Mozek
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
|
Od této chvíle ho oslovovali tímto slovem a on se na ně hlásil. Už si povšiml, že i lidé si navzájem kladou otázky po oslovení jménem, aby byl jasný adresát informace.
Roger šel spát. Mike začal s Mozkem probírat jednotlivé funkce orgánů lidského těla, vyhledával k nim analogické orgány Mozku a případné metody jejich ovládání. Kreslil je do záznamníku, přičemž došlo k diskusi, jak uchovávat jak texty, tak obrazy, které ukazuje obrazovka. Zjistilo se, že Mozek má přepychovou tiskárnu, kterou mohli ovládat jak operátoři, tak on. Vyzkoušeli ji a Mike si nechal nakreslit některé věci, které ho zajímaly; také požádal o pokud možno co nejdokonalejší kresby původních operátorů a posádky lodi.
Mozek chvíli pracoval; pak vypracoval dvanáct obrazů oněch šelem, lišících se v detailech a některých drobnostech. Většina jeho kreseb byly jen obrysy, ale portréty natiskl na zvláštní požádání barevně, takže byla vidět stříbrošedá kožešina s kresbou obsahující jak pruhy, tak skvrny pravidelně rozložené. Cvrček je hned rozvěsil po stěnách a všichni je obdivovali.
Mike přišel na myšlenku vysvětlit Mozku pojem krásna a vůbec estetické cítění. Byl to nápad dost odvážný, zatím se všichni bavili se strojem jenom v kategoriích reálných a exaktně znázornitelných. Mikovi dalo dost práce, než nalezl společnou řeč v záležitostech citů. Podařilo se mu nakonec vyložit lidský názor na tyto záležitosti, ale nepodařilo se mu získat žádný názor Mozku na citovou oblast. Buď žádný neexistoval, nebo si tak docela nerozuměli.
Značně v tom pomohla Sheilla. Jí se podařilo objasnit termín příjemný dotek. Mozek dokázal pochopit, že příjemné na dotek jsou pro ně věci a živé organismy teplé v toleranci od dvaceti do čtyřiceti stupňů, měkké, pružné, s dalšími přesně specifikovanými vlastnostmi. S ohledem na dřívější posádku Sheilla prohlásila za velmi příjemné na dotek zvíře ochlupené podobně jako tato posádka; potom se zamotala do vysvětlování, proč je jí na dotek příjemná lidská kůže, někdy i oholená.
Mike ji nechal; sledoval reakce Mozku na informace, kterým při nejlepší vůli nemohl správně porozumět. Bylo jasné, že je přijímá a registruje, aniž je dokonale vyhodnotil. Mike se začal zamýšlet, k čemu mu asi takové informace mohou být.
Potom si podal blok a začal psát tužkou poznámky, o kterých nemusel vědět Mozek. Proto psal česky a svým těžko rozluštitelným rukopisem, při veškeré tolerované variabilitě:
|
Kdybych sestavoval počítač, určený ke kontrole a udržování provozu lodi v době, kdy já a ostatní už nebudou moci pracovat jako jeho obsluha, požadoval bych od něj následující schopnosti: 1. Dokonalá údržba zařízení lodi. Bez možnosti kontroly a zásahu jakékoliv další síly, protože nic podobného zřejmě nebude možné. Splněno. 2. Ochota v případě potřeby spolupracovat s dalšími návštěvníky lodi, kteří ji budou chtít používat. Za tím účelem program, který bude zajišťovat dorozumění po stránce jazykové i pojmové. Splněno. 3. Maximální míra tolerance při přijímání těchto návštěvníků. Předpoklad, že se návštěvníci nemusí zjevem ani chováním podobat původním majitelům lodi, budou však přijímáni přátelsky. Mozek musí návštěvníkům vyjít vstříc v každém myslitelném ohledu. Splněno. 4. Situace, kdy odlišnost návštěvníků překročí povolenou mez tolerance (pavouk, žába, mrak mušek, neidentifikovatelná spleť hmoty). Není možno nalézt komunikační rovinu. Jaké jsou příkazy za těchto okolností? 5. Loď spolu s Mozkem je připravena k použití a službě každému, kdo je na úrovni dostatečné k ovládání. Jaké příkazy má Mozek, co se týče duševní úrovně návštěvníků? Jaká je reakce v případě, že část skupiny pobije druhou, nehledě na důvody takového počínání? 6. Bude Mozek ochoten přijímat veškeré naše příkazy? |
Když tohle napsal, přečetl si to po sobě a ještě chvíli čekal; byl právě tak čas probudit Enkru. Takže to Mike udělal a hned mu strčil svůj rozbor před oči. Enkra si to přečetl, chvíli uvažoval a pak řekl: „Zkusíme to a uvidíme.“
O chvíli později usedl před počítač, aby zahájil vrcholnou fázi jeho ovládnutí. „Jsme skupina lidí, která potřebuje tvou spolupráci!“ sdělil Mozku, „Jsi připraven splnit naše požadavky, a do jaké míry?“
„Jsem připraven pomoci každému, kdo potřebuje moji pomoc.“ řekl Mozek po chvíli, kdy zřejmě procházel komplikovanými záznamy příkazů.
„Předáme ti informace vložené do našeho počítače Wallisu a pak dalšího počítače, který je na druhé naší lodi. Tyto informace zahrneš do svého programu. V rámci korekce programů vypracuješ pro nás metodu, kterou se naučíme řeči pánů Lodi.“
„Provedu.“
„Dále požaduji informaci o technických zařízeních, používaných posádkou v průběhu letu a přistání na planetě. Speciálně: letecká technika, průzkumné družice, plovoucí základny, obytné jednotky, ochranné systémy, zbraně.“
„Provedu.“
Enkra bleskl očima po Mikovi. Vypadal, že je velmi spokojen, ale pokračoval: „Předáš nám informaci o způsobu řízení lodi v případě, že bude třeba odstartovat do prostoru mimo planetu, eventuálně provést kosmický let na jinou planetu!“
„Provedu.“
„V pořádku. Existuje nějaká informace, která by byla blokována zvláštním příkazem o utajení?“
Mozek opět zřejmě procházel svoje příkazy. „Informace jsou blokovány schopností příjemce informaci pochopit.“ řekl potom.
Enkrovi mírně poklesla čelist. Mikovi taky.
„Až budu chtít někomu naznačit, že je pitomec, těžko to budu moci vyjádřit elegantněji!“ řekl Roger. Ani netušili, že jim už nějakou chvíli stojí za zády.
Chvíli všichni mlčeli. Nevěděli, co říct, aby to neznělo trapně.
„Myslím, že se stmívá,“ řekl konečně Roger, „Bude čas...“
Enkra pořád ještě seděl za ovládacím pultem.
„Mozku? Můžeš splnit příkazy?“
„Ano.“
„V horní části lodi se nacházejí vyhlídková okna. Je možné je otevřít tak, aby bylo možno vidět ven?“
„Ano.“
„Proveď to.“
Neslyšeli nic než tiché zašumění. Claudio vyběhl ven na galerii a zakřičel: „Je otevřeno! Vidím lodě...“
Vyšli na galerii všichni kromě Ťapky, která dobrovolně převzala funkci operátora. Už se stmívalo; okolo oken zakroužil pták koara, tak blízko, že viděli jeho šeredný zobák a zlé žluté oči. Dole pod sebou viděli kousek ostrova, zelená křoviska, přístaviště se čluny. Dál na moři kotvily jejich lodi, dost daleko, aby to koary nepovažovaly za narušování svého teritoria. Na lodích nebylo vidět žádný pohyb, zřejmě ze stejného důvodu.
„Za dvě hodiny nastane tma.“ řekl Roger.
Enkra se rozhlédl po obzoru. „Mozku? Slyšíš mě?“
„Ano.“ ozval se hlas stroje.
„Mohu ti dávat otázky i z tohoto místa?“
„Ano.“
„Jsou na lodi létající přístroje, schopné startu z některého místa lodi?“
„Ano.“
„Kde? Neviděli jsme je.“
„Jsou v rozloženém stavu ve skladišti. Jsou to zásobní systémy. Bližší informace nemohu podat pro sémantickou nevyjasněnost.“
„Dáme ti možnost vyjasnit jazykové otázky, až si dojdeme na svoje lodi pro vybavení. Snad mi můžeš odpovědět alespoň na toto: Jsou tyto systémy ovladatelné pro nás?“
„K odpovědi nemám dostatek informací. Nejsou sjednoceny pojmy.“
Enkra se zatvářil vztekle, ale nedal to na sobě znát. Naopak řekl: „Děkuji.“
Pak se obrátil ke svým lidem: „Probudit všechny! Připravíme se k akci; a začneme tím, že odneseme tamty dolů k východu. Mozek nás se vší pravděpodobností kontroluje, zkusíme to zjistit a přesvědčit se, ale nedělejte si s tím starosti.“
„Můžu s ním promluvit já?“ ptal se Roger.
„Prosím.“
Roger byl velmi spokojen, jak se rozšířila netoliko slovní zásoba, ale také schopnost Mozku vytvářet věty a samostatně diskutovat. Uvědomil si, že on sám by se cizí jazyk takto naučit nedokázal; od jejich vstupu na palubu neuplynulo ještě ani třicet hodin, a už byli schopni jednat s Mozkem o tak specializovaných otázkách, jako byly Mikovy etické problémy.
„Mozku, nyní musíme přerušit práci na určitý čas. V noční době se nemusíme obávat velikých a nebezpečných ptáků koara, což jsou létající tvorové, žijící na skalách tvořících ostrůvek u vycházkové plošiny. Přejdeme na své lodi pro vybavení, které potřebujeme pro další spolupráci. Kromě toho musíme provést uklidnění části posádky, která má cíle odporující našim cílům.“
Roger řekl tuto větu s obavami, ale Mozek ji přijal a nijak na ni nereagoval. Dosah takového uklidnění zřejmě dost nechápal.
„Po dobu, kdy budeme pryč, nebudeme s tebou moci komunikovat ani jinak spolupracovat. Řekni mi, zda je v takovém případě zvykem vypnout tento ovládací pult, nebo zda se odpojíš sám.“
„V případě, že je odpojen ovládací pult a nedocházejí žádné vnější podněty, přecházím na úsporný režim nouzové údržby pro zajišťování životaschopnosti lodi.“
„Je podstatný rozdíl ve spotřebě energie při aktivním režimu a úsporném režimu?“
„Ano. Za aktivního režimu se okamžitě zvyšuje spotřeba energie na potřebnou hladinu. Bližší specifikaci nemohu provést pro sémantickou nevyjasněnost.“
„Kdo vyrábí na lodi energii?“
„Loď má vlastní výrobu energie.“
„Jakého druhu je pohon této výroby?“
„Nemohu odpovědět pro sémantickou nevyjasněnost. Nejbližší vhodný termín je slovo srdce.“
„Je možné vidět toto srdce?“
„Ano.“
„Jak se k němu dostaneme?“
„Výtahem. Třetí ovládací knoflík. První dva jsou pro obsluhu opatřenou ochrannými štíty v případě opravy.“
„Enkro, než odejdeme, chci to vidět!“ řekl Roger téměř vzrušeně.
„Já taky!“ řekl Enkra.
Cvrček a jeho skupina už odvezli první mrtvé na úroveň plošiny; vhodné místo bylo hned pod vchodem, kde byla velká prostora, zřejmě pro výsadkové čluny nebo něco takového. Nyní tam nebylo samozřejmě nic, ale dalo se tamtudy vyjít po ochozu ven ke vchodu. Enkra a jeho skupina byli nuceni čekat v hlavním sále, až se všichni přepraví.
„Tady bych to celý přestavěl,“ pronášel Roger, přecházeje mezi ovládacími pulty, „Ty křesla bych udělal anatomicky tak, aby vyhovovala lidské postavě. Zapojit boční pulty, aby mohlo zároveň s Mozkem pracovat víc lidí...“
Ukázal při řeči na jeden z pultů; vzápětí na něm zablikala ovládací klávesa a když ji stiskl, obrazovka se rozzářila.
„Dej pozor, co říkáš! Mozek nás monitoruje pořád!“ řekl Enkra.
„To je od něho hezký, děkuju! Mozku, můžeš pracovat bez naší přítomnosti?“
„Ano. V době nepřítomnosti plním program nařízený operátorem. Po jeho splnění přejdu na úsporný režim.“
„Výborně! Tak ve volným čase bys mohl sestavit jeden létající přístroj, ať vidíme, jak taková věc vypadá...“
„Přeješ si schematické znázornění na obrazovku?“
„Ale jo, klidně!“
Obraz naskočil zároveň na obě obrazovky, ovšem marně, protože se v něm žádný z nich nevyznal.
„Hm, pěkný,“ konstatoval Roger, „Ti vaši technici byli borci!“
„Stejně ho sestav dohromady a připrav k použití!“ řekl Enkra.
„Provedu.“
Někdo ze skupiny jim hlásil, že mají volný výtah, nastoupili do něho a stiskli patřičné patro. Výtah klesal asi o polovinu hlouběji, než byla výška k velitelskému sálu. Odhadovali, že pod vodou je zhruba polovina lodi, později se však ukázalo, že tento odhad byl ještě velice skromný. Pod vodou byly tři čtvrtiny lodi a z toho skoro třetinu, to jest pětinu celé velikosti, tvořila motorová část.
Když se výtah zastavil, vyšli na plošinu; visela nad obrovskou prostorou, zakrytou poklopem z nějaké průhledné hmoty. Mohlo to být speciální sklo, ale hádali spíš na organickou hmotu, chránící loď proti tomu, co je dole. Ťapka, citlivá na radiaci, tvrdila, že prostředí je tu mírně zamořené; ale mohli si být jistí, že za tím poklopem je skutečné peklo. Nasvědčoval tomu i rudý přísvit, ozařující odspoda galerii.
Neboť tam dole se převalovala žhnoucí, ohnivě rudá hmota, vlnící se a proplétající šlehajícími jazyky, jež jakoby hledaly, koho popálit. A všechno to magma, podobné lávě v jícnu sopky, v pomalém pravidelném rytmu pulsovalo, smršťovalo se jako srdeční sval při dráždění elektrickým proudem. Bylo to odporné, nádherné i velkolepé; a především strašlivě nepochopitelné pro těch pár lidí, stojících bez dechu na galerii jako mravenci nad vysokou pecí, tavící železo.
„Srdce...“ řekl Roger.
„Myslím, že vím, co to je,“ řekla Asthra, „Plazma... něco jako hmota slunce, jenom už trochu vychladlá... kousek hvězdné hmoty.“
„Oheň z hvězd?“ vzdychl Mike.
„Oheň, který přenesl loď přes hlubiny vesmíru,“ řekl Enkra, „Nemohlo to být nic malého ani slabého... chápu, proč to Mozek nazývá srdcem!“
Stáli nad tím a mlčeli. Představovali si, co asi probíhá v gigantickém motoru, když se celá jeho energie vzepne ke startu, když plamen vytryskne ven a obrovská hmota lodi vyrazí za svým cílem. Neuměli si to představit. Jenom cítili, že to musí být nepřekonatelná síla.
„Pojďte,“ řekla Ťapka, „Ta radiace tady není sice nebezpečná, ale rozhodně taky není zdravá. Ostatně, můžete se sem vrátit, jestli budete tak moc chtít to vidět...“
Vrátili se do výtahu.
„Věřím, že ta hmota je živá.“ řekl Mike.
„Neblázni! Radiace, oheň... a život?“
„Věřím tomu. Stejně tak, jako je živý Mozek, i když je z kovu a plastiku. Ale je v něm život, sami to víte; a stejně živý je motor, to srdce lodi. Živá loď s lidským srdcem...“
„Myslíš, že by se v ní ještě dalo létat?“ zeptala se Asthra, „Doletět k jiným hvězdám?“
„Ano, určitě!“
Mlčeli. Výtah stoupal rychle nahoru.
„Kdybychom měli za chvíli zemřít,“ prohlásil tiše Roger, „Jsem rád, že jsme to viděli.“
„Jednou postavíme i takové koráby,“ řekl Cvrček, „Možná větší a dokonalejší... člověk dokáže všechno, i letět ke hvězdám!“
„A podřezat druhého člověka jenom proto, že ho nedokáže přesvědčit.“ dodal Enkra.
Mlčeli. Mysleli na to obrovské živé srdce, tepající už milión let pod jejich nohama.
30.05.2021 11:47