Gatewehr - hvězdná brána jako zbraň
Festival Fantazie 2013 Chotěboř
|
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
Gatewehr - hvězdná brána jako zbraň Festival Fantazie 2013 Chotěboř
|
Nejznámější hvězdná brána, jak ji jistě všichni znáte, figuruje ve filmové sérii „Stargate“. ˇˇz
 |
Stargate: Navazování brány |
Není to jediný možný typ (větší, kosmický typ byl v tomto seriálu také), tato je spíš nejznámější.
Tento typ však jako zbraň není vhodný, proto budu muset pojednávat o hvězdných branách odlišných konstrukcí. I hvězdná brána se dá totiž použít jako zbraň. U hvězdné brány ze StarGate to naštěstí neplatí, ale to zdaleka není jediná možnost.
 |
|
, obvyklá v paralelních vesmírech, vypadá mnohem jednodušeji. Má dokonce výhodu, že může být vytvářená i biologickými generátory. Na rozdíl od bran, spojujících vzdálené body jednoho (našeho) vesmíru, spojuje tato brána zásadně jen odpovídající místa paralelních vesmírů. To, že v paralelních vesmírech je přímo v sousedství naší Země jiný, navíc podobný kosmický objekt, je pochopitelné, když si uvědomíte, že se objekty různých paralelních vesmírů ovlivňují gravitací, jejíž část proniká rozhraním. Tam, kde v jednom vesmíru vznikla Země, vznikl v sousedním vesmíru podobný svět. Stačí tedy málo – propojit je branou – a můžete z jednoho vesmíru do druhého přejít třeba pěšky.
Prosím, všimněte si především mezi vesmíry. Modrobílé blikání je Čerenkovovo brzdné záření, vznikající na přechodu mezi vesmíry, kde po dobu otevření brány rotuje eliptický (limitně i kruhový) anuloid rychlostí srovnatelnou s rychlostí světla. Prakticky totéž se nachází i ve hvězdných branách typu StarGate, jenže tam je skrytý uvnitř materiálu brány, takže se vně neprojevuje a nejenže není vidět, ale ani neosvětluje své okolí (což je patrné zejména v noci).
Tento okraj však představuje jisté nebezpečí. Protože odděluje dva vesmíry, prakticky neexistuje materiál, který by vydržel jeho dotyk. Ve vzduchu (a ve vodě) se to projevuje Čerenkovem, ionizací vzduchu, ozónem a slabým sykotem. Vznikající záření naštěstí nemá téměř žádný dolet, takže člověka neohrožuje. Problém nastane, když je brána otevřená částí oválu pod úrovní terénu. Vzhledem k tomu, že jednotlivé světy mohou mít mírně odlišnou rychlost rotace kolem osy, projeví se to podobně jako buldozer – a to bez ohledu na pevnost materiálů. Okraj brány pak krájí skálu lehčeji než rozežhavený drát pěnový polystyrén.
 |
|
Dá se toho samozřejmě rozumně využít. V závěru románu „Čtvrtá říše“ vyměnil tímto způsobem vládce bran Ota část světa „Xijtra“ s odpovídající částí Země. Nedaleko pobřeží Brazílie vznikl nový ostrov nazvaný „Nové Německo“ i s městem „Nový Berlín“ a ve světě „Xijtra“ se na místě této oblasti objevilo nové jezero, naplněné mořskou vodou z Atlantiku. Země tak byla obohacena o nový ostrov i s poměrně vyspělým, německy hovořícím obyvatelstvem. Vodním bytostem, obývajícím „Xijtru“, naopak více vyhovovala nová vodní nádrž, takže výsledek uspokojil obyvatele obou světů. Byl to ovšem extrémní případ využití Nordenovy stacionární hvězdné brány, která přitom spolykala energii srovnatelnou s menším jaderným výbuchem.
Sykot, vytvářený branou, bytosti nablízku varuje. A není to zbytečné varování! Předvádí to ukázka z románu „Jupiterský duch III“:
|
|
|
|
„Jistě, ale pojď už,“ podal Pepek Adélce ruku a otevřel dvoumetrovou bránu do sousedního vesmíru. Otvorem byl vidět pruh písčité pláže na břehu jakéhosi jezírka. Adélka tam nejprve zvědavě nahlédla, takže branou prošla jako první Xapho, pak Adélka a nakonec Pepek. Jenže v okamžiku, když překračoval modravě svítící hranici mezi vesmíry, vyšlehly z podlahy modravě svítící plameny, podlaha se rozlétla na kusy a ozvala se ohlušující rána. Tlaková vlna Pepka prohodila bránou, až setrvačností porazil Adélku i Xapho, také už vychýlené z rovnováhy. Všichni tři jeden přes druhého dopadli na písčitou pláž sousedního světa. Hvězdná brána se přitom naštěstí zavřela a kolem byl opět klid. „Jauvajs!“ vykřikla Adélka. „Zlomíte mi ruku!“ „Zlomeninu bych bral,“ úpěl bolestí Pepek a odvalil se stranou z hromady těl pod ním, aby ženy mohly vstát. Sám zůstal ležet a obě se na něho jen nevěřícně dívaly. „Kde máš nohu?“ zírala na něho Adélka. „Zůstala tam,“ syčel bolestí Pepek a svíral si křečovitě oběma rukama nad levým kotníkem krvácející pahýl nohy, aby nevykrvácel. Nohu měl šikmo hladce oddělenou jako nůžkami, rána byla rovná a čistá, ale okamžitě z ní vytryskla krev, rozlévala se po písku cizího světa a zvolna se vsakovala. „Něco tam vybouchlo, představ si, že bys tam zůstala...“ „Nic mi není, ale s tebou to vypadá příšerně!“ řekla Adélka a nemohla odtrhnout oči od jeho chybějící nohy. „Xapho, letadlo a domů!“ obrátil se Pepek na manželku, ale ta nečekala, co jí poradí. Telepaticky řízené letadlo už klesalo na písek pár metrů od nich. |
V tomto případě šlo o téměř normální nehodu – na Zemi explodoval plyn a Pepkem to hodilo stranou, až mu brána odřízla nohu. Mnohem hůř dopadly tefirky v kapitole nazvané „Jeskyně hrůzy“. Pokusily se totiž zvládnout bez náležité přípravy, neodhadly správně jejich umístění a všechny si vlastní hvězdnou bránu otevřely přímo v sobě. Výsledek nejlépe vystihuje sám název kapitoly. Když mladá tefirka – bojovnice Ramiel spatřila ve slabém světle ve vstupním otvoru jeskyně výsledek, pozvracela se hnusem.
Pozemské mechanické zbraně:
|
Mechanické účinky se tedy dají srovnat i s jakýmsi obřím buldozerem, hydraulickými nůžkami anebo obří kosou. Navíc nejsou fixovány na hmotu, jako hvězdné brány typu StarGate, takže se jimi dá pohybovat i za chodu. Výměna ostrova „Nové Německo“ o rozměrech řádově stovky kilometrů a o váze vyjádřitelné v milionech tun skal probíhala rychlostí družic – je to ovšem extrémní případ. Tam se jednalo o stacionární bránu fixovanou na předěl „Země – Xijtra“.
 |
Vimaan Vril-2 (Wikipedie) |
Osobní biobrány nemohou mít tak velké rozměry (začátečník s vypětím všech sil otevře nanejvýš třímetrový kruh, eliptické brány jsou snadnější, ale brány větší než 3 x 12m jsou také nad síky začátečníků). Zkušený cestovatel Pepek dokázal otevírat hvězdné brány i pro menší typy tefirských vimaanů a dokonce i pro airbus (který díky svému tvaru potřebuje užší bránu). Není ale problém otevírat brány menších velikosti, kterými se dá navíc rychleji pohybovat. tak mohou mít těžší účinky nejen než meče, kopí, píky, válečné sekery – ale nahradí i palné zbraně až do dvanáctipalcových lodních děl. V románu „Rusalky“ potápěly i největší pozemské letadlové lodi. Třímetrové otvory u čáry ponoru představují i pro ně příliš těžké poškození.
Biologické účinky hvězdných bran
 |
Film Moucha |
V románu „Jupiterský duch“ otevřel hlavní hrdina Pepek bránu do zakázaného venušského světa, aby tam vhodil příliš nebezpečného protivníka – tefira. Bažina vystříkla na druhého tefira, kterému se však v té chvíli podařilo Pepka na chvíli omráčit. Pepek už s hrůzou očekával ránu z milosti, neboť druhý psychoúder od tefira by ho nejspíš zabil. V té chvíli ale jeho nebezpečného protivníka napadly žravé bakterie a než se tefir zmohl na protiakci, bakterie ho změnily v hromádku rosolu a kostí. Pepek měl pak spoustu práce, aby neuvěřitelně žravé bakterie zlikvidoval, aby se nerozlezly po celé Zemi – naštěstí na ducha, kterým právě byl, bakterie neúčinkovaly, zatímco Pepkův oheň „xeri“ je poměrně úspěšně decimoval.
Obecně je ale jakýkoliv kontakt života na různé bázi velice nebezpečný a mohlo by snadno dojít až k celosvětové katastrofě. Z toho pohledu je chování pozemských vlastníků StarGate krajně nezodpovědné – proti takovéto „invazi“ jsou útočné pušky platné asi jako mrtvému zimník. Mezi námi – jedna jediná améba z planety Gíjó, před kterými kdysi neslavně utekli i Bardžané, by s největší pravděpodobností způsobila zkázu celých Spojených států.
Ostatní účinky hvězdných bran
Poněkud kuriozní využití hvězdných bran byste mohli najít ve sci-fi „Dálka“. Tamní hvězdné brány byly co do ovládání podle všeho nejsložitější, zato dovolovaly opravdu kuriozní využití – a také, bohužel, zneužití. Tyto hvězdné brány (nazývaly se tam „urgu“) umožňovaly spojení dvou různých bodů téměř libovolně vzdálených, aniž by na jednom nebo druhém konci tunelu byla pevná stanice, jako je tomu u StarGate. Co byste například řekli na zasypání nepřátel hromadou sněhu, vypůjčenou z Antarktidy (o teplotě -45 Celsia)? Stačí vyčkat chvíle, kdy je v Antarktidě vyšší a v Čechách nižší tlak a tlakový rozdíl zafunguje jako vysavač – v Antarktidě nasaje závěj a v Čechách zasype bandu, které poměrně účinně znemožní vyvádět cokoliv. Což není ani zdaleka to nejhorší.
Ve StarGate je epizoda, při níž průzkumníci otevřou bránu na planetu, kterou právě nasává černá díra. A je tam tak silná gravitace, že by spolkla i naše hrdiny, kdyby se jim nepodařilo bránu uzavřít. Umíte si ale představit hvězdnou bránu, jaká byla v „Dálce“ (či jinak – hvězdný chobot), otevřenou jedním koncem u černé díry a druhým koncem vycucávající naše nic netušící protivníky? Nestálo by za to otevřít ji na krátký okamžik poblíž naší Strakovky (čert vem vilu, hlavně aby zmizela naše zkorumpovaná vláda!)?
Největší lahůdku jsem si nechal na konec.
 |
|
 |
Nejsilnější výtvor lidstva... |
Srovnání účinků nejsilnějšího výtvoru lidstva (atomová bomba) se sluneční protuberancí, není prakticky možné. Síly na slunci jsou zkrátka o několik řádů větší. Největší apokalypsou, se kterou jsem se ve sci-fi setkal, bylo otevření naposledy zmíněného hvězdného chobotu mezi povrchem hvězdy a povrchem planety, která se zakrátko změnila v peklíčko. A pokud tam byl předtím život, po tomhle gigantickém hvězdném autogenu už nebyl. „Ablgwejové“ si tak připravovali světy ke kolonizaci.
Pravda, museli pokaždé počkat pár století, až takto „ošetřená“ planeta vychladne, ale času měli dost, takhle si připravovali „úplně nové světy“ několik stovek let dopředu a jejich lodě s těmito plamenomety byly vždy o pár set světelných let napřed před bachratými loděmi s kolonisty...
Až jednoho dne narazili na „Dálku“ a na „Mevre“ – svět řízený tak dobře ukrytými kybernetickými stroji, že přinejmenším jedno středisko přežilo i „hvězdný autogen“. „Mevre“ ožil, spravil ostatní střediska a pak začal pátrat po příčině zkázy svých ještěrovitých pánů a vládců.
Nejbližším světem, na který narazil, byla Země... Naštěstí umělá inteligence „Mevre“ včas pochopila, že i lidé Země by byli něčeho takového schopni, ale jen povahově, zatím ne technicky. Vypůjčí si proto jednoho nezkaženého člověka (dítě!), aby se měl s kým radit – slušně udělaná umělá inteligence se vůbec nemusí považovat za Všeználka a radit se s lidmi může považovat za správné. Takže když se na svět „Dálka“ vrátí hlídkový člun „Ablgwejů“, aby zkontroloval výsledky předchozí „humanitární akce“ a případně pokračoval dál, narazí tam na plně připraveného „Mevre“, vyzbrojeného stejným „hvězdným chobotem“...
Ne, nebojte se, on ty hvězdné lodě nespaluje hvězdným ohněm – už protože by se o nich nic nedozvěděl.
Děkuji za pozornost a někdy příště...
http://sw.gurroa.cz
© V.Semerád, Festival Fantazie 2013 Chotěboř
|
|
|
Domů
Statistiky
11.08.2021 23:07