Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Když dojeli k hospodě, začínala obloha na východě blednout a Jan s Johannem se sotva drželi v sedle.

„Jsem zvědav, zda stojí Matyáš pevně na stráži, nebo má ještě půlnoc,“ svěřil se Jan ostatním a ani nečekal, že někdo odpoví. Ostatně si všichni mysleli to samé. Hospoda byla zavřená na petlici a museli pořádně zabušit, než se objevila rozcuchaná hlava hostinského.

Ihned se přivítal s Matyldou a ptal se na dceru, zdali dobře dojela. Byl rád, že prozatím vše dobře dopadlo. „Děkuji vám, přátelé,“ obrátil se na Jana s Johannem a rukou pokynul dozadu, kde spal jako dřevo Matyáš.

„Vstávej, obránče, budeš nás hlídat,“ zatřásl s ním Johan nešetrně.

„Hlídal jsem a teď jsem na okamžik spočinul na lavici,“ bránil se Matyáš, ale nikdo mu nevěřil.

Jakub se smál. „Rozestlal bych vám kavalce, ale nevím, kdy přijedou ti zatracení vojáci, u nich člověk nikdy neví.“

„Raději pojedeme,“ zívl Jan. „Máš něco na cestu, Jakube?“

„Mám, každému jsem nabalil tornu a ještě malý demižon s pálenkou, může se hodit.“

„Ta se bude hodit určitě. Vstávej, lenochu, jedeme,“ vyzval Jan Matyáše a ten se neochotně zvedl z lavice.

„Ještě se postarám o koně a vy se občerstvěte,“ zval je Jakub do kuchyně, kde rychle pojedli. Potom se rychle rozloučili. Vsedli na koně a pomalu odjížděli lesem k Horce, snažili se, aby je nikdo neviděl.

Jakmile našli vhodné místo, kde nebylo odnikud vidět, Jan s Johanem rozbalili houně a vyzvali Matyáše, aby bedlivě hlídal, což přijal ochotně. Sedl si do měkké trávy a přitom provokativně tvrdil, že lavice v šenku byla dost nepohodlná, ale nikdo ho neposlouchal.

Oba usnuli tvrdým spánkem, i díky tomu, že těsně před tím ochutnali Jakubovu pálenku. Rozvalovali se na malém paloučku pomalu celé dopoledne, zatímco Matyáš hlídal, přitom ujídal zásoby a vystavoval se slunečním paprskům.

Před polednem se v dálce ozvaly zvony z Katovských kostelů a oba spáči začali neochotně vstávat. Tak jako vždy po krátkém denním spaní, byli oba rozlámaní a nerudní. Zatímco u Johanna se to projevilo zarytým mlčením, Jan hlučně klel:

„Zatracená armáda, mohli jsme v klidu dočkat rána a zatím tady ležíme na pasece a zelení darmožrouti se válí v mé posteli.“

„Buď rád, Jene, že se neválí s tvou milou, vaše noční dobrodružství bylo velmi důležité hlavně pro ni. Johann by ti jistě osvětlil, co dokáže opilý dragoun s mladým děvčetem,“ nenechal si ujít příležitost Matyáš.

„Raději mlč, nebo se vrátím a všechny je nabodnu na kůl a hodím do rokle.“

„Co budeme dělat?“ promluvil od rána poprvé Johann.

„Nevím, tuhle Matyáš něco jistě vymyslel, měl na to bezmála půl dne.“

„Nevymyslel, poctivě jsem hlídal, aby vás neukradli.“

„S kým jsem to vyjel do světa,“ bědoval naoko Jan. „Musíme se dostat do Katova, Matylda říkala cosi o židu Rafaelovi, snad zná nějaké tajemství, týkající se nebohé Josefiny.“

„To je ta, kterou jsi v opilosti opustil, a ona se ztratila z povrchu zemského? Je to vzrušující, Jene, ale možná taky nebezpečné, jelikož zamýšlíš zřejmě pletky se záhrobím,“ rýpal Matyáš, ale vida Janův brunátný obličej, raději rychle vstal.

To se mu také vyplatilo, protože Jan nahmátl velikou šišku a hodil mu ji přímo na hlavu. Začala bitva na život a na smrt, urození pánové dováděli jako malé děti a váleli se po pasece i v jehličí, až ho měli úplně všude.

Errata:

30.05.2021 15:35