Přílet krále
|
Pamatuj, že 'host' má omezené možnosti!
|
Přílet krále
|
Najednou stáli ve tmě. O kus dál ale hořelo několik ohňů a z dálky se ozýval křik.
„Kde to jsme?“ nemohl se zorientovat Tul.
„Koukám, že už jsi tu dlouho nebyl, co?“ ušklíbl se Silmur a mávl, aby ho ostatní následovali. Před nimi se vynořilo známé stavení.
„Pozor,“ odstrčil Vron Silmura a zachytil muže, který na ně ze tmy zaútočil, „rychle dovnitř, je jich tu kolem víc.“
Vpadli do budovy. Ale i tady se kolem nich hned naježilo několik nebezpečných předmětů. Mířily na ně dvoje vidle, jeden krumpáč a sekera.
„Jéžišmarjá, dejte to pryč, dyť to je pan Silmur, akorát že není voholenej,“ ozval se hlas z pozadí a mezi vidlemi se vynořila Baruška. Bouřlivě objala Silmura a zadívala se na ostatní.
„Ale to je... to musí být...“ koktala nejistě, ale nakonec to dořekla, „princ Tulian. Vy žijete, to je úžasné, to je báječné. Ale... asi nevíte, co se tu děje.“
„Doufám, že nás vezmete dál a všechno nám řeknete,“ usmál se na kuchařku Silmur.
Ulevilo se jim, když seděli v kuchyni a atmosféra se uvolnila. Ukázalo se, že útok na hrad začal během dne. Nejdřív jim Hungarovi lidé zabavili všechny koně, pak obsadili příjezdové cesty a večer zaútočili na hrad. „Dovnitř se jim ale dostat nepodařilo,“ referoval jeden z mužů, „královský mág udělal z těch, co pronikli za bránu, mrtvoly. Ty pak vystavili na hradbách. Taky tam přivázali Hungarovu rodinu. Ti jsou zatím živí. Útočníci se jim ale vysmáli a prohlásili, že Hungara raději nechali doma, aby jim do toho nekecal. Podruhé ale nezaútočili. Obklíčili hrad a pokud někdo vystrčí nos, střílejí.“
„Vám neublížili?“ staral se Silmur.
„Ne, jenom sebrali ty koně a nějaké potraviny.“
„Co s tím uděláme?“ otočil se princ na Silmura.
„Potřebovali bychom vědět, jaká je situace na hradě.“
„Je tam mág Artitan?“ zeptal se místních Vron.
„Ne, ten se snaží na jihu zarazit nápor epidemie. Na hradě je akorát Dual.“
„Co Barada?“
„Příští týden by měl mít svatbu s princeznou.“
„Jasně. Je jednodušší ho odstranit, dokud ještě není spřízněný s královskou rodinou. Princezna je na hradě s ním?“
„Jo. Komorná povídala, že od návratu neopouští svou komnatu a trucuje.“
„Potřebujeme s ní mluvit.“
„To se snadno řekne, ale hůř udělá,“ vzdychl Silmur.
„Já se tam dokážu dostat,“ prohlásil Tul, „pamatuji si všechny tajné chodby.“
„Dobrá, půjdu s tebou,“ přikývl Vron, „já tě dostanu nenápadně a bezpečně k hradbám, pak mě povedeš ty.“
„To ne, je to nebezpečné,“ snažil se je od nápadu odradit Silmur.
„Neblázni,“ oslovil ho Sam, kterému svítily oči radostí nad dobrodružstvím, v jehož středu se nacházejí, „Vron je špička mezi čaroději, ostatní proti němu nemají nejmenší šanci.“
„Nesmíme ztrácet čas, jdeme,“ kývl na Tula Vron.
Natáhli na sebe tmavé pláště, které jim nabídla Baruška, a vyrazili ke hradu. Vron je zahalil kouzlem nenápadnosti a těsně před hradbami přidal neviditelnost. Proklouzli jedním postranním zamaskovaným vchodem, o kterém zřejmě nevěděli ani útočníci ani obránci.
„Moc lidí tu nemají, jak se chtějí ubránit?“ zašeptal Tul.
„Barada asi spoléhá na mága.“
Několikrát se museli zastavit, když potkali služebnictvo.
„Tady je to,“ ukázal Tul na dveře Dianiny komnaty. Bylo zamčeno.
„Kdo je to?“ ozvalo se zevnitř. Princezně neuniklo, že někdo vzal za kliku.
„Můžeš mluvit, je tam sama,“ ujistil ho Vron.
„To jsem já. Tulian.“
„Barada mě tu zamkl.“
„Tak moment,“ řekl Tul a použil malé kouzlo na mechanizmus zámku.
Tiše se protáhli dovnitř. Princezna právě odkládala těžkou sošku, kterou svírala v ruce.
„Bráško, moc ráda tě vidím. Co se děje tam venku?“
„Hrad je v obležení povstalců.“
„Ještě to neskončilo?“
„Ne, ještě ne,“ řekl Vron, „proto jsme tady, prý tu Artitan není...“
„Včera večer se u mě zastavil a řekl, že královna chce osobně dohlédnout na rozdělení potravin v nejchudších oblastech a mezi nemocnými. Večer prý matku tajně vezme do Poluty, aby se tam setkala s Tulianem. Ale jak vidím, tak jste se minuli.“
„No, vypadá to tak. Škoda, jeho rady by se nám teď hodily. Ale aspoň že je královna v bezpečí. Nevíte náhodou, co chystá Barada?“
„To netuším. Dnes za mnou přišel s Dualem a řekli mi, abych se připravila, že je potřeba svatbu urychlit.“
Sledovali pohled princezniných očí a uviděli křeslo s pomačkanými svatebními šaty.
„Asi na mě použili nějaké kouzlo, nebo co,“ pokračovala zamračeně, „opravdu jsem se do těch šatů ustrojila a čekala na jejich příchod. Když jsem si po chvíli uvědomila, co to dělám, zhrozila jsem se. Naštěstí nepřišli. Asi jim překazilo plány to přepadení hradu.“
„Odvedeme vás odtud,“ rozhodl Vron.
„Nemáš tu nějaké slavnostní šaty, vhodné pro budoucího krále?“ vzpomněl si najednou Tul.
„Mám tu něco lepšího,“ zasmála se Diana, „támhle v koutě stojí poslední otcovo brnění i se standartou.“
„To ale bude pěkně chrastit.“
„Jestli se postaráš o sestru, já se postarám o brnění,“ řekl Vron.
„A nemůžeš vykouzlit bránu?“
„Myslím, že zatím není v našem zájmu Dualovi prozrazovat, že je v jeho okolí ještě nějaký jiný kouzelník. Dokud jsou si jisti, že mají vše pod kontrolou, nehrozí, že by ublížili rukojmím.“
„Ale až zjistí, že jim princezna zmizela...“
„Musíme sebou hodit a dát dohromady nějaký slušný plán ještě v průběhu noci,“ přitakal Vron.
Proplížili se ven z hradu. Obléhající se naštěstí chovali téměř bezstarostně, jako by už měli vítězství v kapse. Seděli kolem ohňů a stráže postavili jen symbolicky.
„Jak chtějí proboha dobývat hrad, když nemají pořádné vybavení?“ opovržlivě zavrtěl hlavou Tul.
„Táta říkal: nikdy nepodceňuj nepřítele, ani toho nejslabšího,“ zašeptala Diana, „co ty víš? Možná mají také mága, nebo i víc mágů...“
„Nemají. Toho bych si všiml.“
„Třeba dorazí až ráno.“
„Kdyby měli mága, použili by ho už při prvním útoku.“
„Nechte toho, nebo nás odhalí i bez magie,“ napomenul sourozence Vron.
Ačkoliv byla na statku tma, když tam dorazili, zjistili, že Silmur nezahálel. Část jeho lidí odešla hlídat povstalce a další dva muže poslal do města, aby tam rozšířili zprávu, že se následník trůnu vrátil.
„To je paráda,“ zaradoval se, když spatřil princeznu, brnění a vlajku, „jestli ještě dokážete vykouzlit koně, tak před vámi smeknu.“
„Fuj, máte to pěkně zašlé,“ zamračila se Baruška hned po té, co uvítala Dianu mateřským objetím, „dejte to sem, já to trochu vyleštím.“
Vron vyšel ven do chladné noci. Zkusil navázat kontakt s Artitanem, ale nepodařilo se mu to. Nedá se nic dělat, bude muset vzbudit Hanku a zkusit to přes ni. S ní se znal natolik dobře, že spojení naskočilo téměř okamžitě. Její schopnost komunikovat dračí technikou všechno usnadňovala. Potěšilo ho, že ještě nespala a jeho zavolání ji nepolekalo.
„Cože? Ty hledáš Artitana?“ zasmála se. „To je ale náhoda! On je i s královnou tady u Zachariáše. Tahá z něj rozumy, kde tě má hledat. Společně jsme večeřeli a ještě před chvílí jsem si povídala s Tulovou matkou o santarenské škole.“
„Můžeš mě s ním propojit?“
„Jistě,“ odpověděla Hanka.
„Sakra, chlape, kam jsi zmizel,“ ozval se podrážděný Artiatanův hlas, „prý jste šli něco řešit s tím vaším duchem.“
„Ano, Tul už má v rukou svůj královský amulet, ale momentálně máme jiný problém. Jsme v Belistounu a hrad je obležen povstalci.“
„To snad ne! Před chvílí jsem hovořil s Dualem a ten tvrdil, že je doma všechno v pořádku.“
„Asi má strach, že bys protestoval proti tomu, jak zacházejí s rukojmími.“
„Co udělali?“ v mágově otázce zazněl podtón zuřivosti.
„Nařídili, aby byla rukojmí připoutána na hradbách.“
„Snad tam nejsou... i děti?“
„Jsou. Jsou tam všichni. Po prvním útoku povstalců je tam dal Barada připoutat, a pak ještě vedle nich vystavil mrtvoly těch, kdo nepřežili útok.“
„Ten hajzl! A mně tvrdí do očí, že je všechno v pořádku! Hned se vracíme domů! V ohrožení bude i Diana.“
„Princezna je v pořádku tady s námi na Silmurově statku, dám na ni pozor. Tul si sem dokonce přinesl otcovo brnění a plánuje na ráno velký slavnostní příjezd nového krále na hrad. Nejsem si jist, jestli to bude fungovat. Povstalci odvedli všechny koně a jako doprovod tu sežene maximálně šest mužů. Obávám se, že to povstalce neohromí ani neodradí od dalšího boje.“
„Já mám úžasný nápad,“ vmísila se do jejich hovoru Hanka, „můžu něco říct?“
Vron si náhle uvědomil, že Hanka není sama, kdo jejich rozhovor poslouchá. Byl tak soustředěn na mága, že si ani nevšiml Plamovy přítomnosti.
„Jestli se nemýlím, má Tul v plánu jakési divadelní představení s maximálním účinkem,“ pokračovala, aniž čekala na jejich svolení, „co kdyby jako budoucí král použil při svém návratu na hrad místo koně draka?“
Vrona ten nápad zaskočil. Ale u Plama vycítil jen jeho pobavený souhlas.
„To by bylo sakra účinné!“ vydechl Artitan. „To nezní špatně.“
„K tomu bychom přidali pár drobných světelných efektů jako při divadle ve škole a myslím, že by to nemělo chybu,“ dořekla nadšeně.
„Nebudeš z toho mít problémy, Plame?“ oslovil Vron přímo draka.
„Podle toho, jak Hanka vidí celou scénu, tam budu jen několik minut. Žádný boj, žádní mrtví! Toho se nikdo nedomákne.“
„Bezva,“ spokojeně řekla Hanka, „takže se za chvíli sejdeme v Belistounu, já si jen ještě skočím vypůjčit u Zachariáše pár drobností.“
„Budeme vás čekat na Silmurově usedlosti. Při příchodu buďte opatrní,“ připomněl Vron a spojení ukončil.
„Tak, pánové,“ oslovila dívka Rafana a Sváťu, „jestli si nechcete nechat ujít Tulovo velké představení s podtitulem Návrat krále, hoďte na sebe nějaké oblečení. Za chvíli vyrážíme do Belistounu s Artitanem a královnou.“
„Zase nějaký malér na obzoru?“ zajiskřily Rafanovi oči a už sahal po kabátu.
„Takhle v noci?“ zívl Sváťa, ale už se taky natahoval pro teplé boty.
Hanka byla v mžiku oblečená a uháněla směrem k budovám. Královna se právě oblékala a trpaslík s mágem balili do bedny další potravinovou pomoc pro Jižní kontinent. Dívka vtrhla dovnitř jako vichřice.
„Hele, Zachariáši, mohla bych si půjčit kostýmy, co si u tebe schovala ta bláznivá divadelní skupina, co tu byla po Vánocích?“
„Máš snad na mysli ty čepice, co jste se jim tu ještě další tři dny chechtali?“
„Jo, přesně ty bych potřebovala. Nevíš, kde jsou?“
„Chceš říct, že si to vezmete na sebe?“ ušklíbl se pobaveně trpaslík. „Tak moment, já ti je hned najdu. Chceš i pláště?“
„Jasně! Máš tam ještě něco?“
„Co takhle ohnivý déšť? Nebo bouchací směs?“
„Ukaž, já to taky vezmu s sebou,“ dorazil k nim konečně i Rafan.
Vzal si od trpaslíka několik krabiček a pak zašeptal Hance: „Jestli myslíš, že si tohle vezmu na sebe, tak na to zapomeň!“
„Neblázni, přibalila jsem i škrabošky. Nikdo nás nepozná,“ odpověděla mu stejně tiše.
Artitan přejel pohledem skupinku připravenou na zahradě. Měl sice sto chutí nařídit dětem, aby zůstaly doma, ale když nic nenamítal ani Zachariáš, kterému visela u boku zavěšená děsivá sekera, odpustil si zbytečné řeči a otevřel bránu do Belistounu.
Ocitli se ve tmě poblíž Silmurovy usedlosti. Bojový mág nabídl rámě královně a opatrně ji vedl po kamenité cestě. Zachariáš s dětmi se chopili beden.
„Vaše výsosti,“ klaněli se všichni, když královna vstoupila dovnitř.
„Maminko,“ vydechl Tul. Konečně si po dlouhých letech padli do náruče. Ostatní dojatě sledovali jejich setkání.
„Ty jeden tuláku, víš kolik vlasů mi kvůli tobě zešedivělo?!“ rozcuchala mu láskyplně vlasy.
Potom se otočila na Silmura: „A jak se daří tvému otci?“
„Je ještě slabý a nedokáže sám vstát z postele, ale chce vědět o všem, co se tu šustne,“ usmál se oslovený.
Všichni se postupně usadili kolem stolu, kam jim Baruška naservírovala teplý čaj. Královna posadila Tula vedle sebe. Mezi Hanku a Rafana se zase vmáčkla dvojčata Mojeranova.
„Až bude čas, povíme vám, jak to proběhlo s Korlinem,“ zašeptal Sam Hance do ucha.
„Bylo mi řečeno, že máte nějaký plán,“ oslovila přítomné královna, „může mi někdo stručně říct, o co jde?“
„Já ti to povím, mami,“ ujal se slova Tul a vysvětlil, že má v úmyslu přijet do hradu s plnou parádou, aby všichni na vlastní oči viděli, že se následník trůnu vrátil.
„Přepokládáš, že tě uznají jako krále a slíbí ti poslušnost?“ zapochybovala jeho matka.
„Mám i náš rodový amulet,“ řekl vážně jejich spolužák a vyndal z kapsy královský medailon. Kolem stolu se rozhostilo napjaté ticho a oči přítomných sledovaly, jak se v jeho ruce točí odznak královské moci.
„Kde jsi ho vzal?“
„To je na dlouhé povídání, mami. Setkal jsem se s duchem našeho Korlina a on mi ho předal. Vím, že to zní divně, ale je to pravda.“
„Ano. Tvůj otec říkal, že tenhle amulet má své kouzlo, které mu nedovolí, aby se ztratil. Ale pořád si nejsem jistá, že tvůj návrat přiměje povstalce, aby složili zbraně.“
„Nemusíte mít obavy, madam,“ vložil se mezi ně Artitan, „když se ti u hradu nevzpamatují, dokážeme si s nimi poradit i po zlém. Bojím se jen toho, aby se proti Tulovi nepokusili něco podniknout Dual nebo Barada.“
„Ještě musíme také sundat rukojmí z hradeb,“ připomněl Vron.
Chvilku se radili, jak to celé načasovat.
„A co koně?“ zeptal se Tul.
„Nepotřebuješ koně,“ odpověděla tiše Hanka, „ke hradu tě odnese Plam.“
„Cože?“
„Moc už se na to divadlo těší a čeká jen na můj pokyn. Až přijde čas, Vron mu otevře bránu.“
„Kdo tě má odnést na hrad?“ přece jen je zaslechla královna.
„Ále, jeden přátelský drak, mami.“
Královna viditelně zbledla: „Tak to tedy ne! To nedovolím! Nebudeš riskovat svůj život, sotva jsem tě našla!“
„Ale když nám to vyjde, nebude už muset nikdo umírat. Zase by tu mohl být klid a mír.“
„Ne! Na tom trvám!“
„Silmure,“ obrátil se Tul ke svému příteli, „asi mě opravdu budeš muset zastoupit.“
„Nevím, jestli je to vhodné,“ podíval se muž nejistě na královnu.
„Ale ano, to je výborný nápad,“ souhlasila a přejela pohledem jeho postavu, „dokonce bych řekla, že ti to vyleštěné manželovo brnění, co stojí támhle v koutě, padne mnohem lépe než mému synovi.“
„Ale budeš tam muset doletět na drakovi. Zvládneš to?“ zašklebil se Tul.
„Zdejší král by měl přijet na koni,“ zamračil se Silmur, „ale... no, přiznávám, že na drakovi to může být efektní. Tak dobře. Doufám, že neslítnu jako zralá hruška.“
„Pane,“ vstoupil do místnosti jeden ze Silmurových mužů, „právě mi přinesli zprávu, že povstalci se chystají zaútočit na hrad ráno ve čtyři.“
„To bude ještě tma.“
„Tím lépe. Trochu si na celou akci posvítíme,“ řekl Artitan, „začneme v půl čtvrté, to už by měli být všichni vzhůru.“
„Tak to máme nejvyšší čas se připravit,“ konstatoval Rafan, „hej, Tule, jdeš s námi? Hanka pro nás obstarala parádní oblečky.“
„Domluv se s Plamem,“ řekl Hance Vron, „my mezitím s Artitanem vyměníme rukojmí na hradbách za iluzi.“
„Jdu s vámi,“ zavrčel Zachariáš.
„Tak jo,“ souhlasil Vron, „schováme tě poblíž místa, kde se celé divadlo odehraje. Kdyby se něco zvrtlo nebo se někdo snažil akci překazit, tak si ho podáš jako první.“
„S velikou radostí,“ zkontroloval trpaslík ostří své sekery.
Hanka s Rafanem, Sváťou a dvojčaty vyrazila ven, aby našla místo, kam mohou nenápadně povolat draka. Usoudili, že nejlepší to bude v dolíku kousek za statkem. Tam je posléze našel i Tul se Silmurem. Uznale ohodnotili, jak mu brnění krásně padne.
„Vypadáš fakt královsky,“ osahával stříbrně se lesknoucí pláty Sam.
„Nešmatej mu po tom,“ plácl ho přes ruku Sváťa, „víš jakou práci dalo to vyleštit.“
„No,“ zasmál se Tul, „Baruška vypulírovala dokonce i meč. Měl bys ho Silmure vytáhnout, aby ta její práce nepřišla nazmar.“
„Dej pokoj, ať nepřivoláš nějaký malér,“ napomenul ho přítel, „z toho létání na drakovi mám trochu obavy.“
„Když nespadneš z koně, nespadneš ani z draka,“ uklidňovala ho Hanka.
„Hele, kluci,“ otočila se na dvojčata, „půjčí některý z vás Tulovi prkno?“
„No víš, momentálně máme jenom jedno,“ řekl Tom, „ale jestli ho potřebuje...“
Vtom se vedle nich objevili i Vron s Artitanem.
„Měli byste se jít připravit,“ řekl Hance a klukům Vron, „já tu zatím spolu se Silmurem a dvojčaty počkám. Až budeme potřebovat Plama, otevřu mu bránu.“
„A já se přesunu na hradby a ohlídám Baradu a Duala, aby se nám do toho nepletli,“ přikývl Artitan.
„Ještě moment,“ zarazil se Tul na odchodu a znovu se vrátil k Silmurovi, „zapomněl jsem na to podstatné.“
Vytáhl z kapsy amulet a navlékl ho Silmurovi přes hlavu. Jakmile se předmět dotkl jeho hrudi, rozzářil se ohnivým světlem.
Silmur si amulet okamžitě strhl z krku a podával ho zpět Tulovi: „Tohle není dobrý nápad, raději si ho nech.“
Tul ale o dva kroky ucouvl a chvíli trvalo, než si uspořádal myšlenky a než mu došlo to, co právě viděl.
„Nic to neznamená, Tule, ten amulet je právem tvůj,“ ujišťoval ho Silmur a natáhl k němu ruku s amuletem blíž.
Tul si ho ale nevzal, jen se na svého přítele zmateně díval. I ostatním pomalu docházelo, že se tu přihodilo něco zvláštního a nečekaného.
„Co mi tajíš, Silmure? Tebe to nepřekvapilo,“ hleděl mu přímo do očí Tul.
„Pamatuješ, jak se mnou onehdy chtěl otec naléhavě hovořit? Měl pocit, že umírá, a chtěl mi říct, že není mým skutečným otcem. Prý se proslýchalo, že moje matka měla nějaké pletky s králem těsně před tím, než se oženil. Ona sama to ale nikdy nepotvrdila. Když umřela, byl jsem ještě batole a tady se mě ujali jako vlastního. Zdá se, že částečně mám královskou krev, ale věř mi, že o trůn tě rozhodně připravit nechci.“
„Nó, to že jsme bratři, už jsme si vlastně natrénovali v Polutě,“ začal se usmívat Tul, „a mně se to docela zamlouvá. Vlastně se mi to velice zamlouvá. Je to geniální řešení naší situace. Máma možná bude trochu prskat, ale díky tomuhle máme po problémech.“
„Nejsem si jist, jestli ti rozumím,“ zaváhal Silmur.
„Ty se staneš králem, pošleš Baradu a Duala k čertu a já budu moct v klidu dostudovat a jezdit na supervolonové závody. Nic lepšího nás nemohlo potkat, brácho!“
„Já nevím, nemyslím, že by mě uznali...“
„Neblázni, člověče, dneska jim to všem ukážeš. Až budeš na hradbách, navlékni si amulet a těm, co tě uvidí, nezbyde nic jiného, než ti složit hold. Zase budeme mít právoplatného krále. A kdyby chtěli lordové protestovat, já už jim vysvětlím, co je v zájmu naší země. Hlavně to sehraj co nejlíp.“
„Má pravdu,“ přidal se k Silmurovu názoru i Artiatan a ukázal na amulet, „s tímhle opravdu máme velkou šanci dát věci do pořádku.“
„Nerada ruším vaši rodinnou idylku, ale je nejvyšší čas se jít převléknout,“ zatahala Hanka Tula za rukáv, „nebo to vážně nestihneme.“
Oblékli se do tmavých plášťů a čepic posetých zlatými hvězdami, a když se uviděli, zase vyprskli smíchy. Tulíka Rafan schoval pod čepici, aby ho při přesunu neztratil.
„To je krása,“ vydechla Baruška úžasem, když je v té jejich maškarádě uviděla. Měli co dělat, aby zachovali vážnou tvář. Sváťa pro ně pro všechny připravil supervolonová prkna ke dveřím a Rafan vzal pod plášť vak s krabičkami od Zachariáše. Jeden z balíčků si ale nechal v ruce.
„Tak jdem na to, ne?“ podala Hanka Tulovi vypůjčené prkno.
„Ta šílená čepice mi furt padá do očí, doufám, že ji po cestě neztratím,“ hudroval Sváťa.
Hanka se zkontaktovala s Vronem: „Tak můžeš do akce přizvat Plama, my jsme připraveni.“
„Zdravím, sestřičko, tak už mě tu máš,“ oslovil ji v mysli drak.
„Artitane? Všechno v pořádku?“ oslovila v duchu i bojového mága.
„Jsem na místě. Povstalci už se začínají houfovat, pusťte se do toho, je nejvyšší čas,“ zazněla jeho odpověď.
„Všichni jsou připraveni,“ řekla nahlas klukům.
„Leťte pomalu v řadě za mnou a dejte bacha, ať vám ohnivý déšť nezapálí hábity,“ řekl Rafan a vznesl se nad statek. Kousek za ním začal z balíčku sypat krystalky, které se vzápětí měnily na plamínky a padajíc dolů osvětlily noční oblohu. Lidé pod nimi začali polekaně zírat k nebi. V té chvíli Sváťa kolem nich vyvolal světlo, aby bylo vidět, kdo přilétá. Na hradbách seskočili z prken a Rafan nasměroval zbytek ohnivého deště zpět do směru, odkud se měl vynořit drak.
Vtom na hradby dorazily stráže s pochodněmi v rukou a mezi nimi i Barada a Dual. Artitan je však zarazil hned na schodech a ujistil je, že všechno, co se bude dít, nařídila sama královna a že v žádném případě do toho nemají zasahovat. Barada zuřivě skřípal zubama a jen s největším úsilím ovládl svůj vztek. Fakt, že se tu dělo něco bez jeho vědomí, nemohl rozdýchat. Dual se jen lhostejně opřel o hradby a se zájmem sledoval přílet mladých čarodějů.
„Startujte,“ poslala Hanka vzkaz Plamovi.
„Udrží mě hradby, když na nich přistanu?“ zeptal se drak Silmura.
„Posaď se nad bránu, tam je zdivo nejsilnější a vyztužené.“
„Tak se drž, králi.“
Drak se vznesl a vynořil se v místě, kde dohasl ohnivý déšť. Letěl pomalu a držel se nad vojáky povstalců tak nízko, jak jen to šlo. Mladí mágové ho osvětlili tak, aby bylo zřetelně vidět krále, kterého nesl.
Kolem se začaly ozývat jednotlivé hlasy: „Král! To je belistounský král. Drak ho přinesl z říše mrtvých. Náš král! Ať žije král!“
Hlasy sílily a velitelé se marně snažili v řadách vojáků zjednat pořádek. Plam dosedl na hradby a Silmur z něj sklouzl dolů.
K sedícímu drakovi se přikradl zezadu Dual, vytáhl jakousi hůlku a dotkl se drakova ocasu. Plam zaslechl, jak tiše opakuje: „Iluze není, iluze mizí, iluze se ztrácí... zatracená iluze! Ruším iluzi draka... iluze zmiz!“
„Já ti dám iluzi!“ ušklíbl se na něj drak a přišlápl mu dvěma drápy ruku i s hůlkou.
„A jestli budeš rušit, tak ti přišlápnu i krk,“ dodal a kouzelník ztichl a přestal se kroutit.
Rafan, který stál v dohledu, ocenil Plamův zásah uznalým gestem.
„To není král, to je podvodník!“ ozval se hlasitý výkřik z davu.
Silmur se postavil na hradbách a velitelským gestem si zjednal klid.
„Tady stojím já, váš nový král, a slibuji, že budu vládnout podle svého nejlepšího vědomí i svědomí. A pro ty, kdo o mně pochybují, tu mám malé překvapení.“
Silmur udělal malou dramatickou pomlku a vytáhl královský amulet. Chvilku ho svíral v ruce, aby všichni šperk dobře viděli. V okamžiku, kdy se chystal si ho vložit na krk, vyšplhal se nahoru na hradby lord Barada s mečem v ruce a zlostně zaječel.
„Ty mizernej podvodníku, za tohle mi zaplatíš. Jediný pravý král jsem tu já,“ vrhl se na Silmura i přesto, že neměl ponětí, kdo se v brnění ukrývá. Zuřivě po něm sekl a mladý muž měl co dělat, aby se nečekané ráně vyhnul. V mžiku také vytasil meč, který se nebezpečně zaleskl ve světle pochodní, a postavil se do střehu.
„Žádnou magii, Tule,“ stačil ještě vykřiknout, než se souboj rozběhl. Pak už v rychlém sledu padala rána za ranou a kovový zvuk úderů se nesl rozbřeskem.
Boj napjatě sledovali nejen muži na hradbách, ale i povstalci. Všem uniklo, že tři muži z Baradovy stráže vykročili kupředu a vytasili meče, aby pomohli svému lordovi. Než se jim však podařilo dostat k bojujícím, zastoupil jim cestu trpaslík.
„Taky máte chuť si zabojovat? To je fakt dobrej nápad,“ zašklebil se na ně a vyzývavě pozdvihl svou bojovou sekeru.
Muži při pohledu na jeho odhodlaný postoj schovali své zbraně a couvli mezi ostatní diváky. Málokdo si Zachariášova zásahu všiml. Souboj na hradbách začal být napínavý. Síly se zdály vyrovnané. Lord Barada byl bez brnění mrštnější, ale oproti svému soupeři zase zranitelnější. Silmurovi dost překážela ve výhledu přilba a diváci několikrát zatrnuli, že našlápne mimo úzký ochoz. Pak Baradův sek do kolena poškodil kloub brnění a Silmur nemohl ani ohnout, ani úplně narovnat levou nohu.
Artitan se dotkl Tulova ramene a tázavě kývl.
Tul ale zavrtěl hlavou a zašeptal: „Nechte ho to vybojovat bez magie. Je hrdý a naše pomoc by ho jen ponížila. S mečem to umí, já mu věřím.“
„Ale mně se zdá, že už nějak ochabuje, jeho údery slábnou,“ nesouhlasil Artitan.
„Když jsem byl ještě malý, vzpomínám si, jak si Korlin často stěžoval na nechutné Silmurovy triky při soubojích. Byl dobrej už tehdy. Já mu věřím. Barada je možná přesvědčen, že bojuje se mnou, třeba ho podcení.“
Barada vycítil, že soupeř ochabuje, a vložil do souboje veškeré síly. Jednou ranou se mu podařilo trefit mezi pláty brnění a po lesklém kovu začal stékat proužek krve. Vystupňoval svůj nápor a pokusil se zasáhnout soupeřův krk. Tím ale odkryl tělo a Silmur plnou silou vrazil svůj meč do protivníkovy hrudi. Rána na jeho krk sice dopadla, ale už neměla potřebnou razanci a vzápětí se Baradovo tělo pomalu svezlo k zemi.
Téměř je ohlušil řev přihlížejících. Povstalci nadšeně jásali. Silmur si strhl helmu z hlavy a Artitan mu podal amulet, který na začátku souboje upustil na zem. Silmur zdvihl ruku s amuletem do výše a kolem se postupně rozhostilo napjaté ticho. Pomalu si zavěsil šperk na krk a záře dračího oka jako by vybuchla na jeho hrudi rudým světlem. Nový jásot byl snad ještě silnější než ten předchozí.
„Ajéje, mamka jede,“ řekl Tul kamarádům a ukázal za vojska povstalců, kde se objevila skupina lidí na koních.
Silmur si opět gestem zjednal ticho a zahalekal: „Uvolněte průchod pro královnu, pro moji sestru princeznu Dianu a pro jejich doprovod. Vzdejte hold královně!“
Uprostřed vojáků se rozevřela ulička a první z nich v úctě poklekli na zem. Za nimi se přidávali další a další, až nakonec neochotně poklesli na koleno i jejich velitelé. Hanka i kluci nadšeně shlíželi na klanějící se dav a s úsměvem na sebe mrkli.
„Páni, ono to vyšlo,“ radoval se Sváťa, „už si můžu sundat tu čepici?“
„Už budu muset letět,“ oznámil jim Plam, „tak si dejte pozor na tohohle troubu, kterej mě považoval za iluzi.“
Pak roztáhl křídla, přeletěl nad přijíždějící skupinkou, vznesl se do výšky a přímo ve vzduchu otevřel bránu, ve které zmizel.
Dual si starostlivě prohmatával ruku, jestli ji nemá zlomenou. Chtěl vycouvat ke schodům, ale Artitan mu zastoupil cestu.
„Ale tohle přece není král, to je ten chlapík od koní,“ snažil se vysvětlit Artitanovi.
„Budeš se divit, ty lumpe,“ přistoupil k němu Tul, který si právě sundal špičatou čepici, „ale je to král! A bude to zatraceně dobrej král! Takže se připrav na to, že jsi u nás jako dvorní mág skončil. Už u nás nebudeš uzavírat podezřelé dohody s harpyjemi. Ani vraždit mé příbuzné!“
Dual poznal Tuliana a svěsil ramena. Sloužil Baradovi a ten byl mrtev. Vidina pohodlného života na hradě se mu rozplynula před očima.
„To s harpyjemi je pomluva,“ nejistě si olízl rty. Pohledem hledal zastání u Artitana, ale marně.
„Kdo obchoduje s lidskými těly pro harpyje, nemůže v magickém světě čekat žádný soucit. Připrav se na soud a vyhnanství,“ uplivl si před ním bojový mág.
Hradní brána se otevřela a na nádvoří vjela družina na koních. Sestoupili z hradeb, aby je mohli uvítat. Kluci Mojeranovi na ně vesele mávali a ukazovali Hance standartu, kterou jim královna svěřila.
„Kde jste vzali koně?“ podivila se.
„Přivedli je muži ze statku chvíli poté, co jste odešli.“
Rafan si konečně také sundal čepici a všichni kolem se při pohledu na něj vesele rozesmáli. Tulík si z jeho vlasů umotal hnízdo, ve kterém sladce podřimoval. Rafan po něm zlostně hmátl, a nedbaje jeho rozhořčeného prskání ho podal Sváťovi. Pak si rukama prohrábl vlasy a zamračil se vyčítavě na své kamarády, kterým stále cukalo v koutcích.
„Zajděte mezi povstalce a přiveďte na hrad všechny jejich velitele,“ nařídila královna Artitanovi, „kdyby se jim nechtělo po dobrém, donuťte je.“
Pak se podívala na přicházejícího Silmura.
„A já bláhová všem těm pomluvám o mém manželovi nevěřila. Jak jsi to mohl Tulovi udělat?“
„Ale mami,“ chytil ji za ruku Tulian, „křivdíš mu. To já ho donutil, aby se stal králem. Ještě musím studovat. A moc rád bych jezdil na závody. Promiň, že to říkám tak neomaleně, ale nějaký trůn mi může být ukradený. A on bude jako nový král naprosto perfektní, věř mi.“
„Stejně proti tomu nemohu nic namítat,“ vzdychla královna, „amulet ho uznal a to je podstatné.“
„Vaše veličenstvo,“ uklonil se jí Silmur, „vždy budu plně respektovat vaše přání.“
„Přestaň s tím klaněním a veličenstvem a říkej mi madam, jako ostatní,“ zarazila ho královna, „musíš se naučit vystupovat jako král. A nech se ošetřit, teče ti krev.“
„Já se na to mrknu,“ přitočil se k nim Sváťa, „ale musíte si, pane králi, sundat to brnění.“
„Jestli mi budeš říkat pane králi, tak s tebou přestanu kamarádit,“ ušklíbl se na Sváťu Silmur.
Diana na ně kývla, aby šli za ní, a zavedla je do koupelny, kde vždy stála připravená voda a čisté osušky.
„Pomoz mu s tím brněním. Já zatím přinesu oblečení po otci a královskou korunu,“ usmála se na Sváťu a vesele mrkla na Silmura.
Artitan zatím mezi povstalci vyhledal jejich vůdce.
„Kde je Hungar?“ zeptal se jich popuzeně.
„Úplně se pomátl, museli jsme ho uklidit,“ odpověděl jeden z nich neochotně.
„Uklidit?!“
„Je v zásobovacím stanu,“ zavrčel a kývl směrem k jednomu přístřešku.
Artitan k němu vykročil a odkryl plachtu. Jeho bývalý zaměstnavatel tam ležel spoutaný s roubíkem v ústech. Osvobodil ho a vytáhl na světlo. Nezdálo se, že by mu nějak jinak ublížili. Hungar si mnul ztuhlé končetiny a jeho pohled zabloudil k hradbám. Najednou ztuhl a v jeho tváři se objevil zuřivý vztek.
„Ty hajzle,“ chytil mága pod krkem, a zatřepal s ním, „podívej, cos mi udělal s rodinou!“
Artitan se podíval na hradby a uvědomil si, že iluze připoutaných rukojmí je ještě aktivní a ani se nedivil, že muže tak rozčílila. Luskl prsty a kouzlo zmizelo.
„Cos to s nimi...“ povolil stisk u jeho krku, „co to má znamenat?“
„Svoji ženu a děti najdeš na Silmurově statku. Ale to počká, teď potřebuji, abys šel se mnou ke králi.“
„Ke králi? K jakému králi?“
„Nech se překvapit. Jen tě mohu ubezpečit, že právě on zabil lorda Baradu v čestném souboji.“
Artitan využil toho, že je Hungar poněkud vyvedený z míry a postrčil ho směrem k ostatním. Pokynul jim, aby ho následovali na hrad. V očích přihlížejících vojáků četl strach, že právě teď své vůdce vidí naposledy. I on byl zvědav, jak si nový král s povstalci poradí. Silmura zatím poznal jen jako mírného citlivého člověka. Jestli na ně bude příliš mírný a nezíská jejich respekt, mohlo by to pro něj v budoucnu znamenat problémy.
Když se dostali na hrad a zavedli je do velké audienční síně, mág překvapeně zjistil, že král sedí ve slavnostním oblečení na trůně a vedle něj má stolek starý muž, bývalý kronikář, a pilně zapisuje. Na svých místech seděly i královna a princezna a zdálo se, že čekají právě na ně.
„Přistupte blíž a poklekněte,“ nařídil vůdcům povstání Silmur.
Neochotně ho poslechli.
„Rozpoutali jste v naší oslabené zemi válku, proto jsem se rozhodl, že vás budu soudit podle válečného protokolu. Správně bych měl dát popravit vás a každého desátého z vašich mužů. Nechci ale svou vládu začínat takovým krvavým způsobem. Odsuzuji tímto každého z vás k deseti letům těžkého žaláře.“
Artitan si zezadu všiml, jak pod těmi slovy poklesly hlavy a ramena klečících. Hrdí mužové věděli, že jsou ztraceni. A kdo ví, co bude s jejich lidmi a rodinami.
Silmur se odmlčel a ohlédl se na královnu. Ta lehce mrkla na souhlas. Nový král pokynul klečícím, aby vstali.
„Než nastoupíte svůj trest, mám pro vás jeden návrh. Brzy odjíždím na dva týdny do oblastí nejhůře postižených nemocí a chudobou. Pokusím se něco udělat pro ty, kteří tam žijí. Nabízím vám výsadu mě doprovázet. Budete však během té doby vykonávat práci těch nejnižších sloužících. Jestli vám jde o blaho lidu, máte možnost mi to dokázat. Třeba v průběhu cesty změním názor na délku vašeho trestu. Máte tři dny na uspořádání svých věcí a zabezpečení rodiny. Pak se buď připojíte ke mně, nebo nastoupíte do vězení. Nyní prosím váš slib, že se během té doby nepokusíte o útěk,“ vstal Silmur z trůnu a vážně pohlédl na odsouzené muže.
Jeden po druhém před něj předstoupili a zavázali se požadovaným slibem. Artitan v duchu Silmurovi tleskal. Možná to vymyslel on, možná královna, ale rozhodně se tím nabízí šance poznat, kdo je kdo, komu lze a komu nelze věřit. Dokud tu bude přítomen on, stejně nemá nikdo z nich šanci před svým trestem utéct, i kdyby sebevíc chtěl. Artitan ustoupil z cesty, aby mohli odsouzení zase projít ven. Nedělal si iluze, že by všichni dodrželi své slovo, ale doufal, že většina jich pochopí, že jde o zkoušku jejich důvěryhodnosti.
Jakmile zapadly dveře za posledním povstalcem, vyzval Silmur své přátele na vycházku do hradního podzemí.
Starý kronikář je vedl bludištěm chodeb až k pokladnici. Podle reliéfu ve skalním portálu nový král okamžitě pochopil, že odemknout dveře je možné pouze pomocí amuletu. Sundal ho z krku a přitiskl do obrysu na dveřích. Ty vzápětí zmizly, jako by tam nikdy nebyly, a uvolnily vchod.
„Opravdu, pane, myslíš, že je vhodné, aby všechny ty děti vstoupily dovnitř?“ oslovila Silmura královna.
„Uvědomte si, madam, že bez jejich přispění už byste neměla ani jednoho syna a právě bychom na hradbách válčili o své životy. Nemohu jim dát nic, co by už neměli, kromě své důvěry a možnosti nahlédnout do tajemství Belistounu.“
Královna o krok ustoupila a gestem pokynula všem návštěvníkům, aby vešli dovnitř.
V okamžiku, kdy dveřmi prošel král, objevila se harpyje v podobě anděla.
„To je Divoká,“ strčil loktem do Sama Tom.
„Vítám tě, králi, a jako služebnice amuletu jsem ti k dispozici. Až si budeš přát vysvětlení ke všemu, co se ve zdejších prostorách nachází, stačí říct.“
„Děkuji za milé uvítání, možná příště. Nyní se musím věnovat hostům.“
„Jak si přeješ,“ odpověděla harpyje a zmizela.
„Páni, to je pokladů! Už se nedivím, že mě chtěl Barada zabít, aby se stal králem. Už jenom tohle je něco fantastického. Hned bude za co nakupovat léky a obilí,“ nadšeně pobíhal mezi policemi Tul.
„Je to i tvoje, bratříčku, vyber si cokoliv, co tě napadne.“
„Nó,“ uličnicky se rozhlédl Tul, „jako král bys mi mohl splnit dvě přání.“
„A to?“
„Dopřát mi nějaké slušné supervolonové prkno a umožnit mi návrat do školy v Santareně.“
„Máš to mít,“ usmál se Silmur a spolu s ním i královna a Diana.
„V tom případě bych rád pronesl jednu malou technickou poznámku,“ ozval se Vron, „přibližně za hodinu začíná vyučování, takže máme nejvyšší čas se vrátit domů, abyste si stihli nachystat vše potřebné do školy. To platí i pro tebe, Tule.“
„Ach jo,“ posmutněla Hanka, „a nešlo by dnešek vynechat a omluvit?“
„Myslím, že nešlo,“ odpověděl místo Vrona Silmur, „válčení skončilo, je potřeba se vrátit k povinnostem.“
„To kralování mu leze na mozek nějak brzo,“ zašeptal Hance do ucha Tul.
„Já tě slyšel, bráško...“ ušklíbl se na něj král a vzápětí se všichni rozesmáli.
Opět se vymotali z bludiště podzemních chodeb a hned poté se společně s Vronem, Zachariášem a dvojčaty přesunuli zpět do Santareny.
Jakmile starší spolužáci zmizeli směrem ke škole, zamnul si Sam ruce: „To je bezva, že aspoň my dva máme prázdniny.“
„Měl bys jim trochu přistřihnout brčka,“ poradil Vronovi Zachariáš, který také spěchal za svými povinnostmi.
„Co tím myslí,“ načepýřil se Tom, „přece jsme vůbec nezlobili.“
„Mám na vás dva dotaz,“ vážně se na ně zadíval Vron, „máte zájem udělat něco pro to, aby s vámi váš děda zase začal mluvit?“
„Ty po nás asi budeš chtít něco nepříjemného, že?“ zeptal se s podezřívavým pohledem Sam.
„Přesně tak. A čekám na vaši odpověď.“
„To víš, že se s dědou zase chceme udobřit,“ odpověděli téměř najednou.
„Dobrá. Vezmu vás ještě dnes do Poluty, požádám o vaše přezkoušení a o to, aby vás podle znalostí zařadili do odpovídající třídy. Když vás přijmou, začnete tam do školy chodit hned teď. Jasné? To znamená, že prázdniny budete mít stejně jako všichni ostatní.“
„Já to věděl,“ vzdychl Sam, „a tohle má dědu obměkčit?“
„Neblázni, brácho, budeme tam chodit nejen do školy, ale i na supervolon. S našimi zkušenostmi tam převálcujeme všechny jejich favority,“ nesdílel bratrův pesimismus Tom.
„No, na tom možná něco je,“ zajiskřilo v očích i Samovi, „tak jo. My to bereme, Vrone.“
„Dobrá volba,“ usmál se na ně významně a vytáhl kartičku s kontaktem na učitele.
„Ještě se budou divit, co všechno se dá s prknem provozovat,“ zašklebil se na bratra Tom.
„Ukážeme jim, jak se lítá s ohnivou koulí za zadkem,“ nakazil se jeho nadšením Sam.
Snad je dobře, že je z Airbowanu vyhodili, pomyslel si v duchu Vron a tiše doufal, že doporučený učitel je opravdu tak schopný, jak tvrdil trenér v Polutě.
|
Konec 5.dílu |
Konec
© 2014 Ilka Pacovská, Praha
Slovník
Aberilové = patří mezi měňavce, pohybují se pomocí rosolovitých chapadel, komunikují mentálně. Žijí v podzemí Prokletých hor a využívají své mimořádně silné magické schopnosti ovlivňovat ostatní živé tvory
Berdové = společenství s nadprůměrnými chemickými znalostmi. Jsou drobní a mírumilovní
Bersereta = nenápadná mořská ryba požírající jedovaté řasy. Za pomoci magie zkonzumovaný jed přetvoří a využívá ho při obraně rybího hejna. Tvora, který ji pozře, se zmocní agresivní šílenství
Běsové = mají vlastní sykavou řeč a málokdy se učí jiné jazyky. Tvar jejich těla připomíná rejnoky, ale sídlí na souši poblíž míst, kudy odcházejí duše do zapomnění. Živí se magií a strachem umírajících. Jsou neuvěřitelně rychlí, takže vidět jsou jen rozmazaně
Bohrové = mimořádně vyspělá společnost, dávají přednost rozumu před emocemi a příležitostně kontrolují světy ve svém dosahu. Obvykle na nich zasahují až v případě nějakého mimořádného ohrožení. Experimentují při vytváření inteligentního života
Děsivý strážce lesa = magická bytost zdržující se obvykle v lesích na území jednorožců
Dizlobraz = druh dikobraza, který se snaží vetřelce oslepit vystřelujícími ostny
Dryády = malé víly žijící v symbióze se stromem
Duch = mlhavá existence mezi životem a smrtí, kdy vědomí odmítá odejít do zapomnění a drží se neviditelné podoby bývalého těla
Kouzelný džin = magická bytost potrestaná za těžký zločin, musí neustále někomu sloužit s nepatrnou nadějí na vysvobození
Fagliniové = vznikli při experimentu Bohrů, kteří se pokoušeli vytvořit vědomí nezávislé na hmotě. Dostali svoji planetu, časem se z nich vyčlenili knutové
Fuň = kůň s omezenými magickými schopnostmi, s oblibou se chová poťouchle
Genog = mohutná, málo inteligentní, o to však agresivnější příšera s ohromnými chlupatými končetinami
Goblini = v primitivním společenství se občas vyskytnou i nadanější jedinci, kteří se naučí mluvit a čarovat. Žijí v divočině Prokletých hor a potencionální vůdce tlupy posílají do magické školy v Airbowanu
Guruvan = vylepšený knut. Jeho posláním je proniknout na vhodnější a zajímavější světy a umožnit přistěhování dalších knutů
Harpyje = domlouvají se harpyjštinou, ale některé ovládají i lidskou řeč. Vzdáleně se podobají se lidem, v dospívání jim narostou křídla, místo vlasů se vytvoří peříčka, ostrý nos vzdáleně připomíná zobák a na končetinách jim vyrůstají místo nehtů drápy. Rády na sebe berou podobu divoké husy. Doprovázejí umírající duše přes hranici zapomnění. Tvorové s magickým zrakem je vidí jako nádherné andělské bytosti
Hřejiváček = drobný zpěvný pták, jehož zpěv zmírňuje napětí a vylepšuje náladu
Jednorožci = domlouvají se mentálním kontaktem, dávají přednost životu v ústraní, jsou magicky zdatní a nezáludní
Ještěroraf = bývá s oblibou využíván jako hlídací ještěr. Většinu času prospí, ale je mimořádně magicky vnímavý. Útočí na vetřelce, ale nehybných postav si nevšímá
knutové = tvorové z experimentu Bohrů, kteří zatoužili mít svoje tělo, a odešli zkoumat možnosti na jiný svět
Kvanter = štíhlá šelma, která s pomocí magie dotáhla mimikry k dokonalosti
Mžitka = podobná světlušce, ale víc září a vyhledává tmu
Norous = vypadá jako větší křeček a při hloubení cestiček pod zemí využívá magii
Pálivec = připomíná malého ježka, který kolem sebe při nárůstu emocí vytváří pole se silným žárem
Pupusata = vzácná sladkovodní želva, jejíž magické schopnosti se objevují pouze v době rozmnožování. Je pojmenovaná po zvucích, které vydává
Rochňák = připomíná bobra bez ocasu a jeho doupě neuvěřitelně smrdí. Tento druh obrany před nepřáteli navíc posiluje i magicky
Savule = vypadají jako průsvitní zelení motýlci. Jejich bílé housenky vysávají magii stromů
Sirény = žijí pod vodou, hovoří sirénštinou, podobají se lidským ženám, ale dýchají žábrami, na nohy si navlékají plovací ploutev, nemají mezi sebou muže
Skřeti = se vyskytují ve Tvém hradu. Tito vychrtlí hrbatí služebníci, kteří dovedou nakrátko měnit vzhled, se většinou živí krysami
Skřítci = drobní hbití mužíčci se pohybují v blízkosti Záludného lesa a při polapení splní jedno přání. Ti nejtlustší bývají sežráni vlky
Spíd = připomíná vzhledem vlka, ale z hrudi se mu vysunuje oko a zub na dlouhé stopce. Jeho útok je smrtící. Někdy bývá hostitelem knuta
Spiripyr = inteligentní bojovný pták, menší než archeopteryx, obvykle doprovází mocné draky. Klid mu nedělá dobře, svědčí mu žár a válečné podmínky, umí plivat oheň
Svrbilky = připomínají hbité malé ještěrky. Sají temnou magii a místo, kde se dotkly kůže napadeného, týden výrazně svědí
Temnochod = druh lenochoda. Pohybuje se hlavně v noci a jeho srst produkuje temnotu
Tleskavec = patří mezi dravé ptáky a používá při lovu zvláštní techniku. Zmizí ve vzduchu a pak se objeví těsně nad kořistí, což doprovází hlasitý tleskavý zvuk
Trpaslíci = hovoří stejným jazykem jako lidé, jsou menší, ale silní a vždy bojovně naladění
Tulíci = drobní tvorové podobní maličkým veverkám s dlouhým ocáskem jsou schopní komunikovat mentálně, ale dokážou se naučit i lidskou řeč. Žijí jako chráněný druh v rezervaci Magický les, a pokud se některý z nich připojí ke kouzelníkovi, doprovází ho celý život. Dovedou mírnit stres
Upírek = drobný druh netopýra, který s pomocí magie vyhledává po setmění teplokrevné živočichy a saje jejich krev. Šíří nebezpečnou nemoc debilózu
Visák = mimořádně jedovatý pavouk s magicky zesíleným účinkem jedu
Vososák = patří mezi nepříjemně útočné vosy, jimž magie umožňuje přežít i v nepříznivých podmínkách
Následuje: Otrocká krása Skupina
Sedmý 01) Ostrov zasvěcení
03) Únosce draků
06) Otrocká krása
07) Zlodějíček z pátých hradeb
08) Dračí cejch
Mapa světa ságy Sedmý smysl Titul: Průvodce ztracených
Autor: Ilka Pacovská © 2014 Ilka Pacovská, Praha
Skupina: Sedmý smysl
5
Veškeré připomínky jsou vítané vsemerad@volny.cz,sw@giweruz.cz
Nakladatel: Albatros
Žánr: Dětská fantasy
Téma: Průvodce-ztracených-S5
Ilustrace: © 2014 Jan Patrik Krásný
Vyšlo: 2014
ISBN: 978-80-00-03425-6
Seženete ji: Albatros
Cena: 249Kč
Next: Otrocká krása
(Sedmý smysl 6) Anotace Jak využít dračí pomoc při urovnávání nevyřešených problémů mezi lidmi?
Například použít draka jako bitevního letadla... Připomínky Tuto dobrodružnou knihu si můžete sami upravit. Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru. SDÍLENÁ LITERATURA
www.romanyzdarma.cz
www.cteni-zdarma.cz
www.giweruz.cz
Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta
***
2800137346/2010 ***
dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).
Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům. Díky. Dnes se zde mihlo již 264 návštěvníků, Průvodce ztracených četli
12 (1=normal)
alten=1110
Q-211026045=0545
Q-22020418=1847
host=1549
Q-22020618=1812
Q-220118182=2147
Q-1609252222=0626
Q-220220193=1934
Q-190507105=1825
Q-2111112=1146
Q-UKARVPP=2157
scare=1327
Včera 13 návštěvníků, Průvodce ztracených četli 0
"Průvodce ztracených" (komentáře)
Téma=Průvodce-ztracených-s5
Errata:
ZDE
můžete změnit jméno hlavního hrdiny i hrdinky (třeba na svoje). (Nastavení platí i pro jiné knihy.)
12.08.2021 12:32
Domů
Statistiky