Pokud si vzpomínám, tomuto tématu se věnovala I. Charvátová z ČSAV, dokonce jsem našel i její práci z roku 1988 ke stažení (v angličtině):

https://www.researchgate.net/publication/234489378_The_relations_between_solar_motion_and_solar_variability

To jsem přece zohlednil -- uvedl jsem jako jednu z možností natažení v jednom směru bez smrštění ve druhém.

Až na to, že nic z toho nemá asi nic společného s koronou -- korona je vnější vrstva sluneční atmosféry, která jednak sahá miliony kilometrů od povrchu a jednak vůbec nemá ostrou hranici, takže kdybyste ji v jednom směru natáhl o pět tisíc kilometrů... jak by se to vůbec poznalo?

(Předchozí příspěvek byl můj z mobilu, kde jsem se opravdu nechtěl zabývat nějakým přihlašováním na té mrňavé obrazovce).

Jen bych poznamenal, že jsem uváděl rozdíly právě v ploše -- nárůst poloměru kružnice o procento se rovná nárůstu plochy o 2,01%, zatímco zvětšení pouze v jednom směru povede k lineárnímu zvýšení plochy.

Zmáčknutí kružnice (zvětšení v jednom směru, zmenšení v kolmém) pak vždy povede ke snížení plochy: Obsah elipsy je pí * a * b, kde a a b je velká a malá poloosa (pro a=b se to zredukuje na kruh), a pokud a = (r + x) a b = (r - x), pak a*b je (r^2 - x^2), tedy vždy menší než čisté r^2.

(Slunce technicky vzato není kružnice, bude širší na rovníku, ale vzhledem k tomu, že slapové síly planet budou působit víceméně v rovině ekliptiky, asi to vylučuje možnost, že by ho zdeformovaly do podoby bližší kružnici a tím jeho viditelnou plochu zvýšily.)

Potiz je v tom, ze ono by to nebylo o par procent. Tech pet tisic kilometru je treba pomerit s prumerem slunce, ktery je kolem 1300000 km. 5000 je mene nez procento z polomeru, tedy mene nez pul procenta z prumeru.

Budme stedri a priznejme jedno procento. V tom pripade by plocha Slunce viditelna ze Zeme stoupla asi o dve procenta, kdyby se Slunce takto nafouklo na vsechny strany, o jedno procento, kdyby se protahlo na jedne strane, a pokud by se na jedne strane protahlo a na strane kolme stejn zpusobem smrstilo, pak by jeho plocha o setinu procenta poklesla. Ale jak rikam, protoze to neni ani to jedno procento z polomeru, skutecny efekt by byl mensi.

Měl bych jeden všetečný dotaz: jak gravitační síly planet ovlivňují zářivý výkon Slunce? Kdyby to bylo tím, že ho protáhnou, takže z určitého směru uvidíme větší plochu, oteplovalo by se na každé planetě jindy a ne všude současně, jak se píše v článku (konjunkce je jen okamžik, pak se zase rozejdou a každá vidí Slunce z jiného úhlu). Nebo že Slunce obíhá kolem barycentra soustavy a tak se k nám někdy dostane blíž a jindy dál? Ale to by zase bylo u každé planety jinak. Tak že by se gravitačním vlivem nějak měnila intenzita jaderných reakcí ve Slunci?

Trochu mě zarazilo tohle: "Vlivy jednotlivých těles se sčítají vektorově. Znamená to, že se mohou posilovat, jsou-li shodné, ale také oslabovat, jsou-li na sebe kolmé." Vektory se přece při sčítání oslabují, pokud míří opačným směrem, ne kolmým. Kolmost souvisí jedině se součinem vektorů, který je naopak při kolmosti maximální.

Taky si nejsem úplně jistý smyslem té veličiny, o které se v článku píše. "Angular momentum" by mělo znamenat moment setrvačnosti, ale ten je J=m*r^2 a platí jen pro přesně kruhový pohyb. Tak hybnost? Hybnost každé planety je p=m*v a v součtu pro celou soustavu je konstantní, což správně zobrazuje graf 80 (vodorovná čára). Jak z toho dostali tu pravidelnou vlnovku na grafu 79 a předchozích? V článku počítají s veličinou L=r*psrc="in(úhel), což je skalární součin vektoru od středu obíhání k planetě a vektoru rychlosti planety. Má to nějaký fyzikální význam?

Mimochodem, z grafu 81, což je neořezaná verze obrázku z tohoto článku, moc souvislostí mezi součtem hybností planet a Slunce a teplotou na Zemi nevidím...

Našel jsem článek, kde tvrdí, že s tou změnou klimatu to není tak horké, jak tvrdí některé modely.

http://phys.org/news/2015-01-peer-reviewed-pocket-calculator-climate-exposes-errors.html#ajTabs

Nevim presne, na co reagujete... Slapove sily nedeformuji zrejme Slunce, rozhodne asi ne o 5500 km.

Slapova sila je vektor, jehoz velikost je vzorec jak uvadite, ale vzhledem k povrchu se rozklada na vertikalni slozku a horizontalni slozku. Mesic nedeformuje more na zemi vertikalni slozkou slapove sily (voda je nestlacitelna a ovsem ani neroztazitelna), ale horizontalni slozka te sily pohani vodu smerem k pobrezim, takze treba kolem amphidromickych bodu se faze prilivu toci a muze byt faze prilivu jina ve Francii nez v Anglii. (viz google hledani "amphidromic point"). Navic proti horizontalni slozce sily nepusobi mistni gravitace...

Delal jsem kdysi na vypoctu pro bas.bg, kde se pocitalo, jak moc zpomaluji slapove sily (prevazne Jupiter) meridionalni proudeni na Slunci od rovniku k polum - pokud byt i mala sila pusobi deset let smerem k rovniku, brzdi proudeni smerem k polu, a mira tohoto brzdeni zrejme ovlivnuje intenzitu nasledujiciho Slunecniho cyklu (kde se tedy projevuje rezonance mezi 11.86 letym cyklem Jupitera a 11.2 prumerne letym Sunspot cycle).

Uplne jina vec jsou sunspots - magneticke zauzliny, ktere podle meho nazoru jsou zpusobeny viry ve fotosphere. Zluta zare Slunce 6000K je zpusobena tepelnym vzlinanim podobne, jako kdyz se vari voda a stoupaji bubliny. Slunecni skrvna je misto, kde je zablokovano vzlinani, takze nezari v pasmu 6000K, ovsem je tam velmi silne magneticke pole (radove 1000G) a nad ni jsou obvykle magneticke oblouky, ktere maji cca 1000000K a zari velmi intenzivne v EUV az gamma spektru - dalo by se i rict, ze tzv.slunecni skvrny jsou ta nejjasnejsi mista na Slunci... Jak se docili takhle silne mag.pole jinak nez MHD (magneto-hydro-dynamicky) ve virici plazme? Cetnost a vyskyt techto viru slunecnich skvrn je velmi presne zavisla na opozicich a konjunkcich planet, prevazne Jup,Ven,Earth. Kdyby to bylo slapovymi silami, mel by vetsi vliv Mercur nez Zeme, coz se nepozoruje... (Leda by Mercur byl prilis casty a Slunce ho nejak ignorovalo? Nebo jako planeta, ktera se vzhledem ke slunecnimu povrchu pohybuje nejpomaleji (protoze vsechny planety se vzhledem k rychleji-rotujicimu Slunci pohybuji z hlediska povrchu nazpatek, Mercur nejpomaleji), dela nejmensi sokove vlny??)

Mel jsem teorii, ze to dela Zeme magneticky, protoze pri obehu osciluje protivahou Mesice presne synchronizovana se Slunecnim spinem (rezonance - Sunspots na zacatku cyklu zacinaji vzdy z toho pasu na Slunci, ktery je nejlepe synchronizovan s vibraci Zeme pri obehu), a jeji magneticky vliv na Slunce by ve vakuu byl pouze 100x slabsi nez Jupitera, ovsem meziplanetarni prostor IMF je vyplnen vodivou plazmou a ve vzdalenosti Zeme je Slunecni magneticke pole 100x silnejsi, nez by bylo ve vakuu, take je Zeme se Sluncem propojena vodivymi magnetickymi "tube" v plazme... 11.2 prumerne-lety cyklus velmi dobre odpovida zmenam rezimu zmen uhloveho momentu Zeme (zmeny obezne energie), kdy je Zeme brzdena nebo zrychlovana ostatnimi planetami, prevazne Jupiterem a Venusi. Ovsem pak by byl podstatne mensi nez pozorovany vliv opozic Jup-Ven, pokud Venuse nema magneticke pole (i kdyz videl jsem non-std teorii magnetickych poli planet, podle ktere by i Venuse mela silne mag.pole, ktere se pouze na povrch neprojevuje, protoze se odectou protichudne vnitrni viry, takze magneticky dipol meritelny na povrchu nezbyva...?) Bylo by mozne, ze v dobe, kdy delaji planety vetsi horizontalni proudeni, se toto opre magneticky do Zeme?? Jenze kdyby to bylo slapove, byl by velky vliv oscilace excentrickeho Mercuru...

Slunecni skvrny a magneticka aktivita Slunce, kdyz se interpoluje odvracena strana, aby se nemuselo delat prumerovani po mesicich a presto se odstranil "single face problem" - kdy vidime pouze polovinu povrchu a jedna skvrna obihajici dokola dela 27-denni falesnou oscilaci, vykazuji pomerne dost presnou shodu s opozicemi a konjunkcemi planet (J,V,E), i si toho uz vsimli v NASA (asi toto http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/20070025111.pdf "Apparent Relations Between Solar Activity and Solar Tides Caused by the Planets" Ching-Cheh Hung ...) - jenze ten vliv velmi pravdepodobne neni pouze slapovy...

Viz. http://tallbloke.wordpress.com/2014/02/02/p-a-semi-integration-of-greenwich-and-usaf-sunspot-area-data-with-farside-interpolation/

ne že bych se vším nesouhlasil, ale těmi slapovými silami to asi nebude - věta:

"Slunce se může vlivem slapových sil deformovat až o 5500 km! " je totiž naprostý nesmysl,

i samotný Jupiter totiž "deformuje" svými slapovými silami Slunce jen o cca 0.5mm; takto "roztažený sluneční kotouč" nás tedy asi o moc víc nezahřeje...

(že by to autor toho tvrzení měl numericky dobře ale spletl se o 10 řádů??)

Jinak aby to nebylo "tvrzení proti tvrzení", tak tady je výpočet:

slapová síla (na testovací těleso jednotkové hmotnosti), tj. zrychlení:

fs= GM/r^3 * R (1)

kde G je gravitační konstanta, M je hmotnost slapově působícího tělesa, r je vzdálenost obou těles, a R je poloměr tělesa na nějž slapové síly působí. (vpodstatě jde o rozdíl gravitačního zrychlení od působícího tělesa na přivrácené a odvrácené straně tělesa na nějž je působeno, spočítaný jako derivace (rychlost změny se vzdáleností ) gravitačního zrychlení od působícího tělesa krát rozměr tělesa na nějž se působí)

tomu odpovídá deformace ekvipotenciální plochy (a tedy i povrchu, "nedrží-li sám pohromadě" negravitačními silami, tj. např. plyn, plasma nebo voda)

delta=1/2*fs/fg

(2)

kde fg je tíhové zrychlení na povrchu tělesa na nějž je působeno slapovými silami (vytvářejícími na jeho porvchu dodatečné tíhové zrychlení fs) a R je opět jeho poloměr. (lze si to představit jako důsledek zachování potenciální energie; představme si že testovací částečku o hmotnosti m na ekvipotenciální ploše na poloměru R necháme spadnout do středu tělesa, vzniklou energii uschováme, pak "zapneme" slapové síly a uschovanou energii použijeme na opětovné vyzvednutí oné částečky. Po celou dobu vyzvedávání na ní bude působit síla o Fs (Fs=m*fs) nižsí, tj. na původní hladině nám zbyde energie E=Fs

, s jejíž pomocí jsme schopni částečku vynést ješte o E/Fg, což je přesně.vzorec (2) ). (pozn. ano, síla Fs závisí (lineárně) na R, objeví se tam proto ten integrační faktor 1/2, ale to už je jen technický detail)

Takže pro náš případ Jupitera působícího na Slunce máme:

M=1.9e27 kg

r=5*1.5e11 m

R=7e8 m

G=6.7e-11 kg^-1 m^3 s^-2

fg=270 m s^-2

a tedy delta=~0.25mm, což odpovídá celkovému roztažení (na obě strany) o 0.5mm

2 jaxx: Už dlouho se obávám, že máš pravdu. Tak jako kdysi církev nehorázně kšeftovala s odpustky hříchů, tak se dnes stejně nehorázně kšeftuje s povolenkami emisí. Vždyť o prachy jde vždycky až na prvním místě! Platíme to přitom všichni v ceně energií.

2 SW: Mě se zdá, že veškeré dění okolo teorie oteplování včetně ní samotné slouží jenom na ždímání peněz z lidí...

2 jaxx: Budu mít na to téma přednášku: "Vliv interakce planet a slunce na podnebí Země". To je aspekt, kterým se ani v tamtom příspěvku nezabývají, ačkoliv má podle mě vliv prokazatelně největší. Vyplývá to z toho, že zatímco za posledních 30 let stoupla průměrná teplota Země zhruba o 0,5 C, stoupla za stejnou dobu průměrná teplota Marsu o 0,6 C a u Venuše dokonce o 2,8 C (zdroj:NASA). Zatímco se prokazatelně zmenšuje severní polární čepička na Zemi, zmenšují se ještě víc polární čepičky měsíců Jupitera. Za to přece nemůže člověk! Mimo jiné se to dá spočítat (poměrně přesně, rozhodně lépe než skleníkové modely IPCC s Pišvejcovými konstantami).

Doporučuji!!!

http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-dvanact-skutecnosti-o-globalnim-oteplovani-fux-/p_veda.asp?c=A090916_104431_p_veda_wag

Tak jsem slyšel velmi zajímavé protiargumenty ke Globálnímu oteplování:

Když Hanibal se svými válečnými slony překročil Alpy, tak alpské průsmyky byly bez sněhu (jinak by tam beznadějně zapadl).

Vikingové nazvali Grónsko "Zelenou zemí" a pěstovali tam pšenici.

Takže i v minulosti bylo výrazně tepleji, i když tehdejší emise zapříčiněné člověkem spočívaly jen v krbech a prdech.

Je to takový příspěveček k páně SW "Oteplují se všechny planety, tak proč jen na Zemi za to může člověk?"

Návrh na řešení (ze Zeměplochy)

Když si každý pořídíme knihovnu, ve které bude každá kniha, časopis, noviny, ... a police budou dřevěné či plastové, tak velké množství uhlíku bude vyjmuto z koloběhu a globální oteplení nenastane.

Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek