Oáza
|
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
Oáza
|
Brány, udržované Xapho a Ramiel, se naráz zavřely.
Krátce předtím letečtí dispečeři zvedli proud letadel vzhůru, aby předešli haváriím, které by se mohly při tak nečekané podívané snadno přihodit, ale vzápětí se otevřely jiné dvě brány a bylo jasné, že za ně nemohou Xapho ani Ramiel. Ty nebyly v silách lidí, ďáblic, a vlastně ani Ogdurů.
Dvě brány se klenuly nad zemí jako dva obrovské ovály. Jejich rozměry by tentokrát stačily i pro největší bitevní lodě Císařství i Aliance. Zvedaly se do výšky tří kilometrů, na šířku měly nejméně čtyři.
„Pozor!“ ohlašovali dispečeři pilotům vyčkávajících letadel. „Nebezpečí na Emurechó se podařilo zažehnat, kdo není z Jižní pevniny, může se vrátit domů! Jižní pevnina je ztracená, ale zbytek světa je v pořádku! K odletu do Naděje se připraví všichni z jižní pevniny! Ostatní přijdou na řadu až po nich, ale do té doby se mohou rozmyslet – letět do světa Naděje, nebo se vrátit.“
Proud letadel zesílil. Letadla teď branami prolétávala dvanáctistupem a v několika vrstvách. Uprchlíci z Jižní pevniny se tak jako tak neměli kam vracet, ale nečekaně se k nim připojilo velké množství lidí ze severní pevniny. Současně se letadla vyrojila i z Přístavu Chelful, odkud museli uprchlíci proletět dvěma branami – nejprve z Chelfulu na Emurechó a pak do Naděje. Alexijev to vyřešil tím, že obě brány postavil blízko sebe a brány využíval oboustranně – branou do Naděje z jedné strany mizela letadla z Emurechó a současně proti nim prolétávala letadla z Chelfulu. Na Naději to také muselo vypadat zajímavě, zejména při pohledu ze strany. Z brány do obou stran tryskal nekončící proud letadel. Připojovala se k nim menší letadla průvodců, rozdělovala je na skupinky po dvou až pěti tisících, stavěla se jim do čela a odváděla je za různými cíli – žádný neznámý svět nebyl ještě nikdy kolonizován tak překotně a přitom organizovaně. Odpovídalo to původnímu plánu, jen dotazníky teď museli všichni vyplňovat za letu.
Pepkova parta s nadšením pozorovala cvrkot, o jakém se jim prve nezdálo. Teď už to na nich nezáleželo. Kolonizaci Naděje takhle plánovali i oni, jen by nepostupovala tak rychle.
Yazatap mezitím nechala zmizet stan, ve kterém donedávna odpočívali. Pepkov a část Horákovy rodiny neměla žádná zavazadla při příletu, neměla je ani při odletu. Zbývalo jim jen rozloučit se s přáteli, kteří tu zůstávali. Mnoho jich nebylo, ale pár místních se už přece jen stačilo s cizinci spřátelit. Na prvním místě Gosur Chroep, Císař Emurechó.
„Bude mi tu bez vás smutno!“ loučil se se všemi.
„Nemyslím si to,“ usmála se na něho Yazatap. „Jednak se můžeme domlouvat i na dálku, směrovaná telepatie dosáhne až k nám a naši rezonanci jistě nezapomenete. Za druhé se můžeme čas od času navštěvovat. Cesta od nás sem může být časově kratší než ze Scheji na jižní pevninu. A za třetí nečekám, že se tu budete nudit. Budete mít tolik práce, že nebudete vědět co dřív!“
„No právě!“ povzdychl si Císař. „Jen jestli na to budu bez vás stačit!“
„Budete!“ ujistil ho Pepek. „Nebudete tu sám. Bude tu s vámi Alexijev. Nejspíš ho ani neuvidíte, ale je možné, že vás občas sprdne, když něco vyvedete. Já to znám...“
„Já snad nejsem zbrklý kluk,“ usmál se trochu Císař při představě, jak ho někdo, i kdyby to byl starší člověk, peskuje jako malého. A to ještě netušil, že Alexijev je i se započítáním svého minulého života proti němu vlastně mladíček. Jenže tady nerozhodoval prostý počet let, ale znalosti a zkušenosti.
„Alexijev se na věk, zásluhy ani tituly nekouká,“ varoval Císaře Pepek. „A když jsem vás mohl párkrát proplesknout i já, tak on tím spíš.“
„Tak to abych se snažil,“ usmál se Císař, ale bylo znát, že z Alexijeva nemá ani přehnaný respekt, ani obavy.
„Hlavně se držte spravedlnosti, na to Alexijev slyší,“ radil mu ještě Pepek.
„Dám si pozor,“ slíbil Císař.
Chremmal, který se v té chvíli snesl shůry, dispečerům trochu zmátl hlavu. Bylo to přece jen jiné letadlo než většina těch, které řídili. Zvládli to ale bravurně, odklonili proudy letadel tak, aby mezi nimi vznikla mezera a chremmal dosedl na planinu tak přesně, jak to jen šlo – necelých padesát metrů od stojící skupinky. Přistání kosmické lodi bylo doprovázené menším tornádem, jak s sebou antigravitační motory strhávaly masy vzduchu, ale to tornádo bylo obrácené – vzduch v něm na rozdíl od přírodního tornáda místo stoupání klesal a tornádo se rozplynulo okamžik poté, co chremmal vypnul motory. Ještě chvíli poté ale vířily vzduchem všelijaké lehké odpadky, obaly a papíry. Chremmal přistál na ploše, kde před ním stály vyrovnané řady čekajících letadel, které ji naštěstí krátce předtím vyklidily. Pepek si uvědomil, že s těmi odpadky je to tady jako na Zemi – po Ogdurech by byla pláň čistá jako předtím.
Z chremmalu, stojícího na rozkročených rozeklaných nohou, zakončených více nafouklými polštáři – tyto stroje prý dokázaly přistát i na bažině – se sklopila široká nákladní rampa. Na ní stálo několik obchodních cestujících z Alyaku, připravených nabízet své zboží jako pomoc lidem v nouzi – netušíc, že uprchlíci nebudou strádat v nouzových táborech bez prostředků. Kromě nich stála na rampě skupinka tří bíle oblečených lidí bez jakýchkoliv zavazadel. Od Pepkovy party se lišila tím, že měla s sebou menšího černého psíka.
„Tady jsme!“ mávali na ně Pepek i jeho manželky.
Představovat se museli jen kvůli Icymu. Olda, Máňa a Mariuk patřili do rodiny Horáků, ale Icy je znal jen z různých zmínek. Zato Čert byl na Emurechó určitě prvním představitelem rodu Canis Sapiens – psa moudrého.
„Ahoj, Pepku!“ přihrnul se jako první olíznout Pepkovi tvář.
„Ahoj, Čerte!“ pozdravil ho stejně vážně oslovený.
„Říkali jste ale, že ten pes mluví!“ obrátil se Icy na Yazatap, stojící vedle něho. „Vždyť on nemluví, to je jen telepatie!“
„A my spolu mluvíme jak?“ napověděla mu Yazatap.
„No jo...“ uznal Icy. A strpěl potřást psí tlapkou, když mu ji to legrační zvíře nabídlo.
„Jak jste tam skončili vy?“ zeptal se potom Oldy.
Ostatní se jen usmáli – věděli to už dávno.
„Průzkumné čety objevily cestu na Hengtin přes brány,“ vysvětloval to Icymu Olda, který si dobře uvědomoval, že Icy nebývá s Horákovými tak pevně spojený jako ostatní. „Zajímavé, že z Hengtinu do Alyaku je to jen osm bran. Předali jsme to tedy dalšímu Erdukovi – mimochodem jsme si krásně popovídali, protože Erdukem na Hengtinu je moje zemřelá máma. Prý v tom nebyl žádný úmysl, prostě to na ni vyšlo, ale... no, trošku to se mnou zamávalo...“
„Řekni rovnou, krásně jsme si zabrečeli,“ dodala Máňa. „Přiznám se bez mučení, já jsem brečela s vámi.“
„Ale co teď?“ chtěl vědět Icy.
„Teď počkáme, až naši obchodníci vyloží své zboží,“ vzdychl si Olda. „Ne že by na tom záleželo, ale uděláme jim radost. Chtěli pomoci a to se počítá. Vám to Ogdurové počítají zvlášť dobře. Země získala až nezaslouženou prestiž, ale za to můžeme být jen rádi. Uvidíme, jak to dopadne, až se do toho dáme doma...“
„Já bych si věřila,“ usmála se Yazatap. „Alyak měl v práci Alexijev, na Emurechó se dostal až teď. A ta změna je už znát.“
„No, uvidíme,“ podtrhl to Pepek. „Nestačí se chlubit: To já na Rhodu... tady je Rhodos, tady se předveď!“
„Dobře, předvedeme se,“ usmála se Yazatap.
Vykládání chremmalu netrvalo dlouho, zejména když Horákovci novým Alyackým partnerům postavili neuvěřitelně rychle skladiště vybavené potřebnou mechanizací.
Pak už zbývalo jen nastoupit. Kromě Císaře se s nimi přišel rozloučit i dav lidí, dychtivých aspoň při loučení spatřit bytosti z vesmíru, které zachránily jejich svět.
Icy se hrnul do chremmalu pěkně vpředu, aby ho tu nakonec nezapomněli.
Ale předtím, než nastoupili po opuštěné nákladní rampě, přihnalo se malé sportovní letadlo, přistálo rovnou z plné rychlosti, až se smykem zastavilo vedle nákladní rampy.
„Počkejte na mě!“ vyskočila z něj dívka. „Nenechávejte mě tady!“
„Baraub?!“ poznala ji Yazatap. „Co ty tady?“
„Poletím s vámi!“ oznámila jim rezolutně.
„Proč?“ podívala se na ni přísně Yazatap. „Tady je přece tvůj domov!“
„Žádný domov nemám!“ řekla Baraub trochu krotším hlasem. „Otec mě vydědil, sestry mě nevzaly na milost a jsem bez domova... Vezměte mě s sebou, nebo mě zabijí!“
„Proč by to měli dělat?“ nesouhlasila s ní Yazatap.
„Protože jsem byla u vás!“ vzlykla Baraub.
„Ano, byla jsi u nás,“ přikývla chápavě Yazatap. „Byla jsi otcův agent, víme to přece.“
„Byla jsem... ale nechtěla jsem...“ odvětila Baraub. „Pak jsem se podřekla, že jste to věděli a protože jste mě nezabili, považují mě naši za vašeho agenta. Otec hřměl, že se zrada nedá ničím omluvit, odpustit ani ospravedlnit, zřekl se mě... utekla jsem z domu, vezměte mě s sebou, já už v takové nespravedlivé společnosti nechci být ani hodinu!“
Vrhla se Yazatap do náruče a rozbrečela se.
„Slíbila jsem ti, že až půjdeme pryč, nebudeš se mít koho bát!“ připomněla jí Yazatap. „My odlétáme, ale zůstává tu někdo, kdo ti nedovolí ublížit.“
„I kdyby mě nezabili, já mezi nimi nezůstanu!“ vzlykala Baraub. „Vezměte mě s sebou, budu u vás třeba za poslední konkubínu, budu strašně poslušná...“
„Ale, Baraub!“ zamračila se na ni přísně Yazatap, ale objala ji, aby se uklidnila. „Za co nás máš? Tohle my přece neděláme!“
„Tak vám budu sloužit jako služka! Ledacos umím...“
„Ale jdi!“ konejšila ji Yazatap. „Máš štěstí, že tě dokážeme pochopit. Ale uvědomuješ si, co to znamená? Chceš se vytrhnout ze svého světa! Vždyť ani nevíš...“
„Berete přece s sebou jednoho z nás, ne?“ vzhlédla k ní s nadějí. „Proč ne taky mě?“
„Ano, bereme,“ přikývla vážně Yazatap. „Ale Icy je s námi od začátku, ledacos už s námi prožil a nakonec, byl to voják a to jsou přece jen drsnější chlapíci než děvče z bohaté rodiny!“
„Já taky ledacos vydržím!“ slibovala Baraub.
„Dobře, přimlouvám se za tebe,“ sdělila jí Yazatap. „Kdybych nevěděla, že je tady něco takového možné... u nás ti asi bude líp. A kdyby ses časem chtěla vrátit, nebude to tak obtížné. Poleť tedy s námi!“
„To letadlo...“ obrátila se Baraub ke svému sportovnímu modelu, „tady někomu věnujte. Ať aspoň někomu přinese radost!“
„To ještě zařídíme,“ ujistila ji Yazatap. „Ale teď už půjdeme.“
Nastoupili – a rampa se zvolna zvedla...
Nejstarší dům v Oáze přivítal cestovatele dětským jásotem.
„Vítejte, tuláci!“ čekala je ve dveřích Hedvika s malým klučíkem v náručí.
„Jé, tatina je tady!“ ozvalo se za ní a kolem nohou se jí ven vyřítilo menší tornádo.
Tatina znamenalo v Oáze nevlastní otec, stejně jako mamina nevlastní matku. Pojmy otčím a macecha se nepoužívaly, zůstaly jen v pohádkách a děti je považují za zlé.
Pepek i Olda byli hned ověšeni dvěma klubky svých potomků, ať vlastních, nebo ne. Tady se na to tak nehledělo, stejné uvítání čekalo všechny. Děti postupně vystřídaly všechny náruče, ty menší se spokojily i s Icym nebo s Baraub.
„Pojďte zatím k nám,“ pozval Pepek oba hosty.
Icy se dychtivě rozhlížel po ostrově. Pravda, žádné obrovské lány obilí tu nikde nebyly, ale od Pepka už věděl, že těžiště zemědělství v Oáze není v lánech, ale spíš v sadech. A těch tu bylo plno, mimo palem. Kolem většiny domků rostly ovocné stromy, občas vystřídané salámovníky, masohruškami a mléčnými stromy. Farma tady v tropech musí mít úžasné výnosy, uvědomoval si Icy, který je na Emurechó propagoval, ale až tady je spatřil jako vzrostlé stromy – i když ani tady neviděl mezi ovocnými stromy žádný přestárlý.
Xapho ho ale vtáhla dovnitř, aby se připojil k ostatním. Na oslavu návratu přinesly Jarča se Soňou pár plodů flaškovníku a všichni si přiťukli. Také v Oáze bylo představování jednostranné, ukázalo se totiž, že Horákovy děti Icyho i Baraub znají, zatímco ti dva znali z rozvětvené rodiny Horáků sotva třetinu dospělých.
Uvítání ale proběhlo upřímně a dalo by se říci i důstojně. O to se postaralo kvarteto starších dětí, které si přinesly z dětských pokojů nástroje a spustily, co zrovna měly po ruce. Icy a Baraub nevycházeli z údivu.
„Tohle že je jedna rodina?“ vrtěl hlavou Icy. „Vždyť je to málem celá vesnice!“
„Zvykl by sis!“ ujišťoval ho Pepek. Musel si sednout, aby ho drobotina nepovalila.
„Jé, tati, co to máš s rukou?“ ozval se ho jeden klučík.
„Nedělejte se!“ napomenul je Pepek. „Dobře vím, že už to dávno víte. No co by bylo, mám ji trochu menší, ale to chce klid, však ona mi ještě doroste!“
„A které z těch dětí je vlastně opravdu tvoje?“ zajímalo Icyho.
„Všechny,“ usmál se Pepek. „Samozřejmě biologicky ne, ale my se na to nekoukáme.“
„A vědí to aspoň jejich matky, čí je které?“ vyzvídal Icy.
„Jak ti povídám, víme to všichni, ale nerozlišujeme to,“ ujistil ho Pepek. „V rodině musíme dodržovat spravedlnost a nemůžeme rozlišovat, čí je které dítě. Všechny jsou naše.“
„Zajímavé,“ podotkl Icy. „Ale co my, zapřísáhlí...“
Chvíli nemohl najít vhodný pojem.
„Chci říci, my co jsme věrní jedné!“
„My jsme taky věrní,“ usadil ho Pepek. „Ale rozumím ti. Tady je to jedna z možností, které všichni uznávají, i když jsou tady takové rodiny v menšině. Prostě se přidáš k monogamním.“
„No, vypadá to tady pěkně,“ shrnul to Icy. „Ale tohle není Země, že ne?“
„Není,“ přikývl Pepek. „Tam se také brzy podíváš. Ale jak už jsem říkal, Země se mnohem víc podobá Nuace, aspoň jak ji znáš ty. Nemá kosmické válečné loďstvo, ale jen díky tomu, že lidé Země ještě nezvládli kosmické lety a nepodařilo se jim přenést válku i do vesmíru.“
„A proč by to dělali?“ otřásl se Icy. „Mají být rádi...“
„Hele, ber to jako fakt,“ řekl Pepek a vstal. „Ještě dneska uspořádáme strategickou poradu, jak dál. Emurechó jsme víceméně zpacifikovali, ale Země bude horší.“
„Myslíš?“ podíval se na něho tázavě Icy.
„To víme všichni – až na tebe a Baraub... kde vlastně ta naše malá kněžna vězí?“
Zvedli se a spolu s Icym se postupně podívali do dalších místností, až Baraub našli v pokoji starších dětí. Obdivovala tam právě výstavu kreseb. Nejen proto, že ty kresby byly dokonalé, jak se od dětí ani nedalo očekávat. Děti Baraub hned zpočátku vysvětlily, co to je andělské malování, ale Baraub neobdivovala jejich dokonalost.
„Tam všude jste byli?“ ptala se právě dívek.
„Někam jsme jen krátce nakoukli,“ ujišťovala ji Malakim. „Někde je to moc nebezpečné. Ve světě kilometrových pralesů kdysi náš tatina přišel o vlasy, ani se nestačil rozhlédnout.“
„Myslíte Pepka?“
„Ne, Pepek je náš táta,“ zavrtěla hlavou Eilael. „Myslím tatinu Oldu.“
„Aha!“ řekla na to Baraub. Rodinné vztahy ve Velké rodině nebyly nepochopitelné, ale uváděly ji trochu do rozpaků.
„Naše rodina byla taky velká,“ vzhlédla k Pepkovi, když si ho konečně všimla. „Ale tady ta se mi kupodivu líbí víc.“
„Nemáme tady nespravedlnost,“ vysvětlil jí to Pepek vážně.
„Jak tak o tom přemýšlím, to by mohlo být ono,“ přikývla vážně Baraub.
„Přemýšlej,“ schválil jí to vážně Pepek. „Ale teď bych vás chtěl pozvat do haly, budeme se dohadovat o vás dvou a měli byste být u toho.“
Jednání o Icym a Baraub bylo poměrně krátké.
Šlo už jen o to, kde budou v Oáze bydlet. Hlavní ostrov, zvaný Oáza, byl už zaplněný. Pepek jim slíbil, že si budou moci vybrat jiné volné místo, jenže oběma se nezamlouvalo, že by měli bydlet na úplně jiném ostrově a ke všemu kdovíjak vzdáleném.
Až po chvilce Jarču něco napadlo. Chvíli působila dojmem duchem nepřítomné (což byla nakonec pravda), pak se ale probrala a přihlásila o slovo.
„Měla bych něco,“ řekla vítězně. „Náš sochař Valerián – skoro všechny zdejší sochy jsou jeho dílo – si nedávno v kulturním domě stěžoval, že už tu není jediné volné místečko.“
„To jsem slyšel také,“ přikývl Víťa, který tu prakticky přišel o všechno dobrodružství, zato si to vynahradil na dětech.
„No a když už mě to napadlo, zeptala jsem se ho, jestli by se nechtěl odstěhovat jinam, kde ještě žádné sochy nejsou? Mělo by to dvojí užitek: jednak by se on sám cítil zase o něco platnější a za druhé by jistě zvelebil i další naše sídliště.“
„Ty už jsi to s ním projednávala?“ podíval se na ni Olda.
„Jistě,“ pokrčila rameny. „Kdyby byl proti, nenavrhla bych to. Jemu se to zdá naopak jako vynikající nápad. Postavit si domek jinde, to stihne za chvilku. A může se dát do práce. Zbude po něm zánovní domek, navíc s velice svéráznou sochařskou výzdobou. Předtím v něm bydlela malá rodina – to tady znamená Valeriána, jeho pět manželek a osm dětí, myslím, že by si v něm dva nemuseli překážet, ani kdyby nebyli svoji. Tady to nikomu vadit nebude.“
„Teď jde o to, jestli by to nevadilo jim,“ podotkl Olda. „Mají pro to jiné cítění.“
„Já jsem přece slibovala, že se spokojím s čímkoliv!“ opáčila skromně Baraub.
„No, mně by to taky nevadilo,“ uvažoval Icy. „Jestli kněžně nebude vadit sdílet střechu nad hlavou se sedlákem...“
„Váženým ministrem zemědělství na Emurechó...“ dodala rychle Baraub...
„No, když tak ex-ministrem,“ opravil ji Icy. „Pevně doufám, že tady ministrem nebudu, mají tu odborníků víc a lepších. Spíš se dám na dráhu profesionálního buřiče, jestli bude Pepek dělat pořádek na Zemi a nebudu mu překážet, jako na Emurechó.“
„Překážet?“ usmál se Pepek. „Když máš vlastní vybavení stejné jako my a víme, že to umíš používat? Člověče, Icy, už na Emurechó jsi byl náš parťák.“
„A nebyl jsi u nás za větrem! Držet brány do Naděje byla fuška!“ dodala Ramiel.
„A mě byste taky vzali?“ nabídla se Baraub.
„Poslyš, děvče,“ obrátil se na ni Olda. „Nejprve dostaneš Ogdurské dary, bez nich se nikam nehrň, nebyla bys nám nic platná. Až se s nimi naučíš zacházet, což může být velice brzy, přihlas se znovu, to už budeš vědět mnohem víc než dneska. Zatím bych ti radil, připoj se k naší partě vychovatelek a koukej od nich odkoukat co nejvíc, určitě ti nebudou nic zatajovat, naopak. A když přitom pochytíš něco z výchovy dětí, taky se ti to může hodit.“
„Ale vy zatím...“ pípla Baraub.
„My zatím začneme,“ přikývl Pepek. „Nemá cenu to odkládat. Jsme teď pěkně rozjetí, jen budeme muset trochu upravit strategii, Země není ani Emurechó, ani Hengtin.“
„Ale co jsou ty vaše... jak jste jim říkali? Vychovatelky?“ osmělila se ještě Baraub.
„To jsou ty, které buď mají malé děti, nebo je čekají,“ vysvětloval jí Pepek. „Netaháme je do nebezpečí, pokud to jde zařídit jinak, děti je potřebují víc. Teď, když jsme se spojili, u dětí zůstanou jen Soňa s Hedvikou, mají ty nejmenší. Dvě na to určitě stačí a my ostatní vytáhneme do boje. Jarča už se beztak těší, jak půjde s námi, viď, Jarčo? O Víťovi ani nemluvím!“
„Omyl,“ opravila ho Yazatap. „Zůstaneme tady tři, já se k nim přidám.“
„Ty?“ vytřeštil na ni oči Pepek. „Vždyť to zvládnou i bez tebe!“
„O tom nepochybuji,“ usmála se Yazatap. „Zapomínáš na jedno. Kdo na Emurechó léčil lidi? Salgiel, že? Občas zaskakovaly Xapho a Ramiel. Já jen zpočátku, pak už ne.“
„Já jsem ale taky vydával energii, zejména v poslední době!“ zkoušel namítat, neboť mu už začalo docházet, o čem to Yazatap mluví.
„V poslední době!“ usmála se. „Stačí oboustranně vynechat měsíc – a je to...“
„Takže ty...“ zarazil se Pepek.
„No co co co... tak čekám dítě!“ řekla to Yazatap naplno. „Nemyslíš si, doufám, že ženská po třetí tisícovce už na to nemá nárok? Ostatní mají aspoň jedno, některé dvě, jen já a Mariuk ne. Mariuk je ale mládě, může klidně pět set let počkat a o nic nepřijde. Já už čekat nechci a basta!“
„No... dobře, budeme s tím počítat,“ odvětil smířlivěji Pepek, když si uvědomil, kdo za to asi spolu s Yazatap může. „I když – jako stratég jsi byla dobrá!“
„Díky za uznání!“ kvitovala s uspokojením. „To ještě budu. Jestli se nemýlím, na Zemi to potrvá pěkných pár let. Tefirové tam už nejsou, ale homunkulů tam zbylo víc než je zdrávo. A co je horšího, naučili se v tom chodit. Počítám s tím, že se mezi vás vrátím mnohem dřív, než bude všemu konec.“
„No dobře, to zvládneme, budeš tedy pár let u dětí...“ Pepek sebou náhle trhl a rozhlédl se po ostatních manželkách. „Která se ještě chystáte na to samé?“
Žádná se ale ani nepohnula.
„Zdá se, že jen já,“ usmála se Yazatap. „Xapho i Ramiel pomáhaly Salgiel víc.“
„U nás jsme léčili všichni,“ přidala se Máňa. „Nejvíc Olda, takže...“
„No a jestli si myslíte...“ ušklíbl se Víťa, „Tady jsme měli každou chvíli nějaké to rozbité koleno nebo odřeniny a děcka s tím neutíkají vždycky jen k maminám!“
„Takže jen já,“ pokrčila rameny Yazatap. „No a co? Děti se na Zemi rodí i ve válkách a já už mám nejvyšší čas. Měla jsem to odkládat? Zvlášť, když to přišlo samo? Ani za nic!“
„My ti to nebereme,“ usmál se Olda. „Máš nejvyšší čas, kdo by ti to neuznal? Ostatně si myslím, že jsi chtěla mít dítě s Pepkem už dávno, ne?“
„Nevadilo by mi to už dřív,“ opravila ho Yazatap. „Ale teď to opravdu chci!“
„Tak dobře, nechme toho,“ ukončila to Salgiel. „Yazatap zkrátka vypadla ze sestavy, však se zase brzy připojí. Spíš by mě zajímalo, jak začneme?“
„Já bych věděl!“ přihlásil se Pepek. „Měli bychom začít u světových parlamentů.“
„Chceš jim klást ultimata?“ otřásla se Máňa. „A pak je... To už tu bylo!“
„Ne,“ řekl Pepek. „Jednak to bývají jen jelimani, pokud od tefirů převezmeme označení těch, kdo jim sloužili, aniž by něco tušili. To nejsou naši protivníci. Nás zajímají ti, kdo tahají za nitky. A k těm se dostaneme nejlépe přes parlamentní jelimany. Tipnu si, že od nich vedou přímé nitky k sekretariátům politických stran, jak je na Zemi zvykem. Ale ani tam bych nečekal nic víc než homunkuly – ty, kteří už dobře vědí, komu slouží, ale ještě to nejsou ti praví. Od nich se dostaneme ke sponzorům a dál k těm nejvyšším – bossům.“
„Nezapomínáš, že i ti bossové bývali dříve jen homunkuly?“ otázala se ho Yazatap.
„Nezapomínám,“ přikývl Pepek. „Jenže po zmizení hlavních bossů tefirů zůstali jejich nejbližší homunkulové nejvyšší kastou. Odkoukali od svých pánů všechny zákeřnosti a jsou dnes nejhoršími pokračovateli zla. Nemají asi jejich sílu, nedokáží člověka zabít pohledem, ale mají na své straně jiné prostředky. Především jim patří skoro všechen svět.“
„To nás naštěstí nemusí zajímat,“ řekla Jarča. „Nás si penězi nekoupí.“
„To nás bude muset zajímat!“ opáčila prudce Yazatap. „Oni těmi penězi drží zbytek lidí na Zemi jako otroky! To bude naopak první, co budeme muset řešit!“
„Myslíš – zavést i na Zemi Žluté karty?“ navrhl Olda.
„Nemyslím si to,“ odvětila Yazatap. „Lidi musí mít nějakou motivaci, aby neskončili jako Mrzouti. Ale ne tak, jak to provádějí dnešní bossové.“
„Vždyť i oni nebyli ještě nedávno nic víc než pokorní služebníčci zla,“ namítla Máňa.
„Jistě,“ souhlasila Yazatap. „Ale postoupili v hierarchii zla až na vrchol a hrozně rychle se jim tam zalíbilo.“
„No – tak je z toho Olympu svrhneme,“ opáčila bezstarostně Jarča.
„Ono to nebude tak jednoduché,“ přispěchala s varováním Yazatap. „Na Emurechó stačil jediný boss vyvolat katastrofu, jakou bychom nezvládli. Doufejme, že na Zemi nic tak hrůzného zatím není, ale to neznamená, že tam nejsou jiné nebezpečné zbraně. A nemusí být jen atomové, mnohé z nich se mohou tvářit jako něco naprosto nevinného.“
„Binární jedy, fosforová munice, střely s ochuzeným uranem, kazetové bomby, biologické zbraně, genetické modifikace, sítě tajných služeb...“ začala vypočítávat Salgiel.
„...a nezapomínala bych na duální munici, účinnou i proti duchům!“ přidala Ramiel, která už v tomto směru získala právě na Zemi nepříjemné zkušenosti.
„Tak vidíte!“ shrnula to Yazatap. „Já bych ale začala od peněz.“
„Ty už máš nějakou představu, že?“ podíval se na ni Olda.
„Jo, mám,“ přikývla. „Spojíme se s Otou Vávrou z Nového Německa, beztak po tom taky touží. On má totiž v Novém Německu Hilfesbanku. A vede taky tu Světovou Mírovou. To jsou asi jediné, které nepatří tefirům ani jejich homunkulům. Císařská banka vzala ostatním bankéřům na Emurechó vítr z plachet a na Zemi by to mohlo být podobné!“
„No, banky bych zrovna neviděl jako nejšťastnější začátek...“ mračil se Víťa.
„Ota Vávra je nepoužívá jako ostatní bankéři, ale jako jejich protiváhu,“ namítla Yazatap. „Hilfesbank hned po založení dotoval zlatem z jiných světů a pak její pomocí vytrhl hospodářství Nového Německa ze spárů tefirských bank. Dodnes mu to tak funguje. A Mírová banka za celou dobu své existence nefinancovala žádné zbraně, ani hračkové!“
„Taky jsem s Alexijevem dotoval kliniku zlatem z Dinosaurie, ale nebylo to nic platné,“ poznamenal trochu skepticky Olda.
„Ano, protože jste to zlato svěřili tefirským bankám,“ podotkla Yazatap. „Vávra má Nové Německo lépe pojištěné. Nedopustil, aby policii ovládli tefirové. Hilfesbank i Mírová vydávají vlastní měny, kryté nejlépe ze všech měn světa. Myslím, že Otou Vávrou můžeme začít. A můžeme s ním i počítat.“
„To je pravda,“ řekla Jarča. „Uznává nás a má o spolupráci zájem.“
„Jsem pro,“ přidal se Pepek. „Bude nás aspoň víc.“
„Homunkulové, těšte se!“ dodal Icy...
© 2007-2009 Václav Semerád, Praha a Nová Ves
Konec
© 2007-2009 Václav Semerád, Praha
Slovník
aforxita = vlastnost hvězdných bran - na jednom přechodu mezi vesmíry může být současně otevřena jen jedna jediná brána
allohmota = (allomass) hmota se spiny elektronů otočenými do imaginární roviny, prostupná hmotou s reálnými spiny (základ duchů)
arachlirud = zóna elektrolytické nevodivosti, kde proud nevedou elektrolytické roztoky (včetně nervů, takže tam dochází nejen k nefunkčnosti přístrojů a baterií, ale i k »přimražení« živých tvorů)
avoccatto diaboli = ďáblovi advokáti - advokáti opačné strany při svatořečení nových světců
baltad = alkoholický nápoj s výraznou chutí a vůní
Blackwater = soukromá organizace profesionálních zabijáků, vykonávajících špinavou práci místo oficiálních složek armády, která pak nemůže být z těchto zločinů obviněna
Bykyle = Bykyle = Svět Liščí hory - svět Měsíc-nahoru od Země
chremmal = rychlé obchodní lodě Aliance, které nepotřebovaly kosmodromy
Cifuri = svět v sousedním vesmíru
Ciropegy = kočkovití obyvatelé jiného vesmíru
collateral damage = »vedlejší škody« na civilistech, mnohonásobně převyšující vojenské škody - běžné jednání armády USA V Srbsku na 1 zabitého srbského vojáka připadlo 5 mrtvých dětí (dospělé nepočítaje)
démonkracie = oficiálně vláda lidu, ve skutečnosti vláda démonů
dgóši = privilegovaná vrstva (šlechta) ve světech Aliance i Císařství
eldyf = ruční zbraň tefirů podobná laserům
Emurechó = mateřský svět Císařství Emurechó
Erduk = nadlidská bytost, spojená s anděly
FBI = Federální vyšetřovací úřad Spojených států
flovyň = ochromující droga užívaná ke znecitlivění při operacích
flyk = poněkud obhroublá vojácká legrácka
foňa = vačnaté myši ve světě Nuaky
Gehenna = svět v sousedním paralelním vesmíru
gézgete = vnadidlo lákající nepřátele do léčky
glyteja = mezivesmírná brána tefirů
Grizzly Joker = krycí jméno pro nejagresivnější biologickou zbraň - ničivé bakterie tefirů
gunis = spojovací prostředek tefirů ne na bázi radiovln
harc = loupeživá výprava (účastníkům se říká harcovníci)
hiblag = Ogdurský duplikátor hmoty
homsob = Ogdurský minipočítač a dokumentátor
Hyriome = sovám podobní obyvatelé nedalekých světů, typických zotročováním jiných bytostí
idarchon = umělý energetický orgán Ogdurů
ixogotl = odštěpek inteligentních hurikánů v Jupiterském světě
kliftón = legendární detektiv, přeneseně policisté
kluapusé = ochranné silové pole
kocáb = hvězdoletům (v mužském rodě) se nesluší dávat ženské jméno „kocábka"
Kogucu = Osada Naděje ve světě Bykyle
kontráš = pracovník kontrašpionáže (na všech světech totéž)
Kristus = bratr andělky Bísíáji, kdysi žijící na Zemi
kryptohlav = důstojník zodpovědný za šifrování
kytoskef = ruční zbraň tefirek
lahaan = malé osobní letouny ve světě Alyak (asi jako auta)
libri prohibiti = knihy zakázané cenzurou, držené v klášterních knihovnách zásadně pod zámkem
mea culpa = moje vina (lat.)
MEDr = Medicinae Extraterrestrial Doctor - doktor mimozemské mediciny
mezohmota = »střední hmota« neprostupná pro hmotu ani pro allohmotu
mgýčna = elektromagnetické orgány tefirů
mínus vteřina = vzniká při převracení časoprostoru
mlizucha = domácí zvířata velikosti psa chovaná na maso
Morzort = vyhynulá civilizace
mosít = tefirský lékařský přístroj
mukl = Muž Určený K Likvidaci = politický vězeň
Oarizuo = svět Mars-dolů od Země s proslulými vakuovými pastmi
Ogdur = příslušník starého vesmírného národa
Okifeia = svět v sousedním paralelním vesmíru, sídlo Mrzoutů
Pegsda = svět v sousedním vesmíru, obývaný inteligentními obyvateli
přírjev = redukovaný telepatický pojem (přírodní jev)
rambo = profesionální válečník bez citů a bez svědomí
rilág = ochromující jed, používaný na Emurechó
rodzot = starší palubní zbraň vimaanů
saké = japonská rýžová kořalka
slýrib = orgán Ogdurů otvírající mezivesmírné brány
socka = nadávka zbohatlíků a zlodějů většině normálních lidí
tasike-sipde = zóna kovové nevodivosti - opak supravodivosti, oblast, kde kovy nevedou elektřinu
tefir = obyvatelé sousedního světa Gehenny
telekineze = přemisťování předmětů na dálku vůlí
telepatie = přenos myšlenek na dálku
terybtuk = dálkové teleporty civilizace Ogdurů
tuorcha = protilátka na halucinogeny
ursýd = silný jed, používaný tefirkami na otravování studní v jiných světech
uturge = výjimečná odolnost, imunita vůči psychonátlakům i zbraním
vdudeg = Ogdurský orgán pro teleportaci
vimaan = letadla tefirů
WIC = World Information Centre = Velký Bratr = celosvětové špehovací středisko (obdoba dnešních NSA a CIA)
xeri = orgán Ogdurů produkující neelektrickou elektřinu
Xijtra = svět v sousedním vesmíru, obývaný inteligentními chobotnicemi
yvoro = útočný elektrický orgán tefirů
zaljóha = halucinogenní droga, na válečných lodích pod trestem smrti zakázaná
Zeseltehn = hlavní město světa Alyaku
zhavae = všegalaktická přírodní délková jednotka (přibližně 21 cm = vlnová délka záření vodíku)
zidibad = nejnovější palubní zbraň vimaanů na principu torzní vlny
zógu = lehce alkoholický nápoj vyráběný z bobulí
zydalchy = svítilna Ogdurů
Skupina
Paralelní 01) Čtvrtá říše
02) Čtvrtá Země
03) Andílek
04) Učedník andělů
05) Andělský svět
06) Duch a ďáblice
07) Svět ďáblic
08) Válka ďáblů
09) Asistenti Erduka Titul: Asistenti Erduka
Podtitul: Jupiterský duch 4.část
Autor: Václav Semerád © 2007-2009 Václav Semerád, Praha
Skupina: Paralelní vesmíry
9
Veškeré připomínky jsou vítané vsemerad@volny.cz
Nakladatel: Autobus
Žánr: Science fiction
Téma: Asistenti-Erduka-J4 Anotace Pepkova rozvětvená rodina se tentokrát dostává daleko do vesmíru, kde se opět setká s andělkou Bísíájou. Děti na Zemi mezitím vyrostly - a andělka též. Ve vesmíru se ale setkají i s vyššími bytostmi - Erduky. Ti na ně ale nemají čas, pátrají totiž právě v paralelních vesmírech po po světech Zla. Pepek jim nabídne pomoc - a brzy světy Zla nalézá. Jenže jeho parta má jen nafukovací kosmické čluny, kdežto protivník flotily kilometrových bitevních kolosů s atomovými torpédy.
Šípy proti tankům? Pozor - zdání klame! Hlavní výhodou duchů je, že je žádný radar nevidí... Připomínky Tuto dobrodružnou knihu si můžete sami upravit. Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru. SDÍLENÁ LITERATURA
www.romanyzdarma.cz
www.cteni-zdarma.cz
www.giweruz.cz
Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta
***
1479600028/3030 ***
dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).
Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům. Díky. Poznámky pod čarou 2 Setkání s druhým reportérem nemusí být podobné tomu prvnímu a Yazatap v něm může získat: a) 005=13.5% spojence b) 007=18.9% nepřítele c) 003=8.1% zbabělce d) 005=13.5% neutrála e) 017=45.9% vyděrače Kdo ví, jak může uvažovat? Hlasování dopadlo poměrně jednoznačně pro možnost, kterou jsem původně navrhl jen do počtu. Nevadí, taky to půjde. A vlastně docela dobře. Celkem : 37,
uzavřeno 3 Jak je to s Císařem? a) 002=11.1% Je dobře schovaný b) 000=0% Stále střídá pobyt c) 003=16.7% Je dávno mrtvý d) 009=50% Je ve vězení e) 002=11.1% Je to ještě dítě f) 002=11.1% Mladý a ctižádostivý Další otázka ankety navazuje (v případě bodů c), d) a e) první otázky by Pepek nejednal se samotným Císařem, ale s jeho zástupci Dobrá, jedeme dál... Celkem : 18,
uzavřeno 4 Jaký je stav Císařství? a) 003=4.5% Má jasnou verzi rozvoje b) 002=3% Nemá perspektivu c) 034=50.7% Drží se jen setrvačností d) 020=29.9% Potřebuje jen popostrčit e) 008=11.9% Změny již začaly Rozhodli jste takto... Celkem : 67,
uzavřeno 5 Pepek osvobodí Císaře. Jakou sklidí odezvu? a) 037=51.4% Císař pochopí spolupráci s Pepkem jako nejlepší b) 004=5.6% Císař pochopí, že Pepek je jeho nepřítelem c) 003=4.2% Císaři je všechno jedno d) 028=38.9% Císař se bude snažit využít Pepka pro sebe Rozhodli jste takto... Celkem : 72,
uzavřeno 6 Podřídí se plukovník Císaři? a) 004=19% Ano, nevidí jinou možnost b) 006=28.6% Ne, bude trvat na odporu c) 011=52.4% Naoko se podřídí, ale pak provede nějakou zákeřnost Celkem : 21,
uzavřeno 7 Pepek chce Icymu nabídnout vlastní úpravy a) 016=51.6% Icy je přijme b) 004=12.9% Icy zásadně odmítne c) 011=35.5% Icy odloží rozhodnutí na později Je otázka, zda se to bude Icymu líbit. Rozhodli jste takto... Celkem : 31,
uzavřeno "Asistenti Erduka Jupiterský duch 4.část" (komentáře)
Téma=Asistenti-erduka-j4
Errata:
ZDE
můžete změnit jméno hlavního hrdiny i hrdinky (třeba na svoje). (Nastavení platí i pro jiné knihy.)
1 Sedmá z devíti (příznivci Star Trek jistě prominou) zde není jméno, ale opravdu jen pořadí. Připojila se jako sedmá a po ní ještě dvě další, celkem devět...
2 Častý argument Američanů, bohužel naprosto falešný. Američané a úcta k lidskému životu? Viz heslo »collateral damages«!
3 Když generál Suharto vedl v Indonézii vyhlazovací válku proti opozici (3 miliony mrtvých!), hrál tehdejší prezident Sukarno loutkové divadlo a nechtěl o ničem vědět...
4 Viz dogma - Papež je ve věcech víry neomylný...
5 Komu to připomíná jednání Porošenka a spol na Ukrajině? Ten ať si uvědomí, Jupiterský duch vznikl dlouho před Majdanem!
6 Hlasováním rozhodli Američané o »vědecké pravdě« naposledy roku 1972, ale dodnes tuto »pravdu« hlásají, i když již byla vyvrácená. Zpochybňování dodnes prohlašují za »neetické«.
7 Zesměšňování a znemožňování vědeckých oponentů se provozuje zejména v »západní demokracii«. Trofim Denisovič Lysenko dával své vědecké oponenty rovnou posílat do gulagů na Sibiř...
8 Ve Spojených státech je více vězňů na obyvatele než v Číně. Spekuluje se tím, že jsou v soukromých věznicích využíváni k otrocké práci a nelká část jich je nevinných. Svobodná to věru země!
9 Poznáváte tuto praxi? Pak to není žádná náhoda!
10 Poznáváte tuto praxi? Pak to není žádná náhoda!
11.08.2021 15:05
Domů
Statistiky