Další ostrov objevila noční služba, jíž velel Jackie Therlowe. Zavolala ho hlídka od radaru a on nařídil opatrně se přiblížit a zakotvit, protože jakýkoliv průzkum museli odložit na ráno i když měli v posádce osoby jako jaguára Arrgattsamwoogha ochotného pátrat klidně i v noci, zvlášť takhle jasné.

Už za ranního šírání se na palubě scházeli lidé ochotní vyrazit na průzkum. Enkra jmenoval členy expedice, velení svěřil Jackovi, když už to objevila jeho směna. Jackie nařídil vyčkat, až vyjde slunce a rozežene mlhu, která se po ránu nad mořem táhla.

Když slunce vyšlo, hned se na břehu na něčem zalesklo; ta věc byla kovová nebo skleněná, jen tak mohla házet záblesky.

„Je to vrak letadla!“ tvrdil Kurt Diettermann, když prohlížel pobřeží dalekohledem z koše, „Leží na pláži, jedno křídlo má zřejmě ulomené a druhé trčí nahoru. Musí být pěkně starý!“

„Myslíš, že někdo ztroskotání mohl přežít?“

„Těžko. Musela to být šlupka...“

Jackie se svou skupinou odrazil a přiblížil se k ostrovu, zbraně v pohotovosti. Špatné zkušenosti radily k opatrnosti. Vystoupili na břeh a tygr Jarra, stopař výpravy, prohledal rychle okolní křoviska; zjistil, že se tu nenachází nic, co by svědčilo o přítomnosti lidí.

„Vojenská Dakota z roku 44,“ prohlašoval Joe Hawerny, původem Američan a potomek letecké rodiny, který přes to měl být expert, „Myslím, že se ztratila za bojů v Pacifiku s Japonci. Doletěla sem a tady ztroskotala...“

Jackie mu pomohl vylézt na trup a dostat se do kabiny; byla to její silnostěnná skla, ve kterých se odráželo slunce.

„Posádku tvořili čtyři muži,“ vykládal Joe, „Pilot, navigátor, radista a střelec. Někdo z nich to zcela určitě přežil, protože tady není žádná kostra. Zřejmě ostatní vytáhl a pohřbil.“

„Nebo je sežrala nějaká šelma!“

„To je možné, ale byli tu i lidé. Stoprocentně! Protože tadyhle byl namontovaný kulomet pro střelce, obrácený dozadu. Někdo ho vymontoval a odnesl, to by šelma neudělala.“

„Pokud to nebyl někdo z našich!“

„Za Denise to tu ještě nebylo. Ledaže by tu někoho nechal...“

„Domorodci ze Šťastných ostrovů kulomety nepotřebují, ani nevědí, co to je. Museli to být lidé z našeho světa!“

Joe prolezl s Jackem a dalšími celé letadlo, přesně řečeno jeho zbytek, neboť ocas se ulomil a zřejmě skončil v moři.

„Není tady nic! Ani jedna nábojnice. Ten kdo to prohlížel, sebral všecko, co mohlo být k nějakému užitku. Dokonce... ale nechci to tvrdit stopro, uřezali některé kovové části, které se jim podařilo odnést. Ten zbytek tu nechali jen proto, že je moc velkej a těžkej na jejich možnosti...“

„Potřebují kov!“ uvažoval Jackie, „V každém případě už víme, že tihle lidé budou vyzbrojeni kulomety a výbušninami...“

„Nediv se jim, obojí asi potřebujou! Jestli je na jejich území pár takových ještěrek nebo ptáčků o rozměrech stíhačky, je dobrá každá zbraň a není možný ponechat něco osudu...“

„Dobře! Nařizuji komplexní prohlídku a průzkum ostrova! Se zbraněmi pohotově!“

Ohlásili výsledky průzkumu letadla na loď, pak se rozdělili po čtyřech a prošli nejdřív pobřeží, pak i části vnitrozemí. Uprostřed ostrova objevili sladkovodní lagunu; prosekali se křovím s lepkavými listy a pichlavými větvemi a pod skupinou plavuňovitých palem objevili trosky domorodé vesnice.

„Že by domorodci přece jen odnesli kulomety?“ bručel Jackie, „I když, tady už dlouho nikdo nežije... víc než deset let...“

Domy s vyřezávanými trámy, podobné jako na Šťastných ostrovech, byly většinou zřícené; nebýt těch trámů, nikdo by nepoznal, že tu něco bylo. Jackie odhadl, která chata mohla být náčelníka a nařídil zkusit se prosekat dovnitř. Kde bylo husté houští, byl nucen propálit se lejzrovačkou, jinde používal tesák s protonovým ostřím. Protože ale obě zbraně ničily všechno, dávali průzkumníci přednost mačetám a nožům.

„Vnitřní vybavení neodnesli!“ řekl Jackie, prohlížeje si náhrdelník z velkých barevných muší, „To by určitě nezapomněli!“

Další z chlapců našel hliněný džbán, který byl jen nepatrně poškozen, i to zřejmě později. „Odcházeli asi ve spěchu...“

Tygr Jarra, který se pletl všude a nic užitečného nedělal, rozhrábl tlapou porost nízko u země. „Všichni neodešli...“

Jackie odhrabal okolí. Objevila se lebka a několik kostí. Podle velikosti a tvaru určitě lebka domorodce běžného typu, Joe hádal na muže okolo čtyřicítky. Uprostřed čela byla drobná dírka a v týlní oblasti rozsáhlejší trhlina.

„Řekl bych armádní devítka,“ usoudil Joe, kterému Jackie přenechal iniciativu, „Běžná pistole, užívaná v každé civilizované zemi...“

„Zřejmě první dar civilizace téhle vesnici,“ řekl Jackie, „Aspoň už víme, proč tady nežijí domorodci. Zřejmě měli na něco jiný názor než posádka té Dakoty!“

„Jseš si jistej, že to byli oni?“

„Víš ještě o někom, kdo měl zbraně?“

„Ti chlapi z Dakoty, pokud přežili všichni, jistě nestříleli na potkání. Byli Američané a hledali Japonce, proti domorodcům z ostrovů nic neměli. Stopro by spíš vyjednávali; mohli být ranění a ze zdejší přírody dost vyděšení. Těžko by postříleli jen tak celou vesnici...“

„A kdyby je považovali za lidojedy? Kdyby se třeba vylekali?“

„I tak. Vylezli z letadla a potkali se s lidmi. Měli nanejvýš pistole, letci nemívali nic jinýho. Kulomety byly ještě v Dakotě, není hračka je dostat ven; to by je domorodci stopro zvládli i se svými oštěpy. Pobít zdejší lidi jen tak jako ovce nebude lehký, neznají strach a kdyby cítili problémy, asi by neváhali!“

„Takže to bylo jinak: přijali ztroskotance vlídně a přátelsky. Poskytli jim pomoc, možná pomáhali při odstrojení letadla. Ti lidé tady žili delší dobu, zřejmě přátelsky; potom se najednou pohádali a postříleli všechny?“

„Třeba ne všechny! Třeba jen tohohle; postavili loď, na kterou potřebovali kulomety a chtěli někam doplout. Pochopili, že nejsou doma, podle hvězd a přírody kolem, ale nevěděli, kde jsou. Chtěli, aby domorodci jeli s nima a ti zřejmě jeli. Až na některý, co nechtěli – ti dostali kulku!“

„To taky nehraje. Kdyby chtěli odplout, asi by s sebou nechtěli všechny, i ženy a děti. A rozhodně by neničili vlastní základnu; už proto, že nevěděli, zda se sem nebudou muset někdy vrátit, když nenajdou nic lepšího...“

Tygr Jarra byl neúnavný; byl to jeho první průzkum a chtěl dokázat, že je stejně dobrý jako jiní. Už zase drápal porost ve druhém koutě a přivolával je k sobě. Tentokrát vyhrabal lebku a kosti, které musely patřit dítěti kolem sedmi let. Na lebce neobjevili žádné poškození, ale nenašli taky žádnou přirozenou příčinu, proč by dítě muselo v tom věku zemřít.

„Já nevěřím, že to byli Amíci!“ řekl Joe, „Nemám o krajanech svejch rodičů moc vysoký mínění, ale stopro vím, že to nejsou pitomci. Zabíjet svý hostitele, to není nic chytrýho a nikdo, kdo má všech pět pohromadě, by to neudělal!“

„Co tedy myslíš, že se stalo?“

„Domorodci našli letadlo, zachránili posádku. Možná jenom část posádky, to nevím. Ošetřili je, nakrmili, starali se o ně. Žili tady a byli mezi nima šťastný, jako jsme byli my. A potom přišli jiný lidi, který zřejmě neměli moc rádi ani domorodce, ani piloty letadel. A postříleli je za to, že jim pomohli. Možná i s nima. Pak sebrali z letadla všecko, co se dalo.“

„Lupiči?“

„Nebo vojáci z nepřátelský strany.“

„Domorodci nemají nepřátele!“

„Jseš si jistej, že tu jsme ozbrojený sami? Já už ne, protože někdo moc dobře ví, co je to kulomet a jak se zabíjej vesničani. A stopro s náma nebude dělat moc velký cavyky taky!“

„Ta věc se stala před lety a možná byly ještě nějaké jiné důvody! I když na to, aby pobili tolik lidí, to musely být sakra důvody... Rozhodně radím k opatrnosti!“

„Za tímto ostrovem jsou další. A tam někde se potkáme s těma, co mají zbraně z Dakoty! Radši počítej s tím, že nebudou moc přátelský...“

Jackie se mračil. A Joe Hawerny řekl:

„Myslím na vysílání v japonštině, co chytil Sheltie Rabowski hned první den. Dělali jsme si z něj srandu... Jenže asi to není tak úplná blbost...“

Errata:

30.05.2021 11:48