Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Skok na slovník Skok na diskusi Zvýraznění změn Zvýraznění uvozovek

Epilog

Zpět Obsah

O největší postavě pozemské historie, českém fyziku Janu Alvárezovi, více známém pod přezdívkou Pozemšťan Honza, se v učebnicích mnoho nedočtete.

Není divu – v jeho době neexistovaly dnešní dokonalé záznamy a v epoše invaze Omíorů bylo příliš málo lidí zabývajících se historií. Nikdo například nezná ani jeho původní jméno. V jednom svazku se zachovala krátká poznámka, podle níž málokdo na světě dokázal toto jméno vyslovit; kromě jeho krajanů z národa Čechů. Určitě nechtěl svou ženu celý život trápit nevyslovitelným jménem, proto raději převzal jméno Alvárez, jímž se skutečně podepisoval.

Jeho nedávno objevené zápisky proto způsobily senzaci. Původně snad byly zaznamenány pomocí počítačů, ale tam se bohužel neuchovaly. Při pozdějším výzkumu Omíorských počítačů došlo k několikanásobnému RESETu a ke ztrátě dat v jejich pamětech. Naštěstí někdo už předtím přenesl tyto záznamy na listy podivné bílé hmoty, na nichž přečkaly v jakémsi tmavém archivu velice dlouhou dobu, než byly objeveny. Ačkoliv se o jejich autentičnost vedly mezi odborníky dlouhé spory a obsahují těžko srozumitelná místa, některé úseky vyprávění jsou většinou historiků považovány za básnickou metaforu, dnes se považuje za jisté, že obsah těch zápisků je pravý, jejich autorem je skutečně Pozemšťan Honza a máme tak unikátní doklad přímo z té doby.

Musíme ale dodat některé vysvětlivky. Průměrný občan dnes už například ani nemůže vědět, co to byl benzín, nezná profesi pumpař a nic mu neříkají zastaralé termíny, jako silnice, lidožrout či atomové zbraně.

Kromě dějepisců také málokdo ví, co se v tehdejších dobách skrývalo za dnes běžnými slovy, jako je třeba pistole, samopal či otrok. Na rozdíl ode dneška měly tenkrát zcela jiný, většinou mnohem drsnější, ba někdy přímo děsivý význam. Otrok tenkrát nebyl »malý program spuštěný nadřízeným programem a určený pro samostatnou práci na pozadí«, samopal neznamenal místní spalovač odpadků a pistole nebyl ruční dávkovač lepidla, oblíbený především mezi umělci.

Nikdo například neví, zda skutečně existovaly popisované urychlovače času. Podle některých náznaků byly tak dobře zabezpečeny, aby se nedostaly do rukou tehdejším lidem, až se časem ztratily úplně. Pokud by se ukázalo, jakkoliv o tom mnoho odborníků silně pochybuje, že možnost urychlení času je reálná, vysvětlilo by se tím opravdu elegantním způsobem spousta míst v naší historii. Pak by ale platilo, že vliv Pozemšťana Honzy na dějiny Země byl větší, než se mu až dosud připisovalo, museli bychom mu přiznat klíčový podíl také na zničení zločineckých organizací, jež na konci této epochy záhadně skončily činnost a úplně vymizely.

Škoda, že se tento geniální fyzik dožil tak krátkého věku. Jeho žena, jinak též známá jako Pozemšťanka Monika, o něm sepsala odborné pojednání, považované dlouho za takzvanou lékařskou latinu, neboli značně přehnanou smyšlenku. Index mozkové kapacity, jaký u svého muže uvedla, je na člověka ze Země příliš velký a nekoresponduje s dnešními poznatky. Je mnohem vyšší dokonce i než index Omíorů, považovaných za bytosti s největší mozkovou kapacitou. Dnes se oproti tehdejší době průměrná mozková kapacita pozemšťanů poněkud zvýšila, přesto nejsou známy případy, jež by se zaznamenané hodnotě byť jen přibližovaly.

Na druhou stranu se v dalších nezávislých pramenech tvrdí, že Honza ovládal vědy o gravitaci i o hmotě, navíc doplněné o podrobné znalosti počítačové techniky. Tyto vědy se od popisované doby příliš nezměnily; ovšem ani dnes by si žádný lékař-učitel pracující se stroji xonthí nedovolil tři tak náročné obory nalít do jediné hlavy. Už tenkrát bylo velmi dobře známo hrozící nebezpečí zešílení.

Pozemšťanka Monika ve svém Svědectví o Honzovi, další zpochybňované a znovu a znovu obhajované knize z té doby, popsala i další osud svého muže. Jak známo, tato kniha končí okamžikem, kdy se autorka psychicky zhroutila, neboť jí přinesli zprávu o jeho smrti. Neznáme podrobnosti z tohoto období, víme jen, co bylo dál. Z této osudové rány se vzpamatovala a věnovala se vědecké práci a výchově svých dětí. Honza jí zanechal klíčové podíly na vlastnictví prvých dvou hvězdných lodí, k nimž připojila spoluúčast na kořisti z třetí lodi Omíorů. Monika se stala nejbohatší ze všech lidí oné doby, ale pokračovala dál v odborné lékařské práci. S pomocí přístroje nahrazujícího elektrické kwuru Bohýzlů (mimochodem, i tento přístroj pro ni zkonstruoval krátce před svou smrtí její muž), zmapovala elektrické minipotenciály těl lidí Země, vysvětlila jimi intuitivní léčení dřívějších senzibilů a začala jako vůbec první lékařka se stoprocentní úspěšností léčit nemoci před její érou smrtelné – například některé virové nákazy, známou metlu tehdejších lidí virus IJW, i většinu typů rakoviny včetně leukémie, co i dnes bývá problémem, ačkoli se neřadí mezi smrtelné nemoci jako tehdy.

Do konce života si vyčítala, že podlehla naléhání Honzy a přispěla k jeho smrti tím, že svolila k té poslední lekci pomocí strojů xonthí, na samé hranici odolnosti lidského organismu. Našli se později lidé, kteří ji dokonce podezírali, že to byl přímo její úmysl, neboť se chtěla zmocnit jeho majetku. To je naprostý nesmysl. Podle názorů většiny historiků musíme i poslední strojové učení zařadit k projevům geniality Pozemšťana Honzy. Bez znalosti počítačů by pravděpodobně nevytvořil legendární počítačový virus Dikčertu, popisovaný jako jeho vynález, bez něhož by došlo na lodi Omíorů k masakru jako na první a později částečně i na třetí hvězdné lodi. Trváme na tom, že jeho oběť zachránila tisíce životů, byla tedy plně opodstatněná a jenom se obdivujeme Honzovi, neboť ji podle všech známek podstoupil dobrovolně s plným vědomím nebezpečí, jemuž se vystavuje.

Po přemožení druhé výpravy Omíorů nastalo krátké období relativního klidu. Honza se tenkrát vzpamatoval a dál se věnoval své práci. Prokazatelně se mu připisuje většina vynálezů, v té době učiněných na Zemi. Právem ho nazývají největším géniem všech dob. V dřívějších učebnicích historie býval připodobňován k předinvazním, dnes už neznámým předchůdcům Edisonovi a Einsteinovi. Také tato část historie nahrává domněnce o jeho výjimečnosti a může sloužit jako důkaz, že si jeho žena nijak nevymýšlela a k jeho schopnostem nepřidávala. Fakt, že se za dlouhé období po něm nenašel jediný člověk srovnatelných schopností, nemusí znamenat, že by osamocená výjimka tohoto druhu byla naprosto vyloučena!

Pozemšťanka Monika je ostatně známá jako pečlivá bioložka, její výzkumy nikdy nikdo nezpochybnil a jsou do dnešní doby příkladem poctivé vědecké práce. Je tedy možné, že se Svědectví o Honzovi nemusí nutně řadit mezi rovněž dobře známé Pohádky o Honzovi, které ostatně prokazatelně pocházejí z dob dřívějších.

Připomeňme v krátkosti, jak popisuje následující kruté události sama Monika Alvárezová ve svém tolik diskutovaném Svědectví o Honzovi.

Jak známo, k Zemi po prvních dvou hvězdných letounech dorazil po dalších deseti letech třetí hvězdolet Omíorů. Pozemšťan Honza se pokusil ovládnout i ten, jako se mu podle Svědectví podařilo ovládnout první i druhý hvězdný letoun oné nesmírně mocné, ale kruté civilizace.

Odletěl spolu se svým přítelem Fernandem vyjednávat. Co se tam stalo, nikdo neví. Fernando později vypověděl, že po dlouhé době vyjednávání ve hvězdoletu vypukl poplach. Pochopil, že jeho příteli a učiteli se asi stalo neštěstí a rozhodl se jednat. Hvězdná loď již byla ochromena známým počítačovým virem Dikčertu, Honza měl tedy i ve své poslední osudové bitvě zřejmě úspěch. Fernando přivolal přepadové jednotky a s pomocí urychlovače (jediné svědectví, které by existenci tohoto přístroje potvrzovalo!) se dostal v jejich čele do centra hvězdné lodi, neuvěřitelně přeplněné Omíory i jejich otroky.

Svého přítele však nenašel. Ochromená loď přestala poslouchat své pány, ale otrokům nechala volnost pohybu, což byla chyba, jíž Omíorové využili. Zastrašení otroci jim sami otevírali dveře a tak jim umožnili přístup ke zbraním. Podobně jako na první lodi začali i zde Omíorové v kritické době otroky hromadně zabíjet, jak to měli přikázáno ve svých neuvěřitelně krutých až zrůdných předpisech. Při tom vraždění pravděpodobně zahynul i největší pozemský génius Pozemšťan Honza. Jeho tělo nejspíš skončilo s těly jiných zabitých otroků v drtičích recyklátorů, kam je Omíorové hromadně vhazovali, mnohé prý dokonce zaživa.

Fernando se později často zmiňoval o osudové sekundě, chybějící jeho příteli a učiteli k návratu z centrální zóny hvězdoletu zpět k němu, do Osmého přístavu. Je tragické, že o smrti tak významného člověka rozhodla pouhá sekunda, byť se snad mělo jednat o sekundu tak zvaného reálného času, což znamenalo více než hodinu času v urychlení.


Třetí hvězdolet přinesl na Zem zajímavé a důležité zprávy. Nejdůležitější z nich se týkala hvězdné katastrofy, při níž byla samotná mateřská planeta Omíorů se všemi svými obyvateli náhle pohlcena svou hvězdou. V prastaré písni z oné doby se zpívá, že se propadla do pekel, což asi měl být hrozný, leč spravedlivý trest za zločiny jejich obyvatel – všeobecně se soudí, že motiv zločinu a trestu je čistě pozemský. Jiný vědec z té doby, dobře známý fyzik Adam Alvárez (podle zápisů matrik syn Pozemšťana Honzy!) teoreticky vysvětlil problémy nestability hvězd v režimech stálého odebírání hvězdné energie. Jak všichni víme, z každé hvězdy se dá dlouhodobě získávat i veliké množství energie, což většinou bohatě stačí pro potřeby planet. Omíorové ale stavěli nové a nové bojové hvězdolety, každý naplněný takovým množstvím dvojitě koncentrované energie, tak zvaného hvězdného paliva, až způsobili nestabilitu vlastní hvězdy, svého slunce. Tento přírodní hvězdný reaktor změnil náhle svůj režim na neřízený výbuch a pohltil celou civilizaci Omíorů. V kritické době se u planety zdržovala většina bojových hvězdoletů, generalita se radila o dalším postupu vůči Zemi, u níž nepochopitelně zmizely již dvě hvězdné lodě. Při explozi hvězdy se ve zmatku podařilo uniknout jen jedinému hvězdoletu Omíorů, naloženému uprchlíky z planety. Ostatní bojové hvězdolety údajně nakládaly další a další obyvatele, jenže rozpínání hvězdy se proti všem odhadům urychlilo a z pekelné výhně se už žádná další loď nedostala.

Omíorové měli miliardové oběti na životech; navíc přišli o planetu a neměli kam se uchýlit. Všechny planety, dobyté během jejich kosmické hrůzovlády, byly totiž zničené, až na poslední Zemi. Velitelé poslední bitevní lodi se proto rozhodli definitivně zničit pozemskou civilizaci, aby bylo kam vysadit zachráněné Omíory, neboť kapacita hvězdného letadla zdaleka nestačila jejich potřebám. Zásoby se jim rychle tenčily a hrozilo, že všichni zahynou udušením nebo hladem.

K jejich nesmírnému překvapení na ně u Země čekaly předchozí nepoškozené hvězdolety. Pozemšťan Honza však opět použil trik s předstíráním obav z neznámé nemoci a zlikvidoval i poslední pokus Omíorů o ovládnutí Země. Sám přitom zahynul, ale jeho plán další hrdinové naštěstí úspěšně dokončili. Byl to legendární Omíor Fernando, jehož mistrovské obrazy dodnes obdivují návštěvníci největších pozemských galérií, a Xítian Džataši. V zápiscích Pozemšťana Honzy se objevuje jako další člověk, zasvěcený do tajemství urychlovače času.

Dnes už se neví, zda svatý Džataši, první nepozemšťan uznaný pozemskou církví za svatého, byl právě ten přítel Honzy, nebo zda se jedná o jeho jmenovce. Historikové se vzácně shodují jen na tom, že tito dva měli lví podíl na přemožení Omíorů. Bez Pozemšťana Honzy by byla civilizace Země zničena a žádná z mnoha jejích ras by se až do dnešní doby nezachovala. Zneškodnění poslední hrozby Zemi byl bohužel poslední úspěch Honzova bohatého, i když tak krátkého života.

Od té doby víme, že už není třeba obávat se oné původní bestiální civilizace Omíorů. Omíorové žijící dnes mezi námi jsou všichni velice mírní a kdo je zná, těžko uvěří, že by jejich krajané byli schopni neuvěřitelných zločinů, jaké jsou jim připisovány. Ty skutečnosti jsou ale historicky podložené a nezbývá než souhlasit s Monikou Alvárezovou. Napsala dodnes platnou obsáhlou knihu O výchově dětí, kde mnohokrát zdůrazňovala, že každý člověk, ať je ze kterékoliv rasy, může být vychován k dobrému stejně jako ke zlému. V tom se s ní dodnes všichni shodují. Proto je dnes výchova dětí povinným předmětem.

Bohužel se toto umění, tak jako většina uměleckých oborů, nedá vyučovat za pomocí strojů xonthí, ale považuje se za tak důležité, že bez úspěšného složení zkoušek není nikomu dovoleno děti vychovávat.

Naštěstí se tenkrát navždy oddělili původní staří Omíorové z bitevních hvězdných lodí od dětí Omíorů, vychovaných lidmi ze Země. Staří Omíorové až do konce svého života mladými pohrdali, jejich postoj k ostatním rasám považovali za slabost a zbabělost a prorokovali jim špatný konec.

Rozhodující bylo, že staří Omíorové neměli ženy. Mladí se starých právem štítili jakožto lidožroutů. Mladé ženy Omíorů se starými nechtěly nic mít a staří se bez strojů na děti nemohli rozmnožovat a díky izolaci vyhynuli bez potomků.

Aspoň je nemohli vychovat k obrazu svému a nikdy jsme se už nesetkali s tak koncentrovaným zlem, jaké jim v období invazí bylo připisováno.

Doufáme, že navěky.


 

Konec

Zpět Obsah

© 1993 Václav Semerád, Praha

Skupina

Géniové


01) OMÍOR

02) Válka s mloky doktora Jaroše

03) Démon

04) Přítel

Titul:  OMÍOR 

Podtitul: válka světů

Autor: Václav Semerád


© 1993 Václav Semerád, Praha

Skupina: Géniové mezi námi 1

Veškeré připomínky jsou vítané

vsemerad@volny.cz

Nakladatel: Autobus

Žánr: Science fiction

Téma: Omior

Ilustrace: © 1994 Teodor Rotrekl

Errata:

Anotace


Začátek je variací na známé téma H.G.Wellse Válka světů. Země je napadena vyspělejší civilizací Omíorů. Veškerý odpor je marný a pozemská civilizace se v krátké době definitivně zhroutí. Zbývají jen osamělé skupinky lidí, snažící se jenom o přežití, o zachování holého života.

Omiíorové na svou loď zavlečou tisíce lidí. Využívají je k práci jako otroky i jako potravu - Omíorové totiž s oblibou pojídají maso porobených bytostí. Jeden z takto unesených otroků, pozemšťan Honza, se stane odborným asistentem omíorského vědce s význačným postavením. Odborná práce může od Honzy oddálit hrozbu brzkého zabití a snědení a proto se dává do jeho služeb. Ne však nadlouho. Využije získané znalosti omíorské vědy a podaří se mu učinit epochální vynález - urychlovač času. Místo aby vynález odevzdal svým novým pánům, použije jej proti nim.

Omíorové proti jeho vynálezu nestihnou postavit žádný odpovídající prostředek. Honza se společně se svým přítelem, opičkovitým človíčkem Džatašim, zmocní celého hvězdoletu a později zničí i poslední ojedinělé Omíory na Zemi.

Před lidmi vyvstává nový úkol: obnovit zničenou pozemskou civilizaci. Hvězdná loď Omíorů se stává klíčovým prvkem. Technická úroveň Omíorů je vysoce nad pozemskou, s pomocí omíorské vědy se daří civilizaci rychle obnovovat.

Hvězdolet Omíorů se ani teď nestane místem klidu a míru. Uvnitř stále probíhají spory, bitky a skrytý či otevřený boj o jeho ovládnutí. O hvězdnou loď mají veliký zájem především ti, jimž nejde o obnovu pozemské civilizace, spíš o získání ničivých zbraní, jimiž by bylo možné ovládnout svět. Hvězdná loď se brzy stává předmětem útoku dobře ozbrojených mafiánů. Neuvědomují si ale, že pozemšťané na hvězdné lodi ovládají zbraně, proti nimž byli bezmocní i Omíorové.

V době, kdy se zdá, že znovuvzkříšená pozemská civilizace má před sebou období dalšího netušeného rozvoje, vynoří se z hlubin kosmu druhý hvězdolet Omíorů a po celé Zemi vypukne panika. Každý si dokáže domyslit, jaký osud Zemi čeká, pokud se posádka druhého hvězdoletu dozví, co se stalo s jejich předchůdci.

Pozemšťan Honza získává nečekanou podporu. Na hvězdoletu žije několik desítek omíorských dětí, které přežily smrt původních vládců. Tyto děti však vychovávají pozemšťané a ukáže se, že víc než příslušnost k národu je jim vlastní lidskost. Pomůže jim lest. Ohlásí zamoření lodi nebezpečnými mikroby, jimž padli za oběť všichni dospělí. Tím odradí své krajany od osobní návštěvy a sami naopak za velmi přísných bezpečnostních opatření navštíví druhou hvězdnou loď.

Omíorové netuší, že tím přijali na svou loď virus, který se stane jejich zkázou. Není to však neznámá pozemská nemoc, proti níž se včas a velice pečlivě zabezpečili. Virus DIKČERTU je totiž virus počítačový. Překvapivého vyřazení všech zbraní a ostatních systémů hvězdné lodi řízených počítači využijí přepadové oddíly pozemšťanů a v krátké době bezmocný hvězdolet i se stejně bezmocnými Omíory ovládnou .

Připomínky


Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru.

SDÍLENÁ LITERATURA

www.romanyzdarma.cz

www.cteni-zdarma.cz

www.giweruz.cz

Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta

***  1479600028/3030 ***

dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).

Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům.

Díky.

11.08.2021 22:29


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od Q-230219: 11/3 v 19:56 na téma Věda: Důkaz paralelního vesmíru? Nacistická mince z roku 2039 v Mexiku vyvolává bizarní teorie https://newstangail24.com/nazi-coin-from-2039-in-mexico-sparks-bizarre-theories

Domů
Statistiky

"OMÍOR válka světů" (komentáře)

Téma=Omior

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

Nepřihlášení (roboti) nemohou přispívat!

1 Jméno: SW  Bingo!   KnihaTéma: Omior 17.10.2006 v 10:37 id: 36538

Bingo!


2 Jméno: Jarda  Vzpoměl jsem si na první čtyři řádky   KnihaTéma: Omior 17.10.2006 v 08:06 id: 36531

Vzpoměl jsem si na první čtyři řádky (Motto z dětské zóny), když jsem viděl tento strip: http://www.bugemos.com/?q=node/22


3 Jméno: Mivel  Já se obávám že meče nejsou nic než   KnihaTéma: Omior 11.04.2002 v 12:25 id: 3221

Já se obávám, že meče nejsou nic než přežitek z divošských časů. Vidím to spíše jako odznak společenského postavení, než zbraň. Něco ve smyslu :"Sedlák nesmí vlastnit šavli". Historie vojenství , v tomto směru hovoří jasnou řečí. Např. starý Řím , a jeho slavný krátký rovný meč. To nebylo určeno k sekání, ale k bodání. Praktický předchůdce bajonetu. Oni už tenkrát věděli, že sekem je velice složité protivníka vyřadit. Kosti vydrží neskutečně mnoho. Ale stačí bodnout několik centimetrů hluboko a je hotovo. A podívejte se na St. War. . Řežou tam do sebe jak šílení. Mám z toho pocit trapnosti. Ten kdo to psal, by se měl stydět. Na sekání měli i ve středověku sekyru. Nehledě na příklad ála Indiana Jones. Ony zbraně zabíjející na dálku, nejsou vynálezem posledních staletí. Řím např. používal polostacionární samostříly. Šíp dlouhý cca. jeden metr při tlouštce tři centimetry. To tenkrát prorazilo naprosto vše. A nějaké meče?Bez šance. V jedněch pamětech se tvrdí, že to dokázalo zabít i několik vojáků stojících v řadě za sebou. Není co dodat. Meč ve skutečném boji měl daleko menší význam, než se říká. Je to jenom nějaký bláznivý totem lidstva. On i Honza v Omíoru provádí věci, které jsou spíše k pousmání, než aby je bylo možné brát vážně. Jenom ten meč jaký si pořídí. Jednoduchý rovný meč ve stylu stylu starých Římanů?Tak je definován v kapitole "Jemný závan hurikánu". Pro všechno na světě. Teď jsem to říkal. Opakuji, to je zbraň k bodání, ne k sekání. Na sekání jsou jiné zbraně. Já sice chápu, že SW chtěl knihu s mečem, ale alespoň základní pravidla by se měla dodržovat. Uvedený typ meče je naprosto mimo šachovnici. Na sekání jsou jiné zbraně. V tomto případě, bych se poohlédl po zbrani, nu něco mezi sekyrou a mačetou. Na tu řezničinu, co tam Honza provádí spíše blíže k sekyře.


4 Jméno: SW Info: Václav Semerád, Praha 2 Mivel: máš pravdu Římané používali   KnihaTéma: Omior 12.04.2002 v 00:16 id: 3217

2 Mivel: máš pravdu, Římané používali meče nejčastěji jako bodnou zbraň. Štít a meč byly standardní zbraní legionářů, bodajíce postupovali, bodajíce ustupovali. Zejména v hustém šiku to bylo prakticky jediné možné použití. Gladius byl lepší i než kopí. Kopí mělo sice delší dosah, ale bylo nemotorné a meč je snadno vyrazil směrem vzhůru, kde ztratilo účinek a než bojovník stáhl kopí k novému bodnutí, byl legionář u něho... proto si Římané tak hlídali embargo na obchodování s meči směrem k barbarům. Sekyrky bradatice jim prodávali, meče ne. Konečně, i v Omíoru je meč používán tímto způsobem - při prorážení stěn (tam byla křivá šavle ve velké nevýhodě). V Evropě se to nakonec dostalo až ke kordům, kterými se už ani sekat nedalo. Římský gladius byl ale univerzální a sekalo se s ním také, sami Římané popravovali sekáním hlav. Doporučuji k pozornosti ještě japonské meče - ty byly pro bodání naopak značně nešikovné. Meč byla prostě účinná a pohotová zbraň. Bitvu u Cresčaku sice rozhodli angličtí lučištníci, ale jedině díky geniálnímu nápadu rozmístit mezi ně rytíře s meči, kteří odráželi útoky zblízka - lučištníci by jinak nepřežili první soustředěný nápor rytířů na koních.


5 Jméno: BrandIt  Taky bych nezavrhoval meče na sekání.   KnihaTéma: Omior 12.04.2002 v 10:12 id: 3216

Taky bych nezavrhoval meče na sekání. Měl jsem možnost vidět japonského mistra (na vlastní oči! - a že jsem je valil... ), jak během dvou vteřin rozsekl čtyři dřevěné figuríny, a byly z doost tvrdého dřeva. Můj známý (léčitel) dost jezdil po světě, hlavně Čína, Tibet (jak už to u takových lidí bývá a hodně lidmi se taky seznámil (mimo jiné i s tímhle pánem, jehož jméno si už bohužel nepamatuju), no a tak ho pozval k nám (po "pádu" socialismu) - normálně se sice nikde nepředvádí, ale uprosili jsme ho .

Co se týče toho ukončení totality, připadá mi spíš, že zainteresovaní lidé zůstali tam, kde byli (až na nějaké ryby, které samozřejmě bylo potřeba obětovat), a nic se nezměnilo. Prostě se mi zdá divné, že by jenom u nás byla "sametová" "revoluce", když prakticky všude jinde probíhaly (někdy i dost krvavé) boje, spíš to vypadá, jako by "pád" byl předem připravený a domluvený a prasátka většinou zůstala u korýtek...


6 Jméno: Mivel  Má připomínka k mečům není míněna   KnihaTéma: Omior 12.04.2002 v 15:30 id: 3214

Má připomínka k mečům není míněna obecně. Ale v tomto případě hovořím o konkrétním meči Honzy v Omíoru. A chcete li, protestuji proti zvolenému typu meče. Jistě, i s tímto typem lze sekat. Ale není to trochu přehnané?Mečů jsou hromady typů. Jenom středověk vyprodukoval gigantický počet všech možných variant této zbraně. Ovšem Honza si "pořídí" jednoduchý rovný meč ve stylu starých Římanů. To je velmi slavná zbraň. Možná nejslavnější ze všech skutečných mečů. SW provedl zcela erudovaný rozbor, k čemu byl určen. A v tom to je. U této zbraně byla funkce sekání druhořadá. Byla to převážně zbraň bodná. A co je horší, tento názor je ve veřejnosti plně zažitý. To znamená, že případný čtenář Omíoru nad tím bude kroutit hlavou, a bude ho to tahat za uši. Meče jsou dnes, žel velmi populární. A znalosti o nich rozsáhlé. A proto si myslím, že když už se musím smiřovat s mečem v SF, tak by to měl být typ přiměřenější druhu "boje". Například zmíněný japonský meč (BrandIt, SW), by mi připadal přiměřenější. Prostě meč dávných legií se mi nezdá vhodný.


7 Jméno: SW Info: Václav Semerád, Praha K těm mečům v Omíoru - berme co by bylo   KnihaTéma: Omior 13.04.2002 v 15:06 id: 3213

K těm mečům v Omíoru - berme co by bylo nejpravděpodobnější. Základní zbraní byl urychlovač, tam musela být hlavní pozornost Honzy soustředěna, meče byly "jen" prováděcí náčiní. Měly nevýhodu, že je nebylo možné skrýt a musely být udělány na poslední chvíli. To by opět upřednostňovalo co nejjednodušší tvar. Rovný meč mohl být použit jak k sekání, tak k prorážení stěn (což měl jistě Honza v úmyslu od začátku). Udělal proto dva rovné. Džataši si vymyslel a také udělal zahnuté, ale "za chodu" zjistili, že původní rovný tvar je lepší (proto ta výměna mečů). Větší složitost bych v tom ani nehledal. Koneckonců, nouzově mohli použít jakoukoliv ukořistěnou zbraň (zacházet by se s nimi snad naučili).


8 Jméno: Mivel  Nu dobrá. Je to opravdu možná až   KnihaTéma: Omior 14.04.2002 v 20:32 id: 3211

Nu dobrá. Je to opravdu možná až bezvýznamný problém. Jenom vám říkám, že každý kdo někdy držel v ruce nějaké to párátko, se bude podivovat té zmínce o starém Římu. Také by si Honza mohl pořídit obyčejný rovný meč, a neplést publikum srovnáváním s meči starých legionářů. Je to sice jenom jediná větička, ale opakuji, tahá za uši.


9 Jméno: SW Info: Václav Semerád, Praha Zkus se na to podívat obráceně :-)   KnihaTéma: Omior 15.04.2002 v 20:01 id: 3210

Zkus se na to podívat obráceně Předně - Honza NENÍ odborníkem přes meče, takže je rozděluje akorát na rovné a zahnuté. Pokud mu z dějepisu něco utkvělo v hlavě, pak to mohlo být něco z dějin starého Říma (to se, pokud vím, ve školách probírá podrobněji než středověk). Zhruba metr dlouhý rovný meč JE velice podobný starořímským, nebo ne? Proč by takové přirovnání nemohl NEODBORNÍK použít? No a jestli to odborníky přes meče tahá za uši? Pak je to JEJICH problém, ne Honzův.


10 Jméno: Mivel  Nu dobrá už mlčím. A mávám bílým   KnihaTéma: Omior 16.04.2002 v 20:31 id: 3209

Nu dobrá, už mlčím. A mávám bílým kapesníkem. Opět se vám podařilo mne překvapit. Netušil bych, že si vzpomenete i na název legionářského meče. Já už ho dávno nevím. Takhle by jste "pulometčiku" radost neudělal. Přeci víte, že o vojenských problémech jste slyšel jenom z doslechu. A najednou znáte i názvy mečů.


Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek