Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

„A teď já vám něco povím. O zázračném slonu,“ přihlásil se Štěpán:

„Tonda mě pozval, abych si spolu s nerozlučným kamarádem Frantou prohlédl půjčovnu maškarních obleků jeho otce, pana Mrkvičky. Uvítali jsme to s radostí a s nadšením jsme se obdivovali nádherným rouchům královským, ještě více rytířským krunýřům, mečům, rozmanitým strašidelným škraboškám a nejvíce nás zaujaly masky lvů, tygrů a jiných dravců. V koutě hleděla na nás ohromná hlava slona a vedle ní druhá, ale menší.

„Tondo,“ povídám, „já mám nápad.“

Tonda s Frantou na mne vykulili oči, neboť já mám zřídkakdy nápad.

„Poslouchejte, kluci,“ začal jsem, „tohohle malého slona bychom mohli potřebovat. Vyhlásíme ve škole, že bude u nás na dvoře předveden učený slon, který přednáší básničky, zpívá dvojhlasně, tancuje a vůbec dovede všecko. Tonda se oblékne za Habešana a bude nás vodit. Ty budeš dělat předek slona, Franto, protože jsi větší,“ navnadil jsem Frantu, abych se vyhnul učeným otázkám publika, v němž bude snad i pan učitel.

Pan Mrkvička svolil a když jsme mu řekli, že výnos této atrakce bude věnován chudým spolužákům, slíbil, že nám půjčí slona zdarma. Sláva mu. Také jsme si hned masku vyzkoušeli. Byla pro nás jako šita. Franta si navlékl sloupovité nohy a pravou ruku vsunul do chobotu, který tvořila spirála ocelového drátu, stejně jako nohy, obšité šedivou, hrubou látkou. Trup zvířete byl sestrojen z rákosových oblouků, kterými probíhala lehká, dřevěná nosítka s kruhem vpředu, pro krk Frantův a vzadu pro mne. Mým úkolem bude dovedně točit zvířecím ocáskem. K tomu není třeba učenosti. Všecko bylo dokonalé a když byl hřbet slona přikryt nádhernou pokrývkou se zlatým třepením, byl by každý kluk přísahal, že slon je živý.

Představení bylo vyhlášeno na sobotní odpoledne. Vstupné 1 Kčs. Veliký dvůr byl přeplněn školní mládeží i dospělými.

Konečně bylo vše hotovo a za jásotu obecenstva vybatolil se slon z garáže a zvolna, velebně kráčel na trávník uprostřed dvora.

Dojem byl velkolepý a slůně dělalo divy: zpívalo dvojhlasně, přednášelo básničky a vtipy, znalo jména kluků i děvčat, krátce zázrak. Až pojednou...

Dírkou vzadu jsem viděl, jak děti štědře podělují slona pomoranči, cukrovinkami a jinými dobrotami, které Franta chňapal svým chobotem, strkal do ohromné sloní tlamy a druhou rukou – do svých kapes. Také zmrzlinu dostal a hned ji snědl.

„Dej mi aspoň líznout, mizero,“ syčel jsem vztekle. Ale Franta na mne nestydatě vyplázl jazyk. A v tom se táže pan učitel:

„Pověz nám, učený slone, kolik je dvanáctkrát dvanáct?“ – Franta oněměl.

„Vždyť vím, že jsi v násobilce slabý, ty – Franto,“ povídá pan učitel a svou holí přetáhl přes zadek – mne.

„... sím, sto čtyřicet čtyři,“ zařval jsem z plna hrdla.

Ohlušující smích zaburácel dvorem po tomto břichomluveckém výkonu zvířete. Ale už se zase sypaly bonbony a pomeranče do ruky hamižného Franty. Teď jsem toho měl dost! Pitomého Frantu cpou cukrovím a mě častují ranami! Kopl jsem Frantu do nohy. Oplatil mně to. Co? Ty takhle? Vyvlékl jsem hlavu z kruhu a popadl Frantu za pačesy.

V okamžiku se slon svíjel v neuvěřitelných křečích, smrštil se do klubíčka, jeho chobot se zaryl do vlastního boku, hlava se zakousla a za praskotu dřeva a látky koulelo se klubko po trávníku. Po chvilce vynořili se z rozervaného sloního břicha dva kluci, rvoucí se jako vzteklé kočky.

Jak to dopadlo? Neptejte se! Dva dny jsem se nemohl posadit po výprasku od taťky. Ten totiž musil panu Mrkvičkovi zaplatil slona, který byl na dranc.“

Errata:

30.05.2021 10:54