Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

„Patří už k nejvyšší skupině zabijáků, ale je třeba se přes něj dostat,“ řekl Wirken. Seděli spolu s Keranem ve slavnostní kóji na kraji obrovského cirku, komponovaného v jakémsi neznámém pseudostarodávném stylu. Architektonický rozmach byl ohromující. Však to také byla nejlepší aréna přímo v Hampoljedově mocenské sféře. Schylovalo se k dalšímu boji, a Wirken, kterého Keran stále měl jako osobního trenéra, střízlivě hodnotil situaci.

„Ber ho jako nezbytný mezistupeň při cestě vzhůru. A protože potřebuješ velké entrée, tak nebezpečný mezistupeň!“

Mlčky přikyvoval. Na protější straně se připravoval Zagarban, obrovitý satyr. I na tu dálku bylo vidět, jak je mohutný. Rozměrné břicho mu muselo dávat skvělé těžiště pro vražednou práci se sekerou. Ostatně, proto se dostal v sérii soubojů až mezi elitu. Keran tiše vzdychl: co všichni na těch sekerách vidí?

„Jsi menší a rychlejší. Utahej ho a pak sejmi,“ řekl zase Wirken. „Pořád nechceš žádnou zbraň?“

„Ne. Tisuni by mohlo pohněvat, kdybych vypadal, že jí nevěřím.“

„Ach... to tvoje... božstvo!“ poznamenal tiše a dodal: „Minuta.“

Keran zavrtěl hlavou. Buďto jsou Sogotovy mimikry tak dokonalé, že v převlečení dokáže zcela zapřít sám sebe, anebo se Dejane spletla a Wirken je obyčejný člověk. Trenér totiž na jeho náznaky nikdy sebeméně nereagoval.

„Budu tě sledovat,“ políbila ho lehce Frangeris. S mírně rozpačitým úsměvem se obejmuli. Pak k němu pobočnice zvedla oči.

„Kerane...?“ špitla.

„Copak?“

„Není ti nic?“

„Jsem v pohodě. Proč?“

„Tvé paže jsou...“ nedovedla najít správný výraz pro to, co svou intuicí vycítila.

„Aha,“ kývl hlavou. „Stále se měním, a nedá se to zastavit. Trochu už mě to začíná samotného lekat. Doufám že se to mému božstvu nevymklo z kontroly. Nechci ti ublížit, proto jsem tak... zdrženlivý.“

„Děkuji za ohleduplnost,“ zašeptala, a hodila pohledem do arény: „Tam můžeš svou dravost pustit ze řetězu...!“ Naposledy se ho dotkla rty. „Už půjdu, ať máš klid.“ Vymanila se jemně z jeho náruče a odešla do hlediště.

Wirken, upřeně hledící do arény, ztěžka vzdychl. Keran dobře věděl, co by mu starý trenér nejraději řekl. Ale mlčeli až do chvíle, kdy se ozvaly fanfáry, oznamující počátek souboje.

„Pusť tu bestii ven,“ řekl Wirken.

„Tys nás slyšel?“ pousmál se mladík.

„Mé tělo je staré, ale svět kolem vnímám stále ostře,“ mihl se trenérovou tváří lehký úšklebek. „Padej, ty... boží miláčku!“

Zagarban, provázen nadšeným řevem diváků, doslova vtančil do cirku. Při jeho třistakilové postavě to byl podivně hrozivý a fascinující pohled zároveň. Obrovské, svalnaté nohy zakončené kopyty nesly jeho obludné tělo s odpornou ladností. Skvělý zabiják, napadlo Kerana. Nezajímá ho, jak vypadá. Důležitá je funkčnost, a ta je určitě prvotřídní.

Vyšel mu tedy vstříc a cirk znovu explodoval řevem tisíců hrdel. Všichni, kteří si doteď mysleli, že jeho prázdné ruce jsou jen mazaná předstartovní reklama, viděli nyní pravdu.

Zagarban mezi pochybovače zjevně patřil také. Přiklusal na nějakých dvacet metrů k Keranovi, obkroužil ho a pak pohrdavě křikl: „Jsi blázen?!“

„V aréně vidím jen jednoho blázna, a já to nejsem!“ opáčil.

„Co tu vůbec děláš?“ ptal se pln opovržení. „Koho jsi podplatil ty chcípáčku, aby ti dopřál té cti dát se zabít ode mě?!“

„Bez obav. V tvé smrti naopak nebude cti ani špetka.“

„Pch! Udělám z tebe řízky, šmejde!“ plivl a vyrazil.

Jeho mocné nohy ho vymrštily kupředu a sekera s ostrým sykavým hvizdem proťala jen vzduch, protože Keran už stál jinde.

Satyr bez sebemenší ztráty času přizpůsobil křivky svého pohybu nové situaci a naprosto dokonale po něm vedl další úder. Měl dynamiku svého pohybu skvěle zpracovanou.

Ovšem co do svého boje zakalkulovat nedokázal, byl Keranův bojový potenciál. Když se vydal na cestu jeho třetí sek, jen se maličko zaklonil. Více jak metrový, dramaticky zubatý, ale jako břitva ostrý břit sekery mu něžným dotekem vyznačil vlasový krvavý šrám napříč prsou. V tom okamžiku se chytil letícího topůrka. Odstartoval jak raketa, divže mu to neutrhlo prsty na rukou.

Keran vzlétl v naprosto nečekané křivce vzhůru, Zagarban měl v tu chvíli jedinou šanci: ihned pustit svou zbraň. Neudělal to, a doslova tak Kerana dovezl dovnitř vlastní obranné zóny. Mladík, letící vzduchem, na okamžik zahlédl v jeho zvířecí tváři zákmit děsu. V tom zlomku vteřiny satyrovi došlo, že tohle je naprosto špatně. Jo jo, fyzika je vážně potvora.

Keran rozevřel dlaně, minul soupeřův ostnatý ramenní pancíř a pravačkou popadl kel, trčící mu z huby. Evoluce se k Zagarbanovi v ten moment obrátila zády – jeho břitká ozdoba se stala nástrojem jeho zkázy.

Křuplo to – Keran vylomil tesák i s kořenem. A zatímco sekera ještě setrvačností dobíhala do konce své dráhy, Keran už padal dolů podél jeho obřího trupu. V pádu obrátil ostrý kel, a vbodl ho do objemného břicha, takže rozpáral Zagarbana jak krabičku s rybičkami. Dopad sice trochu nezvládl, ale stihl uskočit těsně před tím, než se ze satyra vyvalila lavina rudočerných vnitřností.

Volně popoběhl pozadu dál od něj v souladu s doznívající melodií. Ostražitě sledoval, aby po něm umírající sok tu svou strašlivou zbraň v posledním tažení nemrštil. Ale Zagarban byl zcela paralyzován bolestí. Padl na kolena, převalil se na bok a svýma obrovitýma rukama se pokoušel držet rozpárané břicho.

„Který argixelak⁰⁰¹ tě... přinesl!“ vykuckal krev.

Keran se ušklíbl. „Sám jsi řekl: uplatil jsem ho.“

Ještě chvíli se obr kroutil a trhal sebou, než přišel o tolik krve, že zůstal bezvládně ležet. Bylo dobojováno.

Cirk řval jak pominutý. Keran se odvrátil a obcházel arénu, aby pozdravil diváky. Přitom bloudil očima po zastřešení areálu.

Byla tam.

Kdo ví, jak se tam mohla dostat! Nahoře, na nejvyšší zdi, prakticky nikým nepozorována, stála úchvatně vysportovaná Frangeris svou stojku na jedné ruce, dávajíc mu tak uznání za výhru. Tahle překrásná akrobacie pro Kerana znamenala milionkrát víc než vřískající krvelačný dav v hledišti.

Obešel arénu a vrátil se do kóje k Wirkenovi. Jen se na něj dlouze podíval, a neřekl ani slovo. Nemusel.

Errata:

30.05.2021 13:21