V zákulisí
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
|
Generál Tribber nepřijel sám. Společně s ním dorazil jistý pan Ridgeway, doprovázený jistým Schulzem. Pan Ridgeway nosil zlaté brýle, měl vystupování gentlemana a chování hodného strýčka. Schulz byl tupý špalek masa se schopností zmlátit pět svalovců a prorazit hlavou dubové dveře. S oblibou používal revolver.
Riordan přijal Ridgewaye v pozoru a se smíšenými pocity. Ridgeway nebyl jeho nadřízeným. Dalo se říci, že lidé jako Ridgeway nevnímali okolo sebe přítomnost vší typu Riordana. A pokud ano, potom záleželo na nich, jestli tu veš ušetří nebo rozmáčknou.
Ridgeway se však prozatím choval přívětivě.
„Dá se říct, drahý Riordane, že jste udělal kus dobré a užitečné práce,“ pronesl tónem, kterým se chválí poslušný pes. „Myšlenka dostat do sebe arminského prince a ty zdejší lenochy byla vynikající! Jenom škoda, že se vloudilo několik chybiček...“
Riordan se zatvářil smutně. Tušil, že teď Ridgeway přejde na ostřejší tón, a ani trochu se nemýlil.
„Například, teď je zapotřebí s princem navázat trochu jemnější styky. Víte, drahý Riordane, jaké jsou naše zájmy v jeho zemi?“
„Likvidace dosavadního systému vlády, včetně jejich Vládce a případných jeho nástupců...“
„Mýlíte se, drahý příteli!“ Ridgeway triumfoval a proto hovořil stále ještě vlídně. „Naším cílem je zajistit maximálně příznivé vztahy mezi námi a jimi za stávajícího systému vlády, případně za vlády císaře Enkry, pokud se ten chlapec císařem stane. Uznávám, že jsou určité síly, které by ho rády viděly smeteného pod kola dějin, ale oficiální politika státu se k nim rozhodně nepočítá. To jste nevěděl?“
„Dovolím si oponovat... ti, kteří mne sem poslali, se domnívají něco jiného...“
„Ti, kteří vás poslali, udělali chybu. Domníváte se, že je to jen jejich vina, nebo jste k tomu něčím přispěl z vlastní hlavy?“
„Samozřejmě, plním jen rozkazy. Ale ty rozkazy byly docela jasné a nevím o tom, že by se změnily.“
„Vy nevíte! Ovšem já něco vím, a vy byste to měl vědět taky, jestli chcete zastávat lepší místo, než jaké prozatím máte. Například, celý svět zahájil zápas o přízeň arminského prince. A jak se zdá, hodlá ho podržet za všech okolností. Díváte se kolem sebe, aspoň občas?“
„Samozřejmě!“
„Tak byste měl vědět, jací lidé se sem sjíždějí. Je tady, dalo by se říci, výkvět tajných služeb světa. Počítaje v to i nástupce dosavadních agentů, jejich děti a děti jejich přívrženců.“
„Ano, to vím.“
„A proč je tomu tak, to taky víte?“
„Tuším, co chcete slyšet. Chtějí si zavázat toho kluka pro budoucnost.“
„Správně. A proto my uděláme co?“
„Co jsem udělal já, víte. Ale protože v této chvíli velíte vy, uděláme to, co vy řeknete.“
„Výtečně, Riordane! Začínáte mi být sympatický, především tím, že se držíte svého názoru, i když je blbý. Abych to řekl ještě otevřeněji: Souhlasím s vámi, protože co říkáte, je pravda. Ovšem příkazy jsou jiné a proto musím plnit svoje rozkazy. A doufám, že mi v tom budete patřičným způsobem nápomocen.“
„Samozřejmě.“
„Tedy, oznámím vám jisté zajímavé zkušenosti, o kterých zřejmě nemáte tušení. Například víte, že v Troissy se nachází šéf arminské tajné služby Terry Fischer?“
„Ano, to vím.“
„A víte také, že do Arminu odletěla skupina francouzských expertů, kteří tam vyjednávají s jejich ministerstvem zahraničí?“
„To nevím.“
„Vyjednávají o tom, jakým způsobem bude vyřešena otázka škod, které budou způsobeny za pobytu arminského prince ve Francii. Prozatím se zdá, že jednají úspěšně.“
„Armini jsou ochotni platit náhradu škody?“
„Abych pravdu řekl, moc ochotni nejsou, a Francouzi po tom také netouží. Tím spíš, že Enkra prozatím žádné větší škody nenapáchal. To, co se doposud stalo, je možno smazat příspěvky dobrovolných organizací, například Černé Lilie. Francouze by potěšilo, kdyby ty škody byly mnohem větší, to by jim to dalo možnost požadovat vyšší odškodnění.“
„O co se jim jedná?“
„V určitých kruzích se mluví o založení jakési arminsko-francouzské akciové společnosti pro vývoz a dovoz vzácných kovů. Arminská strana má značné zásoby velice důležitých strategických surovin a Francouzská strana má o to eminentní zájem.“
Riordan zrudl. „To je ale přece drzost! To jsou suroviny, které nám slíbili už před několika lety!“
„Které nám slíbil Herbert Alwin, přesněji řečeno. Nebožtík Herbert Alwin. Francouzi zvětřili svou příležitost!“
„Sakra!“
„A nejsou sami. Japonská firma Honda se chystá předat princi Enkrovi darem nejmodernější typ jejich motocyklu, ještě lepší než je ta jeho Honda 5OO Turbo, se kterou dělá parádu po Evropě. Jejich propagační oddělení už získalo jeho snímky s tím motocyklem a připravuje je pro velkolepou kampaň. A co horšího, chystá se na nějakou obchodní spolupráci s Arminy – zřejmě taky v záležitosti těch jejich surovin. Japonci nemají na tom svém ostrově prakticky nic, zato Armini všechno, co si vůbec lze vzpomenout. Dokonce i uran – myslím, že to víte...“
„Japonci potřebují uran?“
„To asi ne. Ale Francouzi velmi nutně, proto jsou ochotni k čemukoliv, jen aby ho dostali. Princ, až bude o něčem rozhodovat, se jistě bude cítit zavázán zemi, která mu dala... dejme tomu přítelkyni.“
Riordan si jenom povzdychl. „Pane Ridgewayi, všechny tyhle věci jsou vrcholně nepříjemné...“
„Nemyslete si, že mně jsou příjemnější. Taky jsme měli určité plány; ale ten kluk nám je pokazil a my jsme povinni přizpůsobit se realitě, ať je jakákoliv. A jak se zdá, realita nahrává tomu klukovi.“
„Kdybychom to vyhráli...“
„Kdybychom to vyhráli, budeme se chovat k jeho Excelenci následníkovi trůnu co nejzdvořileji. Požádáme ho za prominutí a potom propustíme na svobodu s přáním dlouhé a šťastné vlády v jeho krásné vlasti. Nic víc!“
„A kdybychom ho trochu přistřihli...?“
„Zapomeňte na to, Riordane, co nejrychleji! Jestli se to stane, je po našem přátelství, a to by nahoře neradi viděli. A neradi by viděli viníka takové věci!“
„A jeho podřízené stříhat můžeme?“
„Jeho podřízení nejsou důležití. Zřejmě princ dobře pochopil, že jim neuškodí trocha pokory před vyšší mocí. Alespoň se chová, jako kdyby s tím souhlasil...“
„Podle toho, co řekl novinářům, by neměl vztek ani kdyby to postihlo jeho samotného...“
„Novinářům se říká to, co chceme, aby si veřejnost myslela. Ne to, co si myslíme my sami.“
„Takže, princ je pro nás nedotknutelný?“
„Samozřejmě. A ještě víc ta jeho dívka. Anitta jí říkají, že?“
„Ano, pane. Anitta Lavaletová, dcera nějakého sedláka z vesnice kousek odtud. Celá ta rodina je úplně bezvýznamná, majetek nepatrný. Myslím, že ta dívka pro nás nemá žádnou důležitost.“
„Až na to, že by z ní mohla být arminská říšská princezna a mohla by mít podstatný vliv na státní politiku té země. Jinak je ovšem zcela bezvýznamná.“
„Vy se domníváte, že ten kluk u ní vydrží?“
„Nedomnívám se nic. Jenom registruji fakta. Jestli ji nechá, tím líp. Vrátí se zpět do své bezvýznamnosti.“
„Dobrá, rozumím. Jaké jsou příkazy v té věci?“
„Bylo by dobře poskytnout jí nenápadnou ochranu. Kdyby se něco stalo Enkrovi, možná by se přemohl a bral to jako hru. Ale kdybychom ublížili jeho dívce, docela určitě by se silně nahněval. A hněv arminských bojovníků bych docela nerad snášel na vlastní kůži...“
„Dobrá. Zařídím to.“
„Je tady ještě něco. Ten Terry Fischer – znáte ho?“
„Osobně ne, jen z doslechu.“
„Ten člověk je velice nebezpečný. Myslím, že bude důležité neutralizovat jeho vliv na prince. Mohl by mu dávat špatné rady, nemyslíte?“
„Obávám se, že je tomu skutečně tak.“
„Vzal byste si to na starost, Riordane?“
„Už jsme s ním měli určité potíže. Myslím...“
„Bude-li to zapotřebí, zatknete ho. Ostatně, dojde-li k nepříjemnostem, domnívám se, že by on měl být viníkem jakýchkoliv chyb a nedostatků, které se stanou.“
„Zajisté, že je tím vinen. Nemůžeme přece obviňovat samotného prince. Jeho podřízení ovšem...“
„Vidím, že si rozumíme. Terry Fischer mi jde na nervy už dlouhá léta a moc rád bych se ho zbavil dřív, než se stane něco horšího. Ostatně, velení rovněž souhlasí. Máme mu toho hodně co vracet.“
Riordan pokývl hlavou. Ridgeway si vzpomněl:
„Vy jste dal našemu rezidentovi v Paříži za úkol zjistit místo pohybu některých arminských protagonistů, je to pravda?“
„Ano. Víte snad o některém z nich něco?“
„Ano, jistá informace tady je. Ten Jackie Therlowe – podle hlášení byl viděn včera na letišti v Dublinu.“
„Cože... v Dublinu v Irsku? Co tam chce?“
„Totiž, on nepřiletěl, on odlétal. A to do Amsterodamu. Co tam chce, nevím – dokonce ani nevím, jestli to skutečně je Therlowe. V seznamu cestujících není. Vzpomněla si na něho jedna dívka v zahraniční pokladně, když jí ukázali fotografie.“
Riordan několikrát zhluboka vydechl.
„Myslím, že o tyhle věci jsme se měli zajímat nejdřív.“
Konec 5.knihy
Konec
© 1983 Mojmír Kříž
Následuje: Probudit draka Skupina
Enkra 01) Znamení tygra
05) Zákon orlů
06) Probudit draka
07) Knížata
08) Léto šelem
09) Zákony bojovníků Titul: Zákon orlů
Autor: Mojmír Kříž © 1983 Mojmír Kříž
Skupina: Enkra Weston
5
Nakladatel: Autobus
Žánr: Fantasy
Téma: Zákon-orlů
Next: Probudit draka
(Enkra Weston 6) Připomínky Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru. "Zákon orlů" (komentáře)
Téma=Zákon-orlů
Errata:
30.05.2021 11:44
Domů
Statistiky