se tam něco podobného stalo.“

„Tak povídej, mám teď chvilku času.“

„V tom dětském domově – jmenoval se »Útulný domov«, ale měl k tomu hodně daleko – byl dost tuhý režim. Za vážné kázeňské přestupky posílala vrchní vychovatelka děti do tak zvané díry. I já jsem tam jednou byl a nerad na to vzpomínám. Byla to jeskyně, která měla sice nějaké větrání, ale žádný normální vchod a nebylo v ní vůbec žádné světlo. Děti tam posílali magicky, asi nějakým druhem brány. Děti, které tam byly delší dobu, to nepřežily.“

Laridon nevěřícně kroutil hlavou „A to jim to místní vládci trpěli?“

„Ti asi měli jiné starosti. Děti, které v tom domově vyrostly, se pak stejně stávaly otroky. Ti nejšťastnější se stali vojáky, dívky posluhovačkami nebo prostitutkami s náramkem poslušnosti, který celý život nemohly sundat. Pokud si je nikdo nevybral, byli po dosažení věku asi patnácti let odesláni jako otroci do dolů nebo na plantáže.“

„A jak jste se odtud dostali vy?“

„Podivnou shodou okolností. Matka Hanky pomocí černé magie očarovala dračí vejce a chtěla přenést některé vlastnosti draka svému synovi. Ten přitom zemřel, ale Hanka se vejce náhodou dotkla a vyměnila si některé schopnosti s dračím mládětem, které se klubalo z vejce. Ctihodná starší Karmaneuduna, jejíž syn to je, hledala Hanku, zařídila její vysvobození a aby se lépe cítila, vzala s ní i její nejlepší kamarády, totiž mne a Sváťu. Je to hodně komplikované a nemá cenu se zabývat detaily.“

„Ty detaily by asi byly zajímavé, ale není na ně čas. Vraťme se k tomu vidění.“

„Viděl jsem, že dítě bylo dlouho v díře, až omdlelo, ale bylo stále živé. Najednou se tam zjevila harpyje a odnesla si ho.“

„To je divné, harpyje přece odnášejí jen mrtvá těla.“

„Já si to dosud myslel také. To, že jsem to viděl, ale znamená, že by k tomu mohlo skutečně za některých okolností dojít.“

„A není to zase nějaká finta, jakou jste zkoušeli s těmi Martisovými potomky?“

„Víte, že jsme to chtěli vyřešit a ne nechat draky zbytečně zabíjet. Nakonec se to povedlo. Ale tohle je opravdu tak, jak říkám!“ – a Rafan otevřel Laridonovi svoji mysl.

„Zdá se mi to všechno neskutečné. Ale jestli se tam opravdu dějí taková zvěrstva na dětech, chtělo by to inspekci ochránců. Proberu to na poradě Bdělých.“

„Zdá se to být pěkná pohádka“ ušklíbl se Klausun. Věříte mu?

„Věřím. Víte, že on tenkrát viděl předem to přepadení komunity svatého Sekurita? Otevřel mi celou mysl a žádné postranní úmysly tam nebyly. On to v tom domově opravdu zažil a ví, o čem mluví.“

„Dobře, tak ho tam pošlete, ale s nějakým zkušeným ochráncem, nejlépe mágem.“

„Zavolejte mi Helaru.“

Zanedlouho se Helara dostavila. „Jsem zde, šéfe, jaké máte přání?“

„Prý máš nějaké zkušenosti se spoluprací s Rafaelem Vronem?“

„Vlastně mu skoro vděčím za život. Je mladý, trochu nevycválaný, ale jinak dobrý. Rozpadá se nám zase svět?“

„Tentokrát to asi není nic světoborného. Měl nějaké divné vidění, tak by bylo dobře se tam mrknout.“

„Kde to je?“

„Na jižním kontinentu.“

„A sakra, to abychom si zase vzali Demitův náramek, nebo nám magie brzy dojde. Je to tam jak magická poušť.“

„Snad to za den nebo dva prověříte. Nerad bych tě postrádal moc dlouho.“

„Jdu se připravit, řekněte Rafanovi, ať přijde za dvě hodiny.“

Errata:

09.07.2021 08:09