Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Předčasný návrat bratří Faltových vyvolal na farmě překvapení. Zpráva o povstání domorodců mladou dvojici znepokojila, ale to, že oba dospělí Faltové šťastně vyvázli z léčky, způsobilo jim velkou radost.

Při zmínce o zrádném Smithovi, kterého Falta dokonale popsal i s jizvou na tváři, jak ji viděl seržant v triedru, si vyměnila Vlasta s Petrem významný pohled. Poznali svého muže z nočních návštěv na severním pobřeží Patrie...

Oba si položili otázku: Nebylo by vhodné, aby se svým otcům svěřili, vylíčili jim noční návštěvy na severním pobřeží a dosud nejasné nebezpečí, které hrozí Patrii?

Petr už otvíral ústa, aby promluvil, ale Vlasta mu významným pohledem zarazila řeč a vyzvala ho k procházce do parku.

„Měla jsem týž nápad,“ začala, když byli z doslechu svých otců, „ale nejde to, Petře. Musíme mlčet.“

„Nevím, je-li to správné,“ kroutil Petr hlavou, „ba myslím, že je to chyba, která nám může být osudná. Hleď, Vlasto, podle toho, co řekl strýček, chystá se povstání domorodců snad na celém souostroví. V tom případě může být Patria napadena nejen těmi sto muži, ale také jinými z okolních ostrovů. Vpád povstalců jistě strhne dělníky z farmy s sebou. I když uvážím, že velká většina těchto lidí je už do jisté míry zcivilizována, má ke strýčkovi úctu a respekt, že nemají zbraně a nejsou tedy příliš nebezpeční proti našemu zbrojnímu arsenálu, nedůvěřuji jim. Naše karabiny a zvlášť strojní pušky by snad odrazily prvý nápor, ale konečný výsledek při ohromné přesile útočníků? Ne, Vlasto, nejednáme správně. Měli bychom říci, co víme, a strýček by si měl vyžádat od guvernéra vojsko.“

„Hned?“

„Ano, hned.“

„Tuto otázku jsem ti dala už jednou a tys mi odpověděl stejně. Já jsem ti pak vysvětlila, proč to není možné. Na tom trvám i teď. A dodávám: Není jisté, že dojde k povstání na celém souostroví. Jsem přesvědčena, že vojsko z Austrálie přijde na Kandavu, kde je hlavní ohnisko vzpoury, včas, a zlomí povstání ještě před výbuchem. Myslím, že ani nedojde ke vpádu na Patrii. To by pak bylo pro nás osudné, kdybychom vybičovali fanatismus svých lidí tím, že by vojsko zajalo Ranga, který je tabu a požívá u domorodců nedotknutelnosti a posvátné úcty. Kdoví, kolik dnes má Rango mezi našimi lidmi přívrženců. Povím ti něco.

Dnes v noci byla čirá tma. Připlížila jsem se k hlavnímu čeledníku. Jak víš, okna nejsou zasklena. Není to ve zdejším podnebí třeba. Skrčila jsem se pod okno a slyšela jsem Ranga. Ten člověk by se skvěle uplatnil jako kazatel nebo jako zdatný poslanec v každém parlamentu. Ze souhlasu, který chvílemi zazněl, jsem seznala, že měl ve svém pobuřování úspěch. Mluvil dlouho. Námětem řeči byl osud jeho strýce, krevní msta, smrtelná urážka všech kmenů na souostroví, zaviněná porušením tabu, které je zásadním, odvěkým zvykem. Účelem bylo svržení cizáckých tyranů, zlodějů jejich svobody a samostatnosti a vyvraždění všech bělochů na souostroví. Jen tak mohou být pomstěni zhanobení předkové a usmířeni jejich bohové. Zotročeným Fidžanům pak vzejde nová doba, vrátí se krásné časy blaha, rozkvětu a svobody.

V celé jeho řeči je pro lidi důležité jen to tabu a odkaz na předky. Obojí je totiž součástí jejich náboženství, neboť oni uctívají své předky zrovna jako různé věci a nebeská tělesa s božskou úctou. Obsah a také způsob jeho řeči dokazuje, že ji Ranga naučil nějaký prohnaný evropský štváč, pravděpodobně Smith, který je organizátorem celého hnutí.

Když konečně skončil, vystihla jsem z hukotu hlasů, že získal mezi posluchači velký souhlas. Nevím, jak četná byla návštěva, neboť rokovali v rozsáhlé neosvětlené místnosti. Když jsem slyšela povel k rozchodu, rychle jsem se skryla v nízkém křoví, které vroubí čeledník, a hned nato někteří vycházeli a šli těsně vedle mne ke skupině chatrčí, kde většina z nich bydlí. Přešlo jich tak přesně dvaačtyřicet,“

„Poznalas některé?“

„Několik podle jmen, jak se neopatrně oslovovali, jiné podle hlasu a jiných známek. Celkem šestadvacet. Ale všech dvaačtyřicet se zřejmě spojilo s Rangem. Ale to není všecko: bylo jich tam jistě ke stu. Ti ostatní odešli druhou stranou. Teď vidím, že Rango je velmi chytrý a dovedný organizátor. Jde vpřed opatrně, pomalu, ale jistě. Zpracoval nejprve těch čtrnáct nejspolehlivějších, o kterých řekl Smithovi, a ti pak agitovali dále. O úspěchu jejich podvratné činnosti svědčí hojná návštěva dnešní noci a výsledek. Řekněme, že Rango má dnes už sto spiklenců. To je asi třetina všech na farmě. Zbývají tedy dva na každého spiklence k získání. Ale – počkej zapomínám, že v tom počtu je přes sto žen a víc než dvacet nedospělých. Pak tedy je jen snad nepatrný zbytek mužů dosud nerozhodnutých. Panečku, to je to s námi zlé, viď?“

„To je ti k smíchu?“ divil se Petr.

„A co? Mám plakat? Co mi to pomůže? Je vidět, že jsi Evropan. Milý hochu, platí-li v Evropě pořekadlo, že se nic nejí tak horké, jak se ukuchtí, platí tím více zde. Všichni divoši všude na světě jsou jako dravé šelmy a zvlášť Melanésané jsou krutí, mstiví a lstiví. V těchto vlastnostech nejvíce vynikají Fidžané, kteří svou bestiální kázní umučí k smrti polovinu svých vlastních dětí, ale jsou také pověrčiví a úžasně dětinští. Věří v kouzla a duchy. Ručím ti za to, že bych je smrtelně vystrašila, kdybych si s nimi chtěla zahrát. Stačilo by navléknout na sebe tatínkovu dlouhou noční košili, škrabošku na tváři prosvítit svou elektrickou kapesní svítilnou, vpadnout v noci na chůdách mezi ně a dunivým hlasem jim poručit klid, mír, věrnost a oddanost k farmáři Faltovi ve jménu jejich bohyně Išky – a viděl bys ten obrat. Ale já se nechci propůjčit k takové komedii. Nejsem zbabělá. Chtějí nás záludně přepadnout a zabít, ačkoliv se s nimi slušně jedná, jsou svobodní a nejsou otroky jako jinde. Musí se jim ukázat, že na Patrii vládne nejen slušnost, pořádek a svoboda, ale že si farmář Falta dovede obhájit své právo a vlastnictví, a to prostředky, jaké mu budou vnuceny. To je také jeden z důvodů, proč nechci, aby zde zasáhlo vojsko už teď. Myslím, že na ně stačíme a dokážeme jim, že Falta se svými čtyřmi pomocníky zdolá i tu stonásobnou přesilu. Jen tak bude pořádek a klid pro budoucnost zaručen, neboť by se vzbouření jistě opakovalo, kdyby vojsko odtáhlo. Krátce: ti lidé musí uznat Faltovu převahu a nedotknutelnost. Tedy Faltovo tabu. To je žertovné, viď?“

„Mně se to zdá příliš důvěřivé,“ namítal Petr.

„Bojíš-li se, Petře, povím strýčkovi, jaké nám hrozí nebezpečí a ještě dnes vás oba přepravíme do Suvy,“ řekla vážně.

Tohle ho vzpamatovalo. Přece on, muž, nebude utíkat, nedá se zahanbit dívkou.

„Nemluv tak,“ vyjel rozzlobeně. „Přece nic neříkám, jenom povídám... myslím... chtěl jsem tě upozornit... víš přece, že se všechno musí řádně uvážit...“

„Tak uvaž toto,“ vpadla. „Věž na farmě je postavena z kamene, je tedy bezpečná proti střelám z pušek. Děla nemají ani povstalci na Kandavu. Střílny z věže ústí na všecky strany. Postaví-li se všichni naši dělníci proti nám, ačkoliv to není jisté, bude nás s vojákem Shaksonem pět.“

„Proti několika stům,“ namítl Petr trpce.

„Ať! Proti několika stům krutých, zfanatizovaných, šíleně odvážných divochů, ale – neozbrojených, vybavených nejvýš jen sekerami, noži a luky.“

„Zapomínáš na stovku vedenou Smithem.“

„Nezapomněla jsem na ně. Ti budou vyzbrojeni puškami. Snad přivezou střelné zbraně i pro některé z našich lidí. Ale to všecko mě neleká. Náš kulomet řízený zkušeným Shaksonem vydá za stovky ručnic, zvlášť jsou-li v rukou divochů, kteří ve střelbě jistě nemají žádný výcvik. My z věže ovládneme celé okolí farmy.“

„Tohle se mi nezdá být tak jisté,“ začal Petr po chvilce přemýšlení. „Máme jen jeden kulomet. To nestačí. Shakson bude moci pálit jen z jedné střílny a tedy jedním směrem. Ostatní strany jsou odkázány pouze na naše karabiny. Což když farmu napadnou ze všech stran současně? Rozvášněné divochy sotva zarazí ojedinělý pád některého útočníka. Dospějí-li hordy až ke zdi, budou v bezpečí, chráněni sklonem střechy před naší palbou – a pak rozbijí sekyrami okenice i dveře, vniknou do farmy a založí požár. Co potom? Zahyneme ve věži v moři plamenů.“

„To by se mohlo stát, kdyby byl náš kulomet umístěn, jak myslíš. Ale ten bude jinde: v kopuli, která je ze silné oceli a úzká štěrbina dokonale chrání střelce, který má možnost otáčet kulomet a pálit kolem dokola.“

„A což bude-li Shakson zraněn a neschopen další obrany? Kdo ho zastoupí? Myslím, že je nezbytné, aby se někdo z nás naučil obsluhovat kulomet.“

„Máš pravdu, Petře. Na tohle jsem nepomyslila.“

„Vidíš, Vlasto. Bude přece nutno, abychom promluvili aspoň se Shaksonem. Svěřme se mu se vším. Je to moudrý člověk a zkušený voják. Hleď, Vlasto, věc je vážnější, než se ti zdá. Útočníci mají vlastně dva náčelníky: duchovního, Ranga, kterého, jak sama přiznáváš, nelze podceňovat. Naopak je pro primitivní duše divochů nebezpečnější než evropský velitel Smith, jehož válečnické zkušenosti a schopnosti jistě také nejsou nepatrné. Takový dobrodruh bývá mazaný. Je tedy třeba se řádně připravit aspoň se Shaksonem, nechceš-li se svěřit strýčkovi, ačkoliv to nemohu uznat za správné.“

„Vysvětlila jsem ti, proč...“

„Vím: Rango by byl odstraněn a to by vzbouřilo všechny dělníky, vyvolalo by krevní mstu všech proti vám, znemožnilo udržet farmu a celý ostrov. Došlo by ke krveprolití tak jako tak. A znamenalo by to smrt nás všech. Zbývá proto jedině druhá možnost: zdusit povstání přímo ve zdroji a pomocí vojenských sil. Ale právě proto musí být Shakson, který zde zastupuje vojenskou pomoc, informován. Uznáváš to?“

„Ano,“ přikývla přesvědčeně.

Ještě téhož večera dověděl se Shakson veškeré podrobnosti o pobuřující činnosti Rangově a chystaném přepadení farmy hordami vedenými Smithem.

Desátník vyslechl zprávy s pověstným anglickým klidem, ale jeho tvář byla náhle ustaraná.

„Podle předpisů bych měl věc hlásit veliteli na Kandavu,“ hučel Shakson uvážlivě, „ale to by sem hned připlula četa vojska a udělala by se všemi a hlavně s Rangem krátký proces bez ohledu na důsledky pro vás. O ty se vojsko nezajímá. Zařídíme se tedy jinak. Voják musí být někdy také diplomat, na lest musí odpovídat také lstí, zvlášť v této pustině. Je dobře, že jste mi všecko řekli. Zařídím, bez čeho bychom mohli zle pykat.“

Druhého dne ráno, při obvyklém radiotelegrafickém hlášení u velitele na Kandavu, žádal Shakson o vyslání dalších čtyř vojáků na Patrii, kterých je třeba ke stálé denní i noční strážní službě. Oddíl ať vyzbrojí kromě karabin také ručními granáty a bombami, raketami a osvětlovacími koulemi. Musí také dopravit na Patrii druhý kulomet, zásobu ostnatých drátů k obehnání budovy a konečně elektrický světlomet se zásobní baterií.

Velitel Shaksonově žádosti vyhověl a tři dny poté změnila se farma v dobře chráněnou tvrz. Doprava uvedených věcí se udála tak obezřele, že dělníci na farmě, zaměstnaní ostatně na plantážích, neměli ani tušení o výzbroji. Přírůstek posádky ovšem zpozorovali, ale ten byl nepatrný v poměru k vzbouřencům, a Ranga nijak nevzrušil.

Ještě jednu věc chytrý Shakson zařídil: v době, kdy všichni dělníci byli na polích, instaloval v čeledníku v důmyslně skrytém výklenku na stropě citlivý mikrofon, který vojenské posádce umožnil ve farmě vyslechnout každé slovo...

Toto opatření jim velmi prospělo.

Do měsíčního úplňku, do noci, která měla rozhodnout o osudu bělochů na farmě, chybělo pět dní. Petr ráno procítl z těžkého spánku po dlouhém bdění u mikrofonu a viděl, že otcovo lože je prázdné. Nebyl tím však znepokojen. Otec jistě odjel se strýcem na plantáže.

V poledne se však vrátil Karel Falta – sám.

„Jan není doma?“ odpovídal na otázku Petrovu. „Neviděl jsem ho od včerejšího večera,“ dodal. „Určitě si jen vyšel na procházku. Jistě se brzy vrátí,“ konejšil znepokojenou mládež.

Ale Jan Falta se nevrátil ani do pozdního odpoledne, ba ani do večera. Neklid všech vzrostl v obavu, a když pak poslední paprsek denního světla pohltila hrozivá tma tropické noci a oni dosud Jana marně čekali, zachvátila je hrůza...

Vsedli na koně a hnali se cvalem k jižnímu pobřeží. Konečně se ohlásilo moře dunivým hukotem příboje. Když pak stanuli v přístavu, řekl jím jediný pohled vše: na železném kruhu, vtesaném do skalního balvanu, visel řetěz se zámkem, na němž byl vždy připoután motorový člun – prázdný.

Člun zmizel. Jan Falta tedy odplul. Ale – kam? Na vyjížďku po moři? Proč by odplul v noci, tajně a nikomu nic nesvěřil. Na Kandavu? Za jakým účelem? Anebo... věčný Bože... Karel si vzpomněl na své vyprávění o Kótě 12, o diamantu, který tam kdesi leží... Jan jevil takový zájem, touhu po tom kameni...

„Zpátky na farmu!“ vyrazil Karel z hrdla.

V divokém cvalu hnali se zpět.

Doma se Karlova hrozná myšlenka potvrdila; ze zásuvky zmizel plánek cesty, vedoucí na Kótě 12 ke zřícenině misionářova obydlí a k rokli...

Errata:

30.05.2021 10:51