Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

„Dokonale souhlasná?!“ nechápal Keran.

„Stoprocentně, myšleno tím ve všech poznaných světech a fyzikálních veličinách. Všekrálovna Zummurr je jedna z mých absolutních kopií, udržovaná v připraveném stavu,“ potvrdila Dejane. „Teď přišla na řadu. Takže ano, vlastně jsem to skutečně já.“

Seděli v luxusním soukromém salónku, popíjeli skvostný nápoj z malých cizelovaných šálků a ujasňovali si situaci. Tedy, na honosných křeslech spočíval Keran a šelma. Frangeris způsobně seděla se zkříženýma nohama na drahocenném koberci.

„Coby Zummurr jsem – jak to říci – zakotvená ve zdejší oblasti vesmíru už od nepaměti. Mám předky, přátele, nepřátele, oddané spojence i zavilé protivníky. Nechala jsem postavit desítky nemocnic, sirotčinců, škol a vědeckých ústavů, a krom jiného také bez milosti vyhladit dva satelity, které byly příliš drzé. Tajné služby Hampoljedovy rozvědky o mě vedou rozsáhlé složky, jako ostatně o kdekom. Důsledek je jasný: nemohu, prostě stoprocentně nemohu být nikdo jiný.“

Keran jen kroutil hlavou. Náhle ho znovu napadl Wirken.

„Správně,“ kývla všekrálovna, jako by četla jeho myšlenky.

Keran vytřeštil oči. „On je vážně Sogot?! Odkdy?“

„Od narození,“ ujistila ho.

Mladík nevycházel z údivu. Z toho co slyšel, bylo zřejmé že ti dva musí umět manipulovat i s tokem času!

„Ano, trošku umíme. A to vše je součástí našeho plánu, jehož kouskem je i tažení proti Hampoljedovi,“ potvrdila jeho úvahy. „Samosebou, vedu kromě stovek jiných kratochvílí i svůj všekrálovský bojový klub, jehož se zrovna staneš ozdobou, můj milý společníku,“ usmála se na něj. „A pokud budeš zlobit, jako třeba před chvílí s tou zábavnou licitací, zda ke mě poletíš či ne, nechám tě exemplárně potrestat.“

„Jen přes mou mrtvolu,“ prohlásila Frangeris podmračeně. Zdaleka nevypadala z šelmovité bytosti tak okouzlená jako Keran.

„Ty se raději nepřipomínej, nabušená rebelko,“ řekla Dejane významným tónem. „Víš co dalo práce vymazat ten tvůj pozdrav ze všech možných i nemožných archívů?! Chápu, že mě nemáš ráda, ale zvolit takový prapodivně dehonestující pozdrav nebyla příliš povedená taškařice. Moji hackeři museli poprvé sáhnout i do čidel, která tu mají tajně některé entity zvenku.“

„A hrome,“ přimhouřila Frangeris oči. „Nedošlo mi to. Myslela jsem, že jsi ve svém. To mě fakt mrzí.“

„Jsem ve svém. Ale vesmírná aristokracie kolem Hampoljeda má trochu jiné zvyklosti. Tady každý sleduje každého. Takže prosím milá periferie, i když to asi bude pro tvůj svalnatý, avšak inteligenčně atrofovaný mozeček příliš náročné k pochopení: pokud něco nebude vypadat jako činka, tak to raději už nikdy nekomentuj.“

Frangeris mlčela. Keran měl ale dojem, že se snad pousmála.

„Na druhou stranu,“ olízla všekrálovna decentně pěnu ze šálku, „v jednom informačním kanálu jsem úmyslně nechala zprávu uniknout, a nyní moji odborníci trasují její cestu, ke komu a kdy se dostane, i důsledky, které vyvolá. Svým způsobem jsem tady takové malé, zcela nečekané rozčeření hladiny i potřebovala.“

„Měla jsem od počátku něco takového na mysli,“ uklonila se sedící Frangeris nevzrušeně.

Keran trochu zapomněl dýchat. Intuice, které se kdysi vysmíval, mu našeptávala, že se právě dívá na něco opravdu nepředstavitelně zvláštního.

„Ach,“ usmála se kouzelně Dejane. „Nesmírně ráda spolupracuji s lidmi, kteří mají vše promyšlené nejméně na tři tahy dopředu, neřkuli dozadu. Jenže když nestíhám držet krok, někdy mi to může vyrazit můj aristokratický dech.“

„Ó, Vaše Veličenstvo všekrálovno,“ uklonila se znovu Frangeris a zálibně sevřela své pěsti, „pokud jsem z tebe nechtěně vyrazila tvůj urozený dech, dovol mi milostivě, abych ho do tebe zase zkusila vrazit nazpět. Dáš-li mi jen malou šanci, pokusím se co nejohleduplněji najít na tvém božském těle nějaký vhodný otvor, kudy by to možná šlo...!“

Po takovém proslovu nešlo udržet klidný výraz. Když smích dozněl, pokynula všekrálovna směrem k pobočnici: „Kerane... s radostí ti představuji našeho tajného spojence, Negganku Gamm Qir.“

„Jakže?“ užasl mladík.

Frangeris uznale zakývala hlavou. „Nevěřila bych, že mě dokážeš odhalit...!“

„Ale nebylo to snadné,“ přiznala šelma.

„Nerozumím!“ rozhlížel se Keran.

„V tom, co chcete udělat, rozhodně nejste sami,“ pousmála se na něj pobočnice. „Ale nemusíš se zatěžovat věcmi, které nepotřebuješ, a dozajista ani nechceš vědět.“

To už jsem někde slyšel, řekl si Keran, a trochu ho zamrazilo.

„Takže jsem Frangeris, nejbližší kamarádka a pobočnice princezny Jakcidrakcidrony,“ uzavřela náhle krátce dívka.

„Teď opět trochu vážněji, přátelé,“ chopila se slova všekrálovna. „Kerane, budeš muset čelit trochu jiným soupeřům, než doposud. I když toho tvůj trenér moc nenamluví, a působí poněkud dřevěně, udělá co půjde, aby se váhy osudu překlopily ve tvůj prospěch, ačkoli bude potřeba nesmírná opatrnost. Ještě štěstí, že Tisuni odvedla dokonce ještě lepší práci, než jsem zprvu myslela. Naladila tě, takže slyšíš paján, viď?“

Překvapeně přitakal.

„To je dobře, protože naše schopnosti budou v blízkosti Hampoljeda omezené.“

„Jaké schopnosti?“ nechápal. „To kouzlení?“

Společnice se pobaveně usmály. „Nejsme kouzelnice. Reální mágové i Negganci užívají – krom jiného – přímo sílu kvantové pěny, což je fyzikální jev. Zatímco mágové využívají jen více či méně obratně sekundární, terciální a další ještě mnohem odlehlejší a proto i nespolehlivější ozvěny této prapůvodní síly.“

„Co to obnáší?“

„Cokoli. Přetváříme prostor i čas, jak se nám zachce.“

„Tak na co tahle šaškárna?! Prostě zachraňte Jakci, vymažte Hampoljeda a je vystaráno, ne?!“ namítl.

„Není. Plány jsou jiné. Hampoljed je jen střípek mozaiky, a musí zapadnout na své místo v přesně určený čas. Navíc přišel na úžasnou fintu, jak naše schopnosti eliminovat. Aspoň v určitém okruhu kolem sebe.“

Potřásl hlavou. „Možná jsem něco stále nepochopil, ale já vám s obnovou vaší síly vážně nedokážu pomoci...!“

„Říkala jsem to,“ poznamenala tichounce Fran, ale platilo to všekrálovně. Půvabná šelma jen maličko přikývla. „Kerane,“ uzavřela, „zkrátka: cesta k Jakci sice vede přes smrt Hampoljeda. Ale teprve v pravou chvíli!“

Keran jen vydechl: „Jo tak!“

Rázem dostalo plno věcí smysl.

„Na mě je,“ poodhalila šelma tesáky, „abych tě k němu dostala tak blízko, jak jen to půjde. Frangeris se bude držet v tvém stínu a postará se o princeznu. Wirken vám bude sekundovat tak dlouho, jak to půjde. A ty se pak řiď svou intuicí.“

Rozhodnut, pevně kývl. „Udělám vše co bude třeba!“

„Hlavně nezapomeň, jaké role všichni hrajeme. Hampoljed má svoje očka všude možně. Ne, tady ne,“ pousmála se všekrálovna. „Některé své prostory udržuji zcela izolované proti všemu!“ Pak se podívala přísně na Frangeris. „A to samé platí i pro tebe, Fran. Jsi jen Keranův maskot, pouhá mizerná periferie, nezapomínej!“

„Jasně,“ kývla pobočnice podmračeně. „Neboj se mi dát svou nadřazenost otevřeně najevo, všekrálovno. Já to snesu.“

Zummurr se zasmála.

„Že tě pořád baví dělat si ze mě legraci!“

Errata:

30.05.2021 13:21