Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Všichni proti všem

Třetí turnajový den začal vydatným slejvákem. Prach se změnil v bláto a ukázalo se, že do jejich ratejny zatéká. Než si kapající vody všimli, bylo Bublovo kožené sedlo kompletně promočené.

„Hele, tvoje kouzlo pořád ještě funguje,“ konstatoval Sváťa, když popadl štít, aby ho odsunul do kouta, kde bylo sucho.

„Však jsem si na něm dala záležet,“ kývla a pustila se do magického vysoušení sedla.

Bubla se vzbudil a hartusil, že ještě nemá k dispozici snídani.

„Hned pro něco skočím, pane,“ zapadl do své role Sváťa. Podle jeho ochoty Hanka usoudila, že i on má hlad a výlet do kuchyně považuje za dobrý nápad.

„Jak se po ránu cítíš?“ zeptala se Bubly, kterého večer Darembar a Heron poslali do postele velice záhy.

„Dneska všechny soupeře smetu na jednu hromadu,“ zívl vévoda ze Soví hůrky a protáhl se. „Konečně mě rytíři začali brát vážně. Heron mi včera poradil, jakou zvolit taktiku a Darembar se tvářil, že by považoval za čest mě vycvičit. Jsem zvědav, který z těch dvou si mě vybere.“

„Oba už své panoše mají.“

„No a? Tohle je přece něco úplně jiného.“

„Je hezké si věřit, pane. Ale trochu respektu k soupeřům by neškodilo.“

„Jsi ženská, tomu nemůžeš rozumět. Dneska cítím v kostech, že bych zvítězil i nad drakem.“

„Hlavně si hlídej záda, aby tě v tom mumraji někdo nesejmul hned na začátku.“

„Tohle je boj rytířů a ne zákeřná bitka.“

Hanka se ušklíbla: „Ráda bych tomu věřila, ale nespoléhala bych na to.“

Po chvíli se objevil Sváťa, ale snídani přinesl jen velmi skromnou. Hned ve dveřích hlásil: „Potkal jsem se v kuchyni s Heronem a polovinu jídla mi na místě sebral. Prý se lépe bojuje s hladovým žaludkem.“

Bubaldin se zaškaredil a všechno, co Sváťa přinesl, zabavil pro sebe. Hanka se nadechovala k protestu, ale kamarád jí vrazil do ruky vyprázdněný tác a otočen k Bublovi zády zašeptal: „Skoč se dolů najíst. Mrkvový koláč nemá chybu.“

Poslední turnajový den byl rušný. Prodejci snižovali ceny, aby kolemjdoucím vnutili své zboží, dokud jsou lidé omámení slavnostní atmosférou, a hlediště v aréně se zaplňovalo nezvykle brzo. Ve výběru na rytíře zbylo dvaadvacet uchazečů. Vývěsní tabuli zdobily narychlo namalované erby těch, kdo postoupili do posledního kola.

„Vidíš?“ ukazoval Bubla na sovu v zeleném poli. „Támhleten je můj.“

Hanka se Sváťou ho doprovodili do prostoru pro soutěžící. Zde je čekalo překvapení. Uchazeči museli odložit své zbraně, štíty a přilby. Místo nich jim byly přiděleny erární. Každý z uchazečů je měl označené svými barvami, totožnými jako na erbu. Bubaldinovu přilbici i štít zdobily hnědo-zeleno-žluté pruhy. Připravené meče byly těžké a tupé. Hanka vybrala pro vévodu jeden o něco lehčí a solidně vyvážený. Několik nově příchozích bylo rozčileno a zaskočeno faktem, že jsou nuceni odložit zbraně, které pronesli prvním kolem soutěže.

„Rytíř si musí poradit v nejrůznějších situacích bez ohledu na podmínky,“ mávl nad všemi námitkami rukou zamračený muž, který poslední kolo organizoval. Rozestavil nováčky do bitevního prostoru ve dvou řadách proti sobě.

Nejdůležitější kolo výběrového turnaje započalo. Poslední opozdilci mezi diváky se hnali na místa, odkud uvidí aspoň něco.

Jakmile všichni vybraní uchazeči stáli na určených pozicích, podmračený muž se vyhoupl na vyvýšenou plošinu pod tribunou, slavnostně pozdravil nejvyšší představitele rytířského řádu a hlasitě zopakoval netrpělivě přešlapujícím uchazečům pravidla závěrečného klání.

„Následující půlhodinu máte na to, abyste prokázali svou šikovnost, obratnost a výdrž. Komu se podaří srazit svého protivníka na zem, smí si vybrat jiného sobě rovného soupeře. Nevyčerpejte se hned v prvních minutách, neboť síla, elán a vytrvalost jsou stejně důležité jako zručnost. Poražení smějí bojovat proti jiným poraženým, pokud jim to zdravotní stav dovolí. Ještě než dám znamení k boji, upozorňuji diváky, že dále jsou na programu tři výzvy pánů rytířů. Dvě klání proběhnou na koních a jeden souboj se odehraje v lehkém brnění meč proti meči. Na závěr budou vybraní uchazeči pasováni na rytíře v zácviku. Toť vše, můžeme začít!“

Celou arénou se rozezněl zvuk gongu, aby odstartoval začátek boje. Jediná místa, odkud bylo pořádně vidět, jak si kdo vede, měli diváci na tribuně. Hanka se Sváťou se několik minut marně snažili najít postavení, odkud by dohlédli na Bublu. Buď jim ve výhledu překáželi diváci nebo sami bojující. Bylo jich příliš mnoho a motali se po celém kolbišti. Teprve ke konci objevili skulinu, díky které mohli svého vévodu pozorovat. Vedl si překvapivě dobře. Sice měl mnohem slabšího soupeře, ale o to víc vynikla jeho nově nabytá zručnost v zasazování úderů.

„On si ho šetří,“ konstatovala překvapeně Hanka.

„Dobrá taktika. Byl by blázen, kdyby ho hned poslal k zemi a vyfasoval třeba támhle toho medvěda, co se rozhlíží po novém soupeři,“ souhlasně přikyvoval Sváťa.

Zanedlouho ohlásil gong konec třetího výběrového klání. Většina bojujících vypadala, že je na konci svých sil. Uchazeči se vlekli, aby odevzdali zapůjčenou výzbroj. Bubaldin na rozdíl od nich působil relativně svěžím dojmem. Nicméně když k němu došli, strčil Sváťovi do ruky meč a Hance štít. Jako jedni z posledních odložili zbroj a vyšli z prostoru pro uchazeče. Teprve tam se Bubla svezl k zemi a vypadal na zhroucení.

„Co je?“ podivila se Hanka.

„Heron mi nařídil, abych nedal najevo slabost, dokud se nevzdálím z dohledu pánů rytířů zasedajících v porotě. Prý si tím zajistím lepší hodnocení.“

„Donedávna tě odháněli a zničehonic ti najednou radí. Čím sis jejich přízeň zasloužil?“ rýpla si do unaveného vévody Hanka.

„Zaplatil jsem Heronovi a Darembarovi koně.“

„To ses ale plácl přes kapsu,“ ušklíbla se. „Vážně s sebou vláčíš tolik finančních prostředků?“

„Ještě zdaleka nejsem na dně.“

„A co kdyby tě obrali potulní lapkové?“

„Jen ať si něco zkusí! Rozsekal bych je na kaši,“ holedbal se Bubla a ztěžka zvedl unavené tělo.

Diváci u kolbiště bolestným »ááách« komentovali právě probíhající rytířský zápas, ale Hanka se Sváťou byli nuceni doprovodit utahaného Bublu k nejbližšímu občerstvení, kde servírovali jídlo i pití. Na lavicích dřepělo jen pár zájemců, takže obsluha dorazila téměř okamžitě. Ač by oba raději sledovali, co se děje před tribunou, museli naslouchat podrobnému líčení celého zápasu, jak ho zaznamenal Bubla. Naštěstí jejich pánovi stačilo sem tam nějaké citoslovce a byl se svými posluchači spokojen.

Do hlediště se Hanka se Sváťou vrátili až na poslední rytířské zápolení a to jen díky tomu, že se Bubaldin nemohl dočkat chvíle, kdy budou veřejně vyhlášena jména nových rytířů. Zápas dvou chlapíků v lehké nablýskané zbroji byl nudnější, než by opravdové střetnutí mělo být.

„Teď se mu odkryl, proč ten ňouma neútočí? Copak je sakra slepej?“ rozčiloval se při pohledu na rytíře Bubla.

„Nejspíš zařadili jen domluvenou ukázku boje pro diváky,“ pokrčila rameny Hanka.

„I tak by se mohli trochu víc snažit,“ mumlal znechuceně vévoda.

Po chvíli pořadatel turnaje vyhodnotil zápas za nerozhodný, a proto oba rytíři odevzdají zbraně i zbroj do majetku řádu.

„Aspoň že tak,“ znuděně podotkl Bubla, „ani jeden z nich si nic lepšího nezasloužil.“

Pozornost diváků upoutali pomocníci vybíhající na tribunu a v rychlosti přetahující přes erby soutěžících látkové návleky. Jakmile byly všechny zakryty, rozhostilo se v hledišti ticho. Před hlavní tribunu napochodovali tři rytíři. Vedl je Heron. Gestem požádal o klid, což v podstatě ani nemusel.

Trubači se chopili svých nástrojů a slavnostní fanfára zvedla Bubaldina z lavice. I ostatní se postavili, aby lépe viděli, které erby budou při čtení odhaleny.

S každým vyhlášeným jménem se vévodova nervozita stupňovala. Určitě si ani neuvědomoval, že přešlapuje a zatíná dlaně v pěst. Při zaznění jedenáctého jména se naděje v jeho očích proměnila v černý mrak zklamání.

„...a jako poslední dvanáctý je mezi rytíře přijat vévoda Bubaldin ze Soví hůrky.“

Bubla se rozzářil, napřímil se a urovnal si kabátec. Vypadá jako krocan, napadlo Hanku při pohledu na jeho vypjatou hruď.

„Všichni páni rytíři jsou dnes večer očekáváni na velké hostině v prostorách hradu, ke budou naši nováčci uvedeni do řádu. Tímto prohlašuji turnaj za ukončený a děkuji našim příznivcům, že se přijeli podívat. S těmi, kdo neuspěli, se rád uvidím zase za rok. Třeba budou mít víc štěstí než letos.“ Diváci se pomalu začali rozcházet a poslední Heronova slova už téměř zanikla v nastalém hemžení.

„Tak jste to slyšeli? Je ze mně rytíř,“ dožadoval se Bubla nekonečného chvalořečení.

„Přesně tak. Zase jsi o krok blíž ke svému boji s drakem,“ neodpustila si Hanka trpce laděnou poznámku. Tentokrát ale šťastnému kandidátovi náladu nepokazila.

„Musím Heronovi poděkovat,“ odpoutal se od nich vévoda a dívka si oddechla.

„Pojď se rychle někam ztratit, ať to jeho vychloubání nemusíme poslouchat celý den,“ táhla Sváťu dál od místa konání turnaje. Její obavy se naštěstí nenaplnily. Bubaldin upřednostnil vlastní program a v hostinci se objevil až druhý den v poledne. Měl kruhy pod očima, mizernou náladu a kocovinu.

Z přilehlých ulic se vytratila sváteční turnajová nálada. Obchodníci sbalili pouliční pulty a stánky, všude se povalovaly nezametené odpadky a převážná většina hostů se z města rozhodla odjet hned po ránu.

„Nuže, pane rytíři,“ mračil se Sváťa při pohledu, jak se vévoda nimrá v jídle, které mu donesli, „máš pro nás nějaké další pokyny, nebo se máme sbalit a vypadnout?“

„Vlastně ani pořádně nevím, co bude dál. Nováčci se mají dostavit odpoledne na nádvoří pevnosti. Smíme si s sebou vzít dva koně a dva sluhy. Jen prý musíme počítat s tím, že sluhové budou k dispozici nejen nám, ale v první řadě veliteli výcvikového střediska. Takže je spíš na vás, jak se rozhodnete.“

Hanka při pohledu na Sváťu nesouhlasně nakrčila nos. Pobavené jiskřičky v jeho očích ji nepotěšily. Nemuseli si vyměnit jediné slovo, i tak věděla, že jejich služba nekončí. Pořád ještě se nerozhodla, zda Vítka předhodit Pohromakovi. Navíc mohli být užiteční Rafanovi a poskytnout mu vědomosti o poměrech v rytířském řádu. Tulík přeskočil na její rameno a přitiskl se k ní.

„No dobrá, přemluvili jste mě,“ podrbala ho pod krkem, „necháme se překvapit, jaké služby po nás budou páni rytíři požadovat.“

Errata:

12.08.2021 21:39