Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Opět se ukázalo, že rčení mají vysokou pravdivost. V tomto případě šlo o rčení Ráno moudřejší večera. Toníček se probudil jen chvilku před Marcelkou, poseděl v oné místnůstce a když vylezl, našel obsazenou koupelnu. Už ze zkušenosti věděl, že to bude na delší dobu, takže si jen povzdech a šel zkontrolovat pilotní kabinu. Na obrazovce zadního výhledu byla stále vidět hvězdná brána, takže je to nikam nesneslo, jak se Tonda obával. Pak se začetl do protokolů, co způsobilo otevření brány. Nějak se do toho zabral, takže se docela vyděsil, když mu Marcelka položila ruku na rameno a popřála dobrého rána.

Odpověděl, políbil Marcelku na nový den a byl za to zahnán do koupelny s poznámkou Škrábeš. Přejel si rukou po bradě a skutečně škrábal. Takže rychlá sprcha a pomalé a pečlivé holení. S výsledkem se šel pochlubit Marcelce, dostal polibek za snahu zároveň s komentářem Už je to fajn.

Po snídani zasedli do pilotních křesel, bylo nutno vyzkoušet, jestli se dá brána otevřít i z druhé strany. Dovnitř to podle protokolů způsobila dvojitá otáčka po směru hodinových ručiček s trvalým tlakem 2G. Zpátky to takhle ale nešlo. Jako první zkusil Tonda obrátit směr otáčení rakety. To prošlo, mírně to škublo a byli venku. Zpátky dovnitř už šlo také bez problémů, opětovně hleděli na vzdálenou majestátní sluneční soustavu. I když Marcelka k ní chtěla letět a zkoumat, Tonda ji brzdil, že nejlepší je pečlivé prozkoumání z dálky, jestli tam nečíhá nějaká past. Pak přijde na řadu oblet po obvodu v rovině ekliptiky, pak ve směru kolmém na ekliptiku a teprve poté, po vyhodnocení výsledků, přijde na řadu prohlídka zblízka. Anebo také ne...

Čím víc poznatků o soustavě Tonda získával, tím víc se mračil. Marcelce se to nezdálo a tak se ho zeptala, co ho žere. Z odpovědi nebyla moudrá ani ona:

„Buď blbnu, nebo je tahle soustava dělaná na zakázku. Slunce třídy G, před sebou ještě minimálně tři miliardy let svitu. Poblíž první planeta, ani ne moc velká, ale jako jímač energie dostačující. Další dvě planety v širokém pásu života, jedna teplá, druhá chladná s téměř nulovým sklonem osy. Pás asteroidů, jestli mě přístroje neklamou, tak složený ze vzácných minerálů a kovů. Další planeta je velký plynný obr se zásobou plynů na milénia a nakonec planetka jako hlídka. A žádné Oortovo mračno, soustava je čistá, bez komet a prachu...“

„A to je špatně?“ zeptala se Marcelka.

Tonda odpověděl:

„Není to špatně, je to přímo nádherně, a to mě děsí!“

Nakonec Tonda vzdal všemožné okruhy okolo soustavy, na chvilku se zastavil nad severním pólem soustavy, jen aby si překontroloval měření. Pak dal Marcelce na výběr, kterou planetu chce navštívit dřív, tu chladnou či teplou. Marcelka už byla v dobrém rozmaru, odpověď zněla podle toho:

„Že se ptáš. Víš přece, že čičinky milují teplo...“

„Tak jo. Za tři dny se už budeme koupat v teplém moři.“

Marcelce se to nějak nezdálo:

„Tak dlouho?“

„Počítej se mnou,“ řekl Tonda. „Jeden den na pomalé přiblížení k planetě. Jeden den na orbitální snímkování, to kvůli mapám a zároveň zjištění úrovně fauny a flóry. Třetí den vyhodnocení a příprava na výsadek. Musí to tak být, objevujeme naprosto neznámou planetu!“

S tím nezbylo než souhlasit, takže třetí den se Marcelka konečně dočkala. Na orbitě zůstala pohonná část s atomovým motorem, nechceme si přece zamořit radioaktivitou takovou krásnou planetu. Paliva pro planetární motory bylo dostatek na deset startů a přistání, takže se zbytek kosmické lodi ladně snášel k vybranému místu přistání. Tonda předvedl svou zručnost, takže dosedli jako do peřin. Téměř vzápětí musel krotit Marcelku, která se bleskurychle převlékla do plavek a chystala se vyrazit k vodě. Pro ni měl jen jeden dotaz a informaci o nutnosti kontroly o možném nebezpečí, které právě teď zkoumá automatická biologická laboratoř. Ten dotaz zněl:

„Ty se přede mnou stydíš? Široko a hlavně daleko nikdo není, takže se nemusíš škrtit v plavkách!“

Marcelka se plácla do čela, zamumlala si cosi pro sebe a zaplula do ložnice. Po chvilce se vynořila, tentokráte v lehkém župánku, přes který prosvítalo lákavé dívčí tělo. Právě tento okamžik si vybrala laboratoř k zobrazení výsledků. Marcelka si prohlédla výsledky a rozzářila se jako sluníčko:

„Nic nebezpečného tam není! Můžeme vyrazit! Pohni, loudo...“

Tonda se už nenechal pobízet. Shodil ze sebe oblečení, hromádku odkopl ke stěně a vyrazil směr přechodová komora. Jedny vrata, druhé vrata a do přechodové komory se nahrnul čerstvý voňavý vzduch. To byl rozdíl mezi sterilním vzduchem v lodi! Mezitím se vysunul krátký žebříček, takže nemuseli skákat ani z jednoho metru. Marcelka se nadšeně rozhlížela po okolí. Travnatá loučka, ohraničená z jedné strany lesem, z druhé strany písčitou pláží. Za pláží se lákavě vlnilo moře. Přesto Tonda preventivně uchopil Marcelku za ruku a řekl:

„Žádné ztřeštěnosti. Půjdeme pomaloučku polehoučku a budeme se pozorně dívat pod nohy, abychom viděli, kam šlapeme. To moře nám už neuteče.“

Neuteklo. S rozkoší se oba vnořili do teplé vody. Marcelka si nechtěně cákla kus vody do úst a překvapeně vyjekla:

„Toní, ta voda není vůbec slaná, na Zemi je až odporně hořká!“

Tonda se zachechtal a odpověděl:

„Asi je tady málo ryb. Ehm, co myslíš, kam chodí ryby na záchod?“

Marcelka se zachmuřila:

„Ty jsi hnusný. Takhle kazit dobrý pocit... Stejně to není od toho, že ne?“

Tonda už vážně odpověděl:

„To víš, že ne. Moře je slané proto, že jsou v něm rozpuštěny soli. Soli se do moře dostávají díky zvětrávání hornin na pevnině. To jste se přeci museli učit, ne?“

Marcelka se už zase usmívala:

„Ano, učili jsme se to, ale tady šlo o to, trochu tě potrestat...“

Errata:

28.05.2021 17:20