Skok do prázdna (16) - Migranti Science fiction

Zdálo se, že na Guielke už čekají jen na nás – a nemýlil jsem se. Hvězdná loď byla připravená k dalšímu mezihvězdnému letu a ten okamžik právě nastal.

„Sledujte odlet na všech vnějších obrazovkách, které si můžete zapnout,“ radil mi Fuchuyč, když jsem v hangáru podával hlášení o výsledku naší poslední cesty k Zemi. Jak se zdálo, měl slavnostní náladu. Spěchal pak s námi do našeho společenského sálu, abychom mohli společně sledovat odlet.

Náš kulturní sál byl rozsáhlejší než tělocvična. Byl už plný lidí, ale pro nás tři se místo ještě našlo. Na stěnách i na sloupech byly obrazy okolí Guielke.

„Nejzajímavější okamžiky jsou pohledy na okolí lodi krátce po startu, dokud je něco v dosahu kamer,“ řekl Fukuyč. „Až se vzdálíme, bude další cesta příliš jednotvárná. Udělali jste dobře, že jste na Guielke dovezli svou kulturu a hlavně hudební nástroje. Jsme na ně opravdu zvědaví.“

Měsíc se od nás náhle odpíchl a začal se rychle zmenšovat. Hvězdná loď Guielke neakcelerovala tak prudce jako jednotlivé iagysymaly, přesto jsme zmenšování Měsíce a brzy nato i Země mohli pozorovat na vlastní oči.

Kostky jsou vrženy, řekl kdysi Gaius Julius Caesar, když se svými legiemi překročil řeku Rubikon a vydal rozkaz pochodovat na Řím, aby se stal diktátorem.

Také oni se pak už nemohli vrátit. Jenže Caesarovi legionáři nešli do takového neznáma jako my. My jsme nevěděli nic. Cíl cesty vybírali vědci. Věděli jsme jen to, že poletíme k nejbližší hvězdě s příhodnými planetami. Blíž byly jen tři jiné hvězdy, kde se však nedaly čekat planety s životními podmínkami vhodnými pro humanoidy. Nebudeme přece ztrácet čas návštěvami všech hvězd v okolí, vědci vybírají jen takové, kde se dá čekat úspěch. Úspěch při hledání nového domova pro půl miliardy Daxyripů a sta tisíc pozemšťanů, kteří se s nimi vydali na nejistou cestu do kosmu. Nejistou cestu, ale nejen za novým domovem. U nás je to i cesta za svobodou. Svobodou od finančních otrokářů, kteří sešněrovali náš dosavadní domov.

Slavnostní náladu doplnili naši »sládkové«. Donesli si do velké jídelny pípu a dokutáleli první sudy. Mělo to být první pivo, ještě z pozemských surovin, taková první vlaštovka. Rusové prý slaví šampaňským a vodkou, vlastní pivo neuznali za tak dobré, aby mohlo podtrhnout slavnostní ráz tohoto okamžiku. Piva však bylo málo, na všechny se nedostane, proto každému uznali nárok na jedno »malé«. Znalci piva – a že jich v Čechách je! – se však shodli na tom, že kvalita je nesrovnatelně vyšší proti ruským patokům, takže české pivo je i na Guielke nejlepší. Škoda, že pivovar mohou spustit na plný výkon, až z hydroponických skleníků sklidíme první úrodu našeho vlastního ječmene.

Byl to od nás ale správný krok? Svěřili jsme se vesmírným cizincům tak důvěřivě... jenže všechno mi říkalo, že to je správně a ti cizinci to s námi myslí dobře.

Země se zmenšila do hrášku, pak do makového zrnka. Jen Slunce vypadalo pořád stejně – bude se zmenšovat, ale u Země bylo vzdálené osm světelných minut a tahle vzdálenost se zatím nemohla příliš změnit.

Lidé začali vstávat ze sedaček. Někteří zamířili k výdejním okénkům, neboť byl právě čas večeře. Za okénky už byla obsluha výlučně česká, kuchyni mezitím převzali naši nadšenci, ale ještě tam bylo pár kuchařských poradců pro případ, že by museli řešit něco neočekávaného.

Jenže v té chvíli se všechny obrazovky současně proměnily. Na všech byl pohled na »poradní kruh« lodi Guielke, který nám chtěl zřejmě něco důležitého sdělit. A bude to nejspíš důležité, takový nečekaný vstup na všechny obrazovky jsem ještě nezažil.

„Vážení hosté z planety Země!“ oslovil nás za všechny pan Ragurch z »poradního kruhu«.

„Odpoutali jsme se od Země, vypravili jsme se do vesmíru. Měli jsme však i před vámi jedno velké tajemství a právě teď je nejvyšší čas, abyste se je dozvěděli.

Vypravili jste se za svobodou. Mohli jsme vám poskytnout opravdu jen omezený prostor na naší lodi a podařilo se vám jej naplnit lidmi, kteří si svobodu zaslouží. Jenže to není všechno. Na Zemi zůstalo skoro osm miliard lidí, které už nebylo v našich silách pobrat na palubu. Mohli jsme vás odvézt nepatrný zlomek. Jen vzorek, schopný udržet pokračování vaší civilizace v jiném domově. Vybrali jsme proto jen ty, kdo jste více než jiní toužili po svobodě. Tak tu tedy jste...

Je možné, že na Zemi zůstalo mnohem více takových, jako jste vy. Nepochybujeme o tom, že po svobodě touží miliony lidí, nejen sto tisíc. Ale mohli jsme cestu do vesmíru nabídnout jen tolika lidem, aby se k nám vešli. Je nám to opravdu upřímně líto, ale nešlo to jinak. Ten výběr jste ostatně uskutečnili vy sami.

Možná někoho z vás napadlo, proč jsme nebyli na Zemi důraznější v tlaku na vaše vládnoucí představitele. Proč jsme se tak snadno vzdali možnosti získat u vás na Zemi nějakou, třeba i nehostinnou oblast ke kolonizaci, kterou bychom si zvelebili, abychom na vás, lidi Země, působili i vlastním příkladem. Proč jsme se rozhodli, jak jsme se rozhodli?

Důvod jsme k tomu měli – a pádný. Jistě jste si všimli, že vaše slunce začalo poslední dobou, řádově desítky let, hřát více než předtím. Někteří se snažili dělat různá protiopatření. Zjistili jsme, že je to zbytečná snaha. Vaše slunce se chystá udělat totéž, co kdysi udělalo naše. Roztáhne se, změní se v červeného obra a pohltí své planety. Ten proces už nezvratně začal a zabránit mu není a nikdy nebylo v našich silách.

Promiňte nám, že jsme vás až dosud drželi v nevědomosti o pravém stavu věcí. Nešlo to jinak. Osm miliard obyvatel by se do Guielke v žádném případě nevešlo. Museli jsme vybírat, kdo s námi půjde. A pokud možno ze svobodomyslných. Nebylo pro nás přijatelné, abyste se snažili pobrat všechny a zamořili Guielke otrokáři. Ponechali jsme vás proto v omylu, že těm, kdo žijí z práce otroků, bude na Zemi lépe. Je to vlastně pravda. Bude jim lépe, ale jen asi padesát až šedesát let, než se vaše slunce začne viditelně rozpínat. Až to pochopí – a pochopí to nejpozději, až začne Země hořet – bude už pro ně pozdě. Ale pozdě by to bylo v každém případě.

Jaký je stav Země? Stovky rozhádaných, často vysloveně nepřátelských národů, které se nedokáží mezi sebou shodnout ani na trvalém míru. Miliarda muslimů, kteří jakoukoliv spolupráci s námi hned zpočátku odmítli kvůli svému náboženství. Velmoci, beztrestně terorizující jiné země, neschopné vzdát se byť dočasně svého dominantního postavení ve světové hierarchii. Část lidí na Zemi je dodnes v otroctví. Nejen ve finančním, ale i v původním smyslu toho odporného slova. S takovými bychom další Guielke postavit nemohli. A ještě by bránili v záchraně jiným, ostatně se tak v poslední době sami předvedli.

Osm miliard lidí se do Guielke v žádném případě nevejde. Postavit druhou takovou loď by bylo s naší pomocí možné, ale jedině kdybyste dokázali spojit opravdu všechny své síly. Jenže – vy to nedokážete. Většina by to z různých důvodů bojkotovala, část by dokonce úmyslně škodila.

Vybrali jsme proto jen vzorek vaší populace, kterému jsme poskytli místo na naší lodi a tím záchranu před zkázou. Kritériem měla být touha po svobodě, výběr jsme ale ponechali na vás. Vás jsme tedy vzali s sebou na další pouť vesmírem. Věnovali jsme vám všechny naše rezervy s dobrým pocitem, že jsme dostatečně reprezentativnímu vzorku vaší nešťastné civilizace dali naději. I my přece věříme, že někde ve vesmíru najdeme nový domov.

Bylo by dobré, kdybyste se co nejrychleji seznámili s naší úrovní civilizace. Víme, že jsme rozvinutější, nejen morálně, ale i po stránce vědecké. Nabízíme vám, že budeme učit vaše děti, tak jako učíme ty naše. Mohou převzít naše vědomosti, naši vědu i techniku. Nemusíte se u nás cítit jako hosté bez špetky zásluh, naučíme vás být platnými spoluvládci Guielke.

Chceme, abyste se u nás na Guielke cítili jako doma. Není to ovšem možné do detailů. Guielke není plnohodnotná planeta, ale pouhá záchranná loď, kde musíme žít spolu. A nejspíš dlouho. Vzdálenosti mezi hvězdami jsou příliš velké, než se dá zdolat za pár let. Guielke nedosáhne rychlosti světla. První zastávky se většina z vás dožije, ale v případě zklamání poletíme dál a cíle se dočkají až vaši – ale i naši – potomci. Neumíme to lépe a musíte se s tím vyrovnat.

Zabydlete se u nás. Najděte si co nejvíc přátel, nejen mezi svými, ale snažte se sblížit i s námi. Nejsme s vámi geneticky slučitelní, ale po intelektuální stránce nevidíme mezi našimi druhy žádné překážky. Bude dobré se spřátelit – a je to možné, někteří z vás už to dokázali. Nám se to dokonce jeví jako nutnost.

Poprosím vás teď – ve shodě s vašimi zvyky – o váš obřad. Budeme s vámi držet minutu ticha za ty, kdo zůstali na Zemi.

Na všech obrazovkách bylo vidět, že členové »poradního kruhu« vstali. V té chvíli nebylo myslitelné, aby někdo z nás lidí zůstal sedět.

Pak ze všech obrazovek zmizel obraz »poradního kruhu« a vrátil se tam obraz okolního vesmíru. Slunce byla opět menší hvězdička než předtím. Byli jsme již za oběžnou drahou Jupitera, Guielke se řítila prostorem rychlostí, jaké běžná kosmická tělesa nedosahují. Cíl však ještě zřetelný nebyl a ještě dlouho nebude.

České – a věřím že i Ruské – sektory byly z této zjevené pravdy pořád ztuhlé. Dokonce ani u pípy se nikdo nepohnul.

Přiznám se, po těch slovech, kdy pan Ragurch z »poradního kruhu« odhalil nám nevědomým, že se naše slunce chystá udělat totéž co jejich, a tedy spálí a pohltí Zemi i ostatní planety, jsem se neudržel. Objal jsem Lídu a přitiskl se k ní, jako bych se musel opět přesvědčit, že ji tu mám, že jsme spolu. Ona se při tom také tak přitiskla ke mně. Ano, jsme tu oba, jsme tu spolu.

Když mě napadlo rozhlédnout se po jiných, pochopil jsem, že jsme na tom všichni stejně. Nebrečeli jsme jen já s Lídou, tohle odhalení porazilo všechny.

Tak proto jsem musel na Zem vrátit Daniela Schwarze a nedat mu ani pěstí do obličeje, i když si to zasluhoval za svou urputnou snahu znemožnit odlet – a tím vlastně záchranu – rozumnějším spoluobčanům! Bude potrestaný víc, než ranou pěstí! A nemusel jsem ani ničit Pentagon a velitelství NORAD, vždyť beztak shoří! Nechali nás to udělat, aby naplnili naši touhu po spravedlnosti, kterou zřejmě uznávali, ale sami by proti Američanům opravdu nehnuli ani prstem.

V tomto světle mi mohlo být ještě víc líto kvakerů, kteří nás chtěli zanechat »plamenům pekelným«, aniž by tušili, že pekelné plameny čekají naopak na ně. Vymohli si do nich ale návrat sami, vždyť už byli na Guielke! Vadilo jim, že Daxyripové neuznávají náboženství? Vždyť Bible se týká jen Země a to ještě omezeného okruhu území severní Afriky a Asie!

S kvakery jsme však prošvihli možnost zachovat i nějaké příslušníky jiných národů. Z Anglosasů tu je jen James Sullivan, který se rozhodl přidat k nám Čechům. Nemáme jediného Číňana, jediného černocha. Jak to říkal James – samí Slované. Ale možná se lépe shodneme. I Rusové se na nás přestanou vytahovat tím jejich oblíbeným »Nas mnogo!«. Bude jich na Guielke pouhých sedmatřicet tisíc, to není mnoho. Zato nás Čechů tu bude nejvíc, téměř pětašedesát tisíc. Doufám, že proto nezpychneme. Čeká nás nejen let ke hvězdám, ale i hodně přemýšlení.

Daxyripové nás postavili před hotovou věc... ale ani oni nejspíš neměli na výběr. Udělali to, jak to udělali – a nejspíš správně. Všechno ostatní už je zkrátka osud.

Osud, který přihrál Daxyripům ve chvílích »sbírání vzorků obyvatel« ve většině Evropy místo pravých Evropanů muslimy.

Osud, který Daxyripy vedl na severní polokouli, místo aby své »vzorky« posbírali rovnoměrně po celém světě.

Osud, který mě zavedl na výlet do kráteru sopky právě když tam byli průzkumníci Daxyripů.

A vlastně i osud, který mě zavedl do hospody, kde právě byla Lída. Byl bych tu možná bez ní, ale chyběla by mi. Člověku je smutno samotnému, ve dvou se to lépe táhne!

No, dopadlo to, jak to dopadlo. Musíme se přestat ohlížet, raději se dívejme dopředu, i když je tam jen čerň kosmického vakua a pár malých hvězdiček.

Slovník

buzyňo = časová míra, přibližně 1,87 vteřiny

chumažgu = rezonanční tavička kovů

Cinoe = svět, odkud Daxyripové uprchli, když se seznámili s tamním otrokářstvím

cygla = rok na Daxyripu (425 dní)

Daxyrip = jméno zničeného světa i jeho obyvatel

dókyt = sedmidenní cyklus (vlastně náš týden)

Dychmůn = jméno

eynuhig = protimeteorické dělo

féra = délková míra, přibližně 9261 m

fizer = komunikátor Daxyripů

goechlini = vlnky zkrouceného prostoru, schopné koherentního šíření na vzdálenosti srovnatelné s rozměry galaxií

Guielke = stavebnicová kosmická transportní loď

gunea = univerzální hygienický box

Hiďorčoť = řeč Daxyripů

hreb = ptáci chovaní na Guielke na maso, velikostí mezi husou a krocanem

hrujadu = relaxační modul, obsahující kus krajiny

iagymaz = dopravní kabinka na lodi

iagysymal = výsadkový letounek (shuttle)

iolg = délková míra, přibližně 44,1 m

izlyv = zobrazovací plocha

mulpeji = = příkaz ke sledování předchozího stroje formace

nefyrde = sdílená společná vědecká databáze

niradé = krém na holení

plebód = přitlumení životních funkcí, může vést až k bezvědomí, ale není životu nebezpečné

pogyne = časová míra, přibližně 6,5 minuty

rotyja = třetina tisirotu, 28 dní

salepote = hierarchie, strom nadřízenosti a podřízenosti

sislaku = silové pole, odmršťující při kosmickém letu meteority, použitelné i na planetách

Surižke = jméno

tisiroté = pětina roku, 85 dní, odpovídá našemu čtvrtroku

ufrid = Daxyripský oblek

Žavido = jméno

zhavae = délková míra, přibližně 21 cm (vlnová délka vodíku)

zjiroyr = stavební buňka kosmické lodě Guielke

zlíbhof = vrstva, placka, plástev, deska

žůru = délková míra, přibližně milimetr

Skupina

Citadely

01) Boxduroy

02) Migranti

03) Vějíře Froilů

04) Saxamur

05) Raxdinka

06) Zoromor

Titul: Migranti

Autor: Václav Semerád

Skupina: Citadely 2

Nakladatel: Autobus

Žánr: Science fiction

Téma: Migranti

Errata:

Anketa:

Anotace

K Zemi přilétá obrovský asteroid. Všechny pokusy zničit ho jsou marné, jenže krátce před srážkou asteroid změní směr a přistane na Měsíci. Je to totiž obří kosmická loď s půlmiliardou uprchlíků ze světa, pohlceného svým sluncem. Cestují vesmírem a hledají nový domov. Chtěli by se usídlit na Zemi, ale ta je tak přemnožená, že je nikde nechtějí. Migranti nakonec lidem naopak navrhnou přijmout na palubu menší množství (100.000) zástupců Země, se kterými odletí dál hledat nový domov...

Těm, kdo je odmítli přijmout, už ani neřeknou, že i je na konci tohoto století pohltí jejich hvězda - Slunce...

Připomínky

Tuto dobrodružnou knihu si můžete sami upravit.

ZDE můžete změnit jméno hlavního hrdiny i hrdinky (třeba na svoje). (Nastavení platí i pro jiné knihy.)

Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru.

SDÍLENÁ LITERATURA

www.romanyzdarma.cz

www.cteni-zdarma.cz

www.giweruz.cz

Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta

*** 1479600028/3030 ***

dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).

Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům.

Díky.

Poznámky pod čarou

1 2 * 3 * 5 * 7 (součin nejmenších prvočísel)

2 (Aldous Huxley)

3 MWFPE = Moon Watch For Pure Earth = Strážci Měsíce za čistou Zemi

Co myslíte, nalákají k mimozemšťanům i fachmana z místního pivovaru?

043=84.3%

Ano

008=15.7%

Co se vám zdá nejpravděpodobnější?

Myslel jsem si, že to bude vyrovnanější. A zpočátku to tak vypadalo, až jsem se lekl, že je to jednoznačné (0:3) a že pivovarníky do vesmíru nedostanou ani párem volů. Ale koukám, že tady je zastánců českého piva dostatek... :-)

Celkem : 51, uzavřeno