Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Růžové nádherky a Keran s Frangeris však zůstali, neboť byli nyní součástí triliardářova bezprostředního okolí. Nasedli na jeho vznosnou plošinu a ta se dala do pohybu.

Zvláštní, táhlo Keranovi hlavou. Kdy a jak mě Hampoljed testoval, že mi teď tak náhle dal důvěru? Něco – jako třeba falešné přepadení, rozhovor či souboj – bylo zřejmé, ale určitě proběhlo plno jiných testů, které nerozpoznal. Zjevně jimi prošel, aniž postřehly jeho skutečné záměry, ale byl by raději, kdyby je poznat dokázal. Pak ho ale napadlo, že by ho naopak mohla zradit jeho nervozita. Možná je lepší, když o nich fakt nevím, řekl si.

Pak si všiml, že se jejich plošina pohybuje jinými prostorami než bylo obvyklé. Hampoljed měl své vlastní zabezpečené trasy.

Cesta byla tentokrát krátká. Přistáli, a přes trojitý masivní vstup vešli do objektu. Keran se tak poprvé ocitl přímo v Hampoljedově soukromí. Kupodivu: žádný přepych, žádné okázalé bohatství, kterým se chlubila celá jeho umělá planeta. Triliardářovo soukromí bylo téměř strohé a pragmaticky zařízené. Bylo to svým způsobem nádraží, lemované mnoha průchody jež vedly kdoví kam.

Triliardář rozhodně netrpěl ostychem. Shodil slavnostní šat a odešel do hygienické sekce. Ovšem, uvědomil si Keran. Jsme pro něj jen další výbava jeho obydlí. Nač by se na nás ohlížel?

Poházené svršky ihned sebrali služební roboti a zase zmizeli.

V místnosti zavládlo poněkud napjaté ticho.

„Ještě malý test,“ podívala se na Kerana náhle jedna nádherka.

Přikývl. „A ty jsi která?“

„Sit,“ odpověděla. „Tudy.“ Podívala se na Frangeris. „Ty tentokráte zůstaneš zde.“

Za jedním z průchodů byla malá obdoba zápasiště, které viděli minule. Nic ohromného, ale pro plánovaný účel vyhovovalo.

„Chceš mi oplatit výprask, který dostala tvoje kamarádka?“ tázal se mladík zpola žertem.

„To také,“ usmála se chobotnička a bez dalšího váhání se vrhla do útoku. Keran se rozhodl použít stejný postup jako proti Mari, jenže byl nemile překvapen. Sit vygenerovala hned pět chapadel, což bylo na dvouručního tvora přece jen příliš. Při styku s jeho tělem se růžový rosol nestal typicky tvrdý, ale nezdolně houževnatý. Chobotnička, nedbaje ran kterými ji Keran zasypával, sevřela mladíka, podtrhla mu nohy a přitiskla ho zády k podlaze. Další chapadlo mu ucpalo ústa a nos, aby nemohl dýchat, a ještě další se mu sápalo po krku.

„Poslouchej mě, bojovníku,“ zašeptala náhle nádherka. Keranovi se s vypětím sil podařilo vyškubat ruku. Růžová tkáň okamžitě zbělela a drtivý úder vzápětí proměnil v kámen a rozlámal dvě chapadla. Přesto že se mohl osvobodit, mladík překvapeně zadržel další útok. Co to má být?

„Pochopitelně,“ šeptalo chapadlo, které měl přitisknuté k uchu, „že k lordu Hórgandévovi, který je Hampoljedovým šampionem, existuje i protipól... Neustávej v boji, hrdino!“

Vzpamatoval se a třemi výbušnými pohyby se zpola zbavil dotírajících chapadel. Dalšími údery si »vybudoval« v polotekutém těle soupeřky body k uchopení, popadl ji a v mžiku se ocitla pod ním. Neřešila to – nová chapadla ovinula jeho hlavu.

„Protipól má své zájmy,“ slyšel tenoučký hlásek přímo v uších. „Jedním výhonkem těch zájmů jsme já a moje sestra Mari.“

Keran užasl, a měl proč!

Převedeno do lidské řeči: někdo cizí dostal své agenty až do Hampoljedovy ochranky. A obě chobotničky nyní mají starost, aby jim Keran v nějakou chvíli nestál v cestě a nezhatil jejich neznámé cíle. Ale... také to mohla být provokace!

Náhle »přetekla« nahoru nad něj a tvrdě ho přirazila k zemi. Jak se zachovat? Rozhodl se hrát na rovinu. Škubl hlavou a kousl do chapadla, které mu blokovalo ústa.

„Rozumím,“ sykl, když povolilo. „Nebudeme si stát v cestě.“

„Výtečně. Nebudeme si stát v cestě,“ souhlasilo chapadlo a děsivou silou se znovu omotalo kolem jeho krku. Keran ho chtěl zprvu rozervat a utrhnout, ale najednou mu to přišlo hloupé. Vždyť vlastně ubližoval někomu, kdo tu byl v utajení tak jako on! Zvážil to a zaklepal dlaní do podlahy. K jeho překvapení chobotnička tento signál znala.

Sevření povolilo, vzala na sebe opět půvabně lidskou podobu a dokonce mu jemně pomohla sednout si.

„Také se učíme,“ řekla spokojeně.

„Velké díky za lekci... za obě lekce, která mi byly uděleny,“ opáčil udýchaný Keran.

„Velký dík i z naší strany,“ usmála se přívětivě.

Errata:

30.05.2021 13:21