Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Shrnutí

Využil jsem chvíle, kdy jsem měl pohromadě Standu Kubíka a učitele Stehlíka, abych jim stranou položil otázku, ke které jsem se předtím chystal, ale nikdy jsem se k ní nedostal.

„Poslyš, Stando, jak to tady vlastně máte s náboženstvím? Každého náhodného návštěvníka v Saxamuru zarazí, že tady chybí kostel. Na Čechy je to přece strašně neobvyklé! Nejenže tu lidi nechodí do kostela, ale nemají ani kam.“

„Neobvyklé...“ podrbal se Standa na hlavě. „Máš pravdu. Ale proč je to neobvyklé? Protože jsme do Saxamuru nikdy nepustili cizince, který by nám chtěl poroučet. Jitka ti jistě říkala pověst o člověku vyhoštěném ze Saxamuru, který se ze zoufalství oběsil. Ta pověst je totiž pravdivá. Ten člověk byl páter Maxmilián, který mimochodem dal Saxamuru latinské jméno.“

„On snad tady kradl?“ podivil jsem se.

„Jitka ti řekla, že kradl?“ podivil se Standa.

„To ne, ale... říkala, kdo krade, ztratí tu domovské právo.“

„To taky,“ přikývl Standa. „V Saxamuru se nekrade. Ale taky se tu nedělají jiné hříchy – vražda tu nebyla od založení města. Jenže páter Maxmilián k tomu nabádal. A to stačilo, aby ho naši předkové s hanbou vyhnali.“

„Nabádal – k vraždám?“ divil jsem se.

„Je to napsané v městské kronice,“ řekl učitel Stehlík. „Ale je to také zpracované v několika knížkách. Najdu ti ji v knihovně, nejlépe tu nejmodernější, ty starší se přece jen hůř čtou...“

„Půjčil bych si ji domů,“ řekl jsem. „Ale jak to tedy bylo? Vyhnali jste pátera Maxmiliána – a proto tu nejsou kostely?“

„Kostely tu nebyly nikdy,“ řekl učitel Stehlík. „Odjakživa zdejší lidé vědí, že tohle město existuje jen díky Ebažgům. Kdyby měli naši předkové někoho uctívat, pak asi Ebažgy, jenže ti jim to netrpěli, oni vůbec nemají rádi přehnanou vděčnost. Poděkovat za něco je zdvořilé, to ano, ale nesnesli, aby se někdo kvůli díkům plazil před nimi v prachu.“

„A totéž platí o náboženství,“ dodal Standa. „Nikdy tu nebyla náboženská svoboda v tom smyslu, že by lidé něco uctívali. To tu považujeme za trapnost.“

„Trochu to opravím,“ nesouhlasil učitel. „Ke knížce pověstí ti přidám knížku, kterou jsi možná četl. Je to Labyrint světa od Komenského. Jestli jsi ji ještě nečetl, měla by to být pro tebe povinná četba, jestli jsi ji četl, vzpomeň si, jak se poutník až na konci setká s »rájem srdce« a s těmi »pravými křesťany«. Nejspíš to nevíš, ale Komenský to napsal podle Saxamuru. Byl tu nějaký čas ještě než odešel do exilu, nabízeli jsme mu, aby tu zůstal, ale on říkal, že nám přece nemá co kázat, to nejvíc potřebují lidé na Zemi, takže odešel kázat a už se nevrátil. Škoda ho!“

„Kdyby zůstal s námi, svět by se o něm nikdy nedozvěděl,“ namítal Standa. „On věděl co chce! A mnohým lidem otevřel oči, jenže o Saxamuru jim říci nemohl. Přísahal, že zachová tajemství a dodržel to – i tak se k nám dostala cháska všelijaká... Jan Ámos byl výjimečný a skvělý člověk! Ale zpátky k »Labyrintu světa«, to jeho líčení »pravých křesťanů«... ani ti přece nechodili do kostela a okázale se nemodlili. Tak jako my.“

„Takže – ateisté nejste?“

„Ne, ateisté nejsme,“ řekl Standa. „Ale naše víra není totožná s oficiální věroukou. Proto tady neuspěl ani páter Maxmilián. Byl to navíc Němec, i když mluvil dobře česky. Jenže se zatvrdil proti Ebažgům. Požadoval, abychom je vyhnali a kdyby to nešlo jinak, abychom je začali zabíjet. A když prohlásil, že si naši předkové musí vybrat, buď Ebažgové nebo on, řekli mu, ať si tedy jde.“

„A on šel...“ doplnil jsem to.

„Ano, šel,“ přikývl Standa. „Ale ne na Zem, k Ebažgům. Se dvěma nabitými píšťalami za pasem a s arkebuzou na zádech. Jenže Divoký Janek – Saxamur měl tenkrát několik vynikajících topologů – Maxmiliána zavřel do smyčky a sám spěchal Ebažgy varovat. Dopadlo to tak, že Maxmiliána na Ebažgy pustil, jenže ti na něho čekali a pochopitelně proti nim neměl šanci. Odzbrojili ho a vrátili nám ho. Naši předkové to pak právem zhodnotili jako pokus o vraždu a vyhnali pátera za Vraní Hnízdo. Maxmilián nad tím chvíli uvažoval, až pochopil, že zahodil jedinečnou životní příležitost – a oběsil se na provaze, který měl místo opasku.“

„Zůstalo po něm jméno, které dal městu...“ dodal učitel.

„A samozřejmě pověst, že domovské právo v Saxamuru je taková výhoda, že přijít o něj je horší než poprava,“ dodal Standa.

„A přitom je v kronikách popisováno více případů, kdy lidé odešli dobrovolně,“ pokračoval učitel. „Ale vždycky za tím bylo nějaké poslání. Znovu připomenu jen Jana Ámose Komenského, který v knize »Labyrint světa« postavil Saxamuru velký pomník – i když ho nejmenoval. Různí badatelé později vykládali tu knihu jako čistě utopickou vizi. Netušili, že město, které Jan Ámos popisoval, doopravdy existuje. I když – pravda – ne na Zemi.“

„Já ale doufám, že ty žádné takové »nutkání obětovat se« nemáš,“ řekl Standa. „Myslím, že tady budeš užitečnější než kdyby ses vrátil na Zem. Tam dnes kazatele nepotřebují, mají jich dost.“

„Bez obav, kázání není můj obor,“ usmál jsem se.

Evropský Glóramko nám dal závěrečnou zprávu o přeměně světa a žádost, abychom se k ní vyjádřili, když už na ní máme lví podíl. Jsme prakticky jediní zástupci lidstva, uznávaní Glóramky, kteří o jejich existenci víme. Vědí to kromě nás i Ebažgové, kteří je vlastně vypěstovali z obyčejných hnilobných bakterií. Jenže ti se sami obávali toho, že by bakterie při větším množství získaly inteligenci a obrátili se proti nim nebo nám.

Ukázalo se, že nás Glóramkové uznávají, i když inteligencí lidi ze Země i Ebažgy převýšili. Jednají s námi tak, jak by se měli všichni inteligentní potomci chovat ke svým možná zaostalejším předkům. Pohrdání méně rozvinutými bytostmi považují i oni za trestuhodnou hloupost. To jim ale nezabránilo vyhubit většinu lidí Země, jejichž počet již přesáhl osm miliard. Země se drasticky vylidnila a počet lidí na Zemi dnes nedosahuje ani miliardy. Nemůžeme tomu však říkat »nenávist« ani »pohrdání lidmi«. Glóramkové to nazvali »odplevelení«, vzali to ale důkladně.

Když se vysévá mrkev, vyrůstá hotová džungle, ve které se jednotlivé rostlinky navzájem dusí. Proto jich většinu vytrháme a vyhodíme, aby ty, které zůstanou, daly pořádnou úrodu. Kdo to neudělá, vyroste mu na záhonku jen spousta neduživých nudliček.

Ve většině světa se to podobalo pandemii neznámé nemoci. Jakákoliv lékařská péče byla marná, lidé umírali po milionech, ať šlo o multimilionáře nebo o poslední chudáky. Přitom se to části lidí vůbec nedotklo. Naděje celého světa se upínaly k výrobcům vakcín – jenže ti umírali mezi prvními, neboť už delší dobu jejich předražené vakcíny příliš nepomáhaly, hlavně že se prodávaly.

Na mnoha místech světa to pak vypadalo jako po moru.

Zmizely celé národy. Glóramkové nečekali, až muslimové postupně vyhynou na sterilitu způsobenou Toxoplazmou vaeletii. Zbavili svět islámu naráz a navždy. Ani jsem netušil, jaké otřesné proroctví říkám Hasanovi, že může z celého Chalífátu zůstat sám. Nebylo tomu tak, ale v Severní Africe zůstalo jen pár desítek tisíc lidí, většinou křesťanských Koptů, žijících dlouho pod útlakem muslimů, takže jim nějaká nadřazenost ani nepřišla na mysl. A ti, co zbyli, nechtěli bývalého Chalífu přijmout ani jako pasáka koz. Nevěřili mu. Hasan v zoufalství odcestoval do Čech, využil své znalosti češtiny a požádal o azyl, který získal, jakmile prohlásil, že se vzdal muslimské víry a propadl tím mezi souvěrci trestu smrti. Češi v té chvíli ještě nevěděli, že muslimové už neexistují a Hasan byl dokonce jejich Chalífa, takže mu kýžený azyl udělili. Přivezl s sebou i své čtyři manželky, ale přiznal jen jednu, ostatní vydával za své sestry a brzy je v Čechách provdal. Byly hezké, byl o ně tedy zájem. Jak Hasana znám, zapadne mezi Čechy a od starousedlíků ho za pár let nerozeznáme.

V Subsaharské Africe zbylo několik kmenů Pygmejů, pár tisíc Afričanů, obrácených na křesťanství, ale to bylo prakticky všechno. Jižní část Afriky byla najednou liduprázdná jako v době, kdy se tam hromadně stěhovali Búrové, kteří z neplodného kraje časem udělali obilnici Afriky, než je vyhnali černoši, kterým se stokrát rychleji podařilo změnit kvetoucí zemi opět v pustinu.

Atomová velmoc Indie se scvrkla pod sto milionů obyvatel. Vinu na tom měl podle mého mínění kastovní systém, v poslední době sice trochu potlačovaný, nicméně v myslích většiny lidí tak pevně usazený, že splňovali kriterium pohrdání jinými lidmi.

Kdyby se někomu zdál pokles obyvatel Indie na desetinu původního počtu příliš drastický, stačilo to srovnat se sousedním Pákistánem. Tam totiž přežilo sotva pár stovek lidí. Podepsalo se na tom podle mě opět státní náboženství islám, podobně jako na sousedních islámských zemích. Saúdská Arábie, Emiráty, Kuvajt, Írán vyhynuly a jen vítr se proháněl mezi prázdnými mrakodrapy Dubaje, Teheránu a Islámabádu.

Dlouho se držela Čína. Jihoasijský Glóramko udržel většinu vedoucích míst pomocí svých loutek. Komunistická strana Číny se změnila z hraného divadla v loutkové, které potrvá tak dlouho, než řízení získají schopnější manažeři bez stranické příslušnosti a pýchy. Navenek Čína působila dojmem klidu, dokonce tam bez dosavadních represí téměř zmizela zločinnost.

Japonsko se naopak bez loutek obešlo, i když počet Japonců poklesl skoro na polovinu. Zřejmě v tomto národu přežívala jeho prastará pýcha, která za Druhé světové války vedla k neuvěřitelné krutosti vojáků vůči civilistům. Porážka většinu Japonců vyléčila z pocitů nadřazenosti, ale zřejmě je potlačila pouze navenek, část Japonců si je v skrytu hýčkala dál. Ti teď zmizeli a zbylí museli převzít jejich místa. Drobnou výhodou bylo zmizení gangsterské organizace Yakuzy a jí podobných.

Také v Rusku došlo k obrovskému úbytku obyvatel. Bylo to pochopitelné, stačí si uvědomit, že pětina byli muslimové a část neskrývaně vyznávala svou »vyvolenost«. Ale i tam to překlenul Severoasijský Glóramko loutkami.

Nás ovšem nejvíce zajímala Evropa. V první řadě zde nastal konec téměř všech migrantů. V Anglii zůstalo tak málo obyvatel, že byl problém obsadit třetinu Londýna a dalších měst. Zmizeli lordi, Sněmovna Lordů osiřela. Kupodivu zůstal téměř nedotčený venkov, který měl nyní za úkol uživit lidi bez dovozu potravin. Britové se dokázali vzchopit jako za války, kdy sázeli brambory i v parcích. Po dřívější velikosti Británie byla ovšem veta.

V Čechách zemřel »na pandemii« skoro milion lidí. Zhruba to odpovídalo počtu komunistů v dobách jejich vlády. Zajímavé bylo, že komunisté nevyhynuli úplně. Zbyli idealisté, kteří svým myšlenkám opravdu věřili. Většina bývalých komunistů se ovšem při převratu hbitě změnila v podnikatele a tak dnes také vyhynula. Jejich schopnost převlékání kabátů na Glóramky nestačila.

Komu se zdálo, že pouhých devět milionů zbylých Čechů je tragédie, tomu stačilo porovnání se sousedy.

Poláků zbylo pět milionů, mezi nimi řádila »nemoc« ještě víc. Také v Rakousku zůstalo jen pět milionů, ale větší tragédie se odehrála v Německu, neboť Němců zůstalo naživu devět milionů, stejně jako Čechů, ale na větším území. Nejenže zmizeli všichni Turci a jiní muslimští přistěhovalci, nemoc řádila i mezi rodilými Němci. Zřejmě si, stejně jako Japonci, uchovali navzdory porážce z Druhé světové války svou pýchu z »Německého nadčlověka«.

Evropa se po »pandemii« hodně podobala Evropě na konci Třicetileté války. Některé kraje se vylidnily úplně, jinde zbývaly jen ubohé hloučky lidí. Všude se však dalo žít. Životně důležité podniky, úřady a služby fungovaly, i když někde jen díky loutkám řízeným Glóramky. A tak to bylo v celém světě. Nikde nezůstaly ani zbytky armád, i Policie hodně zeštíhlela. Na mnoha místech zmizela úplně, ale dalo se tam žít i bez ní a bez stálého dozoru. Ukázalo se, že Glóramko chápali i zloděje a zlodějíčky jako lidi »pohrdající jinými«, takže je vyhubili. A lidé si mohli oddychnout a jako v Saxamuru přestat zamykat. Klíče i koule na dveřích místo klik začaly být zbytečné. Všude se teď dalo dýchat volněji.

Nejen v Saxamuru...

Den poslední námořní bitvy na Zemi naši radní zařadili mezi svátky. Svátků je v Saxamuru méně než v Čechách, protože se tu neuctívají komerční svátky – Vánoce, Velikonoce, Valentýn, Halloween, ani svátky politické.

Svátky mají připomínat jen opravdu významné dny v našich dějinách. V Saxamuru byly se zavedením památného dne upálení Jana Husa 6.7.1415, kterého Saxamurští uznávali jako velkého reformátora, zrušeny všechny obvyklé katolické svátky. Časem se k tomuto prvnímu památnému dni připojilo jen pár dalších, třeba 30.květen, kdy došlo roku 1434 k bitvě u Lipan a 8.listopad, kdy po bitvě na Bílé Hoře padla Praha. Nějakou dobu slavil Saxamur i 28.říjen 1918 jako obnovu Českého království, ale ten svátek brzy zrušili, protože vlastně nešlo o obnovu království a navíc se ukázalo, že ani česká suverenita dlouho nevydržela.

První máj bude tedy zařazený mezi svátky. Ne jako svátek práce, ani svátek lásky, jak se tradovalo v Čechách, ale jako den poslední světové námořní bitvy s českou účastí.

Ve městě se začala projednávat velice důležitá otázka. Není už čas vrátit Saxamur do Čech? Stačilo by málo – prozradit lidem tajemství cesty z Vraního Hnízda do Saxamuru a zamknout Skály v poloze »Trvale otevřeno«. Čechy se beztak začínají víc a více podobat Saxamuru – jedná se o tom, že by se Továrna rozjela po dlouhých staletích naplno a začala do Čech dodávat své trvanlivé výrobky, ale i domovní bábuchóty, gežůry, zemědělské stroje od Ebažgů a další vymoženosti, které dosud měl jen Saxamur.

Tuhle diskusi musíme vést opatrně. Saxamur to tajemství vždy chránil a nebude snadné je porušit. Asi bude nutné vytvořit pravidla – úmyslně neříkám »zákony«, ty se nikdy v Saxamuru nepěstovaly – ale bylo by nutné zajistit, aby se sem nenahrnuly spousty migrantů, jako nedávno do Evropy. Domovské právo se nesmí udělovat benevolentně. Ale nějaké otevření by nastat mělo. Už proto, aby Češi získali přístup k moři.

Slíbil jsem, že se do diskuse zapojíme.

Konec

© 2020 Václav Semerád

14.08.2021 19:54

Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od Q-230219: 11/3 v 19:56 na téma Věda: Důkaz paralelního vesmíru? Nacistická mince z roku 2039 v Mexiku vyvolává bizarní teorie https://newstangail24.com/nazi-coin-from-2039-in-mexico-sparks-bizarre-theories Domů Statistiky "Saxamur (svět živých skal)" (komentáře) Téma=Saxamur Nahoru! Knihy, úvahy    Nepřihlášení (roboti) nemohou přispívat! 1 Jméno: SW Info: Václav Semerád, Vesničan Napadlo mě ještě něco jiného. Vlastně   Téma: Saxamur 27.11.2020 v 10:18 id: 1336100 Napadlo mě ještě něco jiného. Vlastně ani nejsou nutné dvě odlišné verze, když je tu možnost místo "verze 1" X "verze 2" použít jednodušší rozlišení "drastické" (jako u "Léčitelky"). V "učesané" verzi bude happy-end, v "rozcuchané" funus. A nemusíme se zdržovat dělením... Asi to tak předělám, bude to jednodušší... Je někdo proti? 2 Jméno: Panther   Drobná technická poznámka US Marines   Téma: Saxamur 24.11.2020 v 23:55 id: 1336096 Drobná technická poznámka, US Marines jsou jednotky námořní pěchoty, https://cs.wikipedia.org/wiki/Námořní_pěchota_Spojených_států_amerických, takže se dá očekávat že budou vybaveni vznášedlem, člunem nebo vrtulníkem, zatímco ponorku bude pravděpodobně obsluhovat US Navy https://cs.wikipedia.org/wiki/Námořnictvo_Spojených_států_amerických. Takže "mariňáci" na ponorce budou spíše jen náhodou, než aby ji řídili.   Jinak napjatě čekám na pokračování.... 3 Jméno: VlastimilČech Info: veterán je mi té posádky líto....   Téma: Saxamur (5765) 23.11.2020 v 07:08 id: 1336091 je mi té posádky líto.... 4 Jméno: jaxx Info: pro změnu správce sítě Saxa murum jsou tedy Skalní zdi... To tedy   Téma: Saxamur 19.11.2020 v 01:17 id: 1336081 Saxa murum jsou tedy Skalní zdi... To tedy mají bratia Slováci jedno slovo přímo z latiny - múr neboli zeď... 5 Jméno: knihomol   Výborně. Pouze zdvořilý dotaz. Bude   Téma: Saxamur 13.11.2020 v 15:53 id: 1336065 Výborně. Pouze zdvořilý dotaz. Bude původní "Závodí" obohaceno, máme se na co těšit? Ale asi jo, jako vždycky. Komentáře Víc komentářů tu není. Začátek