Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

 (Denis)

Teď už mi opravdu nedá, abych se vmísil. Poslední dobou nás všichni usilovně kritizují, občas přiznají, jak nám skočili na špek a někdy docela hloupě podléhají iluzím. Teď na to konečně Charry s Dianou přišli, takže je na čase odhalit svoje triky a pochlubit se.

Ta rvačka s Dianou udělala mé milované fakt radost. Dianu obdivuje nejvíc na světě a bojovat s ní je pro ni obrovská čest. Ještě větší potěšení bude mít, až ji opravdu zblbne; vsadili jsme se, že napřed svede Charryho a pak mi ji šikovně přistrčí, aby se pomstila. Ještě neví, kdy to bude, ale určitě to dokáže! Potom nás všechny čtyři propojím, a konečně to bude dokonalé.

Tak na rovinu: většinu našich her organizuje Assama a Ernaye, já si ponechám supervizi a nápravu drobných chyb. K zásadním nedochází, to bych se musel stydět, protože zatím dělají hlavně to, co jsem je naučil.

Podceňujete, miláčkové, schopnosti a rychlost učení Assamy; zabodovala podstatně dřív, než jste si všimli. Od první chvíle, kdy jsem se s ní propojil a začal ji učit, začala přebírat znalosti Valérie a mého otce Tomáše; a mimořádně rychle v tom začala být dobrá. Stručně zopakuji některá základní fakta; vy zkušení čarodějové to ani nemusíte číst.

Takže: při sexuálním spojení dvou WZ je obvyklé mentální propojení na úrovni, kterou vydrží ten slabší z nich. Pochopitelně nebudu prát holce na první pokus do hlavy všechny svoje znalosti, z toho by zešílela. Jenomže Assama chápala tak rychle, že jsem se nemusel vůbec krotit.

Paměť každého WZ obsahuje zhuštěný obsah vzpomínek každé partnerky; dál obsah vzpomínek partnerů té holky v rozsahu, v jakém je převzala. Je to omezeno kapacitou; postupně dochází k překrývání, když přeberu vzpomínky několika dívek na stejnou věc, neukládá se každá sama o sobě, ale překryjí se, s individuálními odchylkami. Vše to jsem schopen v případě potřeby předávat.

A teď pozor: není nezbytně nutné sexuální spojení; to je jen povídačka pro méně zkušené jedince, aby si i čaroděj trochu užil zábavy. Čím jiným by mě mohla taková panenka odměnit, řekněte? Nebo já například Valérii? A že mi hodně dala, je beze sporu! Dokážu předat informace bez sexu, když by byl nevhodný či obtížný: dítěti, šelmě nebo někomu, kdo opravdu nechce. Nejde o mírné vzpouzení, ale skutečnou nechuť; nikdy nikomu skutečně neublížíme.

(Jestli myslíte tu scénu, jak holka řvala a bránila se, že nechce být znásilněna, ale kluci ji přemohli a surově přinutili; tak kdyby skutečně nechtěla, stačilo lehce odmítnout. Vy nevíte, na co myslela, ale telepaticky vyškolený kluk si to snadno přečte a vyhoví! Nehledě k tomu, že takhle se zachází jen s dívkami z vyšší kasty; nějaká slepice si může koledovat jak dlouho chce, a nikdo si jí nevšimne.)

Otec se se mnou nikdy dokonale nespojil, ačkoliv jsem si to velice přál. Když se spojí s nějakou ženou, je to pro ni nezapomenutelný zážitek, krásnější než cokoliv, co kdy zažila. Všechny na to vzpomínají po zbytek života. Bohužel mu není příjemné tělesné spojení s jinými těly než ženskými; inu, co se dá dělat. Stejné zábrany má vůči spojení s vlastními dětmi; zpočátku jsme ho omlouvali, teď už nás to trochu mrzí. Jsme duše, živé bytosti vložené do různých tělesných schránek; neměli bychom dělat rozdíly. Když jsem Tomáše požádal, nabídl mi Valérii, svou největší lásku. Byla to pro mne nesmírná pocta a potěšení; Valérie je na úrovni, kdy dokáže předávat všechno a v úplnosti. V době, kdy jsem se s ní sbližoval, jsem byl nejšťastnější člověk na světě.

Úrovně WZ jsou obtížně definovatelné. Nemám na mysli čarodějnický potěr či embrya, děti před pubertou. Ani panny mezi první menstruací a deflorací; toto období může trvat dost dlouho (i celý život), ale nejdůležitější je doba, kdy se stane ženou.

První období je vstřebávání informací; dívka je si vědoma, že ví daleko míň než ostatní, takže se snaží vybírat si vyspělejší partnery a přečíst v jejich mysli vše, co jde. Obvykle je při tom roztomilá a zábavná; to je cena, kterou za to platí. Což může klidně znamenat i nafoukaná, protivná a intrikánka až na půdu; to vše jsou zábavné vlastnosti. Až pochopí, nechá toho a zábavná být přestane; zato se z ní stane stabilní příslušnice cowenu, které lze svěřit průměrně náročné úkoly, třeba předávat informace dál méně vyspělým. Na této úrovni je většina arminských WZ.

Do další úrovně přejde téměř nepostřehnutelně; nejsnazší rozpoznávací znak je trvalý energetický deficit, takže vyhledává spojení s kýmkoliv, dokonce i negativní zážitky. Nemůže jinak; v té době provádí náročné experimenty a neumí se ještě průběžně dobíjet ze všeho (nebo „z ničeho“). Mnohé v tu dobu balí mladé nebo méně opatrné muže lepší kvality; to je zřejmě důvod práce mých sester v pařížském kabaretu a tak.

Valérie už dobíjet nepotřebuje, je v trvalém přebytku, dokázala by svou energií utopit celý svět. Taky už neexperimentuje, nebo alespoň to na její činnosti není poznat. Ale ochotně vyhoví, když ji o něco požádáte. Tak jsem dostal i já možnost převzít vše, co mi dala.

A to jsem předal Assamě. Hned na počátku jsem zjistil, že je úžasně nadaná; přijímala podstatně rychleji než kdokoliv jiný, a netvořila si zbytečné zábrany nebo bloky, které je třeba pracně odstraňovat. Převzala prostě vše, jak to Valérie předala; zároveň začala toužit po spojení přímo s Valérií a dokonce s Tomášem. Tenhle podraz mu s potěšením udělám; jen co se dostanou do kontaktu, vyštvu ji na něho.

Charry si dělá starosti s právem na soukromí, které čarodějové podle něho narušují. Není to jen jeho názor; jistě, zasahují si do soukromí asi tak, jako když vyzvete holku k tanci. Může říct, že s vámi tančit nebude; já si pomyslím něco o rohatém dobytku, ale nechám ji být. Většina se naopak nudí a vítá každý důvod k souboji; i když prohraje, získá hezký zážitek. Jasně, když někdo začne prohrávat, může se rozzuřit, může se hádat a být protivný; ovšem ostatní se mu vysmějí. Naopak, kdyby to začalo být nepříjemné, soupeř to pozná a přestane útočit.

Assama ani jednou nevzdá hru, ani jednou nežádá o milost. Prohrávala pokaždé, zvlášť proto, že se vrhala do všeho hlava nehlava; a pokaždé byla o kus lepší než minule. Byla zvědavá, kdy bude lepší než já, nebo aspoň kdy si na ni budu muset začít dávat pozor; no, ještě dlouho ne, ale... Mentální hry jsou nejkrásnější a nejnebezpečnější; a cokoliv se naučila, ihned zkoušela na jiných, nejradši na Ernayových klucích. Umožnil jsem jí to; byly to prima zábavy. Teď něco zkusila na Charryho; docela bych jí přál úspěch, ale Diana je na stráži jako ovčácký pes. A Diana je zvláštní; taky bych si s ní rád pohrál, přitom jí nechci ublížit.

Teď bychom si mohli začít ujasňovat, co jsou body plus a mínus; pro Dianu něco jiného než pro mne. Co dělám ostatním holkám, jsou všecko plusy; kdyby to tak brala i ona, samozřejmě bych ji nešetřil. Už věříte, že nejsme tak bezohlední, jak se říká?

Assama by se urazila, kdybych na ni bral nějaké ohledy. Vyžaduje silné, pokud možno nebezpečné zážitky. Proto jsem s ní začal chodit lovit; je nádherné sledovat jak zabíjí, rozpáře umírajícímu zvířeti břicho, nechá se od hlavy k patě postříkat horkou krví, válí se v ní, pomazává krví sebe i mne; když poznala, jak mne takové zážitky vzrušují, vyžaduje bouřlivé milování přímo na místě, zatímco se cpe ještě horkými kusy vnitřností. Přinutila k tomu i některé jezdce; jejich žaludek je choulostivější než můj, tak jim to dělalo ještě větší potíže, ale vyhrála, přesvědčila je.

A ještě větší podraz: když otěhotněla, zprostředkovala ten prožitek Ernayovi. Od té chvíle ještě víc trpí marnou touhou být dívkou. Bylo by to kruté a nelítostné, kdyby si právě to nepřál; on tím chce trpět!

No tak fajn, rozehrajem další kolo hry; tentokrát se všemi mladými Wassongy! Hlavní a nejdůležitější zřejmě budou ty čtyři bojovnice; ty mi Assama chystá jako obzvláštní dárek. Čtyři moranky v nejbouřlivějším dospívání a ještě Assamu navrch nejsem schopen zvládnout ani zázrakem; takže budu muset použít iluze. Bude to určitě zábavné; a zejména do budoucna nebezpečné s ohledem na možnost důsledků. A že nějaké budou, na to se mohu spolehnout; vždy bývají nějaké důsledky. I kdybych je měl způsobit sám.

Všímáte si, jak je Assama nádherně vtipná? Když jsme se potkali, vůbec by ji nenapadlo žertovat, leda jako ostatní Afričané; teď už se hloupě nezubí ani nepitvoří, ale vymýšlí žertíky jedna radost na každého, koho má ráda. Už se jí povedlo vytočit Charryho i Dianu; Ernaye a jeho kluci jasně vědí, že jí nemají nic věřit, ale pokaždé je dostane. Nějaké příklady už znáte, ale ještě: opravdu myslíte, že ty legrácky s půjčováním Assamy každýmu kolem jsou zvyklosti jejich kmene? Za to by jí doma urvali hlavu; jak asi by se svatby dočkala jako panna? Byl to čistě její nápad jak mě pobavit; ale zbaštili jí to všichni.

Nebo že bychom k transformaci barvy na černou potřebovali jejich energii? Ani náhodou; na červeno jsme se přebarvili bez pomoci a vůbec nám to nedělalo problémy. Ale jak jinak by se nám podařilo přinutit celou bandu, aby na nás zírali, když se milujeme? Taky jde o to, na koho to byl vlastně fór; na mě nebo na ni samotnou? Protože ona se rozhodně nebojí svých vlastních her; a obávám se, že příště nasadí ještě větší kalibr.

Ve vlastním zájmu bych měl rychle poznat, jací jsou doopravdy Wassongové. První setkání s jejich národem se odehrálo v situaci, kdy z jednoho rodu zůstaly ubohé trosky; co opravdu dohodla Assama s tou starou šamankou? Je mi jasné, že ze stařeny nic nevyrazím; morani jsou děti bez řádného výcviku a ženy... uposlechly. Když to posoudím, jediná možnost jsou zase ty čtyři holky s copánky. Jenže jejich záměrem je dostat mě za každou cenu do boje; kvůli pomstě udělají určitě cokoliv.

Zbývá ještě někdo? No jistě: starý Nga. Právě toho bych ovšem kontaktoval nejmíň rád; vsadím se, že se mu nebude líbit smrt tolika jeho dětí. Tenhle starý bůh si potrpí na rychlé pomstychtivé reakce víc než na situační rozbory; je mu celkem fuk, kdo co způsobil, jen když se může pořádně pomstít. Tu pomstu bude požadovat ode mne; proto mi poslal svou dceru.

A co takhle zprznění několika moranek? Nevylučuji, že ho to pobaví; když jsem prznil Assamu, bavil se skvěle. Slovo prznil používám záměrně; jasně že se to hrálo za její nadšené účasti, ale shora z Kilimandžára to asi vypadá jinak. Assama taky od začátku tušila průšvih; samozřejmě se to snažila utajit, protože se jí kažení vlastní morálky líbilo, ale pokaždé se bála a já jsem telepat. No jasně, že to zní divně, neřku-li blbě; zároveň se bála a chtěla to, prostě toužila dopouštět se nejhorších hříchů. Protože myslela, že jsem silnější a že ji ochráním? No... spíš myslím, že ráda riskuje. A troufne si hrát to i se samotným Nga.

Nga je ničemný bůh; ale svoji moc má. Když jsme umírali na ty nemoci, ani se nepokusil nám pomoci, na moje prosby reagoval posměšně, vyhýbavě nebo vůbec. Nechal by nás chcípnout, kdybychom si nepomohli sami; zato sotva se nám vrátily síly, už nám zas prokazuje všelijaké zábavné milosti. Jak si to máte vysvětlit? Čert ví; mám dost problémů, abych to pochopil já. Něco na nás vymýšlí, hrajeme v tom zásadní roli a kdybychom to tušili, možná bysme do toho nešli. To je tak všechno, co je mi jasné.

V ten moment se Assama přišmajchlovala a připomínala mi začátek tanců. Trochu jsem se divil, že po té rvačce s Dianou má chuť tancovat, ale nebyla vůbec unavená, naopak pěkně rozdrážděná. Na pořádné tance jsme měli ovšem málo bubeníků; Wassongové jsou hodně na hudbu a tanec doprovází vždy pořádný rachot. Pár bubínků máme, ale zdaleka ne dost, včetně kvalifikované obsluhy. Taky tanečníků je pomálu; avšak určitě ochotně zaskočí naši jezdci.

Když jsem to promýšlel, napadli mi místní Reorti; určitě budou mít hudební sluch aspoň jako naši, tedy schopnost vnímat a provozovat ten druh hudby, jaký se jim líbí. Hyeny zpívají, dle vlastního názoru krásně, ale na nic nehrají; napadlo mi vyzkoušet gepardy. Nejlépe Sirrpu a Haggarra, jsou nejmladší, nejradši se mazlí a mají velký smysl pro jakékoliv kontakty. Jen jsem na ně pomyslel, okamžitě to postřehli a přiběhli. A divili se:

„Samozřejmě, při tancích zpíváme a hrajeme na různé nástroje! Ale copak je teď období tanců?“

Tance jsou v jejich pojetí sexuální hry; omezují se na krátké období a jen tehdy vyhledávají samci samice a naopak. Gepardi jsou velcí individualisté, navíc mnoho činností má u nich mystický význam. Prozatím jsem dosti nepronikl do všech skrytých významů.

„Zahrát vám k tanci?“ Sirrpa naježil hřbet, nasunul mi hlavu pod ruku a nechal se drbat pod krkem, „Jsi si jist, že to opravdu chceš?“

„Pokud vám v tom nebrání nějaká významná překážka...?“

„Nám nebrání nic; rozezvučíme pro vás bubny, ale... neradi bychom byli zodpovědní za následky!“

Už tato opatrnost naznačovala, že bych se měl nad svým požadavkem raději ještě jednou zamyslet; ale postřehla to Assama. Jí gepardi nedokážou odepřít nic, je samice a umí se vtírat. Okamžitě převzala iniciativu, sebrala mi moje skvrnité mazlíčky a šla s nimi dohadovat podrobnosti.

Zpovzdálí nás sledoval Mario Carialti. Zásadně s námi nesouhlasí; právě teď se snažil odhadnout, co máme za lubem a jak nám to překazit. Chápu jeho postoj, mockrát se v magii spálil a přesvědčit ho, že by se mělo riskovat, je obtížné. Jemu nikdo nesmí říkat, že nebezpečí...

Aha, nebezpečí; a už vím jaké: autotransformace. V současné době zkouším provádět nikoliv iluze, ale skutečné změny na těle svém i (zatím) Assamy. Prozatím jsem zkusil změnu barvy a trochu tvaru, pokaždé v rozsahu, který by neměl působit obtíže, kdyby se mi nepodařilo jej zvrátit. Nejsložitější na tomto druhu magie je právě návrat k původnímu stavu; u iluzí je to snadné, přestanou působit, jakmile je přestaneme udržovat. Kdyby se v tomto případě návrat nepodařil, žádné neštěstí; prostě bych zůstal už navždy černý. Případně, jako teď, rudočerný.

Ale mám chuť jít dál. Zkusit něco jako lykantropové Ostrova, změnit se ještě víc v šelmu. Oni to udělali bez pojistky, naprosto se nezabývali zpětným chodem. Navíc v mnoha případech se proměnili skokem, jediným mohutným impulsem za pomoci nějakých duchovních sil, které jim to umožnily jednou a víckrát ne. Chápejte, tyhle síly dokážou člověku leckdy vyhovět, ale kdyby si jejich daru nevážil a chtěl se vrátit zpátky k tomu, co měl předtím, mohly by reagovat nevrle až podrážděně. Je krásné si nechat narůst po těle pruhovanou srst; ale když se ti někdy v budoucnu, za deset či více let přestane líbit a budeš chtít mít zase hladkou bílou kůži, znamená to... nesmysl, nemám tušení. Tohle ještě nikdo nezkusil.

A dál: jaké důsledky má změna pro jejich děti. Assama čeká dítě; sice jsem ji naučil vytvořit kolem něho ochrannou vrstvu a doufám, že by se mu nemělo nic stát, ale to je předpoklad, možnost, nikoliv jistota. Je to dar Valérie všem spolumanželkám. Existuje další, který ona umí, ale žádná (pokud vím) na to zatím nenabrala dost síly: schopnost své dítě přenést do lůna jiné ženy, ať v tomto či jiném světě. Valérie počíná často a ráda; avšak ne všechny děti se narodí přímo jí, některé se zrodí do světa, kde se taková věc přirozenou cestou nemůže stát. Myslím, že moji synové Geri a Freki přijdou na svět tímto způsobem; je mi trochu líto, že je nikdy nespatřím, ale je to určitá služba...

Opět jsem uklouzl stranou. Původní téma: co se narodí dívkám, které se transformují na šelmy. První poznatky: většina dětí narozených v Arminu je tělesně i duševně vyspělejších. Kontranázor: jedná se o děti geneticky lépe vybavené, vystavené od zplození soustavné péči celého okolí. Na novorozeňatech se neprojevuje víc neobvyklých faktorů než na jiných; je ovšem možné, že další změny se projeví v dospívání, či kdykoliv jindy. A další kontranázor: v té době už budou samy dělat pokusy s řízenou mutací, takže těžko odhadnout, co bude čím způsobeno.

Když se o tom mluvilo na Rhodu, evropští odborníci se většinou děsili. Je vůbec myslitelné pro ženu provádět pokusy na vlastních dětech? Zeptali jsme se jich, zda by nechtěli, aby jejich dítě bylo zdravější a odolnější než jiné; byli by ochotni podrobit se jednoduché terapii, aby vyčlenili třeba náchylnost k nemocem, zvýšili inteligenci, tělesnou sílu... Samozřejmě, to by si přál každý. Tak co se divíte? Naše dívky chtějí taky žádoucí změny!

Jaké výchozí faktory bude požadovat pro naše dítě Assama? Je na úrovni, kdy si je může zvolit; pokud nemá dost síly, vezme ji ode mne. Nebo přijme nabídku otce Nga, jako vždy velkorysou a štědrou? (A pokud přijme, mohl bych tomu nějak zabránit? Tady, v jeho bezprostřední blízkosti, asi ne. Ale co doma na Ostrově, na teritoriu mocnějších božstev? A vlastně, proč bych to dělal a kazil jí radost?)

Přiběhla ke mně Assama. Chtěla ohlásit, že gepardi vyhověli její žádosti a teď zkoušejí hrát na nejrůznější druhy bubnů a jiných hudebních nástrojů, které posbírala během cesty Afrikou Diana, kromě jiného etnografického materiálu. Její sbírka už několikrát naštvala Charryho, který nemá moc chuti tahat s sebou zbytečné krámy, zvlášť když nám koně umírali na nějaké nemoci; ale teď je zase všechno v pořádku, tak... Zkrátka gepardi se chystají. To vše mi šlehla do mysli jedním impulsem; potom se přede mnou svůdně zavlnila a nahlas zazpívala jako gepard:

„Tak co, miláčku, jak se těšíš na svatbu?“

Oplatil jsem jí to; šlehl jsem jí všechno, o čem jsem dosud přemýšlel.

„Chí! Hlavně že zvládneš uspokojit všech pět svých manželek!“

„Jenom čtyři, lásko; na tebe se vykašlu, můžeš se pelešit s kým chceš!“

Vycenila tesáky; začínalo to vypadat na pěknou hádku.

(Jestli se Assamě skutečně prodlužují špičáky? Taky už jsem si všiml; to od té doby, co jsem ji naučil měnit vlastní tělo. Prozatím je to ozdobné, jen občas kouše při milování. Doposud míň než skutečné šelmy.)

„Chceš říct, že se nedokážeš milovat s pěti ženami současně? Přestože tvůj Pán to dokázal se šestnácti tisíci sto osmi?“

Někdy bývá fakticky zákeřná; na druhé straně, propůjčil by mi On takovou schopnost, kdybych o ni opravdu vážně požádal? Bod proti: ve skutečnosti to nepotřebuji, je to jen pošetilé přání do hry. Bod pro: miluje hry!

„A co kdybys třeba všechny propojil dohromady?“

Neprovokuj! Právě na to jsem myslel!

Bleskově se mi vetřela do mysli. Osáhla si dosavadní poznatky a nápady, nejvíc proměny do podoby šelmy. Zkusmo je promyslela, ale k ničemu se zatím nerozhodla. Napadlo mi, jaká očekávání asi mají ty holky.

Tím se vůbec nezabývej! Musíme je hezky přivítat, aby...

Aby se nevyděsily?

Šlehla mě, až to zabolelo. Vyděsit je rozhodně nesmíme; pouhé pomyšlení, že nemáme situaci pevně v rukou, by je...

Ale my nemáme situaci pevně v rukou, Assamo!

Jakto? Zatím jsme pokaždé vyhráli!

Zatím jsme se ničeho významného neodvážili!

Přimhouřila oči; skrytá myšlenka: To možná ty! Já teda...

Utajil jsem, že jsem ji přečetl. Bližší zájem jsem nechal na později.

(Ještě pořád dokážu před Assamou leccos utajit. Aspoň doufám.)

Gepardi slaďovali nástroje; zatímco bubny rachotily k tanci, dvě píšťaly a drnkačka zahájily sladce opojnou melodii, dost vtíravou a významnou.

„Odprejskni, lásko. Ještě aspoň chvilku mě nech!“

„Jak můj pán poroučí!“

Odběhla; bohužel s ní i všechna má schopnost se soustředit. Chvilku jsem procházel dosavadní poznatky a snažil se je korigovat; potom začali u ohně morani tančit, já neodolal a musel se jít dívat. Zahájily dívky, bylo jich víc a vedly čtyři moje novomanželky; Assama tančila s nimi, velice nadšeně, dokonce mi napověděla název: Tanec stepních jeřábů.

Tohoto tance se muži nezúčastňují, ale přihlížejí. Jeho hlavní ozdobou je zvedání štíhlých dlouhých nohou do pozic, jaké obvykle lidé nezaujímají, ale v nichž je dobře vidět, jak jsou ty nožky pěkně tvarované. A taky kde končí; dívky Wassongů totiž v žádném případě nechodí nahé, nýbrž splétají si umné sukýnky z travin nebo (jako dar) dostávají kožené zástěrky. Za co dostávají dárky? Zkuste hádat; v tom Assama nelhala.

(Díky bohu, moje nevěsty aspoň nejsou panny. Vzhledem k tomu, že budu muset působit na jejich představivost...)

Ty všiváku! Už zas přemýšlíš, jak by ses z toho vyvlíkl?

K tanci se postupně přidávaly další ženy. Ne všechny byly štíhlé a graciézní jako jeřábi; ale dobře se pamatovaly na časy, kdy takhle tančily a nabízely mužům šanci si je důkladně prohlédnout. Připojily se i malé holčičky před pubertou; jen ať se dětičky něco naučí, bude se jim to hodit. Zajisté vědí, k čemu takový tanec je; a proč ne? Šamanka přece prohlásila, že první povinností každé ženy je co nejdřív přivést na svět další dítě, aby se kmen rozrostl a nabyl co nejrychleji dřívější moci a síly.

Jako poslední se přidala Diana; tanec miluje a nikdy neodolá, aby vyzkoušela cokoliv. I když u ní to není taková zásluha, nahá chodí ráda a ukázat něco navíc... co by to jako mělo být? Na tváři měla několik nafialovělých modřin jako památku na kočkování s Assamou, ale slušely jí. Kdyby si nechala změnit barvu na tmavší, nemuselo by to být tak vidět – ale proč?

Na Tanec jeřábů navázal Tanec slonů; toho se zúčastňují i muži a vypadá tak, že řada žen tančí proti řadě mužů, občas se setkají a zkusmo se ohmatávají napřaženou rukou jako sloni chobotem; důležité je výrazně dupat. Po určité době se partneři mění a tanec by měl trvat dostatečně dlouho, aby se všichni účastníci stačili dokonale poznat. Mně se tanec samozřejmě líbil, ale Diana taktně vycouvala, jen co po ní první z mužů chmátl.

Ostatní tance jsou všelijaké varianty, vesměs vyplývající z pohybů zvířat běžně známých; výjimkou je válečný tanec s kopími, ale ten se dneska večer provozovat neměl. Zařídil jsem se dle ostatních mužů; ženy tančily pořád a zdálo se mi, že čím déle poskakují, tím víc mají energie. A nejvíc, což ve mně vyvolávalo jisté obavy, moje novomanželky. Zuby se jim blýskaly, oči svítily vnitřním ohněm a těla se nakrucovala, aby mi daly najevo, jaké jsou fantastické milenky a že bych si je měl vybrat první. Už když jsem se jich poprvé dotkl, cítil jsem, jak se jim pod kůží vlní svaly; každá musela být silnější než já. Zvládnout Assamu vyžaduje veškerou mou sílu; co tedy takových pět Assam?

A pak najednou jako by mi něco v hlavě prasklo; až doposud jsem gepardí melodii vnímal jako cizí, ale náhle mi zněla přímo v lebce, v kostech, vlévala se do nohou i do... Tak takhle to je! Pokud jsem dokázal sledovat, měla tentýž účinek i na ostatní; no fajn, dneska večer bude veselo!

Vnímal jsem myšlenky Assamy a částečně i dalších, zvláště našich, které znám. Jejich chuť na lásku neustále rostla; teď už stačí jen správný impuls a začne to! Tak jsem to začal; ale nevybral jsem žádnou z těch čtyř, nýbrž Assamu, na kterou se můžu spolehnout. A okamžitě začal propojovat svou mysl napřed s její, potom s dalšími vhodnými ke kontaktu. Zároveň se připojili gepardi, jeden po druhém; našim šelmám to trvalo déle. Pocítil jsem i hyeny, to už je co říct.

Když jsem se spojil s tou první (zatím jsem si nedokázal zapamatovat jejich jména, i když podle tváře jsem je odlišoval), bylo to ještě příjemné; dá se říct, že jsem si s ní něco užil. Téměř současně jsem dosáhl propojení energie i mysli; to ji překvapilo, takové věci neznala, ale líbily se jí. Myslím, že nejvíc propojení s Assamou a šelmami; většinu možností zatím nechápala, což není žádná chyba, ona si zvykne. Dokonce upozornila ostatní, že s ní dělám něco divného a že se jí to líbí; našel jsem si v její paměti ty nejhezčí erotické zážitky, zkompiloval z nich nějakou iluzi a pustil jí je. Na fyzickém uspokojení netrvala, mohl jsem ji nechat jejím snům a věnovat se další. Udělal jsem s ní přesně to samé, a pak s dalšími dvěma; čímž bych měl vyděláno. Nebo ne?

V mysli jsem cítil odezvy činnosti jezdců; každý si vybral jednu holku a pěkně se o ni staral. Ovšem vnímali moje impulsy a chtěli být připojeni; tak jsem to samozřejmě udělal. Nejvíc mne ovšem lákali gepardi; jejich mysl je zvláštní, hrubě individualistická, násilnická až krutá, na druhé straně ale nádherně něžná a vstřícná. Těžko vysvětlit; v reálu bych vás s nimi jednoduše propojil a chápali byste sami, jako každý, kdo byl při tom. A milují mazlení, jako všechny šelmy.

Pak došlo k něčemu jako kontaktu vyššího řádu. Už jsem se zmínil, že jsou vášniví mystici. Do jejich kultury patří Zářící duchové předků, se kterými ve vypjatých chvílích komunikují a volají si je na pomoc. Problém je, že nemají svatyně, kde by byly uloženy jejich kožešiny, takže duchové předků jsou bytosti nezávislé; koho a jak budou doprovázet, je na nich. Naše činy byly tak zajímavé, že je přivolaly, oni se s námi spojili a já je cítil.

Vzápětí přišli ngajimové; možná tu byl v nějaké podobě i starý Nga, avšak s ním je trochu potíž, nerad se projevuje ve vlastní osobě, naopak často bývá přítomen jako svůj syn nebo dcera. Určitě tu byla jeho dcera Assi; chtěla propojení jako ty čtyři holky, okamžitě jsem jí vyhověl a ponořil se v rámci toho do hlubin její mysli. Jako každá bohyně se skládá z několika vrstev (rozměrů, dimenzí); ne že by mi chtěla něco tajit, spíš já nejsem schopen jimi proniknout. Ale dělali jsme si, co jsme mohli příjemného a myslím, že všichni mohli být spokojeni.

Což byla vhodná chvíle, aby mezi nás přišli další; v prvním sledu bráška Jerzy a jeho komando. Posílili pro jistotu moje tělo, abych vůbec fyzicky vydržel v kontaktu s gepardy a tak; čímž jsem nabral tolik energie, že bych se dokázal proměnit v cokoliv. A proč ne? ptal se bráška a smál se, Tak už se jednou přestaň bát a něco odzkoušej! Při nejhorším opustíš tělo...

Ať jsem byl v jakékoliv extázi, jeho žertík mě přinutil uvažovat logicky. Pamatujete, jak před závěrečným večírkem na Rhodu uložili čarodějové do chráněného prostoru ideální verzi toho místa pro případ, že by bylo příliš poškozeno? Kdyby to udělali i se svými těly, mohli mnozí dneska žít, ale to je nenapadlo. Mě ano; tak jsem se v podstatě zkopíroval a chránil, při čemž jsem dobu stanovil na období do východu slunce. Potom jsem se ujistil, jestli jsem nezapomněl na žádnou maličkost; už hodně kolegů vyhořelo na nějakých hloupých detailech. Možná to čeká i mne, ale...

No a potom jsem začal přetvářet svoje tělo; zhruba tak, jak by si přál Ernaye, ale v gepardí verzi. Přiznávám, není to poprvé; mám za sebou iluzorní existenci v podobě tygří, leopardí a vlčí. Kluka i holky, podle toho, s kým jsem se chtěl spojit. Mého fyzického těla se to moc nedotklo; použil bych slova vůbec, ale to by taky nebylo přesné. Chcete-li si užívat v nějaké podobě, trochu se do toho musíte vložit, a v každém případě ve vás zůstane nějaká energie toho druhého. Takže jsem se stal gepardí slečnou a postaral jsem se, abych byl dívenka krásná, takže o mne okamžitě začal být živý zájem mezi našimi hosty.

Trochu to zdržela Assama; sledovala co dělám a ve vhodnou chvíli si vyžádala svá práva. Udělat druhému, co jsem udělal sobě, už není tak obtížné, tak jsem jí vyhověl; Ernaye nestihl vlnu, ježto si zrovna užíval s děvčaty a já byl rád, protože na něj takové zážitky vždy hodně působí a potom často požaduje opakování.

Co jsem si užíval tělesně, si možná umíte představit. Pro přítomné jsem to zprostředkoval mentálním spojením; stejně tak zážitky Assamy. Podstatně zajímavější jsou psychologické změny, jimiž jsem procházel. První: ztráta kontroly nad časem a místem; pojímáno ve všech dimenzích, takže moje pracně vytvořená kopie byla rázem ztracena... ne, nedostupná, neboť bych ji nyní nedokázal najít a aktivovat. Bylo mi to fuk, v gepardí kůži mi bylo tak nádherně, že jsem neměl chuť ji opustit. Jejich Zářící duchové mne nádherně uvítali; nabídli mi, abych s nimi zůstal, případně oddělil část své osobnosti jako gepard a zbytek vrátil k lidské. Nepřijal jsem; ani nabídku, abych zůstal po dobu, než porodím a odchovám několik mláďat, což by asi Ernayovi naplnilo jeho životní sny. Zářící duchové jsou moudří; přijali moje argumenty a schválili, že se sice vrátím k lidské existenci, ale zůstanu nadále jejich přítelem a budu se v případě potřeby měnit v geparda.

Tehdy zasáhli moji šelmovští Ochránci; ani jsem netušil, kolik jich mám. Důrazně připomněli gepardům, že nepatřím jenom jim; jsem taky tygr, leopard a jaguár, to vše v kombinaci; zájmy psů, vlků a hyen ponechali prozatím bokem, aby to nekomplikovali. S čímž ostře nesouhlasila dvě božstva: egyptský Anúbis a Slovanský Veles, oba se psí hlavou. Tím Velesem si nejsem moc jist, já mu tak říkám z tradice, ježto toho jména používal můj otec. Stejná situace je s Radegastem, v podstatě neidentifikovatelnou šelmou.

Tato vzpomínka mi napověděla správné řešení: tharr. To slovo neznamená jen šavlozubého tygra Machairoda; znamená všechny dávné předky, kteří kdysi v nezbadatelné minulosti přišli z neznáma, dobyli a zničili plazí říši Argerran a potom transformovali, rozdělili se na jednotlivé národy. Vzápětí mezi sebou začali válčit, ale to už je jiná hra; každopádně jsou uctíváni a obdivováni všemi národy Arminu i Reortie.

Nevybral jsem si šavlozubého tygra, je příliš veliký. Proměnil jsem svoje tělo na šedozlatou kočku s drobnými skvrnami, ve velikosti geparda, avšak bez jejich národních znaků, například pruhů na tvářích. Taky jsem měl drápy schopné zatažení, delší ocas... nebudu popisovat detaily, vytvořil jsem je nesmírně rychle a bez přemýšlení, a když nad tím zpětně uvažuju, spíš zkopíroval z něčeho, co se mi nabízelo. Přiznávám, že jsem moc neuvažoval; těžko říct, zda jsem toho byl vůbec schopen. Jediné co vím jistě je, že jsem propojoval cokoliv s čímkoliv, jak se mi namanulo. Jednal jsem dle vlastní vůle, nebo se podvolil vyšší moci? Hádejte; já to nevím.

Tato myšlenka je poslední vědomý impuls, který dokážu popsat. Včetně hrubého odhadu času: půl hodiny před půlnocí. Viděl jsem nad sebou hvězdy, jak se vlní v tanci, a bylo mi jasné: za chvíli to doopravdy začne. Vše, co jsem dělal doposud, byla pouhá hra. Zkouška; teď přijde premiéra.

Z mlhy nebytí se vynořila Assi; nádherná černostříbrná šelma, zároveň moje Assama i dcera starého Nga. Pomilovali jsme se na přivítanou, pak začala škemrat o další zábavy a snažila se mě nenásilně vést k nějakým odchylkám, zajisté v zájmu svého podařeného tatíčka. Smál jsem se.

„Tebe seznámím se svou kamarádkou Luckou z Paříže! Ve skutečnosti se jmenuje Luciferella a je dívčí démon; budete si rozumět, jste skoro stejné. Nebo se navzájem zakousnete, ještě nevím...“

„Co máš proti mně?“ kňourala, „Nejsem na tebe hodná?“

„Až moc, miláčku. Lucka na mě taky byla vždycky až moc hodná; vlastně si nevzpomínám, že by na někoho byla zlá. Je tak prima, že jí nejde absolutně nic věřit; snad ani kolik je hodin...“

„Dobře, když je taková; ale co máš proti mně?“

„Nic; taky na tebe budu hodnej. A pozdravuj tatínka...“

Starý démon Nga byl s námi, dohlížel na dceru; byl připraven darovat mi cokoliv, ale já s ním už dávno neměl chuť ztrácet čas. Snažil jsem se dojít do vyšších sfér, až k Pánovi, půjde-li to. Cítil jsem nějaký problém...

„Sám to zdržuješ, synu. Co je to za zvyk škemrat o souhlas?“

Vyděsil jsem se. Na kontakty tohoto druhu nejsem zvyklý. Přežiju to? A co Assama, nehrozí jí...

„Máš strach, Ochránče chrámu?“

Zhluboka jsem se nadechl. Pak jsem vstal a pozvedl ruce k nebi; okamžitě mnou projela taková vlna energie, že by mne spálila na prach, kdybych nebyl v Jeho milosti. Zeptat se potřetí už jsem se neodvážil...

Expandoval jsem se do tolika podob, kolik bylo přítomných živých bytostí. Každou tu podobu jsem přizpůsobil ideální představě toho, s kým jsem se měl spojit; pak jsem to prostě udělal. Očekával jsem, že při tom shořím, avšak nestalo se, mé tělo tharra zůstalo nedotčeno. Má mysl byla naopak ve všech; a ještě jsem pro zábavu přecházel z těla do těla, bych si něco užil. Všechno to jsem dělal vědomě, ale nebylo to moje vědomí.

(Jedinou chvíli pozornosti jsem věnoval svému lidskému tělu. Klidně spalo pod křovím, chráněno původním energetickým krytem. Dokonce mi napadlo ten kryt zrušit a něco zábavného si provést, ale pak jsem to vzdal. Nemusím snad podlehnout každému náhlému nápadu.)

Potom... některé další zážitky jsou už hodně zmatené. Scházela se k nám spousta dalších známých; živí, mrtví i nesmrtelní. Přihlásila se mi Dita, moc potěšená, že se zase vidíme. Už jí dorostly vlasy, tak využila situace a nechala si udělat bojovnický Wassongský účes s copánky. Vyhověl jsem, dokonce jí přebarvil kůži na černo a rudo; vzápětí udělala totéž řada dalších. Někteří mi slibovali odměnu ve svých světech, jiní pomstu; většina obojí zároveň. Byla to nádhera. Taky jsem se seznámil (a oženil či provdal) za pár bytostí, které jsem doposud neznal a netuším, odkud přišli; někdy to budu muset prozkoumat. Obdržel jsem řadu pozvání, kde se mám příště zrodit; a několik kritických připomínek, že se nemám zdržovat v tomto ubohém lidském světě. Mnozí kamarádi byli ochotni mne případně zrušit hned, abych tady neztrácel čas. Asi to byl vtip, ježto jsem se ubránil.

Vzpamatoval jsem se, když svítalo. Protáhl jsem se a zkontroloval, jestli mám všechny končetiny na svém místě a v takovém stavu jako dřív. Neshledal jsem rozdílu. Moje zásobní tělo pořád ještě klidně spalo; tak jsem je zrušil, aby na to někdo nepřišel. Pak jsem obešel tábor a přesvědčil se, že také všichni ostatní jsou v ideálním pořádku. Cestou jsem meditoval, jestli bych poznal, kdyby se něco změnilo. Skutečně nevím.

Každý spal sám; to bylo logické, v noci jsem byl... ten, komu jsem tělo propůjčil, byl jejich jediným partnerem. Ale ne, byl jsem to já; jestli se z toho narodí nějaké děti, budou mít moji genetickou strukturu, nikoho jiného. Jsou světy, ve kterých otcové platí za svoje činy pokutu, říká se jí alimenty. Kdyby to chtěli po mně, rod se nedoplatí.

(A jakým způsobem se platí alimenty polobohům a démonům?)

Pak jsem si sedl a čekal, až se probudí ostatní.

Jeden z prvních se probral Mario Carialti. Když se vzpamatoval, dopotácel se ke mně, zastavil se a tupě na mne zíral. Čekal jsem mlčky.

„Nedělej to, Denisi.“ řekl konečně, „Tohle už víckrát nedělej.“

Neříkal jsem nic. Bylo mi ho trochu líto.

„Prosím, tohle už nikdy!“ opakoval zoufale, „Nebo tě budu muset zastavit!“

Opět jsem nic neřekl. Jak by to asi chtěl udělat?

„Jenom mi řekni: bylo to s Jeho souhlasem?“

„Blázne,“ řekl jsem smířlivě, „Myslíš, že bych si tohle mohl dovolit proti souhlasu?“

„Obávám se, že ty ano.“

Cítil jsem, jak hrozně je na tom. Stále ještě si nebyl jistý. Ale v noci jsme se milovali; přišel jsem za ním v podobě podivné noční můry, podobné té z dřevorytu Francisca Goyi „Spánek rozumu plodí příšery“. Proč právě tato podoba? Kolik hrůzy musel prožít, že má takové sny?

Nerozplakal se, ač k tomu neměl daleko; potřásl hlavou a odešel.

Jako další se probudila Assama. Přišla za mnou, usmívala se a bylo na ní vidět, že něco vymýšlí; pokynul jsem jí, aby se přivinula, objal ji, spojil se s ní a dovolil jí bloudit svou pamětí.

Tak nás našel Charry. Nevyrušoval, jen se posadil a vyčkával. Zvedl jsem k němu oči; tehdy se zeptal: „V jaké podobě půjdeš do boje?“

„Myslíš, že nějaká jiná by byla lepší než lidská?“

„Dokázal bys to?“

Bez problémů jsem se přeměnil ve svou verzi tharra. Neodolal, pohladil mě po kožíšku; nějakou dobu věnoval zkoumání mé anatomie.

„Iluze nebo transformace?“

„Teď iluze. Kdybych se transformoval, mohlo by to být Assamě nepříjemné. Ale dokázal bych to.“

„Takže jsi skutečný simba-watu, lví muž.“

„Kdo ví, co všechno jsem...“

„Ano, viděl jsem.“

Nějakou dobu mlčel. Pak řekl: „Náčelník gepardů mi řekl: Všude, kam jdou, je může čekat nebezpečí. Ale matkou gepardů je země; a ta svoje děti neopouští...“

Errata:

30.05.2021 11:12