Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Kapitola 6

»Gorm den Gamle« kotví v malé zátoce severovýchodně od Uperniviku. Vnitrozemský led zde dosahuje až k vodě. Po pravici spadá do moře veliký ledovec zelenavý, výběžek nekonečného ledoviště. Na úzkém skalnatém břehu zabývá se posádka parního škuneru vyloďováním rozmanitých předmětů. Rameno jeřábu se sklání, řetězy rachotí.

Na východ jako hradba zdvíhá se vnitrozemský led.

Díváme-li se naň z určité vzdálenosti s moře, vyhlíží jako modravá kolmá stěna. Zblízka však poznáváme, že se zvolna mocnými terasami sváží ke břehu.

Dlouho učenci byli v nejistotě. Teprve výprava Nansenova ustálila mínění o Groenlandu. Ta ohromná země (přes 2 miliony km²) tvoří jediný, hrozný ledovec. Klimatické poměry v dobách dávných způsobily, že hojné srážky sněhové vyplnily všechna údolí až k vrcholům hor. Pod ohromnou tíhou se sníh měnil v led. Vrstva ledu vzrůstala, až zmizely pod ní nejvyšší vrcholky. A teď celý kraj, údolí, pahorky, pohoří a roviny leží hluboko v kůře ledu, vážící myriády centů. Ledový pancíř zanechává volným jen úzký proužek západního pobřeží, kde živoří sporé zbytky kmenů eskymáckých.

Čím dále k severu, tím hustěji posunuje se vnitrozemský led až k mořskému břehu. Nesmírnou vlastní tíhou tlačen smýká se často značnou rychlostí po svazích. Když dospěje k moři, ztratí náhle půdu. I ulamují se z čela s rachotem hromovým balvany, ba celé skály. Legie plují jich k jihu v podobě fantastických ledovců, které moře a teplý vzduch zvolna rozežírají.

Výprava Sneedorffova má vyhlídky ubírati se nejméně utěšenou krajinou světa, ledovou Saharou, strašnou ve své pusté strnulosti. Avšak čest dánské vlajky, zájmy vědecké a stupňovaná zvědavost, jaké překvapení tají průsečík poledníku a rovnoběžky, vše to nedovoluje couvnouti. Záhadný bod, udaný profesorem Alexejem Somovem, tvoří neustálý předmět našeho hovoru.

Výklady jen se rojí.

Po svém vzletu Alexej Platonovič nejspíš nedostihl točny. Byl zahnán kamsi k východu a sražen na grónský ledovec. Odtud pak zaslal své kusé zprávy. Neboť – a to je předpokladem – uvízl na nějaké leduprosté oáze.

„Avšak láhev, hozená do moře! Moře! Vysvětlete mi moře!“ vpadl obyčejně Felicien Boinet, tváře se zoufale.

Ano! Moře!…Moře nemohli jsme ovšem vysvětliti! A ta záhada bičovala nás všechny vydati se neprodleně na cestu.

Je rozhodnuto.

Místo abych s geologickým kladívkem prolézal pobřežní skály, zúčastním se spolu s Felicienem výpravy. Není-liž to vlastně šílenstvím? Pronikneme za každou cenu sněhem a ledem. Budeme se rváti s arktickou pouští, nejhroznější ze všech. Nevím opravdu, jak jsme docílili toho, že pan Sneedorff vyhověl naší odvážné žádosti. Dva z posádky »Gorm den Gamle«, Pederson a Evald, stateční chlapíci, kteří byli zvoleni provázeti výpravu, musili nám svá místa postoupiti. Zapomněl jsem se zmíniti, že místo geologa bylo ve výpravě již dříve uprázdněno. Erik Johansen z Kodaně, který výpravu provázel, stižen byl na samém počátku cesty srdeční křečí a vylodili ho ve Westmarnshavenu na Faerách. Vstupuji pouze na jeho místo a pan Sneedorff prozradil, že dávno si tak přál, netroufal si však mne vybídnouti.

Byli velmi zarmouceni, hodní lidé, avšak Felicien se již postaral o to, aby jejich lítost se zmírnila. Odešlu poslední dopisy. Prodloužím svůj pobyt v Grónsku o několik měsíců. Co na tom? Bohudík, mohu volně disponovati časem. A co víc, mohu se věnovali podrobnému studiu záhadného kryokonitu, onoho prášku, který dle Nordenskjolda nalézá se daleko od pobřeží na povrchu vnitrozemského ledu a obsahuje hojně mikroorganismů rostlinných.

A nyní je tedy listina účastníků pevně stanovena.

Pan Sneedorff – velitel. Peter Holberg – šofér automobilu. Steffens – mechanik a pomocník Holbergův. Já – geolog. Slečna Naděžda a Felicien – cestující. Syv – sluha páně Sneedorffův, kuchař výpravy. Eskymák Ekva, najatý v Uperniviku – průvodce.

Nemohu si pomoci, ale z přítomnosti Syva neslibuji si nic dobrého.

Zato Ekva je roztomilý človíček. Tento Inuit je čilý jako rtuť. Mladý, veselý, bystrý, vynalézavý. Pochází z inuitské kolonie na Smithsundu. Velrybářská loď přivezla jej jako opuštěného výrostka do Uperniviku. Tamější pastor ujal se jeho výchovy. Vyučil ho také běhu na norvéžských lyžích, umění, na které jest Ekva nesmírně hrd a které vyneslo mu zbožný obdiv všech jeho domorodých přátel. On jediný z Eskymáků měl tolik odvahy vydati se s námi na cestu. Sám, pronásleduje soby, vystoupil několikráte na okraj ledu a v lovu bílých medvědů byl mistrem.

Zatím vyloďování čile pokračuje. Na pobřeží vznikla celá malá kolonie, je tu několik kožených stanů a z Uperniviku přijelo sem půl tuctu kajaků a umiaků.

Domorodci v houfu sledují naše kutění. Když zvěděli náš úmysl, vystoupiti na »sormoksuak«, veliký ledovec, dobří ti lidé velmi se polekali. Eskymáci mají totiž pověrečný strach před nebezpečným vnitrozemím. Zrazovali nás vším způsobem a když seznali, že jim nevěnujeme sluchu, prorokovali výpravě naprostou zkázu. Ani jeden »Kabluna« se nevrátí.

K tomu právě přede dvěma dny domorodí lovci, kteří naši loď zásobovali čerstvým masem, zastřelili v horách bílého soba. To dle pověry domorodých značí veliké nebezpečí, které číhá na nás v šerých dálavách, kam chceme tak drze vniknouti.

Jistě, je to vlastně šílenstvím, že se vydáváme na tuto cestu.

Jaký zájem mne vede?

Je to čirá trestuhodná zvědavost, či touha po dobrodružství, jež dříme v každém člověku? Vědecký zájem? Či náklonnost k slečně Naděždě, s kterou bych se jinak musil navždy rozloučiti? Bylo by zbabělé nepřiznati si, že mladá dívka mne neobyčejným způsobem zajímá.

Přítel Felicien, tak nadšený kdysi v Godthaabu neznámou, osvědčuje jí nyní pouze dvornou uctivost, neboť i on jeví obdiv pro dojemnou její statečnost. Jeho obdiv zůstává však ryze přátelským. Neboť můj Francouz všecek zaujat je výpravou.

Všude pomáhá a všude překáží. Zaujal téměř výhradně pro sebe Petra Holberga. Slovo automobil opakuje se do nekonečna v jeho rozmluvách. Studuje mapy a nástroje. Připravuje si barvy a tužky. Vybral si již úplný polární kostým – velice »šik« a velice nepraktický. Vytvořil sto nejodvážnějších theorií o osudu Alexeje Platonoviče Somova. Když však vyloďování vázne nebo počasí se zhoršuje, začíná se ho zmocňovati jeho »zimnice«.

„Mon ami,“ říká, „pomyslím-li si, že náš Rus Platonovič sedí již devět měsíců na pusté ledové pláni, právě v průsečíku rovnoběžky a poledníku. Se sextantem v ruce, toť se rozumí. Co říkáte nápadu, abychom v jeho prospěch zřídili »Pohár asketické vytrvalosti«?“

Nemohu se naň hněvati, je to příliš výborný brach. Jeho nálada se vyjasní! Je plný nejlepších nadějí. Plný nadšení nad šíleným kouskem strýce Naděždy. Nazývá to ryze francouzským činem a lituje, že nebyl to jeho krajan, neboť vzduchoplavba a malá ztřeštěnost jsou zvláštnůstky francouzské.

Hned poté vzplane touhou po loveckých dobrodružstvích.

Představuje si tvrdošíjně, že ledové pláně tam nad námi hemží se bílými medvědy a modrými liškami. Marno mu to vymlouvati.

Zjistil s uspokojením, že malá zbrojnice škuneru obsahuje znamenitá čísla, výrobky předních firem. Pochybuji však, že podaří se mu častěji jich použíti.

Přípravné práce postupují zatím utěšeně. Součástky strojů, sáně, nářadí a náčiní kupí se v malebné směsici na černých skalách. V prázdných chvílích někteří z nás, provázení Ekvou, navštěvujeme místa, kde počne náš výstup.

Čipernému domorodci podařilo se nalézti místo velice vhodné. Nejprve musíme vystoupit po svahu dlouhé morény, kterou nahrnul výběžek ledovce, odtud na ztuhlý proud ledový, který mírným svahem vystupuje k západu.

Nejtěžší práce nás čeká dopravit po kusech všechna naše zavazadla vzhůru po svazích suti, po stupních skal a sněhovými závějemi na prvý taras ledový. Odtamtud začneme postupovat strojem na severovýchod.

Stav ledu je výtečný. Trhliny, které později v létě činí okraj vnitrozemského ledu téměř neschůdným, jsou zatmeleny sněhem, upěchovaným vichřicemi v kompaktní hmotu.

Týden perné práce.

Konečně i to je odbyto.

Všechno mužstvo musilo se zúčastniti a Eskymáci horlivě pomáhali. Saněmi a statnými nosiči podařilo se nám přemoci i nejhorší překážky.

Vyhlédli jsme si místo pro tábořiště. Je ve výši 500 m nad mořem a 4 km vzdálené od pobřeží. Z tohoto stanoviště je viděti vzdálenou zátoku a celý ledovec, po němž jsme vystoupili, vrásčitý, obtékající černé pahýly skal jako proud, který zkameněl na pokyn mocného ducha sídlícího v zemi hrůzy a děsu, kterou Eskymáci tuší za ledovými hradbami.

Hluboko dole v temné zátoce kotví »Gorm den Gamle«, a dým jeho komínu vznáší se do modrého vzduchu. V dáli viděti moře, moře Baffinské, poseté tříští a velikými ledovci, které září a blyští.

I s počasím jsme spokojeni. Jen jedenkráte dosud měli jsme prudkou vánici, která zasypala tábořiště závějemi.

Peter Holberg a Steffens samozřejmě počali bez odkladu montovati stroj. Strojníci a mechanikové škuneru pomáhají. Působí radost pohledět, s jakou obratností a chutí ti lidé pracují.

Noci trávíme ve stanech.

Zvykáme nastávajícím nepříjemnostem. Nelekáme se jich. Podotýkám, že vzdalovat se od našeho stanoviště je nebezpečné. Nejlépe je ohledávati při každém kroku pozorně holí sníh.

Shledal jsem při jednom podobném výletu na lyžích, že bezpečnost ledového příkrovu je pouze zdánlivá. Některé plochy sněhu klenou se nad širokými trhlinami.

Naděždě, která mě doprovázela, zmizela náhle půda pod nohama. Zůstala viseti nad zející bezednou dírou jen tím, že duchapřítomně vzepřela lyžovou hůl na okrajích trhliny. Hůl však povolovala a dívka klouzala zvolna do propasti.

Okamžitě jsem přispěchal a vyzvedl ji vzhůru. Neunikl jí ani nejmenší výkřik. Stanula na okamžik s obočím svraštělým.

„Neublížila jste si?“ ptal jsem se polekán.

„Ne,“ řekla prostě. „Ale víte, že jste mi zachránil život?“

Sklopil jsem oči pod jejím vážným a hlubokým pohledem.

Errata:

19.10.2021 17:30