Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Hon na lišku

Ministerstvo pro mimořádné události při Ruské federaci konečně oznámilo úspěšný start první ze dvou střel, vysílaných proti Davidsonově kometě. Nosná raketa Eněrgija vynesla modul na oběžnou dráhu kolem Země, pozemní středisko jej naposledy zkontrolovalo (i když v této chvíli nemělo případnou chybu jak ani čím napravit) a uvedlo v činnost palubní řídící počítač, který v přesně vypočtený okamžik zažehl kosmické motory.

Atomová kosmická střela »Barzoj« se rozhodným skokem odpoutala od Země a vyrazila jako chrt za liškou vstříc hrozící Davidsonově kometě. I když podle Rusů let probíhal »normálně«, napětí ve světě se nemenšilo. Menší uklidnění nastalo až po startu americké střely, nazvané »Defender«, která krátce poté zamířila rovněž vstříc nebezpečné kometě.

A další uklidnění přišlo, když Rusové oznámili start druhé útočné rakety »Russkij medvěď« s těžší hlavicí, jejíž ráže a tím síla výbuchu měla být řádově desetkrát větší. »Russkij medvěď« měl obal z ochuzeného uranu, který měl zajistit vyšší průbojnost a navíc se měl ještě přidat ke štěpné reakci plutoniového jádra a zvýšit tak ještě desetkrát sílu výbuchu.

Sestavení »Ruského medvěda« provázely desítky obětí na životech. Rusové totiž tak narychlo nesehnali ochuzený uran ze závodu na obohacování uranu, protože tento uran spotřebovaly již dříve závody na výrobu průbojné munice. Teď mohli použít jen ochuzený uran, označovaný ve světě jako »špinavý« (»dirty DU«), neboli separovaný z vyhořelých tyčí z jaderných reaktorů. Tento uran má téměř stejné mechanické vlastnosti jako uran vzniklý při procesu obohacování uranu, liší se však obsahem sto šedesáti různých radioizotopů vzniklých při štěpení a tedy – smrtící radioaktivitou. Manipulace s tím materiálem je životu nebezpečná, jenže lidstvu šlo o existenci a bylo tedy racionální obětovat pár desítek dělníků, kteří vyrobí průbojné pouzdro. Všichni pak dostali řády »Hrdina Ruské federace« a doživotní bezplatnou lékařskou péči, i když v jejich případě to »doživotní« nemělo delší trvání než pár týdnů.

»Špinavý uran« zabíjel stejně nemilosrdně Američany jako Rusy, jenže Američanům se to zdařilo před veřejností lépe utajit. Jejich »Defender« měl však obal z ochuzeného uranu poloviční proti »Ruskému medvědovi« a jeho účinky byly tedy něco mezi účinky »Barzoje« a »Medvěda«.

Na Zemi opět zavládl mírný optimismus. Tři vyslané střely tomu dávaly jisté opodstatnění. I kdyby jedna ze tří střel selhala, každá ze zbývajících dvou disponuje dostatečnou silou, aby Zemi před dopadem komety uchránila.

Země se rozhodla bránit – a našla k tomu zbraně.

Následující zpráva opět z hvězdárny Mt. Palomar však byla opět pesimistická. Davidsonova kometa už byla blíž než je dráha planety Mars a na velkém dalekohledu v Mt.Palomar se podařilo změřit průměr jádra komety. Ukázalo se, že místo očekávaných čtyř kilometrů je kometa čtyřikrát větší, takže snese srovnání s hypotetickým Yucatanským asteroidem, ale díky vyšší rychlosti bude mít i vyšší účinky.

Změna poměru rozměrů a hmotnosti by však znamenala, že kometa není z kamene, jak se očekávalo, ale z lehčího materiálu. Nejpravděpodobnější byl led, který má specifickou hmotnost ke kameni v poměru jedna ku tři a půl. Něco tu však nesedělo. Led by se v této vzdálenosti od Slunce měl vlivem slunečních paprsků odpařovat a za kometou by měl vlát jasnější ohon. Davidsonova kometa však ohon neměla. Znamenalo to, že se z ní neuvolňují odpařováním plyny, které by ohon vytvořily. Domněnka o kometě z ledu tedy padla a materiál komety byl i nadále tajemstvím.

A pak konečně nastal okamžik, kdy se nikdo z lidí na Zemi nehnul od televizorů, kam se přenášel obraz z čelní kamery střely »Barzoj«. Lidstvo poprvé uvidí zblízka, co mu hrozí vyhlazením!

Čelní kamera »Barzoje« už zabírala kometu, že by mohly být vidět i podrobnosti, kdyby kotouč Davidsonovy komety nebyl všude stejný, bez světlejších a tmavších míst.

V té chvíli ale televizní obraz zmizel. Operátoři přenosu po několika vteřinách bezúspěšného čekání provedli střih na obraz pětimetrového dalekohledu v Mt. Palomars, který rovněž snímal Davidsonovu kometu.

Tam byla jen obrovská, prudce se rozpínající koule plynů, zaplňující a přesahující zorné pole dalekohledu, z níž však bylo zřejmé jen to, že střela »Barzoj« explodovala.

A pak – pak se středem koule chladnoucích plynů prohnal disk Davidsonovy komety – nepoškozený.

Střela »Barzoj« selhala.

„Rusům selhala roznětka!“ hlásaly titulky novin.

Ministerstvo pro mimořádné události při Ruské federaci se to pokusilo dementovat. Podle mluvčího neměla střela »Barzoj« dálkově ovládanou, ale klasickou roznětku, obvykle používanou v granátech lodních děl. Tato roznětka způsobí explozi nálože až několik milisekund po nárazu, kdy střela s pláštěm z ochuzeného uranu projde bočními nebo palubními pancíři nepřátelské bitevní lodi a exploduje hluboko pod nimi. Tím dosáhne vyšších účinků než kdyby vybuchla na povrchu pancíře. Tyto roznětky jsou velmi spolehlivé a používají se již od Druhé světové války, takže nebyl nejmenší důvod, aby exploze nastala předčasně.

Přesto střela »Barzoj« předčasně explodovala.

Na internetu vypukly bouřlivé diskuse. Posměváčci si ani v této chvíli neodpustili navážet se do »zastaralé ruské techniky«, proti níž vyzdvihovali »modernější a jistě spolehlivější americkou techniku«. Umírněnější je krotili, aby s těmi oslavami počkali dva dny, kdy přijde na řadu americká střela »Defender« a kdy se jasně ukáže, jak je to s modernější technikou doopravdy. Pesimisté jen sýčkovali, že už dávno věděli, že všechno selže.

Realisté měli jen suchá čísla. Jedna ze tří vypuštěných střel selhala, pravděpodobnost záchrany lidstva se tedy snížila o 33%, pořád však zůstává 66% naděje na úspěch.

Dva dny rozdílu mezi střelami »Barzoj« a »Defender« byly nejdelší dva dny v historii lidstva. Vášnivé diskuse na internetu rychle umlkly, na celé čáře v nich totiž převládl argument: »Za dva dny se ukáže!« Nic jiného než čekat se vlastně dělat nedalo.

Čekání však bylo mučivé.

Poslední den před zásahem střely »Defender« už obraz jeho čelní kamery z televizních obrazovek nezmizel. I když kometa byla ještě daleko, lidé neustále sledovali její obraz. Američané se dušovali, že jejich střela má naprosto osvědčený zapalovač, tento typ potápěl už japonské lodě v bitvě u Guadalcanalu, experti jej pečlivě vybírali a příprava střely »Defender« byla o tři dny delší a jistě pečlivější než u »Barzoje« a za jeho spolehlivost mohou ručit i hlavou.

Když znenadání obraz Davidsonovy komety z obrazovek zmizel a nahradilo jej »zrnění«, operátoři tentokrát přepnuli na obraz z dalekohledu Japonské Ósaky, která byla právě v příhodné poloze pro pozorování, neboť pětimetrový dalekohled hvězdárny na Mt.Palomar byl v dané chvíli na odvrácené straně Země.

Obraz z Ósaky se však podobal předchozímu záznamu jako vejce vejci. Nejprve se oslnivě zablesklo a přes obraz komety se roztáhl kulovitý oblak plynů a trosek, z něhož se krátce poté opět vítězně vynořil nepoškozený kotouč Davidsonovy komety.

Americká střela selhala stejným způsobem, jako ruská!

Každému, kdo tento obraz sledoval na svém televizoru, v té chvíli přejel mráz po zádech.

Pravděpodobnost úspěchu atomových střel nejenže klesla na pouhou třetinu, ale každému muselo být jasné, že obě střely explodovaly ještě daleko před kometou! Ačkoliv rozpínající se oblak plynů a trosek pokračoval v letu rychlostí několika desítek kilometrů za vteřinu a vstřícná rychlost Davidsonovy komety se k tomu ještě přičítala, kometa prolétla oblakem se zpožděním delším než vteřina. Dalo se snadno spočítat, v jaké vzdálenosti od povrchu komety obě sondy explodovaly a vycházelo z toho číslo přesahující sto kilometrů! Přesněji to spočítali v Houstonském středisku, rovněž zapojeném do sledování komety. Podle jejich výpočtu explodoval »Barzoj« předčasně sto dvacet osm kilometrů před cílem a »Defender« dokonce dvě stě osmdesát kilometrů.

Dráhu Davidsonovy komety mezitím hvězdáři proměřili a spočítali na osm desetinných míst. Podle nich kometa proletí těsně mimo okraj Měsíce a dopadne kolmo doprostřed Afriky, do bývalé republiky Kongo. Oblast při zásahu zcela zničí. Evakuace obyvatel nepřicházela pro příliš krátký termín v úvahu. Z letiště Kongo-Brazzaville odstartovalo pouze několik letadel, především vládní speciál, zachraňující prezidenta a vládu republiky Kongo, dále několik soukromých letadel, ale odborníci jen pesimisticky kroutili hlavami. Kdo se zachrání před srážkou, beztak zemře při celosvětovém zemětřesení, kdy nejspíš spadnou všechny stavby, Zemi obkrouží stometrové vlny tsunami, pevniny zahalí oblaka prachu vyrvaného z hlubin a kdo přežije i to, zahyne v atmosféře, zbavené kyslíku a otrávené jedy, vzniklými při srážce.

Všechno teď záviselo na střele »Russkij mědvěď«, která se ke kometě hnala jako třetí a poslední v pořadí...

Teď už se nesmál nikdo.

Naděje celého světa se upínala ke střele s atomovou náloží »Russkij mědvěď«, vyslané ze Země jako poslední záchrana před Davidsonovou kometou.

Teď se teprve ukáže, jestli byla nebo nebyla zbytečná oběť dělníků, kteří při odlévání průbojného pláště plutoniové nálože obdrželi smrtelné dávky záření, neboť materiál, se kterým při tom pracovali, se ještě nedávno nacházel v radioaktivním pekle uvnitř atomového reaktoru. Vědělo se, že se stejné tragédie odehrávaly všude, kde vyrábějí a používají střely s ochuzeným uranem.

Ochuzený uran začali výrobci munice používat původně jen jako náhražku drahého a vzácného wolframu. Průbojná munice má poměrně měkký obal, který se při dopadu na pancíř nahrne až k pancíři, ale nemá šanci proniknout na druhou stranu. Udrží však ve směru tvrdé jádro, které pancíř probije a vletí dovnitř, přičemž se uvnitř k účinkům přičtou odštěpky vyrvané z pancíře.

Ochuzený uran k tomu přidá radioaktivitu. Původně to snad byl nechtěný účinek, nicméně i to může poškodit nepřítele, takže nakonec uran zcela vytlačil z tohoto použití dražší wolfram.

Stačí, abyste si představili statisíce tun munice, každoročně ve světě »spotřebované«, aby vám došlo, že rychle roztály zásoby ochuzeného uranu, nevyužitelného pomalými jadernými reaktory a původně skladovanými jen jako »budoucí palivo« do »rychlých reaktorů«. Armáda měla pochopitelně ve všech zemích přednost.

Ochuzený uran je známý jako alfa zářič. Alfa záření je však velice slabé a neprojde obalem munice. Proto se taková munice směle předváděla všetečným novinářům, neboť dozimetry vůbec nic nehlásily. Říkalo se tomu »bezpečná munice«.

Nebyla to však pravda. Při zásahu do pancíře se uran obnaží a když uranové jádro probije pancíř, prudce se zahřeje. Uran je pyrofobní, tedy samozápalný. Páry uranu vzplanou, jsou však stále stejný alfa-zářič a když se dostanou do lidského organizmu, například vdechnutím, usadí se uvnitř a tam i alfa-zářič začne být nebezpečný. Nebylo divu, že obrázky srbských dětí, prolézajících vraky rozstřílených srbských tanků při invazi NATO do Srbska, byly časem vystřídány obrázky těchže dětí v nemocnicích, kde je lékaři zoufale léčili na leukémii.

Když došly zásoby ochuzeného uranu, vzniklého v procesu obohacování a tím výrobě paliva do »pomalých reaktorů«, došlo i na uran, který prošel vyhořením v jaderných reaktorech. To se totiž týká pouze izotopu U235, kdežto většina uranu je tvořena izotopem U238, který zůstává. Opět lidi chlácholili, že se tento uran bude skladovat pro budoucí použití v »rychlých reaktorech«, jenže skutečnost byla, bohužel, jiná. Odpadní uran z reaktorů, na Západě nazývaný »dirty DU«, »špinavý uran«, se začal hromadně plnit do průbojných střel.

Irácké město Fallúdža, »zpacifikované« armádou USA, se stalo pro novináře zakázané, když jeden Francouz změřil radiaci na ulicích a naměřil větší hodnoty než v Hirošimě krátce po úderu atomové bomby.

Armáda USA se setkala s jevem mimořádné úmrtnosti vojenských skladníků a nabíječů, kteří i v míru zacházeli s municí ze »špinavého uranu«. Šlo o desítky případů leukémie a rakoviny. Při pohledu na fotografii usměvavých Amíků, pojídajících své hamburgery nad vyrovnanou řádkou průbojné munice, by je snad člověk i litoval. Jenže armáda USA jsou profesionálové. Litovat je? To je zcela protismyslné.

Rusům se vždycky lépe dařilo podobné incidenty ututlávat, nicméně se nedá předpokládat, že by na tom v tomto směru byli lépe. Jen se to nedostávalo do médií. Rusové přiznávali problémy až když byly neutajitelné. Tutlali je i Američané, jenže novináři tam měli maličko více volnosti.

Dnes však šlo o situaci, kdy by i takovéto oběti byly plně oprávněné.

Časový posun mezi »Defenderem« a »Ruským medvědem« byl kratší než mezi »Barzojem« a »Defenderem«. Nešlo to jinak, čas odtikával a každá vteřina byla dobrá.

»Ruský medvěd« zahájil vysílání své čelní kamery nejdál od komety – a ukončil je rovněž nejdál. Konec jeho cesty zůstal na záznamu pětimetrového dalekohledu Mt. Palomar a nelišil se od neslavného konce předchozích dvou. K jeho předčasné explozi došlo šest set kilometrů před cílem, vzniklý oblak trosek byl jistě největší a nejdéle též svítil, ale když skrz něj prolétl nepoškozený terč Davidsonovy komety, věděli všichni na Zemi, že je tentokrát opravdu zle.

Evakuace nejvíce ohrožených lidí nepřipadala v úvahu. Tam, kam ten granát dopadne, bude království smrti. Lidé však začali prchat z pobřežních měst do hor, neboť předpokládali, že tam mají víc šancí k přežití před úderem očekávaných obřích vln tsunami. Vedlo to jen k dopravnímu kolapsu ve všech státech, kde měli na jedné straně ohrožená mořská pobřeží a na druhé straně dostatečně vysoké hory. Lidé v těch zácpách šíleli, ztráceli rozum a měnili se ve zvířata. Policisté, místo aby situaci uklidňovali, se začali chovat jako šílenci a pokoušeli se cestu do hor si prostřílet, i když museli vidět, že je to naprostý nesmysl.

V nejvyšším zmatku přijel do České televize na motocyklu jakýsi mladík a dožadoval se vstupu do »Newsroomu« s tím, že má velice důležitou zprávu. Zastavili ho ovšem už na vrátnici, ale pak ho nechali zavolat samotnému řediteli České televize.

„Mám velice důležitou zprávu!“ hlásil mu mladík.

„O co jde?“ zeptal se ho ředitel. Bylo vůbec s podivem, že byl ještě v areálu na Kavčích horách a nesnažil se spasit útěkem do Krkonoš, považovaných za nejbezpečnější místo Čech.

„Změřil jsem, že Davidsonova kometa změnila směr a strefí se do Měsíce!“ oznamoval mu mladík.

„Dobře, dejte mi vrátného!“ požádal ho ředitel.

„Co mám udělat?“ zeptal se rychle vrátný.

„Doprovoďte toho hocha do »Newsroomu« a kdyby bylo třeba, i s použitím služební zbraně zařiďte, aby mohl promluvit.“

„Ale co když lže?“ pozastavil se nad tím vrátný.

„Udělejte, co vám říkám!“ zahřměl na něho ředitel. „Kdyby lhal, vznikne tím menší škoda, než když ho nenecháte mluvit!“

„Jistě, pane řediteli,“ zmohl se vrátný na potvrzení rozkazu.

A skutečně dovedl mladíka do zpravodajské místnosti, kde přítomným reportérům oznámil vůli jejich ředitele.

Tak se Vratislav Novotný stal nakrátko hvězdou televizních novin a nositelem první kladné zprávy v posledním týdnu.

V Čechách si lidé mohli oddychnout. Dvě hodiny poté tuto zprávu potvrdilo středisko Houston. Výbuch »Ruského medvěda« se sice odehrál daleko od Davidsonovy komety, jenže v tom místě skutečně nastal nepatrný zlom její dráhy, která teď mířila na okraj odvrácené strany Měsíce.

»Russkij mědvěď« lidstvo přece jen zachránil.

Errata:

14.08.2021 09:32