Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

„Tenhle způsob cestování je opravdu luxus. Nemohli byste mě ho taky naučit?“ loudila Jitka.

„Jó holka, to by ses musela ještě moc učit. Takhle bys mohla sama cestovat jen zabezpečenou bránou. Kdo tě protahuje divokou bránou, musí tě sakra dobře zabezpečit, aby ses nám cestou nerozpadla. Kdybys takovou bránu někde viděla, v žádném případě do ní neskákej sama!“

„Nazdar Zachu, vedu si dvě ženský na večeři a na nocleh v našem domečku.“

„Jen abyste mi to tam nezbourali! Tahle vypadá na bojovnici první třídy!“ ukázal na Helaru.

„Byli jsme dneska v Útulném domově, potřebujeme si trochu spravit chuť“ změnil tón Rafan. „Tady Jitka si lízla pomazánky a málem dostala žaludeční křeče.“

„Chudáci děti. Nemůže s tím někdo něco udělat?“ pohladil si trpaslík vousy.

„Je to tam uplacený shora dolů. Od purkmistra po hlavní vychovatelku. Ale tohle budou ochránci těžko vyšetřovat. Kdyby se ale našel někdo, kdo by to chtěl rozseknout, možná, že by z toho vyšetřování mohly vypadnout informace jako vedlejší produkt.“

„No jo, ale kdyby jim to tam zavřeli, co s těmi dětmi?“ podotkla Jitka. „Jak to vlastně děláte tady?“

„Ty bys o tom měl něco vědět Zachu, když jsi teď jeden z radních!“

„U nás se snažíme nabídnout děti k adopci. Zatím se to docela daří. Když jsou už k adopci moc velké, žijí s ošetřovatelkou v takové jakoby velké rodině, kde se zčásti už starají samy o sebe a mladší sourozence. Veškeré financování jde přes radnici – i všechny sponzorské dary. Kontrolu zajišťuje dobrovolné sdružení matek, které občas chodí na návštěvy a na výchovu dětí dohlíží. Taky se občas najde nějaký nepřizpůsobivý, který skončí v pasťáku, ale i tam je kontrolovaná strava a všechno je přesně evidováno. Stojí to sice dost peněz, ale raději zvýšíme daně, než bychom nějakým Seladoninům dovolili dělat z holek prostitutky.“

„Vidíte, nějaký Seladonin z Dubovníku se u nás občas vyskytoval. Myslím, že patřil ke sponzorům. Teď tam ale delší dobu nebyl,“ řekla Jitka.

„Ségra Hanka by ti mohla vyprávět, jak tam o dívky pečovali, a tady Zach, kolik musel za dvě z nich zaplatit. Naštěstí už jsme mu to prokázali.“

„To je hrůza. A na pohled to vypadal lidumilně. Radši bych se tam ani nevracela!“

„Víš co, jdi radši spát. My teď tady s Helarou budeme dávat dohromady informace, které bys ani neměla slyšet. Snad nám Sváťa promine, když mu tě nasadíme do postele na jednu noc.“

Hanka doprovodila Jitku do domečku a ukázala jí, kde se může umýt a kde si má lehnout.

„Ukážu ti ještě, jak tě můžu oslovit, kdybych něco s tebou potřebovala probrat. Nelekni se.“

Když naskočila dračí komunikace, Jitka sebou škubla, ale pak Hance v duchu odpověděla: „Jak to dokážeš? To jsem ještě nikdy nezažila.“

„To umím jenom já a draci. Nikdo jiný tě takhle neosloví. Je to ale mezi lidmi dost bezpečné, odposlouchávat to asi umí jen Avisir – to je takový bojový pták, kterého u vás určitě nemají. Když ale bude potřeba, mohu tě propojit i s jinými lidmi. Smůla je, že ty mě takhle zavolat nemůžeš.“

Pak se obě uložily a rychle usnuly.

„A teď si probereme a dáme dohromady to, co jsme se dozvěděli“ zahájila poradu Helara, když Zachariáš odešel do kuchyně. „O tom, že z díry zmizel chlapec, jsem ti už vyprávěla. Je otázka, zda to bylo poprvé.“

„Rozhodně ne. Zjistil jsem, že se pravděpodobně od posledního výběrového dne ztratily už alespoň tři děti a navíc, že další tři – to jsou ti, kteří neměli dokumentaci – jsou připraveni jako náhrada za další zmizelé.“

Helara nadskočila na židli: „Podle čeho jsi k tomu dospěl?“

„Zatímco ses dohadovala s Bachařkou, mluvil jsem s těmi dětmi, co jsme si nechali stranou. Ty, které se ti zdály mladé podle údajů v dokumentaci, se totiž vůbec nejmenují tak, jak na ně volají. Dali jim jména podle dětí, které prý odešly. Takže z toho soudím, že je někomu prodali. A z nějakého důvodu nemohli čekat do dalšího výběrového dne. Myslím, že o dalším výběrovém dnu zapíšou zmizelé jako odvedené smyšlenými zájemci a jejich náhradníky pak zapíšou jako normální přírůstky a začnou jim zase říkat jejich pravými jmény.“

To už bylo trochu moc i na Helaru.

„A to těch dětí mohlo být i víc, tyhle jenom evidentně věkem neseděly! Divné je jenom, že jsem u Bachařky v jejím vědomí nenašla takovou stopu.“

„Buď jí někdo maže paměť, nebo je lepší, než si myslíš. Skoro si myslím, že jsi ji podcenila. Možná ti otevřela jenom část paměti a hraje si na naivku.“

Helara propíchla Rafana očima.

„Hele, kolego, nejsi ty na takové úvahy ještě moc mladej?“

Rafan jí odpověděl jen mentálně:

„A nevzpomínáš, kdo podcenil protivníka, a nechal si nasadit knuta? Helaro, vzpamatuj se a smiř se s tím, že jsi člověk! Nikdo není neomylný.“

Helara se zvedla na židli, jako by se chtěla na Rafana vrhnout. Pak se ale zastavila, znovu usedla a zabořila obličej do dlaní.

„Máš pravdu,“ řekla nahlas. „Musíme počítat i s touhle možností.“

„Na druhou stranu to, že jsi úplně zaměstnala Bachařku, mi umožnilo povídat si s dětmi. Bachařka by to nedovolila. Taky nepočítala s tulíkem a sušenkami. Jinak by se děti tak nerozpovídaly. Takže nám vlastně týmová spolupráce bezvadně vychází!“

„Nemáš ty školení v krizové komunikaci?“

„Jo, to bude asi tím,“ a oba se upřímně zasmáli.

„Takže zítra se tam moc nového nedozvíme. Myslela bych ale, že nejrozumnější by bylo Bachařku izolovat v nějaké antimagické kleci, dokud se celá aféra nevyjasní. Pak bych nechala vyrubat vchod do té díry a zavolala odborníka na zobrazování minulosti v tom prostoru.“

„Bál bych se, že se vyrubáním otvoru prostor naruší a vyvolání minulosti nebude možné. Měli bychom se Bdělého zeptat na jiné možnosti. Tobě přece jen budou Bdělí víc věřit. Takže navrhuji, abych se ráno s Jitkou přemístil do útulku a prošli jsme výběrové domy. To bychom mohli protáhnout až do oběda. Bachařka bude chtít být při tom, takže nebude mít čas na to, aby něco dále inscenovala.“

Helara přikývla a pokračovala: „A já zatím zajdu za Bdělými, zjistím možnosti vizualizace a přemluvím je, aby Bachařku zadrželi pro podezření z obchodování s dětmi. O Harpyjích se v příkazu k zadržení raději nezmíníme. Bachařka pak musí být zavřena v antimagické kleci.“

„Vypadá to na dobrý plán. Pokusím se Bachařku zaměstnat co nejdéle, ale pospěš si. Myslím ale, že nám chybí jeden důležitý článek řetězu událostí. Jsou to harpyje. Podle toho, co vyprávěli bratři Mojeranovi nevěřím, že jestli v tom mají prsty harpyje, jsou to ty, které pečují o chrám Na pomezí a školu harpyjí v Airbovanu. Určitě to budou nějaké odtržené. A myslím, že – i když to vypadá ztřeštěně – ty správné harpyje by mohly mít zájem udělat si v tom pořádek.“

Helara zalapala po vzduchu: „Rafe, s čím si to chceš zahrávat? Víš, že styk s harpyjemi je strašně nebezpečný?“

„Vím a vědí to i ti, kteří u nich studovali. Na druhé straně právě ti potvrzují, že v chrámu Na pomezí i ve škole harpyjí je pořádek a že tyhle harpyje mají velký smysl pro čest i spravedlnost. Určitě se jim nebude líbit, když se jim do jejich záležitostí budou plést lidé, ale na druhou stranu, také nevědí o všem, co se Na pomezí děje, jak jsme se přesvědčili při problémech s následníkem trůnu na Jižním kontinentu nebo s Aberily. Takže se jim možná nějaká informace bude hodit, aby si udělaly doma pořádek. A víš, že když jde do tuhého, jsou ochotny i spolupracovat. Kdopak vyrobil Hance ten amulet pro určení příbuznosti?“

„Chceš si hrát s ohněm a vypravit se tam sám?“

„Asi bych tam sám nic nezmohl. Vím ale, že by mohli uspět ti, kdo s nimi už jednali.“

„Mojeranovi ti nikdy nedají souhlas, abys do toho zatáhl Sama a Toma.“

„Ale k harpyjím se jinak nedostaneme. Bránu tam umí vytvořit jen Sam, který má ten dar od harpyjí.“

„Blázníš? Vždyť ještě není plnoletý. Bránu nesmí používat ani v našem světě!“

„Helaro, víš, kdo mne naučil vytvořit, použít a zahladit bránu tak, že jsem zkoušku udělal napoprvé? Sam. Ten jeho dar brány od harpyjí je dokonalý. Sam umí udělat bránu i v magickém lese. Jdi a zkus to! Takovou jsem viděl jen od Silasienty a Terezky. Já mu stoprocentně věřím.“

„Uvědom si, že jsi ochránce ve službě. Musíš postupovat podle zákonů.“

„Dobře, já s tím nebudu mít nic společného. Jenom něco pošeptám Hance.“

„Ty mizero – takhle obcházet naše služební předpisy!“ zasmála se Helara.

„Takže my jsme na zítřek domluveni. Lehni si na moji postel. Já už toho asi moc nenaspím.“

Rafan probudil Hanku.

„Co se děje Rafe? Zas nějaký průšvih?“

„Pracovali jsme s Helarou na tom mém vidění a zdá se, že to bude dost rozsáhlý případ. Víš co? Podívej se mi do hlavy. Než bych ti to vypověděl, bylo by ráno.“

Otevřel jí svoji mysl a čekal, až se zorientuje.

„Takže mě chceš poslat se Samem k harpyjím, ale ty o tom jako nevíš. To jsem ale v pěkné pasti! Jestli se to proflákne, zavřou mě za únos nezletilého, umožnění používat mu bránu a uvedení do mimořádného nebezpečí.“

„Máš pravdu. Ale jestli zítra v poledne Bachařku zavřou, tak se to odtržené harpyje domáknou a zničí všechny stopy. Věřím, že kdyby se to vysvětlilo avelletě Kelaině...“

„Myslíš, že je tak jednoduché se k ní dostat? I když se Samem pronikneme na území školy v Airbovanu, budou nás považovat za vetřelce a jejich stráž nás bude chtít okamžitě zničit!“

„Něco mně, Hanko napadlo. Zkoušela jsi někdy dračí komunikaci s Kelainou? Ty jsi s ní přece mluvila a viděla jsi ji magickým zrakem, když jsi dávala dohromady dokument o Aberilech. Snad by to za pokus stálo.“

„Zkusím to. Ale musím se plně soustředit.“

Hanka se snažila si do nejmenší podrobnosti vybavit magický zjev Kelainy. Ponořila se do hluboké meditace. Dlouho se nic nedělo. Pak náhle naskočil jasně bílý krystal.

„Přestaň děvče, tvůj duch chce opustit tělo a ty ho neumíš přilákat zpět. Vzbuď se!“

Hanka se pomalu probírala, ale komunikace nezmizela.

„Co mi chceš tak důležitého, že riskuješ oddělení ducha od těla?“

„Ctihodná avelleto, mohu ti otevřít svou mysl?“

„Dobře přečtu si tvoje myšlenky... Vidím, že mi chceš asi sdělit to, co ti řekl tvůj přítel Rafael?“

„Ano avelleto, cítíme nějaké velké nebezpečí, které se asi týká i Pomezí. Víme, že žádná řádná harpyje neodnáší živé tělo, ve kterém je ještě duch!“

„Řeknu ti jen, že máme jisté problémy s odtrženými. Ale slibuji, že to prověříme a zabráníme zničení stop, které povedou k viníkům na vaší i naší straně.“

„Vím, že bylo od tebe velikou laskavostí, že jsi přijala moji žádost o spojení. Ale chci se zeptat, zda smím o spojení požádat kdykoliv ti budu chtít něco závažného sdělit?“

Harpyje se odmlčela a pak řekla:

„Bude-li to opravdu závažné, vyslechnu tě. Zapamatuj si můj krystal. Ale s nikým o naší rozmluvě nemluv, jen ochráncům řekni, že se postaráme, aby stopy nikdo nezničil. Kdybys mluvila o tom, jak jsme se spojili a o ostatních věcech, musela bych tě potrestat.“

Hanka se zachvěla. Trest od harpyje si ani nechtěla domyslet.

Spojení zmizelo a zdálo se, že všechno byl jen těžký sen.

„Rafe, postarají se, aby nikdo stopy nezničil. Nezničte je ani vy. Víc ale nesmím nikomu říct.“

Rafan cítil, jak je Hanka vyčerpaná.

Usnula při posledním slovu.

Errata:

09.07.2021 08:09