Pamatuj, že 'host' má omezené možnosti!

„Takže nesmírně děkujeme za záchranu životů,“ řekl Apsa, a mluvil jménem všech, kteří se ať plánovaně či neplánovaně ocitli na palubě Arknataga.

Neuspořádaný a vylekaný houf Bokweřanů za ním se uctivě uklonil. Všichni byli dosud v šoku nejen z toho, co se stalo s Homicingou, ale hlavně z toho, jak se k nim Planetární prezidium zachovalo.

„To je barbarské,“ šuškali si mezi sebou.

„Opovrženíhodné-!“

„Nejen to. Trestuhodné!“ rozkládal nějaký znatelně lépe oblečený Bokweřan.

Apsa měl jiné záměry. Zatímco poničené androidy si vzal k reanimaci Arknatago, jeho další starostí byli lidé na napadené planetě. Nejprve ale chtěl urovnat neúmyslnou roztržku.

„Hluboce se omlouvám za omyl, kterého se můj doprovod vůči tobě dopustil,“ rozhodl se odvážně vyřešit vztah s mohutným Xarťanem. „Mohu to hloupé nedorozumění nějak odčinit?“

Když mu Delyth slova přeložila, Brinkant se zazubil. „Nestojí za řeč. Co chtěli, dostali.“

„V pohodě,“ pravila k Bokweřanovi.

„Děkuji,“ uklonil se znovu Apsa. Obrátil se k Delyth a pousmál se. „Snad mohu aspoň pár sekund věnovat tomu, abych řekl, jak nesmírně ti to sluší, důstojníku Delyth. Předtím i nyní. Nicméně, mohli bychom sebrat ještě i jiné lidi?“ tázal se.

„Máš tam blízké osoby?“ řekla trochu překvapeně. Bylo divné, proč Apsa zachraňoval synťáky, když teprve nyní přišla řada na lidi.

„Ne. Žádné mě blízké osoby tam nejsou. Kdo z mých známých mohl, už vyrazil vlastními silami. Ostatní jsem poslal ve svých modulech, které jste nejspíš viděli odlétat...“

„Proč jsi neletěl také?“

Pokrčil rameny. „Nevěřil jsem, že by se něco takového mohlo stát. Ta strašná zpráva ohledně Homicingy se nedostala nikam než k povolaným osobám. Bokwer je přece důstojný, důvěryhodný a civilizovaný svět! Jak nám tohle mohli udělat?!“

„Očividně mohli. Koho jsi tedy měl na mysli?“

Mávl rukou do prázdna. „Někoho. Lidi se snaží zachránit, ale sestřelují je jak vrabce. Můžete-li prorazit blokádu, seberme koho půjde. Dříve či později se ta děsná zpráva stejně rozkřikne, a mám velké obavy že žádná z jiných planet nebude zkoušet evakuovat občany Bokweru. Všichni budou mít vlastních starostí nad hlavu. Takže lidem co tu zůstanou bez teleportu, nezbyde moc šancí.“

„Prezidiální armáda sice nepatří k nejslabším,“ připustil Arknatago, „ale poškození opravím tak do dvou hodin.“

Delyth jen zadržela dech. Prý – nepatří k nejslabším! Mechanician vlastně celých dvacet tři minut mlčky odolával zuřivé palbě  vesmírné armády! Jako důkaz o poměru sil to bylo výmluvné.

„Pak bychom to mohli zkusit znovu,“ pokračoval hlas. „Zbývá jedna otázka, mistře pokrmů: kam ty lidi chceš umístit?“

„Už jsem o tom přemýšlel. Někam daleko. Zatím nikdo netuší, zda ta strašná věc, co se šíří z Homicingy, půjde zastavit. Takže aspoň nějakých sto srků. To by jim mělo zajistit dožití. A jak v tom čase naloží se svou budoucností, už bude na nich.“

Náhle učinil omluvné gesto. „Já mluvím jako kdyby mi tento koráb patřil. Promiňte. Je to jen můj návrh, který předkládám coby uctivou prosbu. Je mi jasné, že i vy máte v dané situaci někoho, kdo potřebuje vaši pomoc...“

Delyth se trpce pousmála. „Vlastně ani nemáme, milý Apso. Má rodná Plasticinga mě vyvrhla když mi byl rok, a kapitán opustil svůj svět kvůli absurdně přemrštěným byrokratickým požadavkům. Bokwer je na tom podle mého momentálně nejhůře. Pojďme se tedy zaměřit na něj.“

„Kapitáne-?“ podíval se Apsa na Xarťana.

„Souhlas,“ řekl železný muž, aniž věděl oč šlo. Stačilo mu, když k němu Delyth vyslala nepatrné přikývnutí.

„Tedy domluveno,“ uzavřel mistr pokrmů. „Mám ještě jednu prosbu: protože myslím, že Bokwer je zavržen, můžeme převést moje konto na váš koráb? Byli byste ochotni stát se dočasně  správci mé hotovosti?“

„Pokud nám dáš takovou důvěru...“ povytáhla Delyth obočí. Transakce znamenala, že jim Apsa věnuje všechno své jmění, a nebude mít jiný způsob jak ho od nich v budoucnu dostat zpět kromě víry v čestné jednání.

„Ovšemže dám.“

Přikývla.

Dvě hodiny uplynuly v napjaté, neklidné atmosféře. Bokweřané byli postupně umístěni do již známých variabilních oddělení, a Arknatago konečně ohlásil: „Můžeme!“

„Provedeme další nízký průlet,“ informoval je koráb. „Nemají značky. Čím blíže, tím přesněji budu moci teleportovat.“

„Bude-li jak, pokus se analyzovat koho přenášíš,“ poprosila Delyth Arknataga. „Bylo by kruté teleportovat například rodiče a děti nechat dole...“

„Udělám co půjde,“ slíbil hlas.

„Břinkáčku, zavel...“ pokynula Plasticínka ke kapitánovi.

„Tak tedy start!“ pronesl důrazně Xarťan.

Koráb se vynořil těsně u Bokweru.

Tam vládla doslova válečná vřava. Na první pohled bylo znát, že záměr Prezidiálních vojsk se navzdory usilovné snaze naprosto nezdařil. Palba sice srážela zpět do atmosféry většinu prchajících, ale Bokwer se bil jak smrtelně raněný lev. Některé civilní Bokwerské letouny dokonce bez ohledu na sebe útočily na prezidiální lodě ve stylu sebevražedných náletů! Ti, kteří přece jen pronikli blokádou a dosáhli teleportové výšky, okamžitě mizeli s černými záblesky odchozích teleportů.

Prezidiáni však stříleli dál! Delyth zamrazilo. Být na palubách válečných lodí lidé, pochopili by strašlivou marnost další blokády, a zanechali by svého hanebného počínání. Jenže akce pokračovala, takže prezidiální stoje byly nepochybně obsazeny synťáky!

„Jsou to samí synťáci bez trojjediného zákona,“ zašeptal otřeseně Apsa, kterému to také došlo.

„Jo. Dolů!“ vzkřikla Delyth, aby se protrhla z ustrnutí nad zbytečným globálním masakrem.

Horizont se zhoupl, a na plášť korábu počaly dopadat první zásahy.

„Sběr bez dalšího hlášení,“ konstatoval netečný hlas Arknatagův, který počal z povrchu, posetého požáry a troskami, přenášet lidi.

„Tady nejsme nic platní!“ popadla Delyth Apsu za ruku. „Jdeme do vstupní sekce, páskovat zachráněné do sekcí. Už vím jak na to!“

„Ještě značky!“ připomněl Arknatago a vzápětí robot přinesl svazek přívěsků. Nebyly to ale teleportové značky. Tyto měly jediný kruhový terč podobný sportovní medaili, ve žluté nebo červené barvě. „To jsou-“ začal hlas.

„-já vím!“ zvolala Delyth, popadla přívěsky a bežela k průchodu.

Bylo na čase, protože počet Bokweřanů, kteří se zmateně objevovali ve vstupu, rychle rostl.

Ujali se jejich rozdělování, takže se jim nakonec podařilo vytvořit rozumný kontinuální proud osob. Když nově sebraní viděli, co dělají jim podobní před nimi, mnohem klidněji a ochotněji je napodobovali, a Delyth s Apsou si ušetřili mnoho přesvědčování.

Pomohla též krabice s drobnými pamlsky, přinesená odkudsi jedním z robotů. Její obsah a Plasticínčin úsměv vhodně pomohl zmírnit trauma těch nejmenších ze sebraných osob.

Díky proudu lidí také mohli několikrát kolemstojící požádat o pomoc – to v situaci, kdy se na palubu dostala osoba s omezenou schopností pohybu. Dva Bokweřané se vzápětí sami nabídli, že zůstanou a budou připraveni přiložit ruku k dílu v dalším podobném případě.

K využití také přišly přívěsky, kterými Delyth značkovala zraněné osoby. Žlutá lehce, červená těžce. Což znamenalo, že Arknatago má na palubě i nějaké mechanolékaře, kteří lidem věnují potřebnou péči. Všímavá Delyth dokázala poznat, že některá zranění pocházejí od zřícené infrastruktury, a jiná naopak svědčila o tom, že Arknatago „sbíral“ i osoby, padající k zemi ve zničených strojích.

Během sběru koráb pozval Apsu na chvíli stranou, aby zadal kódy pro převod jeho financí. Kupodivu se povedlo, i přes chaos, který zachvátil planetární bankovní systém.

„To je všechno? Konec kapacity?“ odfoukl mistr pokrmů, když zástupy přenesených lidí skončily.

„Mám nabráno přes dva tisíce osob,“ informoval Arknatago. „Pár by se ještě vešlo. Ale mé poškození už je kritické. Musíme pryč.“

„Přes tři hodiny v palbě?“ podíval se Apsa na časomíru, když se vrátili do velína. „U Leptona! To je ale koráb!“

„Takže kam s nimi?“ vyzval Apsu Brinkant.

Mistr pokrmů chvíli uvažoval, pak zvolil planetu Koblak, ležící sto šestnáct světelných let od Homicingy.

„Souhlas,“ kývl Brinkant na tázavý pohled Plasticínky.

„Děkuji. Kolik dní potrvá cesta?“ obrátil se Apsa k Plasticínce. „Budeme muset zkontrolovat ošetřené osoby a zajistit aspoň základní životní potřeby lidí v kajutách...“

„Možná to bude snazší než myslíš, mistře pokrmů. Už jsme tam.“

„Co- cože?!“ Obrátil se k mapě, a když si ověřil polohu, podíval se na Delyth bezmála s posvátnou úctou. „Prosímtě... důstojníku... upřímně: co jste ve skutečnosti zač?!“

Usmála se. „To, co tvé oči vidí. Plasticínka a Xarťan, kteří se vyloženě náhodou připletli k něčemu, co teď máme kolem sebe.“

„A ten koráb-?“

„Mechanician.“

„Mech-!!“ Apsa mimoděk zděšeně ustoupil.

„Tohle je přátelský Mechanician, mistře pokrmů!“ rozesmála se.

„Trojmocný Leptone! Takoví také existují?“ žasl.

„Jsem toho důkazem,“ zazněl důrazný Arknatagův hlas.

„Ó! Omlouvám se za svou nedůvěru, vzácný... hm, stroji?!“ volal hned Apsa, aby se jeho pochyby nedotkly hostitelského korábu, ale Arknatago ho zbavil strachu tím, že se rozesmál.

„Už klidný?“ mrkla na něj Delyth. „Tak pojďme na ty lidi!“

Errata:

30.05.2021 13:23