Vítej, návštěvníku!

Merani ex machina

Martin se tedy nemusel zabývat poradou zdejších čarodějů, přinejmenším ne tak podrobně a pozorně. Vědomí, že Merani děj v »generálním štábu« pozoruje také, z něho sňalo odpovědnost za věrné zachycení všech detailů jednání. Mohl se věnovat i dalším podrobnostem, kterých si všiml.

Skupinka červených teček, které odhadoval na »girolty«, se mezitím na mapě odchýlila od směru na Tibet. Opisovala zatáčku, chvíli mířila kamsi na Austrálii, ale když zatáčku dokončila, bylo jasně vidět, že se vlastně vrací. Zdejší čarodějové byli ale zabraní do přetřásání posledních zpráv od čarodějnice Pildroji, že si toho podivného obratu ani nevšimli.

»Merani?« zkusil se zeptat mimozemšťanky. »Je to tvé dílo, že se girolty otáčejí, nebo si to jen rozmyslely?«

»Je to mé dílo,« přiznala Merani. »Narušila jsem jim trochu navigaci. Oni si pořád myslí, že letí na Lhasu. Nevšímej si jich, to se tě zatím netýká.«

»Já jen, že si toho zdejší čarodějové ještě nevšimli,« dodal jenom Martin na vysvětlenou.

»Taky mě to pobavilo,« odvětila telepaticky Merani, ale pak umlkla. Nedivil se tomu. Měl takové tušení, že je zaujatá jinde.

Čarodějnice Pildroji mezitím v generálním štábu ukončila svůj raport, ale neodešla ze sálu a posadila se do jednoho volného křesla u velkého stolu. Znamenalo to, že sem patří, nebo využila volného křesla? Sotva ale dosedla a podívala se na velkou mapu, všimla si, tak jako Martin, že »girolty« změnily směr a vracejí se.

„Konec strašení?“ zeptala se. „Hlavní akce se odkládá?“

„Co tím myslíte, kolegyně?“ zeptal se jí nejstarší čaroděj.

Jenže pak si toho všiml i on.

„Kdo jim nařídil návrat?“ rozkřikl se aby upoutal pozornost ostatních čarodějů. „To přece nemělo být cvičení!“

Dva z čarodějů strnuli, ale nebylo to jen překvapením, bylo znát, že s někým telepaticky diskutují.

„Bez rozhodujícího úderu na Lhasu ztrácejí smysl i ostatní akce!“ připomněl všem nedůvěřivý čaroděj. „Jestli selhal útok na Lhasu, bylo by rozumné zarazit a odložit všechny mise!“

„To půjde těžko,“ zavrčel nevrle nejstarší čaroděj. „Spojení do Evropy pomocí telepatie nefunguje, dokud si jarlové nenahodí evropské lumuximy. Jenže až to udělají, bude to pro naše prosté bojovníky signál k zahájení masakru Evropanů a ten už jen tak nezastavíme. Na deset tisíc obyčejných »ekeidů« je tam dvanáct pážat a jeden jarl, navíc úplně bez kouzelné moci, aby se na mapě nezobrazovali. Musí si nejprve odemknout »telesge« a teprve pak se k nim připojí. A znáte »ekeidy«! Budou tak dychtiví dostat se do ráje, že je nikdo neudrží!“

V té chvíli se Martinovi v hlavě ozval hlas Merani.

»Jsi připravený? Přišel tvůj čas!«

Uprostřed »velitelského stolu« znenadání vyvstala postava chlapce. Nebylo na něm nic zvláštního, jen že se zjevil v hlavním »operačním sále« velitelství Afro-indické čaroříše, kam byl vstup nepatřičným osobám pod trestem smrti zakázán. Stál na stole, jen si botou odhrnul pár sešitků s poznámkami dvou čarodějů.

»Řekni jim, že válka právě skončila,« pobídla ho na dálku telepaticky Merani.

»Dobrý den a pokoj všem lidem dobré vůle!« řekl chlapec všesměrovou telepatií. Patřil tedy mezi čaroděje, ale všem v sále bylo jasné, že nejde o páže Afro-indické čaroříše. V rukou dvou – tří – pěti čarodějů se rázem objevily hůlky »kérto«, namířené na vetřelce. Takovou přesilu by žádný čaroděj neustál, ale ten kluk si z ní zřejmě nic nedělal. Spoléhat se na kouzlo »suricho«, jinak též »zrcadlo« a zejména staršími čaroději posměšně zvané »kouzlo zbabělců«, bylo přímo v srdci nepřátelské čaroříše opovážlivé. »Suricho« se dá přece poměrně snadno obejít.

Chlapce však zřejmě nechránilo »suricho«, ale něco jiného, co mu dovolovalo vysmívat se hrozícím trestům.

»Je mi velkou ctí oznámit vám, že vámi nevypovězená, ale zahájená válka právě skončila,« pokračoval chlapec s posměšným tónem v telepatii. »Jistě jste si všimli, nežádám po vás ukončení války, ale oznamuji vám to. Jak jste již zjistili, váš bombardovací letecký svaz se právě obrátil k návratu a v Evropě nikdo žádný lumuxim nezapne. Radím vám odvolat vaše invazní pluky, pokud o ně nechcete přijít definitivně.«

„Kdo jsi, ksakru?“ vykřikl nejstarší čaroděj vztekle.

„To je jedno z těch nových Evropských pážat!“ poznala Martina vědma Pildroji, nechápající, jak se tu ten kluk vzal.

Vykřikli to oba normálním hlasem, jenže setrvali u jazyka »gazlac«. Což chlapce nevyvedlo z míry.

„Mýlíš se, Pildroji,“ opravil vědmu. „Jako »páže« bych si sem rozhodně netroufl. Ale už mě delší dobu uznávají za »jarla«, takže toto uznání zdvořile vyžaduji i od vás.“

„Něco tak drzého by si netroufl ani baron »blikirč«!“ vyhrkl překvapeně nedůvěřivý čaroděj.

„Na »barona« ještě nemám,“ řekl sebekriticky Martin. „Ale páže už také nejsem. Jsem jarl Martin, expert na Příručku základů kouzel a v této chvíli navíc vyslanec Merani, velitelky hvězdné lodě Ambíjanů, kterou jsme vzbudili, aby nám pomohla dát svět opět do pořádku.“

„Ambíjané přece vyhynuli!“ zaječela umíněně Pildroji.

„Zbytečně to, Pildroji, překrucuješ! Vypůjčit si »formu« Ambíjanů by asi šlo, ale schopnosti Merani ne, neboť nepocházejí z našeho světa. Merani je nejméně o pět tříd výš nad nejvyššími čaroději. Uvědomte si, kouzla nejsou vaše, ale Ambíjanů. A dali nám je, abychom si jimi pomáhali a ne abychom se jimi vraždili.“

„A co tedy od nás chceš?“ zeptal se ho nepřátelsky znějícím tónem nejstarší čaroděj.

„Bude toho víc,“ řekl Martin. „Především konec války, to je první ze všech podmínek, o které se nebudeme dohadovat. Už je to vlastně skutečností, ale chceme, abyste to legalizovali. Stáhnete své bandy najatých vrahů nejen z Evropy, ale z celého světa.“

„Nemáme ve světě žádné bandy!“ ohradil se čaroděj.

„Ale máte!“ nedal se tím Martin ovlivnit. „Myslíte si, že se Merani ještě nedokázala zorientovat? Dobře ví, že vládnete nejen v Africe, ale i v Americe. Komu tedy patří ty stovky vojenských základen po celém světě? Neříkejte, že Severoindiánské čaroříši Keoguas, která dnes má jen pár indiánských rezervací! Stáhnete tedy i všechny tyto bandy, jasné?“

„To nejsou naši vojáci,“ namítl nejstarší. „Ti patří lidem, ne nám, čarodějům! Za ně neneseme žádnou odpovědnost!“

„Neříkejte!“ přešel Martin do ironie. „A za miliony cizinců, chystajících se zmasakrovat Evropu, taky nenesete odpovědnost? Zeptám se trochu jinak – kdo to financoval a financuje? Snad ne lidé, ti hloupí »ekeidové«? Ba ne, Nathaniele Philipe, je to vaše práce, vaše finance a vaše vina. Náprava je tedy na vás. Vy to teď musíte napravit!“

„A co když nás to ani nenapadne?“ opáčil čaroděj. Bylo znát, že ho trochu rozhodilo, že ho ten vetřelec oslovil jménem.

„Máte samozřejmě možnost odmítnout,“ řekl blahosklonně Martin. „Pak se ale připravte na to, že to napraví sama Merani. Ale bez vás, rozumíte? Vy budete nulami mezi čaroději i mezi lidmi. Po zkáze Atlantidy potrestala Merani odebráním kouzelné moci pět tisíc čarodějů. A pokud se nějací odborníci shodují, že to bylo jen přenesené z nějakých dřívějších pravidel, pak je to známka jejich nekompetentnosti a neznalosti.“

„My zásahy nějaké »Merani« odmítáme!“ rozhodl se pro odpor nejstarší čaroděj. „Vyřiď jí, že se nenecháme vydírat.“

„Jednejte tedy podle svého rozumu,“ přikývl Martin. „Ale bez prostředků, poskytovaných civilizací Ambíjanů.“

Obrovská mapa na stěně náhle zhasla. Místo ní byla šedivá plocha, pokrytá jemně mihotajícím zrněním.

„Merani právě na dálku vypnula zdejší lumuxim,“ oznámil zkoprnělým čarodějům Martin. „Nemáte dálkovou telepatii ani zdroje, máte jen prostředky, vyvinuté lidmi. Volejte si mobilními telefony a prostředky nutné k životu nakupujte od lidí.“

„Ty si myslíš, že tě teď necháme utéci?“ natáhl se čipernější mladší čaroděj po Martinově noze.

Martin to však čekal a vznesl se včas z dosahu jeho rukou.

„Je to podvod!“ vykřikl nejstarší. „Nikdo nic nevypnul, to by tenhle bastard nemohl létat!“

„Mýlíte se, Nathaniele Philipe,“ ušklíbl se Martin. „Jsem tu jediný, kdo může využívat kouzel. Ale ne ze zdejšího lumuximu. Meranino vlákno mě spojuje se středoevropským lumuximem.“

Podle marných pokusů ostatních čarodějů použít proti tomu drzounovi jakékoliv kouzlo, se zdálo, že pravdu má ten drzoun.

„Mám tedy Merani vyřídit, že se nenecháte vydírat?“ zeptal se Martin ještě přehnaně zdvořile čarodějů.

„Jistě!“ odpálil ho nejstarší, Nathan Philip. „Vyřiď jí, ty bastarde, že to má u nás schované!“

„Vyřídím,“ slíbil Martin. „Merani se podle toho zařídí. Jen jste jí trochu usnadnili rozhodování. Mimochodem, víte o tom, že silueta vašeho zdejšího paláce má s tibetským klášterem ve Lhase podobné řady okének? A navíc jsou tu hory... A nečertěte se, já už beztak odcházím!“

V té chvíli Martin očím čarodějů zmizel. Ani neměli tušení, zda se jen nezneviditelnil, nebo opravdu zmizel pomocí skoku »daramild«. Pravda byla to druhé, Merani svého vyslance vytáhla jediným skokem až do sborovny ve škole, kde už na něho čekali.

„Poslyš, Merani, co mělo znamenat, jak jsi mi napověděla teď na závěr o podobě jejich paláce s tibetským klášterem?“ optal se Martin zvědavě, jakmile přestal balancovat a získal rovnováhu.

„Nic než to, že letka »giroltů«, vyslaná k největšímu úderu na Indicko-asijskou čaroříši Mankuzgó, si může velice snadno jeho siluetu splést se siluetou kláštera ve Lhase,“ odvětila Merani. „Kdyby prokázali snahu o spolupráci a ochotu skončit války, byla bych jejich piloty vyvedla z omylu a nechala je normálně přistát. Takhle nejspíš právě v této chvíli zaútočili na vlastní generální štáb. Až poznají svůj omyl, bude pozdě. »Gorrigys« je opravdu strašná zbraň, právě tím kdysi potopili celý ostrov Atlantis.“

„Ježkovy voči, můžeš to ještě zastavit?“ vyjekl opravdu nešťastně Martin.

„Některé události se nedají vzít zpět,“ řekla suše Merani. „Ale nemusíš je litovat, oni si tu smrt poslali na sebe sami...“

„Nejde mi o ně!“ vyjekl Martin. „Ale zůstala tam Katka!“

Na ta slova strnuli všichni. A právem.

Errata:

19.07.2021 18:22