Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Kapitola 5

 Tys touhu novou vlil mně k této pouti

 tak slovem svým, že vůle v duši mojí

 plá, úmysl zas první podniknouti.

 Dante.

Bez odporu je to historie divoce fantastická. A přece nezbylo nám, než uvěřiti.

Nejsme hříčkou těžkého snu. Viděli jsme kůlnu, navštívili světničku profesorovu v domě eskymáckého katechety, kde dosud válely se spousty odborné literatury, pomačkané náčrtky a plány, nástroje a nářadí jako v dílně mechanikově …

Přítel Felicien podnikl se mnou a Naděždou vycházku k západnímu pobřeží Upernivického ostrůvku. Chtěli jsme vidět pověstnou ptačí horu, největší v severním Grónsku. Tisíce, ba miliony mořských ptáků sídlí v děrách příkrých skalních stěn. Celé oblaky létají od moře ke skále a zpět, a vlny jsou tečkovány tisíci živými body.

Jsou to potáplice, alky, papuchalkové, lummije a bernešky, které tvoří přísně oddělené kolonie, obývající jednotlivá poschodí skály a hájící žárlivě svá stanoviště. Roje hezkých kajek, racků, buřňáků, černých chaluh, které vydávají odporný krákot zvyšující ještě zmatek tohoto ptačího Bábelu.

Domorodci vybírají v době hnízdění v ohromném množství kajčí vejce a co nespotřebují, vyvážejí. Hluk této ohromné ptačí kolonie podobá se z dáli hlubokému a vytrvalému mručení.

Vál prudký severovýchodní vítr a chvílemi drobně sněžilo.

Včera v noci bylo 18 C mrazu.

Naděžda byla ještě bledší než obyčejně a zamlklá.

Když jsme se vraceli, nemohla již potlačiti rozechvění.

Obrátila se ke mně:

„Musím dnes mluviti s panem Sneedorffem. Mohl byste mi prokázati malou laskavost?“

„Vše, co bude v mé moci.“

„Chci žádati o cosi pana Sneedorffa. Je velice laskav. Jistě neodepře. Avšak slibte mi, že moji žádost budete podporovat!“

„Slibuji, slečno Naděždo!“

Poděkovala tichým pokynem hlavy. Tušil jsem již, co chce toto statečné dítě, které obdivuji. Avšak večer, dříve než mohla požádati o rozmluvu, obrátil se pan Sneedorff k ní:

„Slečno Naděždo! Program naší cesty znáte. Nezáleží mi na malé odchylce. Jsem odhodlán dosáhnouti místa, kde křižují se geografické čáry, udané v dopisech vašeho strýce. Je to velmi prosté – pouhá zvědavost!“

Byl bych s chutí objal pana Sneedorffa.

Felicien Boinet vypukl v lomozný jásot. Dívka sklonila se mlčky a dříve, než starý pán mohl zabrániti, uchopila jeho ruku a políbila ji.

Avšak badatel, dojat k slzám, políbil ji na čelo jako dceru. Chtěl odmítnouti veškeren dík jako nezasloužený.

Dívka vzpřímila krásnou hlavu v pevném odhodlání. Její oči sršely odvahou a vůlí, když děla:

„A já – já pojedu s vámi!“

Errata:

19.10.2021 17:30