Vítej, návštěvníku!

Kapitola 8

 Vám pozdrav, skvoucí vrcholy,

 pole ledová a sněžná,

 jež nezřely jste nikdy stopy smrtelníka…

 Lamartine.

Věru, vyhlíželi jsme prapodivně.

Kdyby se tak přítel Felicien byl objevil na boulevardu nebo avenui, myslím, že by dobří lidé pařížští jej považovali za fantastického šoféra, který se nedovedl ustrojiti.

Jeho kapuce z impregnované látky, čepice s ušima a kazajka z vlčí kožešiny, srstí zevně, obrovské rukavice, vroubené psí kožešinou, kalhoty ze sobí kůže a k tomu sněžné brýle! Kam se poděl švihák z polí Elysejských? On, Steffens a Ekva ve svém kroji eskymáckém tvořili huňatou trojici, která by bázní naplnila – z nenadání se objevivši – mysl sebe srdnatější.

Zejména Syv vyhlížel divoce. Černou svou hlavu i ostatní tělo maje obaleno bílou a třásnitou kožešinou medvědí, potměšilé neklidné oči skryty brýlemi, podobal se podivnému a zlověstnému zvířeti chundelatému, které klouzalo s neuvěřitelnou rychlostí a obratností závějemi.

Já jsem dal přednost šatu vlněnému a nikdy nemusil jsem toho litovati. Silná spodní kazajka islandská konala v každém počasí výborné služby. Opatřil jsem si ještě druhý převlek z nepromokavé, lehké, ovšem dobře impregnované látky, vhodné do vánic.

Není radno žertovati. Připravit se musíme na abnormální, kruté a strašné zimy vysokého vnitrozemí.

Všichni máme obuv, zhotovenou v Kodani, jakousi kombinaci sněžných gamaší a eskymáckých kammikerů. Je teplá a pohodlná a lze ji výborně připnouti na lyže. Sněžné brýle, které všichni používáme, chrání nás proti oslepnutí pableskem sněhu. Za slunných dní budou nezbytné. Jsou zhotoveny z temněšedého skla a opatřeny po stranách jemným drátěným pletivem, aby bránily vnikání ostrého odraženého světla.

Ekva nosí domorodou specialitu brýlí, brýle zhotovené z černého dřeva a opatřené jen úzkou horizontální štěrbinou. Ježto však při běhu na lyžích bránilo mu toto zařízení dívati se k zemi – zdokonalil tento výrobek, opatřiv ho druhou kolmou štěrbinou, která v pravém úhlu protíná horizontální.

Nikomu nescházel vak na zádech.

Postupovali jsme jen zvolna a obezřele, neboť okraj ledoviště i za podmínek tak příznivých, jaké právě panují, je nebezpečný. Lezli jsme z terasy na terasu, po svazích vzhůru, úžlabinami, přes pahorky, hrbole a tvrdé závěje.

Na několika místech objevil se znovu pás černých skalin pobřežních, vzdálené moře, fjord – a dalekohledem uzřeli jsme malé pohyblivé body na ploše krajního ledovce – druhy, které jsme nedávno opustili.

Matné, mdlé světlo osvětluje ledovou poušť. Blíží se doba Velikého Dne. Slunce sotva mizí na chvíli za obzorem, vystupuje znovu k východu, probíhajíc úplnou dráhu kruhovou.

Míjíme několik obrovských trhlin. Díváme se opatrně do jedné z nich. Blýskající ledové stěny ztrácejí se v modročerném temnu. Trhlina je téměř 20 metrů široká. Jsme ve výši 3500 stop.

Automobil pracuje bezvadně, tiše. Šrouby otáčejí se a blýskají v matném světle jako svíjející se hadi. Nekonečná rýha ve sněhu a ledu za námi označuje naši cestu.

Po pětihodinovém nepřetržitém pohybu stroj zastavuje.

Poslední modravé reflexy země na západu zmizely.

Pan Sneedorff s Naděždou vystupují. Naděžda je roztomilá v kožešinové čapce s kapuci, přiléhajícím kožíšku a teplých sportovních kalhotech, přehozených krátkou skotskou suknicí.

Hovoříme. Gratulujeme znovu Petru Holbergovi. A pak rozbíjíme stany. Spací pytle jsou připraveny, ve vařidlech začíná táti sníh.

Utábořili jsme se. Lyže a hole zabodnuté do sněhu dodávají ležení groteskního vzhledu.

Přítel Felicien přichází hodně rozmrzen. V obrovských rukavicích, které by v salonech jeho města budily zděšení a hrůzu, tiskne hněvivě ručnici. Jaká je to tu země?

Protivná země!

Ani jeden ledový medvěd! Žádná liška! Ani sob! Ba, ani mizerná sněhule! Vskutku. Širá pláň kolem leží pusta a mrtva v mrazivém vzduchu. Ticho, absolutní ticho.

Nikde živého tvora. Nikde bylinky! Je to poušť.

Errata:

19.10.2021 17:30