Musíte uznat, že je to neuvěřitelné. Vrátí se někdy? Snad se odebral do minulosti a dostal se mezi krvežíznivé chlupaté divochy z doby kamenné, do hlubin křídového moře, nebo mezi roztodivné ještěry a obrovské plazivé netvory jurského období. Snad teď – mohu-li použít jeho rčení – bloudí na některém oolitickém korálovém útesu obývaném plesiosaury nebo podél osamělých triasových solných jezer. Anebo se vydal dopředu, do některého z blízkých věků, v němž jsou lidé dosud lidmi a už našli odpověď na hádanky naší doby i řešení všech zapeklitých problémů? Do zralého věku lidstva – nemohu a nechci přece předpokládat, že naše doba s rodícími se pokusy, útržkovitými teoriemi a vzájemnými nešváry je vrcholnou etapou vývoje lidstva! Jak říkám, to je čistě můj názor! Protože jsme spolu tu otázku přetřásali dávno předtím, než dokončil stroj času, vím, že on nehleděl na pokrok lidstva nijak optimisticky a v rozvoji civilizace viděl jen pošetilé hromadění předmětů, které se nakonec musejí zřítit a pohřbít své tvůrce. Je-li tomu tak, nezbývá nám než žít takovým způsobem, abychom dokázali pravý opak.

Pro mě je však budoucnost stále zahalena rouškou záhady a tajemství, je to velká neznámá, osvětlená jen několika vzpomínkami na jeho příběh. Pro svou potěchu dál přechovávám dvě podivné bílé květiny – teď už vlastně jen jejich seschlé, rozdrolené zbytky – jako svědectví, že i když ze světa zmizel duch a síla, přetrvala v lidském srdci vděčnost a vzájemná něha.

Errata:

30.05.2021 13:44