Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Pyramidy

»Dějiny Knih a Kouzel« obsahují nejen dějiny čarodějů, ale i dějiny nečarodějného zbytku světa, s podrobnostmi, o jakých se nečarodějným historikům ani nezdá. Zatímco lidem se podařilo plno archeologických památek nenávratně znehodnotit, nejčastěji při požárech, nebo v některé válce, památky v »Dějinách Knih a Kouzel« jsou pořád ve stejném stavu, jako byly v době svého vzniku. Můžete se tak seznámit i se životem lidí v dávno zaniklé Atlantidě nebo si přiblížit i život lovců mamutů v předhistorické Evropě. Památky z těch pradávných dob nejsou totiž uchovávány v hmotné podobě, ale jako zápisy v Knize. I když se Kniha svým vzhledem podobá starodávným rukopisným knihám, po obsahové stránce se s nimi nedá srovnávat. Můžete si v ní číst skoro jako v jiných knihách, ale brzy pochopíte, že je to vyšší úroveň. Každá kapitola čarodějné Knihy je rozsáhlejší než několik pozemských knih odpovídající velikosti. Když si v obsahu vyberete kapitolu, zjistíte, že zaujímá celý rozsah Knihy. Zvolíte-li jinou kapitolu, přepíší se všechny stránky Knihy novou kapitolou. A takových kapitol jsou v Knize tisíce.

Žádný div, že se do lidské hlavy i s využitím většiny rezerv vejdou nejvýš dvě takové knihy – každá je rozsahem srovnatelná se všemi pozemskými knihami z daného oboru najednou. »Nalití do hlavy« je proces na vyšší úrovni než vysokoškolské studium. Možná se to nezdá, ale Kateřina byla po »nalití« »Dějinami Knih a Kouzel« na úrovni špičkových pozemských historiků a to ve všech oblastech historie naráz. Byla egyptoložkou, sinoložkou, odbornicí na lovce mamutů v Evropě i Indiánů v Americe. A její znalosti v těchto oborech byly mnohem věrohodnější a úplnější než znalosti celého lidstva.

Drobným nedostatkem bylo, že toho zatím neuměla účelně a hospodárně využívat. Znala fakta, ale trochu se jí nedostávalo analytického myšlení, jaké člověk získá studiem na vysoké škole technického zaměření, nebo alespoň dlouhou praxí. Pochopitelně hraje velkou roli i druh vysoké školy. Teologická, politologická nebo nedejbože gender studia nikoho nenaučí chápat fyziku ani matematiku s matematickou logikou. A to zatím Kátě chybělo. Stručně řečeno, její myšlení bylo pořád ještě »dětské«. Nicméně když dostala vhodný impuls, rychle se orientovala, »přehrabala« své nové vědomosti a objevila v nich to, čemu se sama divila, proč ji to samotnou nenapadlo dřív.

Některému vědci stačí jako impuls i pád jablka na hlavu...

Kateřině stačila zmínka o pyramidách.

Po celý zbytek týdne Katka nestála za nic. Kde mohla, tam si sedla, nejlépe někam do kouta a »meditovala«. Ale jen ten, kdo měl potuchu o složitosti Knih, mohl pochopit, že se něco chystá. Drobná školačka se probírala získanými znalostmi. Narazila na stopu a té se držela jako pes stopař.

Když koncem týdne přišla za svými rodiči, měla už hotový plán a potřebovala jejich pomoc. Ne po stránce čarodějné, tam byli její rodiče pořád pouhá »pážata«, ale po stránce formálně byrokratické. Na to by pořád ještě jako nezletilá školačka neměla.

„Mami, tati, jak jsme na tom finančně?“ zeptala se jich před večeří, kterou si, jako obvykle, vyčarovali.

„Nač to potřebuješ vědět?“ zeptal se jí věcně otec.

„Záleží na tom?“ přidala se i matka.

„Víc, než si myslíte,“ odvětila. „Může naše rodina postrádat takových padesát tisíc?“

„Nač je potřebuješ?“ došlo otci.

„Uděláme si dovolenou,“ řekla Katka. „Jsou snad prázdniny a můžeme si udělat radost, ne?“

„Proč ne?“ uvažoval otec. „Ale padesát tisíc je moc peněz.“

„Chceš, abychom se vypravili k moři?“ přidala se matka.

„Dál,“ řekla Katka. „Podle katalogů cestovních kanceláří to bude méně než padesát tisíc, ale potřebujeme i nějaké vybavení.“

„Tak kam to plánuješ?“ udeřil na ni přímo otec.

„Do Egypta k pyramidám,“ řekla Kateřina.

Cesta do Egypta byla, želbohu, cestou do »jámy lvové«, jak se píše v Bibli. Kde jsou ty časy, kdy obhlídky známých pyramid houfně nabízely cestovní kanceláře! Poměry se změnily, v Egyptě se rozmohla organizace »Muslimské bratrstvo« a nastal hon na křesťany, dokonce i na starousedlé křesťanské Kopty, potomky původních Egypťanů, jejichž předkové tam žili déle než Arabové.

Co si může dovolit Evropan, který se tam přece jen odváží, to je pro čaroděje přílišná drzost. Vždyť i Viponi mají »Příručky základů kouzel« a umí vyvolat mapu s polohami všech čarodějů. Co by asi udělali, kdyby zjistili, že v letadle letecké společnosti, letícím do Káhiry, sedí čaroděj, který k nim nepatří? Nejspíš by na něho na letišti čekalo přepadové čarodějné komando, pokud by to nedopadlo ještě hůř. Staly se už případy, kdy izraelské stíhačky donutily dopravní letoun změnit směr a přistát v Izraeli²⁰, anebo ho prostě sestřelily²¹. Je otázkou, zda to bylo dílo čarodějů. Katka se o tom radila s Janem Hillerem, který se zatím vrátil ze Lhasy. Přiletěl »giroltem« známým jako UFO, vydlabal do kolmé skalní stěny hangár, překryl ho iluzí neporušené skály a byl připravený překazit každý nálet Afro-indické čaroříše. Jeho výhodou bylo, že by to nepřátelé nečekali.

„Vzdušný prostor si každý stát hlídá,“ ujistil Káťu. „Jenže to zajišťují lidé, ne-čarodějové a týká se to klasických dopravních a v některých případech i vojenských letadel. Naše »girolty« se na normálních radarech nezobrazují.“

„Ale v »Příručce základů kouzel« je možnost zobrazit si na mapě, kde se nacházejí čarodějové,“ namítla Katka.

„To ano,“ připustil Jan Hiller. „Ale nezobrazují se UFO, jen čarodějové na jejich palubách. Tomu by se dalo uniknout.“

„Máš nějaký nápad?“ zeptala se ho.

„Mám,“ přikývl. „K našemu štěstí mapa zobrazuje jen nás čaroděje, ale ne »girolty« a nerozlišuje ani výšku a příslušnost. Jedinou známkou letadla je rychlost. Stačí co nejrychleji přeletět prázdný prostor mezi našimi oblastmi a pak snížit rychlost. Mapa nerozlišuje naše od jejich, zobrazuje prostě čaroděje. Jakmile se dostaneme do oblasti s vyšší koncentrací čarodějů, těžko nás mezi nimi někdo odliší, poletíme-li docela pomalu.“

Přístup k Džóserově pyramidě stráží vztyčené kobry...

„Kudy bys navrhl letět k Džóserově pyramidě v Sakkaře?“

„Viděl bych tu dvě schůdné trasy,“ řekl Jan Hiller. „Buď přes Sicílii do Tunisu a přes Libyi do Egypta, nebo přes Istanbul do Turecka a přes Izrael do Egypta z druhé strany. Obě trasy mají své nevýhody. Sicilská vede přes moře, kde čaroděje nepotkáme, zato v Libyi jich je dnes nějak moc – pochopitelně, je to neklidná, nestabilní oblast. Turecká nevede přes moře, jenže předpokládá let nad Izraelem, kde je dnes pro nás nebezpečno. Nejkratší cesta vede přes Řecko, ale tím směrem by nás nejspíš očekávali.“

„Kudy tedy poletíme?“ zeptala se stručně.

„Vzal bych to Tureckou cestou,“ navrhl pan Hiller.

„Dobře, hned to řeknu našim,“ přikývla Katka. „Slíbila jsem jim dovolenou,“ řekla bezelstně.

„Moment,“ zarazil ji pan Hiller. „Neukvapuj se! K čemu tam potřebuješ rodiče? Řekl bych, zapomeň na to,“ zarazil ji.

„Ale proč?“

„Protože čtyři svítí do dálky dvojnásob oproti dvěma,“ řekl celkem prostou pravdu. „A dál, čtyři se hůř rozptýlí v davu. Dva se ještě ztratí, jak ve vzduchu, tak i na zemi. Místní lidé by v nás viděli otce s dcerkou, to by nebylo nápadné. I čarodějům se dva spíš zamíchají mezi ostatní než čtyři.“

I když se některé pyramidy podobají hromadám, vnitřek se u všech překvapivě zachoval.

„No dobře,“ ustoupila Katka. „Vynahradím to našim jinak.“

„Mě tam určitě potřebuješ víc,“ řekl pan Hiller. „Kdyby na nic jiného, »girolt« pilotovat neumíš. A myslím si, že ti mohu být užitečný i na místě. I když jsi mi ještě neřekla, proč tam tak nutně musíš být...“

„Dobře, ale nikomu ani slovo, jasné?“ ustoupila ještě víc.

„Nejsem užvaněná baba,“ ujistil ji.

„Víš přece, že jsem »jarlem« přes historii,“ začala zeširoka. „Vyhrabala jsem nedávno ve svých vědomostech... jistě už taky víš, že je máme v hlavách bez učení, takže se stává, že něco víme, ale netušíme že to víme a už vůbec ne, proč to víme... Zkrátka jsem zjistila, že pyramidy v Egyptě jsou pro nás důležité. Hlavně nejstarší stupňovitá Džóserova pyramida v Sakkaře.“

„Stupňovitá Džóserova?“ podivil se Hiller. „Vždyť je to jen hromada kamení, sype se do všech stran!“

Chufuova pohřební komnata - je tu jen prázdný sarkofág.

„Nepodceňuj je!“ poradila mu. „Některé jsou ještě v horším stavu, při pohledu zvenčí opravdu vypadají jako hromada šutrů a někdy jen jako větší kopec, zejména když je stavěli ze sušených nepálených cihel, ale i u těch, které skoro nejsou znát, je vnitřek v překvapivě dobrém stavu. A Džóserova, i když je nejstarší, je uvnitř velice dobře zachovalá. Turisty tam nepouštějí, místo toho jim předhodili blízkou Chufeovu Velkou pyramidu, větší a zvenčí zachovalejší, jenže v Chufeově skoro nic není. Jen pár chodeb, vykradená pohřební komora a v ní jen prázdný sarkofág, který se nedá ukrást, neboť ho nikdo neprotáhne chodbami. Není ostatně proč, je to jen kus hrubě opracovaného kamene.“

Chufuova pyramida obsahuje jen prázdný sarkofág

„A ty si myslíš, že Džóserovu pyramidu nevykradli? Četl jsem, že starověcí zloději vykradli a prohýřili všechno cokoliv mělo nějakou cenu. Mimo bezvýznamného Tutanchamona, jehož hrobka díky zapomnění vydržela až do moderní doby k velkému nadšení archeologů a egyptologů.“

„To souhlasí,“ přikývla. „Vykradli všechno, co nebylo před nimi ukryto za neporušenou stěnou. Jenže v pyramidách nejsou jen chodby přístupné lidem, v pyramidách jsou i místa přístupná jen čarodějům. A já o nich vím, přinejmenším si to myslím. Může mě nepříjemně překvapit, když tam nic nenajdeme, ale Čarodějné Knihy nelžou jako knihy psané lidmi. Možná v nich není úplně všechno, ale co Knihy sledují, to platí.“

„To ale předpokládáš, že to Afro-indická čaroříše za celou dobu svého panování neobjevila!“ připomněl jí.

„Předpokládám,“ řekla Katka. „Kdyby to našla a vyloupila, Kniha by to zapsala. V nejhorších případech, jako u Atlantidy, Knihy uvádějí i datum zničení. A to tam zatím chybí.“

„Dobře, podnikneme tu cestu,“ slíbil pan Hiller. „Nastav si budík na dvě v noci, přiletím pro tebe na střechu paneláku.“

„Proč ne hned?“ podívala se udiveně.

„Protože nevím, který čaroděj by vartoval ve dvě v noci u mapy, na které se nic nehne,“ řekl pan Hiller.

„Jo, to je důvod,“ přijala to Katka.

------------------------ Poznámky:

  20 Tehdy to bylo kvůli známému teroristovi, později nositeli Nobelovy ceny míru Jáseru Arafatovi, který v tom letadle ke svému štěstí neseděl.

  21 21.2.1973 sestřelily izraelské stíhačky Boeing 727 Libyan Arab Airlines (let z Tripolisu do Káhiry) nad Sinajským poloostrovem, kam zabloudil v písečné bouři.

Errata:

19.07.2021 18:22