Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Všichni ve velínu triliardářské jachty se šokovaně ohlédli a nastalo trapné ticho. „Kerane?!“ tázal se falešný Hampoljed po několikasekundové pomlce nejistým hlasem. Ztratil velení a najednou nevěděl co dělat.

„Hampoljed je mrtev,“ oznámil Keran. „A támhle ten,“ ukázal kupředu, „je jen jeho dvojník.“

Ohromené pohledy se přestěhovaly na falešného Hampoljeda.

Ten jenom neutrálně pokrčil rameny. „Byl to můj úkol, stejně jako každého z vás, jak tu jste. Akorát kromě támhle toho zabijáka Kerana.“

Technický náčelník byl ze všech přítomných bývalému Hampoljedovi nejvěrnější, ale též nejhloupější. Jeho pohled zaplál nenávistí a náhle sáhl po zbrani.

Keran vyrazil vlevo, aby něco urval a smetl ho, ale nádherky byly v pohotovosti. Dvě růžová chapadla vymrštila oslepivý výboj energie. Ten pohyb byl tak rychlý, že ho mladík stěží postřehl. Technický náčelník se s praskavou explozí změnil ve vířící oblak žhavých sazí.

Pěkné, řekl si Keran s určitým uspokojením, zatímco ventilace zvolna nasávala to, co zbylo z nerozumného střelce. Věděl to od počátku, že jsou chobotničky proklatě rychlé, a teď se potvrdil i předpoklad, že se celou dobu přetvařovaly. Hodil po nich rychlým pohledem, který měl znamenat: také jste mi to mohly říci, ne?

Nádherky se úplně nastejno nepatrně ušklíbly: však jsi to tušil, tak co děláš překvapeného, znamenal ten výraz.

Keran se raději obrátil k ostatním. „Nezkoušejte nic nepřátelského. Situace se dost změnila a já pro vás mám návrh. Kdo ho nechce vyslechnout?“

Nikdo se neozval.

„Jen pro vyjasnění toho, jakou roli tu hraji: Hampoljed se zmocnil jisté osoby, a já jsem si pro ni přišel. Protože by jí nepropustil dobrovolně, muselo to jít násilím. Tolik ke mně. Teď k vám.“

Kývl na falešného Hampoljeda. „Nikdo kromě nás nezná pravdu. Předpokládám totiž, že máš nejen převážnou část jeho znalostí a vzpomínek, ale i jeho genetiku, protože jinak by tě vstupní automatické kontroly nepustily až sem. Je to tak?“

Hampoljedova kopie krátce kývla.

„Určitě v sobě máš také nějakou pojistku, díky které tě Hampoljed držel v hrsti. Teď už mu nebude nic platná, jsi svobodný a můžeš si ji ze sebe v klidu nechat vyoperovat. Pokud nebudeš hloupý, můžeš se s úspěchem dál za něj vydávat. Doufám, že všichni, jak jste tady, chápete, že prozradit pravý stav věcí by bylo nejhorší, co by se mohlo stát. Souhlas?“

Přítomné osoby zvolna přitakaly.

„A teď zabraň destrukci své umělé planety. Hned.“

Nový Hampoljed se podíval na kapitána. „Vypněte nálože...!“

„Deaktivujte nálože!“ poručil kapitán jednomu z operačních důstojníků. Ten chvatně přelétl prsty po svém panelu.

„Nálože jsou... mimo naši kontrolu!“ hlásil vylekaně.

„Jak to?!“

Kapitán se naklonil a horečně listoval zprávami na operátorově panelu. „Nějaký vliv zvenčí. Nelze blíže zjistit. A navíc nefunguje generátor bezmagického pole!“

„Aha. Myslím že vím co za tím je,“ kývl Keran. „Hampoljede, kde je Grohórkirská princezna?“

„Aha, tak o tu ti šlo? Myslím že v laboratoři,“ podíval se nový Hampoljed na svůj organizér. Pak ale překvapeně zavrtěl hlavou. „Není tam... moment... vlastně není nikde v mé planetě!?“

„V pořádku. Tím je řečeno vše,“ uzavřel Keran.

„Nerad ruším, ale blíží se čas dalšího odpalu... Kerane, pane?!“ upozornil kapitán. Nevěděl, komu má svou větu adresovat.

Hampoljed se na mladíka tázavě podíval.

„Já tu přece nevelím,“ pokrčil Keran rameny.

„Zradili nás,“ řekl nový Hampoljed. „Zaslouží odplatu.“

„Myslím si totéž... pane,“ přitakal kapitán. Otočil se: „Pal!“

Nový Hampoljed ukázal na jeden zobrazovač. „Plán čistky se nám také hodí. Jen ho otočíme: spiklence, které bylo myšleno ušetřit, a kteří nás zradili, zlikvidujeme. Kapitáne? Kolik máme na palubě, a na šesti bitevních lodích kolem, výsadkářů?“

„Myslím že k tomu účelu dost, pane,“ odvětil tvrdě kapitán.

»A my se stěhujeme«, ozvala se z dálky Dejane. »Sraz u mě!«

Jedna z chobotniček, už zase nevěděl, která to je, položila Keranovi ruku na rameno. „Vyzvednou si tě tví přátelé osobně, nebo se chceš svézt s námi?“ tázala se s milým úsměvem.

„Umíte to?“

„Prý jestli to umíme!“ zasmála se. „Ó velký bojovníku, my umíme plno věcí!“ Růžové dvojče k nim přistoupilo blíž, a když svět kolem svým typickým způsobem problikl, ocitli se rovnou ve vládní hale paláce všekrálovny Zummurr.

Errata:

30.05.2021 13:21