Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
Spanilá jízda
Přestěhoval jsem se dočasně k Michalovi. Měl po rodičích malý byteček, kde se však našlo dost místa pro můj notebook. Seděli jsme proti sobě, mezi obrazovkami jsme na sebe občas mrkali. Na noc jsem se však vracel do svého protiatomového bunkru. Michal mi sice nabídl, abych u něho i přespával, jenže už první noc jsem zjistil, že strašně chrápe. Vůbec jsem se nevyspal a ráno jsem mu řekl, že budu spát radši v bunkru. Jsem tam sám, je tam dost tepla a mám tam klid. Michal to kupodivu uznal, asi už to z dřívějška věděl. Jinak jsem ale bez váhání zneužíval jeho pohostinnosti
Potřebovali jsme se co nejlépe připravit na »Spanilou jízdu« do nepřátelského hnízda. Co si připravíme předem, to nebudeme pracně shánět na místě.
Českému Parlamentu jsme o našem »jízdního řádu« neřekli žádné podrobnosti. Jen ať se smaží v nejistotě! Nestarali jsme se, zda naši poslanci budou či nebudou Brusel z pocitu sounáležitosti varovat. Ale ať tak či tak, museli jsme si dopředu zjistit, do čeho jdeme, abychom pak na místě trapně netápali.
A pak... pak jsem vyrazil směr Brusel...
Cestu do Brusele musel ovšem někdo »prošlapat« a nebylo nutné, abychom se toho účastnili oba. Zatímco Michal připravoval příslušné proslovy a brouzdal po netu, aby se dozvěděl všechno, co se dá legálně zjistit, já jsem se nabídl najít cestu do Brusele.
Bylo to poměrně jednoduché. Navést »oko Kšathry« co to nejdál půjde, položit tam značku a skočit na ni. Samozřejmě bych ji mohl položit až v Bruseli, jenže bylo asi lepší označkovat si cestou tam všechna větší města, člověk nikdy neví, kdy se značky mohou hodit. Zoromor mi předtím vysvětlil, že položením značky stejného jména s nějakou existující se ta předešlá značka vymaže. S výhodou jsem tedy používal jméno značky »SKOK«, abych za sebou nezanechával řadu použitých značek. Při pokládání značek jsem mohl ověřit, kde se skutečně nacházím a případně opravovat odchylky. Musím přiznat, že jsme předtím v Bruseli nebyli a cestu tam jsem musel kontrolovat na notebooku, aby se nestalo, že místo v Bruseli doskočím třeba do Londýna. Zatím jsem se držel směru správně. Plzeň, Norimberk, Frankfurt, Cáchy, Maastricht a nakonec Brusel. A teď jak najít budovu Evropské Komise...
Ukousli jsme si mnohem větší kus, než se zdálo na počátku. Evropská unie, to není jedna budova. To je spousta budov, z nichž každá by pobrala obyvatele několika měst. Vyznat se v ní není tak snadné, jak se to řekne. Kdybychom tu byli jako normální turisté, asi bychom se někoho zeptali a věřím tomu, že bychom odpovědi dostali. Jenže jsme neviditelní nepřátelé mimozemského vzhledu, takže nám nikdo nic nepoví.
Naštěstí jsem po chvilce zpozoroval příjezd kolony černých automobilů s modrými světly. Připomněl jsem si známou zásadu »Follow the money« aneb »sleduj stopu peněz« a rozhodl jsem se pronásledovat ji. V těchto přepychových autech nejezdí normální lidé, ale »větší zvířata«. Mohla by mě zavést do centra dění.
Sledovat je bylo snadné. Vždycky když se ode mne vzdálili, dal jsem značku na kraj silnice a skočil tam. Neosvětloval jsem se, ale protože málokdo jezdí autem po krajnici, nikdo skrze mne neprojel. A kdyby, odnesl bych to jen leknutím a to mi stálo za to.
Kolona brzy vjela do tunelu. Následoval jsem ji, ale nebylo to příjemné. V tunelech bývá málo místa, není tu odstavný pruh a občas se skrze mne prohnalo nějaké auto. Očekával jsem to, ale stejně jsem sebou pokaždé trhl. Nicméně jsme pokračovali dál, až auta s majáčky v jednom místě zabočila do tunelové odbočky, která je zavedla do podzemního parkoviště.
Když začali pasažéři a pasažérky vystupovat, přiblížil jsem se k nim a zapnul »térduzot«, abych slyšel, o čem si povídají.
Bohužel mluvili francouzsky, takže jsem jim nerozuměl ani slovo. Pravda, nejsem jazykově tak dobře vybavený. Ale od toho místa jsem se jich držel. Schválně, kam mě zavedou!
Jak se ale dalo čekat, všichni spěchali k nejbližšímu výtahu. Vecpal jsem se tam také, i když tam pro mě nebylo místo, ale stál jsem v tomtéž místě jako jeden z uhlazených pánů. Pak se však stalo něco, s čím jsem nepočítal. Výtah se rozjel směrem vzhůru, jenže já jsem zůstal stát. Nejprve mnou projela podlaha, načež jsem ke všemu začal padat, protože šachta ani tady v garážích neměla dno, dole pokračovala ještě nejméně dvě další podzemní patra. A protože jsem se tu neměl čeho zachytit, propadl jsem se až na dno šachty a jako by toho nebylo dost, setrvačností jsem se zabořil ještě do základů pod šachtou.
Sakra, na výtahy si budeme muset dávat pozor!
...na tomto místě končím (doufám, že jen dočasně).
Asi začnu něco 'lehčího'... a možná se sem časem vrátím. Teď to nepůjde, mám tenhle děj příliš zafixovaný k výměně webu... snad až to trochu vychladne...
...pokračování příště...
Pro online-čtenáře: objevíte-li v textu chybu (nebo překlep), klikněte na ERRATA (ikonka je na konci kapitoly), chybnou větu zkopírujte do hlášení (pokud tam již není uvedená jiným čtenářem). Před a za chybu dejte hvězdičku - * - zvýrazníte ji tím. Případné poznámky uveďte (v závorce!) na konci řádku.
Díky za pomoc!
Nápověda: V pravém horním rohu každé kapitoly je drobná ikonka bílého ducha ( - na bílé stránce jsou vidět jen oči a černě blikající pusa - co chcete od ducha, že?). Kliknutím na něho se zbarví červeně a současně se podbarví všechny řádky, ve kterých došlo k nějaké změně proti minulé verzi. V další verzi se červené podbarvení postupně mění na: červené - žluté - lila - zelené - modravé - normální. Je tak zřejmé, jak se kniha měnila. Duch v levém horním okraji slouží podobným způsobem ke zvýraznění přímé řeči. Druhým kliknutím se podbarvení textů i duchů zruší.
Hodinky před jménem kapitoly v obsahu obsahují (po najetí myší!) čas poslední změny kapitoly, aby se dal vysledovat průběh změn. Značka místo nich znamená: v této kapitole se změnil text právě dnes.
ZDE můžete změnit jméno hlavního hrdiny i hrdinky (třeba na svoje). (Nastavení platí i pro jiné knihy.)
Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru.
SDÍLENÁ LITERATURA
www.romanyzdarma.cz
www.cteni-zdarma.cz
www.giweruz.cz
Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta
***
1479600028/3030 ***
dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).
Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům.
Díky.
Poznámky pod čarou
1 Svatopluk Čech - Jitřní písně - Nevěřme nikomu
27.05.2021 16:59
Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od
Q-230219: 11/3 v 19:56 na téma
Věda: Důkaz paralelního vesmíru? Nacistická mince z roku 2039 v Mexiku vyvolává bizarní teorie https://newstangail24.com/nazi-coin-from-2039-in-mexico-sparks-bizarre-theories