Pamatuj, že 'host' má omezené možnosti!

Do Arnova plánu zasáhlo několik okolností, které jeho předsevzetí změnily od základu.

V prvé řadě to byl Pavel Holan, který se podle poslední vůle Farinovy stal Arnovým poručníkem. Z jejího obsahu bylo vidět, že Farin předvídal svůj náhlý a násilný konec. Tato listina ustanovovala sice Arna dědicem všech práv po Farinovi, zvláště v továrně, dávala mu veliké jmění, ale kladla mu zároveň mnoho povinností a závazků, z nichž hlavní podmínkou byla bezvýhradná poslušnost příkazů Pavla Holana, osvědčeného a věrného přítele.

Rozšafný Holan rozhodl takto: Farinovo zavraždění nutno oznámit Nemovi a podle jeho rozkazů se bude jednat dál.

Stalo se. Nemo byl dojat náhlým skonem Farina, ale hned také prokázal energii v rozhodování:

„Věc je teď velmi vážná,“ řekl Nemo. „Je-li přístroj v rukou nepřítele, je to vážné nebezpečí zvláště pro Evropu. A musí se jednat hned. Každý den odkladu může znamenat zkázu. Proto je nutné, aby se někdo ihned vydal za lupiči. Vy sám, Pavle Holane, nemůžete, jak vím. Vaše továrna by zůstala bez dozoru. Zbývá tedy jedině Arne. Je však otázka, zná-li řeči?“

„Umím obstojně německy, francouzsky a anglicky,“ ozval se Arne.

„Výborně, hochu,“ přikývl Nemo. „Pak to půjde. Zdědils po otci rozvahu a chytrost. Ty tě povedou. Ale nikdy se neukvap! Nedej se strhnout pomstychtivostí. Kmitko ti předloží podobenku uprchlého Xaviera, která ti bude dobrým vodítkem. Odleť ihned do Le Havru, kde hleď vypátrat stopu po vražedné dvojici, kterou pak sleduj, a při vhodné příležitosti jednej! Snaž se, abys dostal přístroj zpátky. A ani tu nejednej zbrkle. Čím dále budeš stopovat zločince, tím lépe pro tebe i pro nás. Všude tě budu provázet a bdít nad tebou.“

Arne neprodleně navštívil Kmitka.

Ale jeho naděje byly zklamány. Ačkoliv Kmitko prohledal všechna osobní akta uprchlého Xaviera, podobiznu nenašel. Dokonce shledali, že i ze skupiny fotografovaného úřednictva továrny, která v bohatém rámu visela na stěně Kmitkovy pracovny, tvář Xavierova zmizela. Darebák zničil všecko, co by mohlo usnadnit pátrání.

Arne se tudíž musel spokojit jen s popisem, který se však hodil na tisíce jiných: asi čtyřicetiletý muž, střední postavy, černých kučeravých vlasů, olivově šedé pleti, tváře jižního typu, vyholený, s úzkými bezbarvými rty.

To všecko nic neznamenalo. Umělý nebo přirozený vous, zbarvený i s vlasy na hnědo nebo na žluto, změní podstatně výraz tváře. Jinak nevěděl Kmitko o žádném „zvláštním znamení“. A také nemohl Arnovi říci nic z osobních dat, neboť v osobním oddělení zmizely všecky Xavierovy záznamy a doklady.

Xavier byl hlášen jako francouzský příslušník, ale to nebylo spolehlivé. Kmitko ho přijal za korespondenta pro jeho obsáhlé znalosti všech světových řečí. Byla jediná okolnost, která vrhala paprsek světla do této bezradné tmy.

„Vzpomínám si,“ řekl tajemník osobního oddělení, „že Xavier měl chvílemi podivný zvyk, lépe řečeno vadu, která působila mimoděk směšně: špička jeho nosu se někdy nervózně chvěla, zvláště když o něčem usilovně přemýšlel.“

„All right!“ zajásal Kmitko. „Špička nosu! Arne, chlapče, pozor! Touto králičí vlastností se vyznačuje málo lidských tvorů.“

„Byla by chyba,“ ozval se tajemník, „kdybyste si to představovali jako u králíka. Upozorňuji, že to byla očividně činnost některého malého nervu na špičce nosu a bylo to znát jen při ostrém světle. Mohu směle říci, že jsem podobný zjev neviděl na nikom jiném.“

„Well! To je ještě lepší! Máš dobré oči, Arne. Poznáš ho podle nosu!“ usmíval se Kmitko.

„A ještě něco,“ vzpomněl si tajemník. „Malíček na jeho levé ruce měl strnule ohnutý konečný článek.“

„Další příspěvek. Jste bystrý muž, tajemníku,“ pochválil jej Kmitko „Ještě něco víte?“

„Hm,“ přemýšlel úředník, „to už je asi všecko. Jinak na něm nebylo nic pozoruhodného. Tuctový zjev. Hovořil vždy plynně a byl velmi bystrý.“

„Máte jeho rukopis?“

„O to není nouze. Zde máte například některé dodatečné opravy na průklepech dopisů,“ ukazoval tajemník písmo, které se nepodobalo dopisu, jenž Arnovi doručil pilot.

Téhož dne večer odletěl Arne v Kmitkově malé autogyře do Le Havru. Jeho průvodní listiny zněly na jméno Arne Fram, tedy jméno čistě norské, ale pas byl estonský a dosvědčoval, že jeho majitel je příslušný do města Reiksu na ostrově Dagio. Původcem tohoto jinak dosti povážlivého podvodu byl Holanův švagr, ministerský rada Brada, jejž nutno za to omluvit.

Arne sice znal řeči, ale jeho výslovnost nemohla zakrýt, že je cizinec. Podle nového jména byl původem Nor. Už to omlouvalo jeho francouzskou, anglickou a německou výslovnost. Na svých cestách mohl se setkat s některým Norem a tu pak by byla zcela pochopitelná jeho neznalost norštiny, když podle pasu vyrostl v Estonsku. Ale že by se ve světě někdo střetl s krajanem tak malého národa, to se nedalo předpokládat.

Nebylo třeba měnit monogramy na prádle, zavazadle a jinde, kde zůstalo nadále A. F.

Arne měl se sebou jen malé zavazadlo s nejnutnějšími potřebami, ale zato byl vybaven šeky, které mu umožňovaly značná vydání. Jinak to ani nebylo možné při neurčitém cíli jeho cesty. Také se vystříhal všeho, co by vzbudilo sebemenší rozpaky nebo dokonce podezření při celních prohlídkách. Nevezl se sebou ani zbraně. Jediné, co měl v poboční kapse kabátu, byl malý, ale spolehlivý fotografický přístroj se zásobou filmů. A ten byl v jeho původním pasu výslovně uveden a úředně povolen, což u studenta na cestách nemohlo budit pozornost.

Jako skoro všecka přístavní města je i Le Havre rozložen na malebném návrší. Na severu je dosti rozlehlý les zvaný Foret de Mongeon, jehož jižní částí probíhá silnice která vede až na pobřeží.

Kmitkova letecká doprava byla po celém světě dobře známa. Pilot však nemohl přistát na letišti, neboť doprava Estonce československým letadlem by nebyla logická. Rozhodl se přistát na lesní mýtině, asi kilometr na sever od silnice, což se mu pod ochranou noční tmy hladce podařilo.

Jako střela zmizela pak zase autogyra ve výši a Arne osaměl. Lesní cestou kráčel k jihu, až dospěl na silnici, po které se dal na západ. Asi po půlhodině došel k prvému bloku domů na předměstí.

Štěstí mu přálo: Před hostincem, v němž bylo živo, stálo auto a pod zvednutou kapotou cosi kutil šofér. Arne k němu odhodlaně přistoupil:

„Jste volný?“ tázal se.

„Ano, prosím. Do města?“

„Hotel de Mounton.“

Šofér udiveně vzhlédl. Tenhle chlapík, který se zde na periférii octl, jako by z nebe spadl, chce v deset hodin v noci do přepychového hotelu.

„Nebude vám to drahé?“

„Myslím, že to je má starost.“

„Inu, ovšem. Já jsem chtěl jen... ve městě je mnoho slušných a lacinějších hotelů. Vidím podle výslovnosti, že jste cizinec. Je mou povinností nabídnout a poradit,“ řekl šofér vlídně, zatím co čistil svíčky. „Hned to bude, pane. A kde jste se tu vzal?“ tázal se pojednou.

„Přišel jsem z Harfleur,“ napadla Arna odpověď.

„Pěšky?“

„Ano.“

„Hm,“ zahučel šofér, „dobrá hodina chůze.“ A pojednou bylo na něm vidět, že Arnovi jaksi nedůvěřuje. „Dostanu sto franků,“ řekl suše.

Arne mu mlčky podal bankovku.

„Teď je vše v pořádku. Ostatně mně do toho nic není. Sedněte si semhle vedle mne! Pojedeme.“

Auto se rozjelo.

„Vy nejste Francouz,“ vyzvídal šofér mezi jízdou.

„Ne.“

„Angličan?“

„Ne.“

„Ital?“

„Estonec.“

„Estonec? Jaký je to národ, prosím vás?“

„Na severu. Nad Polskem.“

„Hm, mám štěstí na cizince. Před několika dny jsem vezl dva. Jeden byl Francouz, ale odněkud z jihu. Asi z Marseille. Tam mluví takovou hatmatilkou. Druhý byl Mongol nebo Japonec. Prostě šikmooký. Hovořili spolu... musel jsem se tuze přemáhat, abych se nesmál. Štěkali jako psi. Ale brzy...“

„Kam jste je vezl?“ vyjel Arne.

„K Vorvani.“

„Co je to?“

„Slušný hotel na nábřeží u bazénu Bellot.“

„Rozmyslil jsem se. Zavezte mě tam!“ řekl Arne mimoděk.

„Dobře, pane, jak je vám libo. Chtěl jsem původně... víte, Mounton je přepych. Tam byste nebyl doma. Do jídelny smíte jen ve fraku. A ty ceny, panečku! Můžete si gratulovat, že jste kápl na mne. Přece vidím, že nejste milionář. U Vorvaně budete za větrem. Výborná kuchyně, víno... pokoje jako sklo. Ušetříte denně stovku. Dobře se znám s ředitelem hotelu. Doporučím vás.“

Ale to vše Arne ani nevnímal. V uších mu stále zněla jen slova: jeden Francouz, druhý Mongol nebo...

Errata:

30.05.2021 10:59