Vítej, návštěvníku!

Kapitola 7

 V kraj dálný vzhůru, pochodem!

 Goethe.

Stroj je hotov.

Tu stojí, připraven dáti se pohybem páky na cestu.

Věru, málo se podobá automobilu! Vyhlíží jako krytý tendr, jako sněhový pluh s několika okénky a zasklenou přední stěnou.

Peter Holberg zdokonalil tu myšlenku inženýra Charlesa Burcha z Mineapole. Je to stroj lezoucí se čtyřmi šrouby na vodorovných osách na místě kol. Těmi šrouby otáčí neodvisle jedním od druhého mohutný motor o 60 HP, poháněný parami lihovými. Líh, jak známo, mrzne teprve při 40 stupních mrazu. Ale i ten, který vezeme s sebou, je zvláštním procesem vylepšen – způsobem, jež je tajemstvím páně Sneedorffovým, a jeho odpor proti mrazu je zmnohonásoben.

Lihové páry kondensují se a znovu mohou se použiti k napájení motoru. Součástky strojů dodala podle Holbergových nákresů nejlepší automobilová firma – Mercedes. Šrouby jsou ocelové a křídla jejich opatřena jsou hranou úzkou a ostrou jako u bruslí. Otáčejí-li se šrouby na levé straně v opačném směru otáčení šroubů na straně pravé, leze automobil kupředu.

Průměr šroubů je pak značně větší než Burch navrhl, a tím docílil Holberg nejen větší rychlosti, ale i větší úspory v motoru.

Směr jízdy řídí se pohybem šroubů, které upevněny jsou na zvláštních kloubech a dvěma půlměsícovými deskami z oceli, skutečnými to kormidly, která zaříznou se do ledu a sněhu a ovládají se stlačeným vzduchem.

Celý ten stroj, zbudovaný z materiálu neuvěřitelně lehkého, lze tím říditi z budky šoféra s neobyčejnou přesností. Maje na mysli úžasné mrazy, které panují ve vnitrozemí, opatřil inženýr svůj stroj důmyslnými výhřevnými aparáty, kde využil vhodně staré jednoduché myšlenky japonské. A stěny opatřil vložkami, aby jimi mráz nepronikal.

Spodek stroje odpovídá tvarem dnu starodávné březové kanoe kanadských rudochů, nebo dnu laponských saní.

Automobil se může v sypkém sněhu smýkati, na vodě plouti. To je jistě praktické opatření.

Zkoušky se strojem, konané minulé zimy v Dánsku, měly výsledek překvapující. Překonává zdatně i ostrá stoupání a za příznivých podmínek může docíliti rychlosti až 35 km za hodinu.

Vnitřek vozu obsahuje dvě kupé s dvěma lůžky jako ve spacích vagonech. Tyto dvě kupé vyhrazeny zůstanou panu Sneedorffovi a Naděždě.

Ostatní účastníci výpravy musí se spokojiti noclehem ve spacích pytlích pod stany z nepromokavé plachtoviny a pevné bavlněné látky. Avšak vyhlídky na tyto nepříjemnosti nikterak nás neodstrašují.

Pokud bude terén příznivý, pocestujeme pohodlně, neboť nalezneme všichni místa dost buď v automobilu nebo na saních, které stroj vleče za sebou.

Saně jsou plné nejrozmanitějších zásob. Je tu pemmikan, kondensované mléko, čokoláda v tabletách nebo smíšena s rozemletým masem, konservy, švédský »knäkke-bród«, lodní suchar, máslo, zásoba hrachové mouky, čaj, káva, tabák, trochu zeleniny a téměř žádné lihoviny. Každému účastníku vyměřen příslušný díl zásob a volen takový výběr, aby nebyl porušen poměr výživných látek: bílkoviny, tuku, cukru.

Primusovy přístroje na vaření lihem ovšem nescházely.

Zbrojnice čítala několik dobrých winchestrovek se zásobou výbušných kulí, kdyby se naskytla příležitost setkání s bílým medvědem nebo se soby v pobřežních horách. Byly tu také dvě ručnice těžkého kalibru, které vystřelovaly skutečné granáty v miniatuře. Zprvu bylo mi záhadou, proč tyto nestvůry pan Sneedorfí s sebou vzal. Později jsem zvěděl, že určeny byly na mrože, veliká a houževnatá zvířata – ale k tomu účelu jich nebylo použito ani jednou. Měly vůbec zůstati zpět na lodi, ale Felicien je ve své horlivosti propašoval do zásuvky stroje, aniž by kdo měl čas tomu zabrániti. Netušil ovšem žádný z nás, jak nám později budou potřebnými. Nescházely ani alpské hole, sekerky na led, a pod. Vědecké přístroje tvořily nejlepší součást výzbroje.

Chronometry, kompasy, sextanty s umělým horizontem, aneroidy, hypsometry, barometry, lihové teploměry, dalekohledy, fotografické přístroje se zásobou filmů – toť seznam, který laikovi a většině čtenářů nahání hrůzu.

Celá sbírka záložních dílů pro správku stroje a saní, sekery, nože, lopaty. Zásoba líhu v plechových nádobách umístěná tak obdivuhodně, že, ač tvořila většinu nákladu, nejméně překážela.

Výzbroj doplňovala účelně sestavená polní lékárnička a kaučukový skládací člun.

Šestnáct párů norských lyží z dubového dřeva a tři páry kanadských sněžnic s příslušnými holemi bambusovými umožní nám pohybovati se lehce po sněhových, jinak neschůdných pláních.

Poslední přípravy skončeny.

Četnými vycházkami jsme zjistili, že led je směrem k severovýchodu sjízdný. Trhliny, jako všude na okraji ledovců, táhly se sice různými směry, mnohdy se křižujíce, ale Ekva nalezl klikatou pohodlnou cestu po pevných terasách ledové pláně. Sníh byl tvrdý a umrzlý, na některých místech ostrý vítr obnažil led.

Všechno mužstvo z »Gorm den Gamle« přišlo se s námi rozloučiti. Pod širým nebem vystrojili jsme malou hostinu.

Felicien překonal sám sebe v brilantních a originálních přípitcích. Šampaňské zaperlilo v sklenkách.

A potom připjali jsme ski a očekávali znamení k odjezdu. V prvém oddílu cesty každý z nás hanbil se použiti saní.

Na pokyn pana Sneedorffa vystoupil na malém stožáru danebrog, který pozdravili jsme třemi výkřiky a sejmutím čapek, zatím co dunidlo automobilu houkalo. Hned poté zavlál na žerdi praporec se vztyčeným bílým medvědem v modrém poli, odznak Grónlandu. V tu chvíli ozvaly se dole ve fjordu mocné rány, které odrážely se od skal s rachotem hromovým. Byly to pozdravné výstřely děl »Gorm den Gamle«.

Niels Kierkegaard začal prudce mrkati, ač jeho obličej se stále tiše usmíval. Dostavil se v plném lesku a pln odvahy. Ale viděl jsem, jak jeho šedá očka začínají povážlivě vlhnouti.

„Provázej vás bůh, kapitáne,“ řekl pan Sneedorff klidně.

„A vás opatruj,“ odvětil čacký kapitán, tiskna podávanou pravici a velice pobledlý.

Rozloučili jsme se vespolek s upřímným pohnutím.

»Gorm den Gamle« měl zdržeti se ve fjordu týden, pro případ, že bychom se pro nějakou nepředvídanou překážku musili vrátiti na samém počátku cesty.

Automobil oddychoval, připraven. Jeho motor pracoval tiše a pravidelně. Klidný a sebevědomý Peter Holberg stál v zasklené kabině, třímaje v ruce volant.

Na dané znamení šrouby začaly se otáčeti a stroj se hnul zvolna kupředu. Lano spojující saně se napjalo. Husky zaštěkal, poskakuje radostně okolo stroje. Lidé stojící v bývalém tábořišti křičeli a mávali na rozloučenou. Jejich výkřiky tichly, postavy se menšily.

Stroj postupoval a vzdaloval se, vylézaje na ledový val a najednou zmizel nám fjord i lidé shromáždění nahoře na ledovci s očí. Cesta začala.

Errata:

19.10.2021 17:30