Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Kapitola 29.

Zamračený výrostek na rozkaz Kamu omráčil tři havrany. Lístky upevnili jsme s všemožnou péčí. Co nadějí provázelo zlé ty ptáky, když se vzpamatovali a ulétali volnými rázy perutí. Ale zklamání naše bylo veliké! Ulétali k severu!

Zdá se mi jisté, že toho zastřeleného v Ameralik-fjordu zahnala vichřice proti jeho vůli z Kamanaku. Mohli jsme na podobnou náhodu spoléhati?… Nuže, na škodu nám ten pokus nebude, ať dopadne jakkoliv. Více zdaru slibovala druhá metoda.

Podnikli jsme za tím účelem několik systematických vycházek po březích Naděždina jezera. Jevilo se nám v celé své nesmírné opuštěnosti.

Hak-ju-maci neznají člunů. jak jsem se přesvědčil, neumí vůbec plavat a mají-li přebrodit vodu, činí tak se zřejmou nechutí a strachem.

Nakonec jsme tajemný odtok nalezli. Byl v malé zátoce na východě mezi holými pahorky, kde břeh spadal příkře do hlubin. Černá voda ležela mrtvě, podobná tmavému oleji. Již bychom snad zátoku minuli, ale právě když jsme odcházeli, začala hladina uprostřed jevit nepokoj.

Drobné vlnky rozeběhly se ke břehům.

Hladina mihotala a čeřila se v pablesku světla a celý úkaz činil dojem, jakoby se na dně začala pohybovat nějaká nestvůra. Překvapeni čekali jsme, co se stane. A tu voda dala se v krouživý pohyb. Nejprve v malém obvodu a zvolna. Čím dále přibývalo rychlosti.

Rychleji a rychleji kolotal vír. Vždy širší a širší okruhy zachvacoval. Střed prohluboval se jako nálevka a vlny na okraji šuměly již pod bílou pěnou.

Posléze dostoupil krouživý pohyb závratné rychlosti.

Střed prohloubil se tak, že vznikla úzká černá díra. Ozvalo se z ní chrčení, mlaskání a chrapot, jak vtahovala vzduch kamsi do neznámého podzemí, takové zvuky příšerné, rozléhající se smutně v tichém okolí jezera, až nás mrazilo. Jakoby se dva vodní démoni škrtili v urputném zápase na dně jezera.

Hodinu trval ten úkaz. Pak vír ochaboval, ustal, hladina se uklidnila. Jisto však, že poklesla o několik milimetrů.

Výjev opakoval se v přestávkách tří hodin s pravidelnou přesností šestkráte denně.

Tu byl tedy podzemní odtok jezera. Sta a sta mil probíhá voda tajemnými končinami podzemními. Hned jsme se rozhodli použiti toho obdivuhodného zjevu na způsob pneumatické pošty.

Vybrali jsme pevnou krabici od konserv, vložili do ní pečlivě sepsanou zprávu, uzavřeli a odešli k zátoce. Přinesli jsme s sebou náš Patent Folding Boat¹¹ a dostatečně dlouhé lano. Člun jsme opatrně upoutali, vstoupil jsem pak do něho a odrazil.

Volnými nárazy dvojvesla vzdaloval jsem se břehu.

Vír dostavil se s matematickou přesností a moji přátelé na břehu zvolna popouštěli upevněné lano.

Viděl jsem již před sebou pohybující se hladinu. Následkem optického klamu zdálo se mi, že jsem unášen zuřivou rychlostí v opačnou stranu. Člun byl teprve u hranice pásma, které mohlo jej strhnouti a kolébal se nervosně.

Zmocnil se mne nevolný pocit. Stačilo, aby lano vyklouzlo. V tu chvíli dosáhl uprostřed ten maelstrom své vířivé zuřivosti, ozvalo se chrčení – nebylo času k úvahám.

Vzpřímiv se mrštil jsem vší silou krabicí do víru. Hned poté mě přitáhli ke břehu. S nesmírným ulehčením jsem spěchal spolu s ostatními na vrchol pahorku.

Sledovali jsme lesklý předmět, jak se dal do vášnivého kolotání, blížil se k jícnu a uprostřed chroptění, pištění a vzlykání vtažen byl bleskem do hlubin. Mlčky vraceli jsme se domů.

Alexej Platonovič, kterého jsme úmyslně vzali s sebou, jevil úplnou netečnost.

„Da, da,“ opakoval polohlasně s jednotvárností.

Žádná upomínka nezadoutnala v jeho ochablém mozku.

Toho dne se zamyšlená nálada již nerozptýlila. Každý se obíral svými úvahami, a ty byly jistě neveselé.

V následujících dnech, zatím, co se Felicien toulal v lesích s Kamu, oddali jsme se zimničně vážnému zaměstnání pod vedením pana Sneedorffa.

Badatel uvedl v činnost všechny vědecké přístroje, které nám Hak-ju-maci vrátili. Barometrická a magnetická observatoř postavená na příhodném místě u jezera pracuje bezvadně. Také trigonometrická měření provádíme s nejmožnější pečlivostí. Musím vzdát pochvalu Naděždě, která je nám nepostradatelnou pomocnicí. I já začal jsem zakládat přehlednou geologickou sbírku – ze zvyku, neboť je tuze nejisto, budu-li ji moci umístiti v síních musea. Ale vrátíme-li se, nebude náš pobyt v tomto úžasném a uzavřeném světě bez užitku pro vědu.

I ve Felicienově skicáři bude zachycen mnohý cenný etnografický dokument.

Souběžně této činnosti vyvíjíme druhou. Rozhodli jsme se nespoléhati malomyslně na pomoc zvenčí. Připravíme se co nejlépe k odvážné výpravě přes led k pobřeží. Shromažďujeme v naší jeskyni zásoby, kožešinové obleky a robíme několik kanadských saní, které mají nahraditi naše ztracené skikjalker. Lyže jsou pohotově. Musíme získat patřičnou zásobu paliva, tuku, který jsme se rozhodli dobýt z tučného druhu ryb v jezeře. Sobí pemmikan suší se na dlouhých lešeních. Vše jde znamenitě.

Ale nejpracnější bylo získati – Feliciena!…

Po dlouhé přestávce se jeho zimnice vrátila. Častoval nás nestravitelnými dávkami ironie.

Viděl, že jeho projekt létacího stroje, onen projekt rozkošný, jeho projekt, který tolik hýčkal a s nímž počítal – rozplývá se v nic. Nehodlal se však snadno poddati. Začal bojovati. Tvořil námitky, vynalézal překážky.

„A ostatně,“ dodal ku konci, „já jsem docela spokojen s Kamanakem.“

„Děkuji pěkně! Život troglodytů! Hle, jak vyhlížíme!“

Zdivočili jsme opravdu. Naše pleť zdrsněla a zhnědla, spálil ji dlouhý svit sluneční. Oblek náš utrpěl kouřem jeskyně, stejně jako nejrůznějšími nepohodami.

Pohled náš stal se plachým a ostražitým. Museli jsme být připraveni každé chvíle na skrytá nebezpečí a vyhnouti se jim.

A stali jsme se málomluvnými, jistý rys zdejší zarputilosti vstoupil do naší povahy.

Felicien se zasmušil.

Dlouho zíral do prasklého kapesního zrcátka.

Konečně zvítězil v něm Francouz.

Francouz skvělých úborů společenských, Francouz divadel, boulevardů a duchaplných společností.

Přiznal se kajícně, že se mu stýská po manšetách.

Vidina lakových střevíců obletuje prý ho ve snách!

„Nu, dělejte jak chcete!“ povoloval.

Obrátil se ke mně s trpkou výčitkou:

„Nevěděl jsem, že jsi takový střízlivý, suchopárný patron. Dělati sáně!“ pokračoval, „vléci je na provaze sehnut hlavou až do sněhu, jako soumar! S vyplazeným jazykem!“

„Eh, což. Vztyčíme plachty a zapřáhneme vítr!“

To jím zřejmě pohnulo. Ještě však nekapituloval.

„Spadneme do díry v ledu všichni, rozumíte? Ale co, dělejte si, co chcete!“

Hodil ručnici na rameno. Odcházeje otočil se ještě:

„Se mnou ovšem najisto počítejte. Nemohu vás opustit. I když tam za ledem není ani mamutů, ani pěkných nosorožců!“

Mávnuv pohrdlivě rukou nad světem mimo Kamanak, zmizel. Usmívali jsme se, věděli jsme, že to tak dopadne.

Od té chvíle s celou energií věnovali jsme se svému záměru. Nepodaří-li se nám ukončiti přípravy a vyraziti před podzimem, musíme přečkat zimu v Kamanaku.

Neboť pak panují na vysoké pláni vnitrozemského ledu poměry přímo nesnesitelné.

------------------------ Poznámky:

  11 gumový člun

Errata:

19.10.2021 17:30