Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Ráno Hanka vyprávěla Sváťovi, jak se dohodla s Dianou Renou. U Zachariáše si vyzvedli Santarenské hodinky a zkoumali, co je třeba udělat, než zase půjdou do školy.

V posledním ročníku středního vzdělání si každý student musel vybrat alespoň tři specializace, kterým se pak věnoval celý rok. Hanka mezi nimi našla magické předměty, ovládání počasí i zobrazování minulosti. Sváťa se rozhodl, že bude chodit na ovlivňování počasí. Alespoň bude moct předávat Hance, co se naučil. Magické ovlivňování rostlin a léčitelství jiných druhů přirozeně nemohl přehlédnout.

Hanka požádala o kontakt Gemsika Rohana.

„Gemsiku, budeš ještě ochoten mě učit? Mám na starosti stavbu Útulného domova a budu mít potíže s časem. Ale sobotní odpoledne bych snad mohla trávit v Santareně, kdybys byl ochoten mě ještě něco naučit. Mám slušný plat, abych ti to mohla zaplatit.“

„Hmm ... Zach má moc dobrou medovinu. Jestli budeš souhlasit, necháme to na stejných podmínkách jako dřív.“

„Nevím, jak ti poděkovat. Budu se snažit poctivě docházet.“

Pak kontaktovala Rafana: „Ahoj, Rafe! Jak jsi dopadl u šéfa?“

„Když jsem mu předvedl, co nám ukázal Vron, docela ho to zaujalo. Hledáme teď Laylu. Až ji najdeme, pošle tam odborníka na zobrazení minulosti. Když nebude mít čas, poprosíme Vrona. Překvapilo mě, jak mu to šlo.“

„Já jsem poprosila Vrona, aby mě to taky naučil. Myslím, že by se mi to mohlo docela hodit.“

„Zamlouvám si tě jako externí spolupracovnici. Každou chvíli bych to potřeboval.“

„Až bude něco nového, zajdi za mnou.“

Hanka se rozloučila se Sváťou i Zachem a přemístila se do Útulného domova. Děti se stále nemohly nabažit nových hraček a sportovních potřeb. Hanka si všimla, že se do sportů zapojily i menší děti. Některá větší děvčata si naopak hrála s menšími a jejich panenkami a medvídky, kluci pouštěli společně draky. Potkala Kornelii a zeptala se, jak se vychovatelky dohodly.

„Myslíme, že až budou domečky, budou stejně menší děti s většími. Dohodly jsme se, že si na sebe mohou pomalu zvykat. Větší děti mají beztak mezi menšími kamarády z dřívějška. Rozdělily jsme si služby, aby se všemi dětmi byly vždycky tři vychovatelky. Docela nám to spolu klape, mladší vychovatelky jsou prima.“

„Výborně!“ usmála se Hanka. „Bylo by ideální, kdyby ještě dřív než budou domky vznikly skupinky napříč věkovými kategoriemi. Bylo by to lepší, než děti rozstrkat podle abecedy nebo nějakého jiného formálního postupu.“

Z baráku vyšla Jitka. „Potkala jsem nějaké kamarádky a možná by dvě z nich měly zájem s námi pracovat. Můžu je přivést, až skončí práci?“

„Přiveď, budu tady.“

Hanka si vzpomněla, že jí Silmur slíbil kontakt na stavební firmu z vnitrozemí. Musí ho kontaktovat.

„Zdraví tě tvá oddaná služebnice. Máš pro mě nějaké zprávy?“

„Dobře, že ses ozvala. Mám tady ředitele a rád by to viděl. Můžeš si pro něj přijít na nádvoří?“

„Hned jsem tam,“ odpověděla Hanka.

Trochu se přičísla a pak prošla bránou do Silmurova hradu.

Ředitel byl statný chlap s mozolnatýma rukama. Bylo poznat, že firmu neřídí jen z kanceláře. Hanka z něj měla dobrý pocit. Podal jí ruku a představil se: „Robin“.

Hanka si s překvapením všimla jeho aury. Bylo by dobré spolupracovat s člověkem, který má sedmý smysl!

Provedla ho bránou. „Tak jsme tady. Dokumentaci projektu mám v kanceláři, až si to prohlídnete, můžete si to tam v klidu prostudovat a zeptat se, jestli něco nebude jasné. Počkejte, dám vám průvodkyni,“ řekla a dovedla ho k Dianě, která si hrála s dětmi.

„Princezno!“ řekl užaslý ředitel. „Vy tady také pracujete s dětmi?“

Diana se zasmála: „Bylo tady málo vychovatelek a doma nic užitečnějšího na práci nemám. Líbí se mi to. Až nám to hezky přestavíte, už se mi odtud vůbec nebude chtít.“

„Nevím, jestli se proti místním prosadíme. To víte, mají tady zázemí. My bychom museli všechno dovézt.“

„Tak si to tu pojďte prohlédnout!“ vzala ho za ruku a odvedla si ho.

Hanka zašla do kanceláře připravit dokumentaci. Na otevřeném okně náhle přistála divoká husa a vklouzla dovnitř. Hanka vyskočila a zavřela okno. Harpyje dostala svoji normální podobu.

„Doufám, že nejdu nevhod!“

„Ctihodná avelleto, co tě k nám přivádí?“

„Slíbila jsem, že zkusím vyplnit tvé přání ohledně Martisovy krve. Začetla jsem se do knih kouzel a myslím, že se mi to povedlo. Pro tebe jsem navíc udělala zrcadlo, které tě taky ochrání. Na rozdíl od Martisových potomků ale ty útočná kouzla použít můžeš. Třeba se ti to někdy hodí.“

„Avelleto, udělala jsi mi velikou radost. Až zjistím, jak to dopadlo, dám ti hned vědět. Musím ale ještě hodně věcí dohodnout. Dokud kouzlo nepůsobilo, nechtěla jsem nic podnikat. Osvobození Martisových potomků nějakou chvíli potrvá.“

„Dobře, nechám to na tobě. Duch Bachové už překročil pomezí. Před tím mi ale sdělil, že budete vyšetřovat věci dávno minulé. Proto ti dávám ještě dar, který ti umožní vidět minulost místa, kde se právě budeš nacházet, a lidí, které budeš vidět.“

Položila pařát na Hančinu dlaň. Hanka cítila horkost, která ale brzy pominula.

„Poletím. Myslím, že moje přítomnost tady by se ostatním lidem nelíbila.“

Hanka otevřela okno a divoká husa odlétla. Pořád nemohla věřit tomu, co jí harpyje řekla. Zkusila se tedy podívat do minulosti kanceláře, kde právě byla. Byla překvapena, jak jí to šlo. Minulost se odvíjela jako obrácený film. Mohla ho zrychlovat i zpomalovat. Viděla nejprve sebe ve dnech nedávno minulých, pak Bachovou a její temná kouzla.

Ozvalo se zaklepání na dveře a vytrhlo Hanku z meditace. Otevřela dveře a vpustila Dianu s Robinem.

„Princezna mi plán popsala, ale já se přece jen podívám do dokumentace.“

„Jistě, chápu. Můžete si dokumentaci prohlížet, jak dlouho bude třeba. My půjdeme za dětmi ven.“

Venku Hanka kontaktovala Zachariáše. „Zachu, Silmur mi dohodil ještě třetí firmu, která by tady mohla stavět. Má prý s nimi dobré zkušenosti.“

„Je vidět, že se pan král vyzná. Taky se mi zdálo, že ti dva ředitelé si budou až moc rozumět. Mám se tam zastavit?“

„Kdyby se ptal na něco, co nevíme, tak bych tě poprosila. Jinak asi dnes stejně nějakou nabídku nedá.“

Robin vyšel ven s dokumentací. Pak obešel pozemek až k jezírku a k moři. Když se vrátil, vypadal docela spokojeně.

„Moře tady jde rychle do hloubky, mohli bychom udělat menší molo a materiál dopravit po vodě. Doprava by tak byla mnohem levnější než po souši. Mohla byste mne vzít do města? Nikdy jsem tam nebyl.“

Robin obešel několik dodavatelů stavebního materiálu, udělal si poznámky a pak se rozloučil: „Domů už trefím sám.“

V parčíku vykouzlil bránu a zmizel.

Errata:

09.07.2021 08:09