Vítej, návštěvníku!

Zdálo se, že byli poslední. Kolem již byli všichni ostatní.

„Kerane!“ vykřikla princezna Jakcidrakcidrony, když spatřila bojovníka. S rozběhem mu skočila kolem krku a dlouho nemohli najít žádná vhodná slova. Ostatně, v tuto chvíli jich nebylo vůbec třeba.

„Tak ráda tě zase vidím...!“ vydechla šťastně, když konečně po čase popadla dech.

„To je vzájemné,“ ujistil jí. Když se uklidnila, došli k ostatním, kteří zatím pobaveně čekali, až ti dva trochu vychladnou.

Sogot na ně zlehka kývl. „Už můžu...? Dobrá. Takže! Dovolte mi nejprve, abych vám všem poděkoval,“ řekl bezmála slavnostním tónem. Náročná hra úspěšně skončila a bylo možno odložit masky.

„Mnozí z vás již vědí,“ pokračoval, „ale pro ty, kteří dosud tápou: jednalo se o zástupný boj mě a Dejane proti Starodávnému lovci Blřovi, který se rozhodl nás zlikvidovat. Struktura celé partie může vypadat trochu nepřehledně, protože její počátek je položen v čase hlouběji, než datum skutečného úmyslu.

Blřdofkvicht Zblegd s tím počítal. Sáhl nazpět až k bodu, kdy se narodil Hampoljed. V podstatě se nikdy nenarodil, byl stvořen právě Blřem, a to se záměrem boje proti nám. Postupně se stal triliardářem, zavedl proslulý Trallongajský turnaj, a tím hledal bojovníka, který by byl schopen nás objevit, případně účinně ohrozit. Blř se s námi nechtěl pouštět do křížku sám, když už věděl, že se nám povedlo jednoho Starodávného zlikvidovat.

Téměř se mu to zdařilo. Starlord Hórgandév, kterému jen o nepatrný kousek uniklo vítězství v Trallongajském turnaji, byl skutečně bojovník schopný způsobit i reálnému mágovi přiměřený bolehlav. Jenže Blř, i přes své zkušenosti, v tomto komplikovaném případu nedokázal dostatečně široce porozumět našemu světu nad Hladinou. Jeho úmysly totiž nezůstaly tak moc nepostřehnuty. Pokud si někdo začne něčím prostřednictvím vyvíjet autonomní totální zbraň v podobě bojovníka, začnou si různé síly v okolí klást otázku: k čemu? Takže se o Hampoljeda počaly zajímat i vlivy...“

„...které vlastně původně neměly s námi nic společného, a tím pádem o nichž Blř zhola nic netušil,“ převzala hladce slovo půvabná šelma Dejane. „My jsme navíc rozklíčovali jeho síť, a uložili náš zásah do historie ještě o jednu generaci níže, než on do data narození tvých rodičů, Kerane.“

„Cooo?“

„Postupně jsme zařídili, aby se potkali, vzali, a aby bylo Zkerské království postiženo dvěma potomky, z čehož ten druhý jsi právě ty. A dalším vývojem situace ses nakonec objevil u Segorru, kde už jsi byl očekáván. Možná ti přijde nefér, že jsi výslednicí něčího střetu, ale neber to tak vážně. Ony ty manipulace s časem jsou velmi ošidné, takže možná jsme my naopak přeprogramovali sebe a současnou situaci tak, aby co nejlépe pasovala na vektory, které plynuly z již proběhnuvší minulostí. Každopádně...“

Slovo opět převzal Sogot. „Tak či onak, podařilo se předběhnout Starodávného. Navíc jsme zvolili jinou variantu soupeření, než očekával. Zatímco Blř se dokonale ukryl, nás se vyrojilo najednou plno. Protože jeho iniciační bod nebyl tak hluboký jako náš, jen velmi těžko se ve vazbách příčin a důsledků vyznával. Po celou dobu vlastně absolutně netušil, které naše entity jsou pravé a které ne. Musel si být jist dřív, než udeří. Kdyby se zmýlil, prozradil by se a dočkal okamžité odplaty.

Takže skryt, trpělivě čekal s předpokladem, že buď Hampoljeda nebo Hórgandéva zlikvidujeme sami, nebo nás Hórgandév napadne a přinutí k akci, a tím poskytneme vodítko jak určit, který z našich obrazů je pravý. Obrátili jsme jeho lest s avatarem proti němu samému. Myslím, že když jsme tě Kerane přesadili do té díry zvané Klitouch, a vás ostatní na jiná místa, mohl se dovtípit že je něco špatně. Leč, nepochopil. A navíc...“

„...nebyli jste proti němu sami,“ uchopila žezlo řeči nenuceně Frangeris. „Ani Deecanthijci, což je můj rodný svět, nemají sebemenší zájem, aby se nad Hladinou roztahovali Starodávní. Takže na stejném principu, jakým vznikl Hampoljed, Hórgandév nebo zde mistr Keran, jsem vznikla i já. Má paní Sobháre mě poctila svou důvěrou, když mi svěřila daný úkol stát se pobočnicí maličké princezny z jednoho zapadákova a dohlédnout na ní. Myslím, že jsem ji nezklamala, ačkoli... jsem musela v jednu chvíli sehrát hodně nepříjemné divadlo. To jak jsem tě nedokázala uhlídat. Promiň, drahá,“ podívala se na princeznu, která to zatím také moc nechápala.

„Fran?“ pípla překvapeně. „Co to povídáš...?“

Pobočnice se omluvně uklonila. „Tvoje kamarádka od dětství, tvá důvěrnice, před kterou jsi neměla žádné tajemství, je Negganka. Také avatar. Pouhá projekce. Ostatně...“

„...jako kdekdo v tomto světě,“ doplnil hladce Sogot a Fran kývla.

„Vám též upřímný dík, agente Marikeni, agente Sitawaru,“ obrátila se Dejane k růžovým chobotničkám. „Nesmírně oceňujeme, že nám Lastakarijci zbytečně nepřekáželi. Ne že by dokázali na běhu věcí něco extra změnit, ale mohl by to být demaskující příznak, který by třeba Blře varoval...“

„Hórgandév byl příliš mocná síla, než aby se nechal bez dozoru,“ řekla Mari. „A zrovna tak Hampoljed. Takže Lastakarijci protlačili svoje činitele až do jeho osobní ochranky. Nás dvě.“ Pousmála se na Kerana. „Jak to nakonec proběhlo, víte už všichni. Ale nebýt v Hampoljedově blízkosti, neužily bychom si měření sil s tebou, Kerane. Byl to zážitek, protože tvé schopnosti rozhodně nejsou zanedbatelné.“

„Je tu aspoň někdo sám za sebe?!“ vykřikla princezna.

„Já,“ otočil se k ní Keran. „Možná jsem jen výsledek nějaké mizerné politiky, ale to co jsem dělal, bylo jen pro tebe...!“

„Ostatně,“ pousmál se Sogot, „milá Jakcidrakcidrony, ani ty lidem kolem sebe nemáš co vyčítat. Proč myslíš, že se sám velký triliardář Hampoljed zničeho nic začal zajímat právě o tebe? Bez urážky: Grohórkir je hodně provinční planeta, okrajová oblast, kde dávají kosmolišky dobrou noc. Opravdu neměl prakticky nejbohatší tvor ve zdejším planetárním svazu nic lepšího na práci než si zajistit právě tebe a to hned po tvém narození?“

Bezradně se na něj dívala. „Ano, to je divné, ale nevím...“

„Protože jsi měla být třetí tajná zbraň proti nám,“ řekla šelma.

Princezna zavrtěla hlavou. „Mám tě ráda, Dejane, ale nezbláznila ses trošičku? Všem tu přeskočilo a vykládáte nějaké zamotané nesmysly. Já JSEM člověk. To vím bezpečně.“

„Ale ovšem, má milá,“ usmála se Dejane. „Víš všechno, co před tebou nezůstalo skryto. Nadechni se a něčeho se chyť, protože já ti nyní ukáži, cos zatím netušila.“

„Jak?!“ škytla zděšeně princezna.

„Jak? Tak,“ použila šelma své oblíbené dvojsloví.

Ticho, které ve skupině zavládlo, porušila Frangeris.

„Páni!“ vydechla. „Tak to je bomba!“

„Dokonalá práce,“ řekl Sogot tónem nejvyššího uznání. „Tvé otevírací schopnosti už jsou lepší než mé, drahá.“

„Však mám také skvělého učitele,“ věnovala mu lehkou úklonu.

Princezna zatím ztrnule stála. Dopad Dejanina činu, kterým v ní rázem odemkla skryté schopnosti, byl nesmírný. Celý svět se náhle obořil na princezničku v plné své složitosti.

Mimoděk zamávala rukama, jako by to chtěla od sebe odehnat, a stěny paláce nebezpečně zapraskaly. Jakci to zaznamenala a polekaně zůstala bez hnutí. „Ne! To nejsem já!“ vykřikla. „Já nechci!“

„Klid,“ obejmula jí šelma jemně. „Jen klídek... právě naopak: přesně tohle jsi ty! Jen jsi dosud spala... Zhluboka dýchej a velmi opatrně a zvolna s tím, ano? Ták...“ Pousmála se o něco víc, když se křečovitě sevřené klubko neviditelné energie kolem princezny zvolna rozpustilo. „Šikovná. Vidíš že to půjde. Vítej mezi bdícími, princezno!“

„A Hampoljed to věděl?“ žasla Frangeris.

„Nevěděl, ale tušil,“ souhlasil Sogot. „Zmocnil se princezny v souladu s Blřovými instrukcemi jež v sobě měl vloženy. Tušil, že má v ruce něco nesmírně cenného, ale naprosto nevěděl, co. Zkoušel do Jakci injikovat všemožné chemie i nanotechnologie, aby zjistil, co se za tím skrývá. Samosebou, šel slepou cestou...“ Náhle se pousmál. „Ne, ta počáteční podmínka byla jen osobní aktivitou kurýra, který Hampoljedův příkaz vykonával. Na to, co je v tobě nejcennějšího, nemělo tvé sblížení s Keranem žádný vliv.“

Náhle do Jakciných očí vtrhly slzy.

„Neříkejte to,“ zašeptala.

Společnost mlčela. Nebylo zapotřebí zdůrazňovat, že i princezna je bytostí, kterou si nechal působením řízených okolností stvořit Starodávný lovec Blř... A už vůbec nezaznělo, co věděl jen Sogot a Dejane: princezna byla dokonalý reálný mág, ovšem ani ne ze světa nad Hladinou jako Sogot, ani pod Hladinou jako Dejane, ale z nulového Průsečíku. Blř chtěl, aby tato třetí zbraň nebyla zaměřitelná. Podařilo se mu ji stvořit v naprosto rovnovážném bodě. Skutečný dosah takového činu nedokázal zatím dohlédnout ani Sogot.

Dejane mu poslala lehoučkou myšlenku. Ať už byl Starodávný sebešpatnější a sebekrutější, byl to pravý mistr svého boje a mnoho se od něj stačili naučit.

„Někdo by se přece jen mohl cítit ublížený, že je pouhou projekcí vůle entit, které si klidně generují celé části světů, jen aby dosáhly svého cíle,“ ušklíbl se náhle Sogot. „Ale potěším vás. Nikdo, jak tu jsme, zcela jistě netuší, zda i my sami nejsme součástí nějaké takové hry, která o úroveň přesahuje naše obzory poznání.“

„Zbytečně to komplikuješ,“ pousmála se chobotnička Sitawaru.

„Možná komplikuji, ale ne zbytečně, neboť složitosti a pochybností není nikdy dost,“ kontroval pobaveně. „Kdo o sobě může tvrdit, že má poznání i mysl zcela dokonalé jako odraz měsíce v hladině noční tůně...?“

Errata:

30.05.2021 13:21