Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Duplikáty

Stéla &ndash kámen s  nápisem i  bez

Stéla v  Egyptě

Učitel Hiller byl překvapený, když se dozvěděl o návštěvě ze sousedních čaroříší. Souhlasil však se závěrem, ke kterému se dobral pážecí trojlístek – nezaměstnávat se podružnostmi, ale nepustit ze zřetele nebezpečí další návštěvy čarodějů ze sousední Afro-indické čaroříše. Jak litoval, že nejbližší termín ke změně v čaroděje bude až napřesrok! Je přece nejvyšší čas, aby s těmi »pážaty« byl aspoň někdo dospělý! Ať už rodiče, nebo učitel! Stačí si vzpomenout na osud »dětské křížové výpravy«, kdy kněží usoudili, že je třeba do Svaté Země poslat nevinné děti, kterým hříchy nebudou bránit ve skvělém vítězství nad neznabohy. Ta výprava dopadla neslavně, děti se neubránily námořním pirátům a do Svaté Země vůbec nedopluly. Buď zahynuly, nebo skončily jako otroci. Otázkou zůstalo, co z toho bylo horší.

Učitel Hiller se ze všech dospělých, kteří věděli o existenci čarodějů a »Lexikonu kouzel«, s největším elánem vrhl do čtení této knihy. Měl sice jen kopii, ale to nerozhodovalo, stejně si nic nemohl vyzkoušet. Tím úporněji se snažil, aby si zapamatoval co nejvíc nových poznatků. Ale právě protože si nic nemohl zkusit, tím víc o tom přemýšlel.

Proto také přišel po vyučování za Katkou, aby s ní probral, co se mu zdálo hodně zajímavé.

Základem bylo vytvoření kopie »Leksikonu kauzel«, jak jim to předvedl Zulugach. »Leksikon kauzel« se v tom návodu jmenoval »rawechit«. Vytvoření kopie se ale mohlo týkat i jiných, podobných knih – či předmětů. I když jen »Lexikon« se dal měnit mezi formami »Kámen«, »Svitek«, »Kniha« i »Borcuš«. U jiných Knih neměla smysl forma »Kámen« a úplnou záhadou zůstávala forma »Borcuš«, která neměla české jméno, v »Lexikonu« byla sice zmíněná, ale bez vysvětlení.

Katka se tedy rozhodla pro pokus. Nechala nejprve vytvořit kopii knihy s názvem »Dubhyrui« s převedením textů do moderní češtiny a se zmenšením na formát běžné knihy. Před ní se na stole objevila malá kniha podobná »Lexikonu« s názvem »Dějiny Knih a Kouzel«¹¹.

Ukrajinská stéla (dle Wiki)

„Myslím, že by mě to zajímalo víc než »Lexikon«,“ řekl pan Hiller. „Uděláš ji také pro mě?“

„Tahle je vaše,“ řekla Katka velkoryse. „Já si doma udělám svoji a nemusím ji ani přenášet.“

Katka se pak rozhodla vytvořit pro pana učitele stejné kopie i zbylých knih. Jejich názvy vypadaly slibně, ale vnitřek byl pro Kateřinu trochu zklamáním.

»Hévubcine« byla »Příručka Konstrukce Kouzel«, jenže při letmém nahlédnutí učitel Hiller zjistil, že začátek do značné míry odpovídá vysokoškolské »Matematické analýze« a obsahuje tak vysokou matematiku, s jakou se doposud nesetkal. Prolistováním zjistil, že ta matematika je do třetiny rozsahu knihy, ale pokračuje to fyzikou, na kterou si ani sám netroufal. Podobně dopadla kniha »Atneta« s hezkým českým názvem »Příručka Základů Kouzel«. Také začínala vědou vyšší úrovně než bývá na vysokých školách.

„Tohle bude pro vás těžší, než jsem čekal,“ přiznal Hiller.

Katka mu tedy všechny knihy ponechala a spěchala domů. Když je to těžké i na učitele, pak to bude pro žáky nedosažitelné, uvažovala. Ale umínila si vytvořit kopii »Dějin Knih a Kouzel«, tak se určitě dozví hodně zajímavého.

A skutečně se nemýlila. Doma na nic nečekala a sotva se zavřela v pokojíčku, zahájila vytváření kopie knihy »Dějiny Knih a Kouzel«. Navíc si chtěla vyzkoušet poslední formát, »Borcuš«, o němž nevěděla nic víc, než že existuje. Neodradilo ji ani varování, které jí vyskočilo přímo v hlavě, když formát určovala.

»Formát »Borcuš« smíš použít jen dvakrát za život!«

A kruciš, tohle je nebezpečné varování, pomyslela si. Ale proč? Proč je to zakázané použít víckrát?

V »Lexikonu« ale víc nebylo. Jen to, že to jde, ale nebylo tam ani to varování. A pochopitelně se neměla koho zeptat. Když to neví ona, kluci ani pan Hiller to vědět nebudou.

Někdo musí být první, řekla si a navzdory varování zadala odhodlaně zápis knihy v nebezpečném formátu.

V té chvíli ji ale přemohl neodolatelný spánek. Nedokázala vzdorovat, jen se v poslední chvíli zvrátila a padla na svou postel.

A pak už nevěděla o světě...

Probudila se malátná, sotva pletla nohama. Vstala sice, ale pohledem na hodinky zjistila, že na posteli ležela skoro hodinu. A hned poznala, že má přeleženou levou nohu, běhali jí po ní mravenci a nemohla ji ani rozhýbat. Fuj, pomyslela si, co to bylo? Nedávno dávali v televizi naučný pořad o epilepsii. Nesledovala ho, televizi měla puštěnou jen jako kulisu, ale přece jen jí něco v hlavě uvízlo. Nemá nakonec epilepsii? To by jí ještě scházelo!

Ale co, řekla si, i kdyby, svěřím se »vyšší síle«, ta si s tím poradí. Ale ten záchvat přišel hodně nevhod! Jak teď zjistí, jestli ten příkaz stihla, nebo se jí to zdálo? Na stole před ní nic nového neleželo. Ani kniha, ani svitek, prostě nic.

Ale co, mávla nad tím v duchu rukou, zadám to znovu, snad to podruhé projde... jenže v té chvíli si vzpomněla, že ten formát smí použít jen dvakrát za život a jako kdyby před sebou uviděla červené světlo. Ba ne, zabrzdit! A opatrně, má už jen jeden pokus a kdyby ho zkazila, bude nahraná!

Ale já chci knihu »Dějiny Knih a Kouzel«, pomyslela si. Když to nejde tímhle, tak aspoň...

Jenže v té chvíli měla pocit, že se jí v hlavě otevírá opona s nápisem »Dějiny Knih a Kouzel« a za tou oponou je obrovské filmové plátno s úvodními titulky jako u filmu.

Ježkovy voči, tak tohle je ten formát »Borcuš«! došlo jí. On se nahrává přímo do hlavy! A teď má všechno v hlavě a může se tady proplétat jako v lese plném vánočních stromečků, na kterých visí místo ozdob jednotlivé kapitoly knihy! A co víc, nejsou tu jen texty a obrázky, jsou tu i videa! Tedy něco jako disk DVD, jenže nepotřebuje přehrávač, má to všechno v hlavě!

Aha – a proto to varování! Může to použít jen dvakrát za život... asi se do jedné lidské hlavy víc nevejde, zaplnilo by to celou paměť... a tady je to navíc potvrzené. Každý člověk si musí velice pečlivě rozvážit, než se odhodlá využít tuto vymoženost, nedá se to už vzít zpátky a paměť člověka Homo Sapiens stačí jen na dvě veleknihy, ne víc. To ale měli vysvětlit už v »Lexikonu«, zamračila se trochu. I s tím varováním! Jestli si smí dovolit jen dvě veleknihy za život, měl by mít každý možnost pořádně si to se znalostí věci promyslet.

Jenže tyhle knihy očividně nepočítaly s tím, že by se mezi čaroděje dostali tři školáci bez dospělého »jarla«. Tedy čaroděje, který má nováčkům sloužit jako učitel. Samostudium zřejmě na všechno nestačí. Ale teď bude dělat »jarla« ona, přinejmenším ve výběru veleknih pro ostatní. A sama má ještě jednu! Jenže musí velice dobře rozmýšlet, kterou si zvolí. No nic, stalo se, stalo, zpátky se to vrátit nedá. Ale měla by se teď trochu ponořit do své veleknihy, ať co nejdřív zjistí, jestli to stálo za to!

A ponořila se do veleknihy...

Kluky ovšem ohromila, když jim přednesla, co všechno se dozvěděla. To se ví, také by chtěli něco takového. Jenže Katka je ihned varovala, že se to dá použít jen dvakrát a ostatní veleknihy jim zůstanou nedostupné. Raději to ještě odložili.

Katka si vytvořila klasický duplikát »Dějin Knih a Kouzel« ve formátu »kniha« a začala porovnávat. V té knize by mělo být totéž, co měla v hlavě! Jenže to tam nebylo. Velice brzy zjistila, že kniha je slaboučký odvar veleknihy v hlavě. Jednak v knize nebyla videa, neboli pohyblivé obrázky. Ty se asi na papír nedaly přenést. Za druhé, v hlavě měla úžasný přehled všeho, co v knize musela pracně vyhledávat. Vzájemné odkazy tu byly uspořádané, okamžitě chápala souvislosti, které by jinak musela domýšlet. Bylo to zkrátka o úroveň výš a i když zpočátku trochu litovala, že si nemohla rozmyslet, co si vybere, brzy litovat přestala. Vždyť má ještě jednu možnost! A tu si důkladně rozmyslí!

Na okamžik jí bleskla hlavou myšlenka, jestli se podobně chovají i ostatní knihy, že by mohla získat přehled o matematice a fyzice, jaký nemá ani učitel Hiller, kdyby si zvolila jednu z těch ryze odborných příruček. Vypadalo to pravděpodobné, ale pak si řekla, že by toho mohlo být na ni moc. Vždyť o matematice toho zná jen málo. Ale učitel Hiller by si to měl zkusit! Tomu by se teprve rozšířily obzory! Umínila si, že mu to při nejbližší schůzce navrhne a poradí mu, jak na to.

Je ovšem otázka, kdy to bude moci udělat. Pan Hiller není čarodějem. Je možné, ba vysoce pravděpodobné, že to nepůjde. A když, tak až napřesrok. Jedině kluci by to mohli vyzkoušet, pokud se jim do toho bude chtít. Přece jen to není žádná legrace. Nejlepší bude ještě to odložit. Kdo je honí?

Kluci si pochopitelně vytvořili vlastní klasické duplikáty »Dějin Knih a Kouzel« ve formátu »kniha« a vrhli se na ni. Jistě byli zvědaví, stejně jako Katka. Ale jen Katka dějiny plně chápala. Kluci to měli jako učebnici dějepisu, Katka jako podrobný dlouhý film s mnoha odbočkami a s přehledem, jaký z knihy nedostanete ani kdyby šlo o tlustou encyklopedii.

A bude zřejmě ještě dlouho jediná...

------------------------ Poznámky:

  11 Komu to připomíná knihu "Dějiny čar a kouzel" z Harryho Pottera, toho zklamu, nejde o tutéž knihu.

Errata:

19.07.2021 18:22