Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Ráno vedl Duval výpravu k ledovci. A tu spatřil Ersand cíl své africké cesty:

V průsvitné vrstvě pravěkého ledu se rýsoval temný, oválný předmět o průměru asi tří metrů. Nebylo možné říct, je-li to živočich nebo bludný balvan. Byl-li to živočich, pak rozhodně ne čtvernožec, neboť nebylo vidět končetiny. Jen ježek nebo pásovec by se mohl schoulit do takového klubka. Ale o těch nemohlo být ani řeči vzhledem k velikosti tohoto tělesa. Mohl to tedy být pouze nějaký předpotopní tvor anebo balvan. Obojí je možné.

Bludných balvanů, zamrzlých v ledovcích z doby diluviální, je dosud hojně. Z téže doby se také leckde nacházejí zamrzlá těla mamutů a jeskynních medvědů. Ale tohle není ani jedno, ani druhé. Co je to tedy?

Zbytečně maří čas hádáním. Prohlédne si tu záhadu. Zbaví ji ledového obalu. Je-li to balvan, nic se nestane. Je-li to však živočich – uvidíme.

Aby měl pro všechny případy důkaz, ofotografoval si těleso v ledovém vězení. A teď? Nezbývá, než aby provedl pokus v přítomnosti ostatních. Nemůže přece poslat černochy pryč. Jeho práce bude trvat delší dobu, a pak bude potřebovat jejich pomoc k dopravě tělesa do údolí. Viděli by tedy výsledek tak jako tak a jeho počínání by bylo tím nápadnější. Přehlédl srázný svah od ledovce až asi sto metrů dolů, kde začínalo husté horské křoví. To se mu výborně hodí. Ledový balvan sjede hladce až ke křovinám. Tam se pak provede další.

„Půjde to,“ řekl spokojeně.

„Co chcete dělat?“ tázal se Duval.

„Vezmu si tu záhadnou věc.“

„To je nemožné! Jak to chcete provést? Museli bychom odtesat celý ten ledový balvan. K takové práci nemáme nástroje. Máme zde jediný krumpáč. To by byla práce na několik dní. Led je tvrdý jako žula.“

Ersand se usmál.

„Odstupte všichni stranou,“ zavelel a vyňal pistoli. Na skříňce za pasem nařídil páčku na příslušný stupeň. Teď bude přístroj vysílat paprsky, které taví platinu. Z dálky asi desíti kroků zamířil pistoli a stiskl červený knoflík.

Za silného praskotu a sykotu se v ledu tvořila rýha a oblaka páry zahalovala těleso. Občas přerušoval Ersand činnost, aby horká voda, valící se z rychle se prohlubující štěrbiny, mohla odtéci a nahromaděná pára svou rozpínavostí neroztrhla ledovou vrstvu a nepoškodila těleso. Účinek byl takový, jako by led řezala mohutná, žhavá pila.

Naštěstí byl tajemný předmět zamrzlý ve výběžku na nejspodnější části ledovce, takže bylo třeba odříznout pouze zadní část. Pravěký led byl tak zhuštěn, že práce trvala skoro půl hodiny.

Konečně se ledový balvan pohnul a se stoupající rychlostí sjel po svahu až ke křovinám, o které se zarazil.

Tak to chtěl Ersand právě mít! Vsunul přístroj do pouzdra a v nastalém tichu se rozhlédl. Viděl však pouze Duvala, který naň hleděl s nevylíčitelným úžasem.

„Kde jsou černoši?“ tázal se mladíka.

Duval, jako by se probouzel ze sna, mnul si čelo...

„Kde jsou černoši?“ opakoval Ersand otázku.

„Nevím,“ hlesl konečně tázaný. „Snad se někam schovali. Vždyť vy provádíte kouzla, která ohromila mě. Což teprve tak prosté, pověrčivé lidi! Ach, hleďte! Tamhle utíkají! Haló! Stůjte!“

Ale křičel marně. Domorodci prchali jako jeleni.

„Teď jsme v pěkné bryndě! Utekli nám a náklad nechali zde!“ naříkal mladík.

„To není tak osudné,“ klidnil ho Ersand. „Nejnutnější potřeby sneseme sami a ostatní lehce oželím. Hlavní věc je tamhleto,“ ukázal na ledový balvan u křovin.

„Ale co s tím chcete, prosím vás?“

„Uvidíme, co se dá dělat.“

„Kdo... kdo vlastně jste... pane?“ vyjel mladý muž se zřejmou hrůzou.

„Uklidněte se, příteli. Jsem člověk jako vy. Pouhý inženýr, jemuž se podařil dobrý vynález.“

„Hm, nejsem sice pověrčivý. Ale nejsem také dost vzdělaný, abych pochopil vaše kouzla,“ hučel Duval, sestupuje s Ersandem k ledovému balvanu.

„Nu, považuji vás za dost vzdělaného, abyste nepokládal technické vymoženosti za kouzla,“ řekl Ersand.

Ledový obal tvořil kolem tělesa silnou vrstvu. Zvláště hrany bylo třeba odtesat tak, aby zbytečně silné vrstvy byly pokud možno odstraněny.

Ersand se dal do práce. Musel postupovat velmi opatrně, aby paprsky nezasáhly těleso. Pracoval jako sochař až skoro do západu slunce. Pak nanosili kolem ledového balvanu kupy klestí, které Ersand zapálil.

A zatímco Duval, zmožen silnými dojmy, usnul opodál ve stanu, seděl Ersand u ohniště, bedlivě sleduje tání ledového krunýře.

V rudé záři ohně působily obrysy těla strašidelným dojmem. Co to asi bude?

Minula půlnoc. Led tál jen zvolna. Avšak zprůhledněl tak, že byly dosti patrné některé tvary. A ty byly podivné. Ersandovi se zdálo, že rozeznává netopýří křídla, ovinutá hadem silnějším než hroznýš. Je to snad seskupení? Ohromný netopýr, který podlehl v zápase s velkým hadem?

Stále více se potvrzovala jeho domněnka, že objevil nějaké předpotopní zvíře. To by byl nesmírně cenný předmět pro muzeum.

Anebo je to předpotopní ještěr! To by bylo ještě cennější. Tyranosaurus, brontosaurus, dinosaurus a jiní ještěři žili v druhohorní době. Počítá se, že asi před sto padesáti milióny let.

A což je-li to některý z těch ještěrů? Což vzkřísí-li se k životu? Z vědeckých knih ví, že druhohorní ještěři vždy po západu slunce, kdy nastal chlad, upadali do zmrtvělého stavu, do naprosté strnulosti, ze které se probouzeli, jakmile je ohřálo slunce. Tehdy byla jiná teplota na světe. Ve dne strašný žár, v noci mráz. A také doba dne byla jiná. Může-li dnešní mnohý savec přespat celou zimu, aniž by potřeboval potravu, může tím spíš ještěr udržet ve spánku svůj život v ledovém obalu. Ale po sto padesát miliónů let? Inu, proč ne? Strnulý spánek dělá divy. A u ještěrů zvlášť. Ostatně ta doba není zjištěná. Jsou to jen dohady. V té době žili také ptakoještěři.

Temná rána a ostrý sykot ho vyrušily ze snění. Ulekaně vzhlédl, ale hned se uklidnil. Shora se odštěpil kus ledu a spadl do ohniště. Na chvíli zmizel předmět v oblacích páry. Když se konečně páry rozplynuly, viděl Ersand, že temeno už je zbaveno ledového krunýře. A zakrátko odpadl obal na bocích.

V záři elektrické lucerny se mu objevil podivný obraz. Bylo to jako ohromná kukla, ovinutá velkým silným hadem. Není už pochyby, že je to předpotopní zvíře. Tělo bylo tvrdé jako kámen.

Po pečlivém ohledání se mu poněkud rozjasnilo. Viděl, že povrch té kukly jsou složená netopýří křídla, a ten had, to je ocas. Hlava byla vsunuta do křídel. Tu nebylo vidět. Ale co je to? Co jiného než ptakoještěr? Pak je to tělo pterosaura! Jak je popisuje vědecká teorie, byli to strašní tvorové, kteří jsou původci pohádek o dracích. To byly ty pravé saně. Létající draci!

Giganto-pterosaurus, který žil, jak aspoň uvádí teorie, po několik tisíciletí, byl asi překvapen ledovou dobou, zmrzl a v ledovém vězení čekal, až ho vysvobodí člověk, aby jeho tělo věnoval muzeu.

To je všechno krásné. Ale jak ho dopraví dolů? Mrtvola byla v ledu konzervována. Ale teď za několik okamžiků se na vzduchu rozpadne v prach. V nejlepším případě se podaří zachránit kostru. Ale i ta stačí, aby vzrušila celý vědecký svět a byla nesmírnou vzácností každého muzea.

Ale což spí-li? Hned se přesvědčí. K čemu má paprsky života? Není-li tvor mrtev, musí pod jejich vlivem procitnout.

Ersand vyňal přístroj a stiskl bílý knoflík. Zvolna kroužil hlavní, pouštěje na zmrtvělé tělo vývojové paprsky.

Dlouho nepozoroval účinek.

Zatím noční tma zšedla a právě, když se na východě objevily ranní červánky, zjistil, že tělo měkne. Objem jako by rostl, hnědá kůže křídel zvláčněla, odchlipovala se...

„H-húúú-f!“

Co to bylo? Výdech?

„Hh-úúúú-ff!!“

Dýchá! Ano, dýchá! Zřetelně viděl, jak tvor při tomto zvuku nadul tělo. A potom splasklo!

„Hh-úúúú-ff!“ ozývá se teď v pravidelných přestávkách...

A pojednou Ersand zděšeně uskočil: Z ohromné kukly vyklouzl silný, hadovitý krk a na jeho konci hlava se zobákem přes metr dlouhým, lemovaným řadou špičatých zubů, s velkýma, zeleně se lesknoucíma očima. Současně sklesl svinutý ocas, objevily se dvě nohy s dlouhými drápy a netvor se vztyčil. Jak tu teď stál, byl vysoký asi čtyři metry.

Pojednou obluda vyrazila z hrdla chraptivý skřek a rozepjala křídla.

Ersand si pospíšil do bezpečné vzdálenosti. Běžel ke stanu, z něhož slyšel Duvalovu ulekanou otázku:

„Co se stalo?“ volal, probuzen řevem netvora.

„Pojďte ven! Rychle!“

Mladík se rozespale vypotácel ze stanu.

„Hleďte!“ ukazoval Ersand.

„Drak!“ vykřikl Duval a rychle se vrátil do stanu pro karabinu.

Obluda zamávala křídly a rozvlněný vzduch oběma zacloumal. Zařvala a její tělo se nachýlilo k nim. Právě když Ersand strhl mladíka stranou, přenesl se ještěr přes ně a těžce dopadl do houští.

Duval zacílil, ale Ersand mu srazil pušku.

„Nedovolím, abyste vystřelil!“ zvolal.

„Copak čekáte, až nás roztrhá?“

„Nebojte se! Vzkřísil jsem ho, dovedu ho také usmrtit, bude-li třeba. Víte, co je to? Ptakoještěr! Asi sto padesát miliónů let je starý ten dědeček! Zatím se ho nemusíme bát. Sám jste viděl, že se dobře nevyzná v nynějším ovzduší. Je neobratný a vysílený dlouhým spánkem. Sedí jako zmoklá slepice. Natočím si ho na film, abych měl pro všechny případy důkaz. Je to skutečně neuvěřitelné!“

Po chvíli byl netvor zfilmován.

„Čímpak ho nakrmit? Je to masožravec. Nechcete se obětovat?“ žertoval Ersand.

„Divím se, že můžete vtipkovat v takové povážlivé situaci,“ hučel mladík.

„Inu, posilnit ho musíme! Nejde-li to potravou, aspoň tímhle,“ vyňal Ersand pistoli a pustil na netvorovo tělo proud vývojových paprsků.

Ještěr očividně okřál. Zacvakal, čelistmi a rozepjal křídla. Teď byl Ersand připraven k použití smrtících paprsků, kdyby je netvor znovu napadl. Avšak ten se zvedl, a vleka za sebou ocas, zmizel v ranní mlze.

„Teď jste to pěkně vyvedl!“ ulevil si Duval.

„Zcela podle svého plánu“ usmál se Ersand. „Jak jinak bychom toho draka dostali dolů? Myslíte, že by se nechal vést na provázku jako pejsek? Takhle mi neunikne. Kdekoli se objeví, vzbudí takový rozruch, že vzbouří celý kraj. Lehce ho najdu a dostanu. Ale tam, kde mně doprava jeho těla nebude dělat nejmenší potíže.“

„A co když mu padne za oběť mnoho lidí?“

„Hm, ano, na to jsem nevzpomněl. To je trochu povážlivé. Ale myslím, že mu lépe budou chutnat lvi, divocí sloni a podobní vydatnější tvorové.“

„A předejde-li vás někdo a sestřelí tu obludu?“

„Toho se nebojím. Leda snad dělový granát by mohl provrtat jeho kůži. Jinak je nezranitelný. Až na tohle, ovšem,“ ukázal Ersand na svůj přístroj.

„Poslyšte, pane inženýre, já to všechno nemohu pochopit,“ kroutil Duval hlavou.

„Věřím vám, příteli. Ale to vás nemusí mrzet. Ujišťuji vás, že dnes není na celém světě učence, který by chápal můj vynález.“

Dolů to šlo rychleji. Na farmě nevěděli o netvoru nic. Jistě se snesl někde daleko na západě.

A Ersand vyjel na koni na západ za uprchlíkem.

Errata:

30.05.2021 10:57